Jen obnovitelné zdroje nedokážou uhlí nahradit. Nezbývá nám nic jiného než do jádra jít, říká ve středečním rozhovoru pro Mladou frontu DNES ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček. Sotva se za několik let rozhodne o tom, kdo postaví nový jaderný blok v Dukovanech, bude podle něj na stole další diskuse.

Podle Karla Havlíčka čeká Českou republiku v horizontu dalších pěti let diskuse o dalším rozšíření jádra. Je si skoro jistý, že nás nemine rozšíření Temelína. Tam kapacita pro nové bloky, podle něho, je. Česká republika také částečně ustoupila tlaku z Bruselu a zvedá cíl pro podíl obnovitelných zdrojů do roku 2030 na 22 procent.

Probíhá příprava výstavby dalšího bloku v Dukovanech

V další části svého rozhovoru se ministr Karel Havlíček věnuje přípravě výstavby další bloku v Dukovanech. Konstatuje, že již dnes probíhají přípravné práce na definování pravidel v rámci nových smluv, které by měly být předložen Evropské komisi v Bruselu s tím, že se v průběhu příštího roku očekává jejich notifikace. Zatím je to na úrovni předběžných konzultací v Bruselu s tím, že ve druhé polovině listopadu převezmu tuto iniciativu jednání vládní zmocněnec Jaroslav Míl.

Zároveň Karel Havlíček upozorňuje, že jde sice o lokální projekt, ale s velkým mezinárodním dosahem. Současně upozorňuje, že projekt podporuje prezident ČR Miloš Zeman, premiér Andrej Babiš i celá vláda ČR. Myslí si rovněž, že projekt má podporu i většiny politických stran, které jsou zastoupeny v Poslanecké sněmovně. V této návaznosti konstatuje, že lze očekávat obrovský tlak lobbistů, spekulantů a provokatérů, na což se nesmí reagovat emotivně. Současně se musí všem seriózním oponentům vše trpělivě vysvětlovat, dodává ministr Karel Havlíček.

Jaká bude cena za výstavbu nových bloků?

Na otázku, jaká bude cena nových bloků, ať již v Dukovanech či v Temelíně, Karel Havlíček odpovídá, že zatím tato cena není známa. Byly by to čiré spekulace, v této chvíli něco prohlašovat. Nejdříve se musí domluvit model, zaprvé investiční a zadruhé dodavatelský. A teprve z něj vyplyne, jaké budou požadavky na tendr, a z toho vyjde i cena. Podle něho to bude otevřený tendr, protože Česká republika nechce dopředu nikoho vylučovat. V tendru je třeba nastavit jak ekonomické, tak bezpečnostní, technologické a další podmínky, potom se uvidí, kdo se přihlásí.

Jádro je řešení toho, aby byl dostatek elektrické energie!

Podle Karla Havlíčka České republice nic jiného nezbývá, než do jádra jít. Jádro samo o sobě je na výstavbu drahé, ale vlastní provoz už tak nákladný není. Pokud platí, že se v ČR bude podíl uhlí, dnes má na výrobě elektřiny podíl 45 procent a do roku 2050 by měl být stlačen takřka na nulu, je zapotřebí vědět, co ho nahradí. Karel Havlíček současně připomněl, že všechny obnovitelné zdroje budou Českou republiku stát do roku 2030 přibližně jeden bilion korun. Takže, je naprosto nereálné, že by Česká republika nahradila uhlí jen přes obnovitelné zdroje. To by finančně vykrvácela, dodal Karel Havlíček. Zároveň upozornil, že to u nás ani nejde. Protože pro větrné elektrárny zde nemáme geografické podmínky. Solárními panely bychom museli zastavit půl republiky. Zároveň připomněl, že „solárním baronům“ platí Česká republika ročně 29 miliard korun, přitom solární elektrárny zajišťují jen tři procenta elektřiny. Podle něho budou obnovitelné zdroje i nadále přibývat, může jich být dvakráte více než v současné době, ale podíl uhlí se nedá stáhnout jinak, než přes jádro. Energetický mix musí také respektovat určitý stupeň nezávislosti, proto se nedá ve větší míře spolehnout na plyn.

SÚJB upozornil na nebezpečí skluzu výstavby Dukovan

Ministr Karel Havlíček dostal rovněž otázku, co říká prohlášení předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost Dany Drábové, podle níž nový blok v Dukovanech může být postaven nejdříve v letech 2038 až 2040, což je tří až pětiletý skluz. Na to reagoval Karel Havlíček tím, že v této chvíli je předčasné hovořit o přesném datu dokončená výstavby bloku v Dukovanech. Nejprve, po schválení notifikace, by měl být vypsáno výběrové řízení na tu společnost, která se do výstavby pustí s tím, že kolem roku 2029 by se mělo začít stavět.

V další části rozhovoru ministr Karel Havlíček potvrdil, že další blok v Dukovanech, o výkonu 1200 megawatt, je v první fázi doplnění stávajících bloků. Situace by měla směřovat k tomu, aby se prodloužila životnost stávajících čtyř bloků v Dukovanech do roku 2045 až 2048. To je technicky proveditelné. Když se paralelně postaví nový blok, dostanou se Dukovany na výkon 3200 megawatt. Pro vyšší výkony již nebude v této lokalitě dostatek zdrojů vody pro chlazení reaktorů. Takže, postupně bude nutné nahradit současné bloky.

V horizontu dalších pěti let čeká Českou republiku diskuse o dalším rozšíření jádra. Karel Havlíček je si skoro jistý, že nás nemine rozšíření Temelína. Tam kapacita pro nové bloky je. A mezitím budou energetici sledovat vývoj na poli malých modulárních reaktorů. Podle všech indicií by se první reaktory mohly instalovat někdy mezi lety 2025 a 2030. ČEZ už podepsal dohodu o spolupráci s americkou společností NuScale, která je vyvíjí, přičemž ministr Karel Havlíček s vedením této společnosti nedávno jednal v New Yorku. Při této říležitosti Karel Havlíček dále konstatoval, že nemá smysl čekat, až budou tyto malé reaktory vyvinuty, neboť se zatím neví, jak budou fungovat. Proto je lepší, aby posloužili v budoucnu jako doplněk velkých jaderných reaktorů. Současně zdůraznil, že nelze udělat chybu, jako tomu bylo před několika lety, kdy byl zastaven tendr na výstavbu dalšího bloku v Temelíně. „Třetí pokus už nebude,“ konstatoval.

V současné energetické koncepci tvoří jádro kolem 50 %

Ve svém rozhovoru pro Mladou frontu DNES pokračoval ministr Karel Havlíček v analýze potřebnosti jádra v období po roce 2040. Uvedl, že v zemích střední a východní Evropy v té době může nastat kritický nedostatek energie, pokud se nepostaví jádro, To se týká i České republiky. Situace bude o to horší, že v souvislosti s připravovaným útlumem jádra v Německu, nebude možnost brát si elektřinu od nich, protože budou rádi, když ji budou mít sami pro sebe. Rakousko bude také na hraně. Slovenskou již bude mít v té době své vlastní jádro. Proto se musíme v České republice, podle Karla Havlíčka, začít činit a s jádrem mířit nad 40 procent podílu elektřiny.

Schválená varianta státní energetické koncepce počítá s tím, že podíl jádra bude kolem 50 % v roce 2050. Ale je pravděpodobnější, že to bude o něco méně, dodal Karel Havlíček. Podle něho záleží na tom, jak se přesně shodnou vládní činitelé a energetici na snižování podílu uhlí. Je zde i varianta, že by si Česká republika ponechala nepatrnou část uhlí. Byť uhlí dnes nepreferujeme, ale je třeba mít nějaký záložní scénář, pokud se něco nepodaří, doplnil Karel Havlíček. Zároveň uvedl, že i Němci, kteří ohlásili konec uhlí v roce 2038, si podobnou pojistku nechali. Každá země si musí energetický mix definovat s ohledem na infrastrukturu země, na potřeby hospodářství a ekologické cíle. Když se to dá dohromady, mohla by Česká republika k roku 2050 mířit k 45 až 50 procentům jádra, zhruba 30 procent obnovitelných zdrojů, k tomu by 15 procent tvořil plyn a zbývá pět deset procent, která zůstávají otevřená.

Není reálné, aby v roce 2050 byl Česko uhlíkově neutrální

Názor, který se prosazuje v Evropské unii dosáhnout v roce 2050 uhlíkové neutrality, není, podle Karla Havlíčka, příliš reálný v drtivé většině zemí EU. Jedna věc je ambice, kterou si nelze plést s reálnými možnostmi dalšího vývoje. Je zapotřebí se podívat na strukturu ekonomiky dané země. Nejde jen o Českou republiku, ale sousední Polsko má kolem 80 procent energetiky z uhlí a je celkem jisté, že to nemůže za 30 let stlačit na nulu. Zároveň Karel Havlíček konstatoval, že Česká republika souhlasí s Pařížskou dohodou. Plní ji s rezervou. Mimochodem, závazek v podílu obnovitelných zdrojů byl již přeplněn. Ovšem na druhé straně nelze se zavazovat k něčemu, co nelze technicky zvládnout. To by potom byla Potěmkinova vesnice.

Pokud jde o obnovitelné zdroje, Česká republika je připravena se zavázat, že bude jejich podíl zvýšen na 22 procent. Přičemž tento podíl bude primárně navýšen v elektroenergetice, částečně ve vytápění a chlazení. Nelze jít výše, protože je nutné brát ohled i na určitá rizika, která plynou z toho, že kolem roku 2030 bude končit podpora pro velké „soláry“. Naši energetici mají do detailu propočtené, co to bude stát. Dávat „solárům“ provozní podporu, to je minulost, ale pochopitelně Česká republika nebude nikomu bránit, aby do nich investoval. Soláry tak mohou dostat investiční podporu. Peníze by měly mířit do malých fotovoltaických elektráren na střechách, to Česká republika ráda podpoří. Ale ne do velkých solárních elektráren. Mejdan velkých „solárních hráčů“ skončil, uzavřel svůj rozhovor o energetickém mixu ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček.