Zhodnocení současné ekonomické situace České republiky a její další výhledy v kontextu politiky Zeleného údělu v rámci EU – to byl hlavní námět Mezinárodní ekonomické konference Asociace samostatných odborů (ASO), která se uskutečnila v pátek 3. března v Lichtenštejnském paláci na pražské Kampě, v objektu Úřadu vlády ČR.

V odborné části programu konference nejprve vystoupil bývalý člen Evropského hospodářského a sociálního výboru Vladimír Novotný, který se, jako vysoce erudovaný odborník, věnoval vysvětlení současné situaci v energetice. Ve své přednášce „Energetická krize a cena elektrické energie v ČR“ se zamyslel nad příčinami a vývojem evropské energetické krize, jejími souvislosti ve vztahu k dalšímu hospodářskému vývoji jednotlivých zemí EU, a následně i nad cenami elektřiny v EU a v České republice.

V úvodu svého vystoupení konstatoval, že se při přípravě této své přednášky seznámil s úvahami řady energetických expertů, ale i politiků s cílem porovnat jejich pohledy na tuto problematiku s jeho vlastními názory a hlavně zkušenostmi, které za svůj život získal. Z těchto různých úvah řady expertů či osobností politického a hospodářského života ho zaujal výrok německého kancléře Olafa Scholze, který se velmi kategoricky vyjádřil pro německý tisk, že za tuto situaci může válka na Ukrajině. Naproti tomu v časopisu Respekt je dne 13. února 2023 zveřejněno interview, ve kterém hlavní ekonom skupiny ČEZ Pavel Řežábek říká: „Můžeme si za to sami, Němci za to nemohou, zaostáváme ve výstavbě větrníků a fotovoltaiky. Chce to více drátů a více přenosu z Německa“. Načež Vladimír Novotný k tomu dodává, že se domnívá, že tak jednoduché to není. Podle něho současné problémy v evropské energetice jsou logickým důsledkem energetické politiky EU za posledních více než 30 let.

Podle Vladimíra Novotného tento vývoj v evropské energetice lze charakterizovat různými milníky, které vždy znamenaly určitou, někdy i zásadní změnu v celkovém přístupu k energetice a následně jejímu dalšímu vývoji. Takže, pro 80 léta minulého století byly charakteristické mohutné investice do evropské energetiky, což znamenalo, že státní energetické „molochy“ mohutně investovaly do výroby elektrické energie, zejména do jaderné energetiky, a rovněž i do rozvodných sítí, aby se proud dostal na jakékoliv místo na mapě.

Jenže, v 90. letech tuto linii nákladných investic vystřídala privatizační vlna. Navíc, v tomto období 90. let se začíná v Evropě projevovat důsledek černobylské havárie v roce 1986, kdy začínají odklony od jaderné energetiky, zejména to zesílilo v sousedním Rakousku. Obdobné názory se začaly objevovat například i v Německu.

Navíc, v tomto období k tomu přistupuje i značný tlak ekologických organizací ve světě, kdy se začínají pořádat různá světová fóra o záchraně planety. Výsledkem je tzv. Kjótský protokol 1996, Pařížská úmluva 2015 a Zelený úděl 2020, neboli Green Deal, což znamenalo, že vznikl, a také i postupně vzrostl, trvalý tlak na omezení emisí skleníkových plynů, na omezování fosilních zdrojů a jejich odstavování bez náhrady.

Právě v 90. letech začal v Evropské unii proces postupné liberalizace trhu s elektřinou. Došlo k zásadnímu posunu rovin v myšlení tehdejších významných energetických expertů, a současně i kapitánů průmyslu, a posléze i politiků, kdy nastala změna chápání elektřiny ze strategické komodity, kterou zajišťuje stát (pro své hospodářství a své občany), na běžnou tržní komoditu, svěřenou soukromému sektoru a volnému trhu. Od roku 2004 jsou připravovány a vyhlašovány různé energo-klimatické balíčky, kdy v podstatě každé 3 roky dochází k zásadním změnám v legislativě, což vytváří legislativní nejistotu pro investory v energetice. V podmínkách převisu nabídky nad poptávkou se zpočátku jednalo o funkční model, orientovaný na spotový trh s potenciálem dosažení optimální ceny.

Vychází se přitom z téze, že elektrická energie je obchodovatelná jako každá jiná, a že optimální nastavení její ceny nastaví volný trh. Elektrická energie však tento charakter nemá. Liberalizace nepřinesla slibované snížení ceny elektřiny. Regulatorní zásahy k omezení emisí zásadním způsobem trh s elektřinou deformovaly, konstatoval Vladimír Novotný.

Podle něho došlo v roce 2003 k dalšímu zásadnímu zlomu, to je k oddělení výroby elektřiny, přenosu a distribuce, a to názvem „Unbouding“. Jenže, právě v této době se začaly projevovat první poruchy financování výstavby zdrojů a rozvodných sítí. Navíc, jednostranná orientace investic v západní Evropě na VE (větrníky) a FVE (fotovoltaiku), vytvořila nerovnováhu, a to jako důsledek zaostávání ve výstavbě záložních zdrojů.

Havárie jaderné elektrárny v japonské Fukušimě v r. 2011, urychlila jednostranné rozhodnutí Německa o postupném uzavření jaderných zdrojů. Přidaly se Francie, Belgie, Švýcarsko, Švédsko a další země. Některé však později toto své rozhodnutí revidovaly.

Pro toto období je také charakteristické, zejména v sousedním Německu, že je to počátek nové energetické politiky pod názvem „Energie Wende“, což je označení pro kompletní energetickou přeměnu německé energetiky, jež by měla zajistit ekologicky šetrné, cenově dostupné dodávky energie s minimem skleníkových plynů.

Podle Vladimíra Novotného významnou roli na evropském energetickém trhu sehrál systém emisních povolenek, tzv. EU ETS, který byl zaveden v roce 2005, a to jako nástroj optimalizace ke snížení emisí. EU ETS v průběhu prvních tří etap své realizace, to je v letech 2005 až 2020, celkem 5x zkolaboval, a to v důsledku chyb v systému, například z důvodů vnějších vlivů, jako byla například hospodářská krize v roce 2008. Po většinu této uvedené doby se povolenky pohybovaly na úrovni pod 10 euro za 1 tunu CO2. Na tyto závažné chyby v systému Evropská komise reagovala cestou dalších pokusů a omylů. A také i řadou regulatorních zásahů, které vedly ke změně systému EU ETS z nástroje tržního na nástroj tvrdé administrativní regulace.

Posledním krokem Evropské komise potom bylo povolení obchodu s emisními povolenkami finančním a investičním institucím, a také i spekulativním obchodům. Tento krok vedl k současnému explozivnímu vystřelení cen povolenek až na 100 euro na tunu CO2. Tedy k naprosto nereálné ceně.

Podle Vladimíra Novotného, pokud jde o obchodování s elektřinou na Lipské burze EEX, tak, ačkoliv se mluví o jednotném trhu s elektřinou, ve skutečnosti jde o celou soustavu dílčích trhů na úrovni jednotlivých členských států EU. Ve střední Evropě je obchod s elektřinou a plynem organizována právě na Lipské burze, která je uzpůsobena energetickému mixu Německa, a to s převahou větrných a slunečních elektráren a doplněné o špičkové zdroje uhelné a plynové. Přitom na burze EEX obchoduje menšina výrobců elektrické energie. Obchodování na burze je podmíněno úhradou vstupního poplatku. A garancí na dodání smluvního objemu elektřiny. Kupodivu nepodléhá nezávislému dohledu. Jak dále Vladimír Novotný dodal, kumulativní výše garancí dosáhla v roce 2022 92 ml. Euro, což je v přepočtu cca 2,3 bil. Kč. Krátkodobé kontrakty byly nahrazeny finančními deriváty, jakými si poukázkami bez vazby na možnost zajištění dodávek elektřiny v daném místě a čase. Cena elektřiny potom vychází z ceny marginální, to je závěrné a fakticky plynové elektrárny, takže určujícím faktorem pro cenu elektřiny se tak stává cena plynu.

Expert Vladimír Novotný dále představil nový návrh Evropské komise na reformu trhu s elektřinou. Položil si řečnickou otázku, co můžeme očekávat od této připravované reformy? Evropská komise by měla tento svůj návrh veřejně prezentovat 14. března 2023. Podle dostupných zdrojů, jak podotkl Vladimír Novotný, návrh počítá na rozdělení trhu s elektřinou: na trh s tzv. čistou elektřinou, na trh s tzv. špinavou elektřinou a na trh z plynových elektráren. Návrh rovněž počítá se zavedením kapacitních mechanismů a plateb, které byly dosud pouze tolerovány. A také s povolením dlouhodobých garancí pro investice do výroby elektřiny, známých jako Contract of Difference.

Podle Vladimíra Novotného tento dosud známý návrh Evropské komise neodstraňuje příčiny krize, pouze záplatuje dřívější chybná rozhodnutí. Nevytváří trh, ale několik trhů tak, aby zachoval dosavadní výhody pro Německo. V České republice je zavedena bilančně přebytková soustava, ale „díky“ orientaci na spotový trh je soustavně deficitní. Pro Českou republiku to znamená ztrátu možností využívat výhod levného domácího energetického mixu.

Vladimír Novotný rovněž okomentoval možnosti cest k nápravě, jak to vidí Česká republika v kontextu politiky EU. Takže, jednou z cest, jak z toho ven, je regulace přetoků a eliminace rizik blackoutů. Mimochodem, již v roce 2017 byla poskytnuta miliardová investice do výroby elektřiny a rozvodných sítí, která byla vyvolaná tehdejšími problémy německých rozvodných sítí, ale přitom bez samotné účasti Německa.

Další možností je zdanění nadměrných zisků ve výši 60 % od ledna 2023, ale to, podle Vladimíra Novotného, nepokryje náklady kompenzací. Přičemž pro srovnání uvedl, že Německo zdanilo tyto zisky se zpětnou účinností k 1. lednu 2020, a to ve výši 90 %.

Podle našeho předního energetického experta zastropování cen elektřiny, s kompenzací pro výrobu i obchod, představuje enormní zátěž pro státní rozpočet a daňového poplatníka. Ceny elektřiny na domácím trhu je nutné odvodit od výrobních nákladů a přiměřeného zisku. Načež poznamenal, že takový návrh pěti států jižního křídla EU, který byl předložen na podzim r. 2021, Česká republika tehdy nepodpořila. Jako naprostá nutnost se ukazuje oddělit ceny elektřiny od ceny plynu.

Dalším opatřením by bylo dobré, vrátit přístup na trh povolenek zpět na začátek, to je na provozovatele emisních zdrojů. Spekulativní obchody by byl vyloučeny.

Klíčové kroky dlouhodobého charakteru by měly směřovat na ovládnutí, případně posílení vlivu státu na českou energetickou infrastrukturu. Dále na obnovení obrovské přebytkové struktury zdrojů elektrické energie, která se bude opírat o jaderný pilíř. Dále posílení přenosové soustavy s tím, že se bude počít s rostoucí úlohou doplňujících obnovitelných zdrojů energie.

V závěru svého vystoupení Vladimír Novotný konstatoval, že evropská energetika v současné době prodělává, a to v souvislosti se zásadní přestavbou celého energetického systému EU, mimořádně turbulentní období, které bude trvat minimálně dalších 15 až 20 let.

Podle něho dochází k ústupu od původního záměru EU „Energy market only“, to je z volného tržního prostředí do prostředí plné regulace s kapacitními mechanismy.

Elektrická energie je strategickou komoditou a má charakter veřejného statku a je základní podmínkou samotné existence vyspělé civilizace 21. století. Prioritou musí být bezpečnost a spolehlivost dodávek elektřiny.

Odpovědnost za zajištění a dlouhodobou energetickou bezpečnost České republiky musí nést stát, který může nést rizika investic dlouhodobého charakteru.

Jednostranná orientace na OZE (obnovitelné zdroje energie), a zejména na VE (větrníky) a FVE (fotovoltaiku), neřeší nereálné podmínky zapojení OZE do přenosových a distribučních sítí, dopady na stabilitu sítí a dodávek elektřiny.

Energetické úspory by neměly být dosahovány za cenu vyšší, než je samotná cena elektřiny.

Současné poruchy energetického systému EU, to je trhu s elektřinou, jsou logickým důsledkem více než 30letého vývoje plného mylných předpokladů nesplněných přání, vysokých ambicí a zásadních koncepčních omylů. Odpovědnost na ně nesou především instituce Evropské unie, politici členských států EU, a nakonec i my sami, a ruská agrese vůči Ukrajině byla pouze akcelerátorem tohoto dlouhodobého vývoje.