Český expert pro oblast energetiky Milan Smutný napsal v těchto dnech svůj komentář pod názvem „Bitcoingate v České republice maskuje pokračování solárního a nově i větrného tunelu“, který vydala česká redakce amerického konzervativního listu Epoch Times.

Ve svém komentáři, expert upozorňuje, že zatímco v České republice veřejnou debatu ovládla aféra kolem bitcoinového miliardového „daru“, přijatého dnes již bývalým ministrem spravedlnosti Pavlem Blažkem, bez valné veřejné pozornosti, český parlament, v téže době, „zasel sémě podpory budování nových solárních a větrných zdrojů“.

Podle něho je naše veřejnost „masírována“ kauzou daru virtuální měny bitcoin, který „asi neprozřetelně přijalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky“. Exministr Pavel Blažek, se spolu se svým náměstkem, sice odešel do politického ústraní, ale čtyři měsíce před volbami je kauza „daru“ ministerstvu spravedlnosti, v hodnotě bezmála jedné miliardy korun, doslova „darem z nebes, ale jen pro opozici, v čele s hnutím ANO, ale i pro SPD a bývalé spoluvládni Piráty. Vláda premiéra Petra Fialy, se, čtyři měsíce před sněmovními volbami, otřásá v základech důvěryhodnosti v sebe i český stát a právo“.

Zároveň konstatuje, že příslušný dárce, odsouzený podnikatel, předčasně propuštěný na svobodu, měl více než 10 let bitcoiny pod heslem „zaparkovány“ ve svém počítači, který mu soud vydal. Virtuální měna se v mezičase spekulativně zhodnotila, takže vzrušené debaty hovoří o tom, že se z nich stalo 12,5 miliardy korun. Problém je, že v aukcích je za tyto peníze musí někdo koupit. Příslušný dárce bez jakýchkoli omezení mezitím zmizel z České republiky někam do Asie, a jistý objem bitcoinů zmizel v nedohlednu.

Milan Smutný k tomu dále podotýká: „Nějakých 12 miliard korun celkem? Co jsou aktéři kauzy za ´čučkařeˇ? Vždyť, když Parlament ČR, z tehdejší iniciativy sociální demokracie, přijal v roce 2005 zákon na podporu obnovitelných zdrojů energie v podobě zcela nehorázných výkupních cen elektřiny, stala se z něho doslova Bonanza a největší polistopadový tunel na veřejné finance“. Načež dodává, že v letech 2010 až 2030 dostanou jen „solární baroni“ od spotřebitelů, v ceně elektřiny a přímých plateb od státu, celkem asi 800 miliard korun, přičemž dalších 200 miliard korun dostanou celkem provozovatelé ostatních občasných zdrojů. „Za to máme z těchto solárů nyní v celoroční bilanci kolem 3 % elektřiny, v prosinci ovšem kolem 0,5 % čisté výroby elektřiny. Tato částka se rovná ceně čtyř velkých reaktorů, které korejská KHNP hodlá v Česku postavit,“ konstatuje Milan Smutný.

Přičemž dále uvádí, že „nové reaktory budou fungovat 80 až 100 let, kdežto zmíněná kapacita solárů (2 GW) postavená se spěchem maximálně do Silvestra 2010, v roce 2030 zřejmě skončí pro dotační nepodporu a technické zastarání“.

Podle Milana Smutného například komentátor deníku Echo24 Daniel Kaiser, tento legislativní akt Poslanecké sněmovny PČR označil za „Organizovaný zločin za bílého dne v parlamentu“. Jak ve svém komentáři 7. června 2025, na serveru Echo24, konstatoval, „co jiného jsou zákonem vynucované platby od spotřebitelů k jedné lobby (obnovitelných zdrojů energie, OZE) než zločin organizovaný státem?“ Poslaneckou sněmovnou, 3. června 2025, schválený zákon, zvaný ZOZE, nařizuje urychlení povolovacího řízení pro stavbu větrníků či fotovoltaických parků, které nemá přesáhnout dva roky. V takzvaných akceleračních zónách, které teprve Ministerstvo životního prostředí ČR bude určovat, dokonce řízení nesmí přesáhnout jeden rok. Milan Smutný dále vysvětluje: „Co znamená akcelerační zóna? S novým zákonem v akcelerační zóně mají obec či kraj být zbaveny možnosti postavit proti plánům stavitelů obřích větrných elektráren. Nyní často v místních referendech občané větrné elektrárny masivně odmítají z důvodů hluku, včetně neslyšitelného ultrazvuku, vibrací, ničení obrazu krajiny i devastaci hodnoty tamních nemovitostí“.

Přičemž upozorňuje, že všechny tyto záležitosti, to je podpora solárních a větrných elektráren v rámci EU, je podporováno přímo Evropskou komisí, která používá osvědčenou metodu „cukru a biče“. Zmíněný cukr, má přijít v podobě dotací čtyř miliard korun, prostřednictvím Národního plánu obnovy korun, na nové soláry a větrníky. Načež konstatuje, že proto tak, s výjimkou opoziční strany SPD, pro nový zákon, na podporu dotovaných OZE (obnovitelné zdroje energie), hlasovaly dojemně shodně všechny ostatní parlamentní strany. Zmíněný „bič Komise práská v podobě hrozby odepřených dotací či dokonce sankcí, kdyby Česká republika neplnila svůj Národní klimaticko-energetický plán. Ten má podíl dominantně solárů a větrníků na energetickém mixu ČR zvýšit ze současných 18 % na 30 %, což Evropská komise kritizuje s tím, že by ČR měla mít ambici na 33% podíl,“ uvádí autor komentáře.

„Podstata problému spočívá v tom, že Evropská komise i parlament stále nechtějí, do této zelené bezemisní bilance, započítat jadernou energetiku. S tou by totiž, Česká republika měla, díky svým šesti jaderným reaktorům s výkonem 4,4 GW, již nyní přeplněný podíl dekarbonizačních zdrojů na elektroenergetice. Ale pod vedením předsedkyně Evropské komise Ursuly von der Leyenové, to možné není, i když nový německý kancléř Friedrich Merz, ze stejné strany CDU, naznačuje podporu Francie, aby jaderná energie byla skutečně postavena na roveň ostatních OZE. Kancléř Merz přitom ale hlavně usiluje o ochranu deštníkem francouzských jaderných zbraní, pokud by polevila americká odstrašovací jaderná síla v Evropě před možnou ruskou vojenskou hrozbou,“ konstatuje Milan Smutný.

Autor komentáře dále uvádí, že Česká republika má, v současnosti, na základě v minulých dvou letech obnoveného dotačního programu, asi 4,5 GW instalovaného výkonu v solárních zdrojích. Větrné elektrárny mají v současnosti instalovaný výkon 0,37 GW. Přičemž konstatuje, že podle představ „zelených“ plánovačů, se v roce 2030, má výkon solárních zdrojů zvýšit na bezmála 12 GW a větrných elektráren na 1,5 GW. „To vše, si ovšem vyžaduje obrovské instalační dotace, a opět i provozní podporu, protože soláry (roční efektivní činnost pouze 1000 hodin) ani větrníky (2000 hodin) si na sebe nejsou schopné vydělat. Na dotace majitelům těchto občasných zdrojů se musí ovšem složit všichni spotřebitelé ve vyšších cenách elektřiny a průmyslového zboží a služeb. Zdrojem jsou emisní povolenky ETS1 a od roku 2027 emisní povolenky ETS2 v očekávaném zásadním zvýšení ceny vytápění domácností uhlím a plynem a podstatném růstu cen benzínu a nafty. Takže většinová část společnosti chudne a brzy nebude s to financovat svůj běžný život, ale zelená oligarchie s kampaní živenou masivně šířeným strachem a hysterií z klimatické změny bude nezměrná bohatá,“ uvádí Milan Smutný ve svém komentáři.

Podle něho, Česká republika, s výjimkou své podpory jádra, na jehož financování budou u nás, ale možná chybět prostředky při podvázání ekonomiky „zelenou“ ideologií, vlastně kopíruje německou zelenou tranzici energetiky pod nechvalně proslulým názvem Energiewende. Němci již mají, v solárech, 105 GW výkonu a přes 73 GW ve více než 30.000 obřích větrníků. Dalších 31 GW provozují stále v uhlí a 36 GW v plynových elektrárnách. Přitom maximální základní zátěž elektrosoustavy, v pracovní den, činí 75 GW. Poslední tři plně funkční jaderné elektrárny si zavřeli v polovině dubna 2023 a ihned se stalo Německo čistým importérem elektřiny, přitom vinou poklesu výroby v průmyslu, se musí počítat i se stagnací či poklesem spotřeby elektřiny.

Milan Smutný dále upozorňuje, že na svatodušní neděli 8. května, byl v Německu svátek, přičemž většina tamních firem nepracovala. „S východem slunce se jako obvykle spustily i fotovoltaické systémy. V době odpolední špičky slunečního záření do elektrické sítě dodávaly až 29 GW. K tomu ovšem až 31 GW dodaly německé větrné elektrárny. K tomu z technických důvodů jely, byť na omezený výkon, také emisní uhelné a plynové elektrárny mj. pro případ, kdyby se nebe zatáhlo nebo přestalo foukat. To mělo za následek, že výroba elektřina kolem 13:45 hodin o 23 GW přesáhla spotřebu 44,1 GW,“ popisuje autor komentáře situaci v sousedním Německu.

Přičemž dále konstatuje: „Co udělali němečtí správci sítě? Snažili se nadvýrobu uplatnit v přečerpávacích zdrojích (asi 5,5 GW), protože žádné významné kapacity ukládání energie v bateriích či ve vodíku navzdory proklamacím stále v důsledku obřích nákladů na tyto systémy nemají. Mezi 13 až 15 GW odebíraly sousední země, a to za zápornou cenu 53 eur za MWh (asi 1,30 Kč/kWh), kdy odběratel vlastně dostal za získanou elektřinu peníze“.

Podle Milana Smutného v evidencích lze dohledat, že nejvíce instalované kapacity pro dovoz elektřiny, tj. kolem 2,5 GW, ze všech sousedů Německa, využívala, v neděli 8. května odpoledne, Česká republika. Zbytek musela Spolková agentura pro sítě vyřídit dálkovým vypnutím některých zdrojů v rámci tzv. redispečinku. Přitom více než 43 GW veškerého instalovaného solárního výkonu nemohou v současné době provozovatelé sítě v Německu dálkově ovládat.

Milan Smutný k tomu dodává, že když nefouká a nesvítí, redispečink zapojuje za úplatu rezervní uhelné a plynové zdroje, a v době tzv. temného bezvětří, organizuje obrovský dovoz elektřiny ze zahraničí.

Načež upozorňuje, že zatímco v roce 2019, bylo 211 hodin se zápornými cenami, v roce 2020 to již bylo 298 hodin. Zatím poslední rekord, kdy Německo zaznamenalo 516 hodin, s cenou na nule nebo pod ní, byl v loňském roce. A letos je samozřejmě „zaděláno“ navíc. Přičemž konstatuje, že čím více „zelené“ energie, tím častější budou i cenové extrémy. Konvenční elektrárny sloužící jen jako „záloha“ OZE, si na sebe nevydělají. Časté záporné ceny odrazují investory od dalších projektů v OZE. Podle něho „zelená revoluce“ v energetice, tak „požírá sama sebe“, ale „elita ´zelených´ oligarchů na tom vždy vydělá, a to i s podporou zákonodárců a vlád“.

Milan Smutný dále uvádí, že i když, od ledna 2025, již nové německé OZE nemají smlouvy s kompenzací nulových či záporných cen elektřiny, pro smlouvy uzavřené do prosince 2024 platí 20leté trvání těchto kompenzací. „A to stojí těžké miliardy eur,“ dodává.

Podle něho, v elektrické síti nesmí být ani nadvýroba, ani deficit produkce. Pokud je výkon příliš vysoký, nebo příliš nízký, dochází k vyvedení frekvence sítě z rovnováhy. Provozovatelé rozvodných sítí ji musí vždy udržovat na frekvenci 50 Hertzů (Hz). Kritickou se stává od 49,8 Hz nebo 50,2 Hz. Pak může docházet ke kolísání frekvence, což způsobuje nestabilitu elektrické sítě. Hrozí rozsáhlý výpadek proudu. Což se nedávno, zřejmě také vinou nezvládnuté nadvýroby z OZE, stalo ve Španělsku a následně i v Portugalsku.

Expert dále konstatuje, že Německo chce, do roku 2030, zvýšit svůj podíl OZE na výrobě elektřiny na 80 %. K tomu mají plán mít za pět let dominantně v solárních a větrných zdrojích instalovanou neuvěřitelnou kapacitu 350 GW. Potřebuje ovšem zásadně posílit přenosové a distribuční sítě a jejich nesmírně složité řízení, což bude stát do roku 2040 na 500 miliard eur (12,5 bilionu korun). Dalších 6,5 miliardy eur ročně (přes 160 miliard korun) stojí správa sítě a redispečink. Tyto náklady samozřejmě hrozí explodovat v ještě méně přijatelné ceně elektřiny pro Němce než dosud. Proto vláda Friedricha Merze sníží průmyslu daně na elektřinu a na stát přenese poplatky za OZE a část distribučních nákladů. „Tyhle náklady německého státu ovšem zaplatí všichni daňoví poplatníci,“ dodává.

Podle něho, Česká republika tak bude, spolu s další expanzí dotovaných solárů a větrníků, také kopírovat systém obřích německých nákladů spojených se stamiliardovými investicemi tentokrát „jen“ v korunách do přenosových a distribučních sítí. Další obří dotace si vyžádá výstavba plynových elektráren, které mají nahradit uhelné zdroje, které hrozí ovšem překotně vinou nákladů (tj. cen povolenek) skončit v České republice do dvou let, když Němci je, realisticky, plánují provozovat až do roku 2038, dokud je nehradí 40 nových a dotovaných plynových elektráren o výkonu 20 GW. Ovšem, na rozdíl do Německa, český státní rozpočet zřejmě nemá, a nebude mít, prostředky na dotování ceny elektřiny. „To je hrozivá zpráva pro český průmysl,“ touto větou, Milan Smutný, charakterizuje situaci, která u nás hrozí.

Český expert na energetiku dále upozornil, že přes dosavadní odpor většiny obcí, proti stavbě větrných elektráren, přišla pro ně jedna pozitivní zpráva, kdy Nejvyšší soud Irska v minulém týdnu týden rozhodl, že větrná farma v hrabství Wexford musí zcela odstavit tři, ze svých šesti turbín, a zaplatit jednomu manželskému páru celkem 360.000 eur (tj. cca 9 milionů korun) za škody, včetně 60.000 eur, za zvýšenou újmu za 12 let provozu turbín. Provozovatelé elektráren, zřejmě budou muset navíc zaplatit i náklady právního zastoupení žalobců onoho manželského páru, a to ve výši 2,3 milionu eur. Žalovaní provozovatelé neuspěli s defenzívní strategií postupně zastavit turbíny elektráren v noci a o víkendech a svátcích od 7 do 11 hodin. Ve svém stostránkovém rozsudku příslušný soudce Nejvyššího soudu Irska uvedl, že podle znaleckého posudku žalobců, šlo o „jeden z nejhorších případů dopadu hluku z větrné farmy“.