Redakce zpravodajského webu iportaL24.cz nás požádal o rozhovor s předsedou Asociace samostatných odborů Bohumírem Dufkem k průběhu nedávné konané tripartity s tím, že chtěla zveřejnit názor odborů na projednávání významných otázek, o nichž se během tripartity jednalo, a které se velmi vážně ekonomicky dotýkají života našich občanů. Zveřejněná rozhovor přetiskujeme níže:

Zavedení emisních povolenek ETS 2, které schválila EU, do české legislativy a projednání Akčního plánu na podporu kolektivního vyjednávání – to byly dva hlavní body červencového jednání Rady hospodářské a sociální dohody ČR neboli tripartity. O zhodnocení jejího průběhu a zároveň i úrovně vzájemného dialogu mezi vládou, zaměstnavateli a odbory jsme požádali předsedu Asociace samostatných odborů Bohumíra Dufka.

Česká republika by měla v dohledné době zavést do české legislativy systém emisních povolenek ETS 2, což odbory, zaměstnavatelé a nyní i vláda odmítají. K čemu jste na jednání tripartity dospěli?

Nejprve musím uvést, že od doby, kdy Evropská komise schválila zavedení systému emisních povolenek ETS 2, se odbory netají svým nesouhlasem s tímto opatřením EU, které velice zdraží život obyvatel celé EU, tudíž i v České republice. Logicky se proti emisním povolenkám stavějí i zaměstnavatelé, protože emisní povolenky se velmi negativně promítnou do hospodaření firem a to zdražením jejich výroby.

Nyní je odmítá i vláda s tím, že Česká republika zaslala Evropské komisi požadavky na změnu obchodování s emisními povolenkami z dopravy a vytápění budov. Uvedený dokument podepsalo dalších 17 států Evropské unie.

Pokud jde o společné stanovisko České republiky na červencovém jednání tripartity, podle vlády, zaměstnavatelů a odborů nelze u nás emisní povolenky ETS 2 zavést. Jejich zavedení by mělo

obrovský negativní finanční dopad na životní úroveň obyvatel ČR. Podle odborů jde o ekonomický nesmysl. Potvrzuje to i zavedení prvních emisních povolenek ETS, které byly Evropskou unií přijaty již před časem. Evropská komise původně očekávala, že se emisní povolenky budou prodávat za 40 euro za kus, ale nestalo se tak.

Stěžejním bodem jednání tripartity bylo pro odbory projednání Akčního plánu na podporu kolektivního vyjednávání. Na čem jste se s vládou a se zaměstnavateli shodli, či neshodli?

Pokud jde o hodnocení tohoto bodu jednání tripartity, musím říci, že jsme se se zaměstnavateli shodli na tom, že by odboráři měli mít slevu na daních. Ale ve všech ostatních bodech, o nichž jsme v rámci projednávání tohoto bodu hovořili, jsme se se zaměstnavateli nedohodli. Protože všechny naše návrhy, které jsme zaměstnavatelům, potažmo tím i vládě, předložili, vetovalo ministerstvo financí se zdůvodněním, že na tyto návrhy odborů nejsou v rozpočtu peníze. Uvedu zde jen názorný příklad. Navrhli jsme, aby v podnicích a firmách byl zřízen zvláštní fond, do kterého by přispívali i nečlenové odborů. Jde o to, že na základě kolektivního vyjednávání mají tito zaměstnanci – nečlenové odborů – určité finanční výhody. Myslíme si, že i oni by měli přispívat na kolektivní vyjednávání, které jim zajišťuje lepší pracovní a finanční podmínky na jejich pracovištích. Mimochodem, pro ně se v lidové mluvě používá výraz »černí pasažéři«.

Pokud jde o postoj vlády k našim návrhům, které jsme předložili zaměstnavatelům, musím konstatovat, že vláda samozřejmě všechny předložené návrhy odborů odmítla.

V prvé řadě jsme předložili návrh na to, aby zaměstnavatelé, kteří v rámci kolektivního vyjednávání neodpoví odborům do jednoho týdne, za to zaplatili i pokuty v určité výši. Uvedený návrh odborů vláda odmítla. Zároveň odmítla i odvod finančního příspěvku nečlenům odborů, současně i návrh na snížení daní odborářům.

K dalším návrhům odborů patřilo i to, aby se kolektivní smlouvy pravidelně, jednou ročně, vyhodnocovaly. Vláda nakonec prosadila, že toto vyhodnocení kolektivní smlouvy neuskuteční ve vzájemné dohodě zaměstnavatelé a odbory, nýbrž že to bude v gesci ministerstva práce a sociálních věcí. To podle nás není nejlepší řešení, protože ministerstvo danou záležitost bude hodnotit z pohledu vlády, nikoliv sociálního dialogu mezi zaměstnavateli a odbory.

Jednání tripartity bylo posledním v rámci funkčního období současné vlády. Jak hodnotíte z hlediska uplynulých čtyř let sociální dialog s vládou a zaměstnavateli?

V případě sociálního dialogu s vládou musíme vycházet z podmínek, jak je vláda nastaví. Řekl bych, že je to určitý standard, ať jde o tuto vládu, či vlády předchozí. Jenže vláda premiéra Petra Fialy neúměrně prodlužuje dobu mezi jednotlivými jednáními tripartity. Scházíme se po velmi dlouhé době, ačkoliv se mezitím v naší republice, ale i ve světě, udá tolik věcí, k nimž by se měli sociální partneři vyjádřit a navzájem si vyjasnit svá stanoviska. Na odbory to činí dojem, že současná vláda, na rozdíl od předchozí, chápe sociální dialog spíše jako přítěž než jako pomoc při řešení nastalých

problémů.

Pokud jde o zaměstnavatele, někteří z nich – což se projevilo především letos – tohoto přístupu vlády hned využili, načež blokují kolektivní vyjednávání a uzavírání kolektivních smluv vyššího stupně (KSVS). Vrcholem této politiky zaměstnavatelů je postoj vedení Českomoravského svazu zemědělských podnikatelů, které nechce podepsat KSVS pro letošní rok. Tím však brání rozšíření platnosti této smlouvy na celé odvětví zemědělství a potravinářství.

Ještě k tomu dodám, že postoj vlády ke kolektivnímu vyjednávání umožňuje zaměstnavatelům, aby mohli oslabit úroveň sociálního dialogu o několik stupňů níže.

Hovoříme-li o hospodářské politice současné vlády, uveďte hlavní problémy, se kterými se česká ekonomika potýkala, a jak se vládě podařilo, či nepodařilo je vyřešit?

Jedním z nejvážnějších problémů českého průmyslu, prakticky celého našeho hospodářství, jsou vysoké ceny vstupních surovin, hlavně energií. Proto jsme také před dvěma roky navrhovali, aby byly ceny energií zastropovány u výrobců. Vláda to tehdy neučinila. Proto máme nyní jedny z nejdražších cen energií v Evropě. Například ve Francii bez problémů došlo k zastropování cen energií u výrobců, protože si velmi dobře uvědomili, že kdyby tak neučinili, mělo by to pro jejich hospodářství velmi negativní důsledky. Vláda u nás argumentuje tím, že máme jednotný evropský trh a že musíme obchodovat s elektřinou přes Lipskou burzu. Nechápu to – vždyť žádný jednotný trh s energiemi v rámci EU neexistuje. Jako odbory souhlasíme s názory řady našich významných energetiků či ekonomů, že je potřeba z Lipské burzy odejít. Navrhují, aby u nás vyrobená elektřina šla na domácí trh a v Lipsku se prodávaly jen její přebytky.

Nejde jen o ekonomiku. Odbory měly kritické připomínky či negativní stanoviska k řadě různých rozhodnutí vlády. Konkrétně jde o změny v zákoníku práce a o důchodovou reformu…

Hlavním bodem poslední novely zákoníku práce je změna a ukončení pracovního poměru, přičemž vláda tvrdila, že touto novelou přispěje ke zpružnění pracovního trhu u nás a tím také k nastartování vyššího růstu české ekonomiky. Podle nás, tedy odborů, ke zpružnění pracovního trhu de facto nedošlo. Spíše se tyto změny projevují v negativních dopadech na samotné zaměstnance, kteří tíhu pro ně zhoršených pracovních podmínek nesou na svých bedrech. Prostě vláda jim, oproti předchozímu období, naservírovala nejistotu při změně zaměstnání – ať už jde o prodloužení jejich zkušební doby, či zhoršené podmínky z hlediska výpovědí.

Když jste se zmínil o důchodové reformě – nejzávažnějším problémem je prodloužení věku odchodu do důchodu na 67 let. Můžeme jen konstatovat, že v případě důchodové reformy šlo pouze o parametrické změny, a to v neprospěch zaměstnanců. Jako odbory jsme toho názoru, že tyto parametrické změny – zejména prodloužení věku odchodu do důchodu – jsou nevýhodné i pro samotné zaměstnavatele, protože žádná 􀁽rma nechce zaměstnávat pracovníky, kteří mají vysoký

věk. Často si na to stěžují lidé, kterým je něco přes 50 let. Natož aby majitel 􀁽rmy zaměstnával pracovníky, kteří dovrší důchodový věk. Podle nás to povede k tomu, že lidé, kteří nebudou zaměstnaní, budou pobírat sociální dávky a podporu v nezaměstnanosti, což tuto republiku přijde mnohem dráž, než je tomu v současnosti. Zejména se to projeví u tzv. těžkých profesí.

Vaše připomínky vůči hospodářské a sociální politice nebyly ze strany současné vlády akceptovány. Asi je to již úkol pro příští vládu, která vznikne po říjnových volbách do Poslanecké

sněmovny…

Především musím říci, že pokud jde o změnu směrem k hospodářskému růstu České republiky, netýká se to jen současné vlády. Slibovaly nám to všechny vlády, které se za posledních více než 35 let vystřídaly. Musím k tomu dodat, že vláda premiéra Petra Fialy slibovala, že nebude zvyšovat daně, sníží státní dluh a že zatočí s byrokracií. Tyto své předvolební sliby současná vláda nejen nesplnila, ale přímo je porušila! Takže vzhledem k tomu, že jí za poměrně krátkou dobu končí její funkční období, očekáváme změnu hospodářské politiky již od nové vlády, která nastoupí po říjnových volbách.

Logicky se musím zeptat, jak si odbory představují sociální dialog s budoucí vládou?

V případě vlády jde především o to, aby se obě strany navzájem slyšely. Aby jeden druhého nezdržoval v úsilí o to posunout věci kupředu – to je ve prospěch našich občanů. Vláda, která nastoupí po říjnových volbách, by měla především zlepšit podnikatelské prostředí v České republice.

Pokud jde o zaměstnavatele – ti si vlídnější přístup vlády k jejich požadavkům vybojovali s mnohem vyšším úsilím. Nová vláda by v této souvislosti měla především radikálně omezit byrokracii, aby naši podnikatelé byli na evropském, ale i světovém trhu mnohem více akceschopní. Jde o to, že smlouva EU se zeměmi Mercosuru, tj. s některými zeměmi Latinské Ameriky, řadovým občanům v EU, včetně České republiky, vůbec nepomůže. Podle mého názoru to přispěje jen ke zhoršení hospodářských podmínek evropských a zároveň i našich zemědělců. V konečném důsledku to povede i ke krachu řady zemědělských a potravinářských firem. Podle autorů této smlouvy by to mělo přinést zisky některým firmám v průmyslu, přičemž míní především firmy v západoevropských zemích. Opět to lze charakterizovat jako nesprávné podcenění úlohy zemědělství ze strany vrcholných orgánů EU.