Pro lepší orientaci dobrovolných svazových inspektorů BOZP a zaměstnavatelů uvádíme několik podnětů k zabezpečení pracovního prostředí a hygieny práce, a to zejména z důvodu, kdy se začínají zaměstnanci vracet na svá pracovní místa po vyhlášené karanténě vlivem koronavíru. Právě v této době je třeba pohlídat oblast hygieny práce a především kontrolu všech sociálních zařízení pro zaměstnance.

HYGIENA A SANITACE V ZEMĚDĚLSKÝCH PROVOZECH

Nařízením Vlády č.178/01 Sb. byla zrušena většina hygienických norem a tak v současné době je třeba postupovat dle NV. č.361/2007 Sb., v platném znění a také z jednotlivých norem jako je ČSN EN 12464-1 a ČSN EN 12464-2, Osvětlení provozů a pracovních prostor. Dále to je ČSN 73 4108, což jsou požadavky na šatny, umývárny a záchody. Nesmíme zapomínat i na další právní předpisy, a to především Zákona č. 309/2006 Sb., v návaznosti na Zákon č. 262/2006 Sb,, kde v ustanovení   § 4 odst. 1 písm. d., se stanoví zaměstnavatelům povinnost pravidelně a řádně udržovat, kontrolovat nejen stroje a strojní zařízení, ale tento požadavek se přiměřeně vztahuje též na provozní budovy a objekty zaměstnavatele. Obdobně tuto povinnost nařizuje zaměstnavatelům v § 3, odst.1, NV č. 101/2005Sb.

Pokud jde o výčet všech těchto předpisů tak zjistíme, že konkrétní požadavky na udržování hygienických a sociálních zařízení u jednotlivých zaměstnavatelů v oblasti hygieny práce a pracovišť se nedozvíme.

Proto je třeba, aby samotní zaměstnavatelé zpracovali „Harmonogram kontrol“ jednotlivých provozů a hygienických a sociálních zařízení, včetně povinností na konkrétní osobu, která bude zodpovědná za hygienu pracovišť a také současně za hygienická zařízení.

V současné legislativě je řečeno, že zaměstnavatel je povinen udržovat pracoviště a hygienická zařízení v čistotě a pořádku. A pravidelně je kontrolovat .

Hygiena je důležitá ve všech oblastech lidského působení a v zemědělství nevyjímaje. Pryč jsou doby, kdy zde na „hygienu“ stačila voda a mýdlo. Dnes tu jsou zapotřebí účinné a přitom zdravotně nezávadné hygienické a dezinfekční prostředky, čisté a nezávadné provozy včetně hygienických a sociálních zařízení.

Pokud jde o zemědělství, tak největší pozornost je třeba věnovat jednak samotné živočišné výrobě, ale především pracovníkům, kteří se zvířaty přicházejí do styku. Tím ovšem není řečeno, že ostatní provozy zemědělské výroby budou stát stranou. Pokud se vrátíme zpět do problematiky živočišné výroby tak plošná dezinfekce stájového prostředí se již dávno stala běžnou součástí hygienického systému v našich chovech. Mikrobiologický tlak z prostředí, ve kterém chovaná zvířata žijí, má velký podíl na jejich zdravotním stavu. Dalším důležitým bodem je pravidelné čištění stájových prostorů a dezinfekce dojíren a jejího vybavení. To stejné platí, a to především v současné době jde o všechny další provozy a zemědělskou techniku. Jedině v dokonale čistém a zdravotně nezávadném pracovním prostředí je možné udržet kvalitu výroby a zdraví zaměstnanců.

Pro naplnění těchto cílů je zpracován tento písemný materiál jako použitelný vzor.

Sanitární zařízení

Sanitárním zařízením pracoviště se rozumí šatna, umývárna, sprcha a záchod. Prostor sanitárního zařízení musí mít světlou výšku nejméně 2,30 m; pokud je jeho plocha větší než 30 m2, musí být nejméně 2,50 m.

Provedení a vybavení sanitárního zařízení pracoviště musí odpovídat příslušné technické normě upravující požadavky na provedení a vybavení šaten, umýváren a záchodů.
Šatna musí být zřízena pro zaměstnance, který musí nosit pracovní oděv a nemůže se z hygienických, epidemiologických nebo jiných důvodů převlékat v jiném prostoru; šatny musí být odděleny podle pohlaví. Na pracovištích do 5 zaměstnanců lze používání šaten muži a ženami oddělit časově, dále musí být vyčleněn prostor pro ukládání civilního oděvu a obuvi. Šatna se umísťuje v prostoru snadno přístupném a stavebně odděleném od pracoviště a umývárny. Šatna, v níž se ukládá pracovní oděv, který může být znečištěn prachem (živočišného původu), musí mít omývatelné stěny nejméně do 1,80 m. Šatna musí být vybavena uzamykatelnými skříňkami tak, aby bylo každému zaměstnanci umožněno bezpečné ukládání civilního oděvu, a lavicí nebo jiným sedacím nábytkem. Jestliže to povaha znečištění pracovního oděvu vyžaduje nebo jde-li o činnost epidemiologicky závažnou, musí být zajištěno oddělené ukládání pracovního a civilního oděvu.

Pro zaměstnance, který si při práci silně znečistí obuv, se umísťuje před vstupem do šatny vhodné zařízení k jejímu očištění a umytí. Podlaha šatny musí být snadno omyvatelná.

Pokud vzhledem k povaze práce není nezbytná po jejím ukončení celková očista těla, musí být pro zaměstnance zajištěna umývárna nebo dostačující počet umyvadel s tekoucí teplou vodou.

Obklady stěn sprchy a umývárny musí být provedeny do výšky 2 m. umyvatelnými nátěry, nebo obloženy kachličkami.

Sprcha a umývárna se umisťují v samostatných místnostech, odděleně podle pohlaví, a pokud je to možné tak, aby navazovaly přímo dveřmi na šatnu.

Záchod musí být zajištěn pro zaměstnance tak, aby nebyl od pracoviště vzdálen více než 120 m. Zřizuje se odděleně podle pohlaví. Suchý nebo chemický záchod nelze zřizovat pro pracoviště určené pro trvalou práci, s výjimkou mobilního pracoviště, a pro pracoviště určené k výkonu činnosti epidemiologicky závažné.

Záchodová předsíň se zřizuje před místností se záchody a pisoáry. Pisoáry se zřizují v samostatné místnosti nebo společně se záchodovými kabinami. Vždy je potřeba zabezpečit umývadlo s tekoucí vodou.

Minimální počet záchodů se stanoví podle nejpočetněji zastoupené směny takto:  1 sedadlo na 10 žen,
 2 sedadla na 11 až 30 žen,
 3 sedadla na 31 až 50 žen,

1 sedadlo na 10 mužů,
2 sedadla na 11 až 50 mužů,

Pomocná zařízení

Pomocnými zařízeními se rozumí zařízení k umývání pracovní obuvi a na sušení pracovního oděvu a obuvi, místnost pro odpočinek od nepříznivých vlivů práce, prostor pro odpočinek těhotných zaměstnankyň a prostor pro uskladnění úklidových prostředků.
Zařízení na sušení pracovního oděvu a obuvi se zřizuje pro pracoviště, na němž dochází k jejich provlhnutí při práci, a musí umožňovat usušení tohoto oděvu a obuvi nejdéle za 6 hodin. Zařízení k omývání pracovní obuvi se zřizují při východu z pracoviště. Prostor, v němž je zařízení umístěno, musí mít omyvatelnou a nekluzkou podlahu spádovanou ke vpusti.

Místnost určená na sušení pracovního oděvu a obuvi nesmí sloužit pro poskytování první předlékařské pomoci.
Místnost pro odpočinek se zřizuje, pokud to vyžaduje bezpečnost a ochrana zdraví při práci, zejména s ohledem na vykonávanou činnost a v blízkosti pracoviště. Místnost pro odpočinek musí být dostatečně velká, větraná, osvětlena denním světlem a vytápěna nejméně na 20 °C. Vybavuje se sedacím nábytkem s opěrkami zad a stoly tak, aby jejich počet odpovídal počtu zaměstnanců nejpočetněji zastoupené směny.

Pokud má sloužit i pro konzumaci jídla, musí mít v dostatečném množství zajištěnu tekoucí pitnou a teplou vodu a musí být vybavena umývadlem (kuchyňským dřezem)

a zařízením na ohřívání a uchovávání jídla.

Jde-li o práci, při níž je zvýšené riziko otrav chemickými látkami nebo směsmi, které se vstřebávají kůží, nebo o práci s chemickými látkami klasifikovanými jako žíravé podle přímo použitelného předpisu Evropské unie, jsou tyto prostory vybaveny nejen tekoucí teplou vodou, ale i prostředky pro poskytnutí první předlékařské pomoci a prostředků pro přivolání zdravotnické záchranné služby.

Tyto místnosti musí být viditelně označeny.

Prostor na ukládání úklidových prostředků se zřizuje v rozsahu upraveném podle příslušné české technické normy na šatny, umývárny a záchody.

POŽADAVKY NA MALOVÁNÍ A ÚKLID

Úklid

Úklid pracoviště, sanitárních a pomocných zařízení se úklid provádí podle zpracovaného harmonogramu zaměstnavatele.

Malování

Obnova maleb a nátěrů povrchů vymezujících osvětlovaný prostor na pracovišti včetně spojovacích cest se provede podle plánu údržby, zpracovaného s přihlédnutím k udržovacímu činiteli, který byl pro uvedené prostory navržen při uvádění těchto prostor do trvalého užívání.

Zásobování pitnou vodou a vodou pro zajištění osobní hygieny zaměstnanců

V této souvislosti je třeba se zaměřit na Zákon č. 309/2006 Sb., kterým se upravují další požadavky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v pracovněprávních vztazích a o zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při činnosti nebo poskytování služeb mimo pracovněprávní vztahy mimo jiné v § 2 stanoví, že zaměstnavatel je povinen zajistit, aby pracoviště byla prostorově a konstrukčně uspořádána a vybavena tak, aby pracovní podmínky pro zaměstnance z hlediska bezpečnosti a ochrany zdraví při práci odpovídaly bezpečnostním a hygienickým požadavkům na pracovní prostředí a pracoviště, aby pracoviště byla osvětlena, pokud možno denním světlem, měla stanovené mikroklimatické podmínky, zejména pokud jde o objem vzduchu, větrání, vlhkost, teplotu a zásobování vodou.

Hygienické požadavky na zásobování pracoviště pitnou vodou stanoví nařízení vlády č. 361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci v ustanovení § 53.

Prostor určený pro práci musí být zásoben pitnou vodou v množství postačujícím pro potřeby pití zaměstnance a zajištění předlékařské pomoci a teplou tekoucí vodou pro zajištění osobní hygieny zaměstnance.

Pitnou vodu definuje zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, a to v § 3 odst. 1. Pitnou vodou je tedy veškerá voda v původním stavu nebo po úpravě, která je určena k pití, vaření, přípravě jídel a nápojů, voda používaná v potravinářství, voda, která je určena k péči o tělo, k čištění předmětů, které svým určením přicházejí do styku s potravinami nebo lidským tělem, a k dalším účelům lidské spotřeby, a to bez ohledu na její původ, skupenství a způsob jejího dodávání (dle Směrnice Rady 98/83/ES o jakosti vody určené pro lidskou spotřebu).

Voda pro technologické účely, která přichází do kontaktu s povrchem lidského těla, musí mít teplotu nejméně 32 °C, a pokud přichází do kontaktu se sliznicemi, musí vyhovovat požadavkům na teplou vodu podle zákona o ochraně veřejného zdraví.

Jak to je s pitným režimem a ochranným nápojem. Není to to samé. Zejména někteří zaměstnanci význam obou názvů spojují v jeden, jenže každý podléhá jiným pravidlům a zákonným požadavkům.

„Pitný režim je zjednodušeně zásobování pracoviště pitnou vodou, ale ochranný nápoj je ten, který je poskytován na pracovištích s nevyhovujícími mikroklimatickými podmínkami, a to na základě rizika práce, které je zaměstnavatel povinen zpracovat a především provést taková opatření která vedou k jejím omezení.“

Ochranné nápoje

O ochranných nápojích se píše ve třetím odstavci § 104 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, v části Osobní ochranné pracovní prostředky, pracovní oděvy a obuv, mycí, čisticí a dezinfekční prostředky a ochranné nápoje.

V tomto zákoně je konkrétně uvedeno, že zaměstnavatel je povinen poskytovat zaměstnancům mycí čisticí a dezinfekční prostředky na základě rozsahu znečištění kůže a oděvu; na pracovištích s nevyhovujícími mikroklimatickými podmínkami, v rozsahu a za podmínek stanovených prováděcím právním předpisem, též ochranné nápoje. Zákon říká, že zaměstnanci se poskytuje ochranný nápoj za účelem ochrany před účinky zátěže teplem nebo chladem, že nápoj musí být zdravotně nezávadný a nesmí obsahovat více jak 6,5 % hmotnosti cukru, ale mohou v něm být obsaženy látky, které zvyšují odolnost lidského organizmu. Ochranný nápoj nesmí obsahovat více jak 1% hmotnosti alkoholu.

Při zátěži teplem se poskytuje ochranný nápoj v takovém množství, které odpovídá alespoň 70 % ztrát tekutin a minerálních látek prostřednictvím potu a dýchání za osmihodinovou směnu (1,25 litru).

Při zátěži chladem se poskytuje ochranný nápoj teplý, a to v množství minimálně ½ litru za osmihodinovou směnu.

Ještě jeden detail:

Na spotřebu ochranných nápojů a pitné vody zaměstnanci na pracovišti by s ohledem na výše uvedené skutečnosti mělo být nahlíženo jako na „vnitropodnikovou spotřebu“, která souvisí s ekonomickou činností plátce.

V samotném závěru je třeba připomenout i problematiku s přidělováním vhodných ochranných pracovních prostředků (pracovní oblek, pracovní obuv a další ochranné prostředky), které jsou nezbytné pro zaměstnance v plnění pracovních činností.

V současné době je třeba k těmto prostředkům přidat i ochranné roušky, šátky a respirátory z hlediska hygienických předpisů, které jsou určeny pro zaměstnance z pohledu zajištění přenášení možné infekce (koronavír).

NAŘÍZENÍ VLÁDY č. 495/2001 Sb.  kterým se stanoví rozsah a bližší podmínky poskytování osobních ochranných pracovních prostředků, mycích, čisticích a dezinfekčních prostředků.

Ochrannými prostředky pro účely tohoto nařízení nejsou a) běžné pracovní oděvy a obuv,  které nejsou  určeny k  ochraně zdraví zaměstnanců  před riziky a  které nepodléhají při  práci mimořádnému opotřebení nebo znečištění / zákon č. 262/2006 Sb. § 104 /.

Ochranné prostředky musí být po dobu používání účinné proti vyskytujícím se rizikům a jejich používání nesmí představovat další riziko. Odpovídat podmínkám na pracovišti, být přizpůsobeny fyzickým předpokladům jednotlivých zaměstnanců.

Zaměstnanci musí být s používáním ochranných prostředků seznámeni. Používání  ochranných  prostředků  více zaměstnanci je možné  pouze v  případě, že  byla učiněna  opatření, která  zamezí ohrožení přenosnými chorobami.

Způsob, podmínky a dobu používání ochranných prostředků stanoví zaměstnavatel   na   základě   četnosti   a   závažnosti vyskytujících se rizik, charakteru  a  druhu práce  a pracoviště a s přihlédnutím k vlastnostem těchto ochranných prostředků. 

K  předcházení  vzniku  a  šíření  infekčních  onemocnění poskytne  zaměstnavatel  dezinfekční  prostředky.  Za  dezinfekční prostředky se považují též ochranné masti s dezinfekčním účinkem.