Změny ve Strategickém plánu SZP povedou ke snížení objemu produkce potravin a tím k jejich zdražení!

Rozhovor s předsedou Odborového svazu pracovníků zemědělství a výživy – Asociace svobodných odborů ČR Bohumírem Dufkem

Kolektivní smlouvy vyššího stupně na rok 2022 v zemědělství

Odborový svaz pracovníků zemědělství a výživy – Asociace svobodných odborů ČR dne 24. ledna 2022 a podepsal Kolektivní smlouvu vyššího stupně na rok 2022 se Zemědělským svazem ČR a Českomoravským svazem zemědělských podnikatelů. Plné znění KSVS naleznete v příloze.
  • Zveřejněno: 03.02.2026
  • Autor: Petr Kojzar

Pátého února bude Dolní oblast Vítkovic na nohou. Chystá se tam manifestační mítink na podporu evropského průmyslu a ochranu pracovních míst. Mezi hlavními požadavky mezinárodní akce jsou revize emisních povolenek a emisních limitů, omezení levného dovozu či podpora konkurenceschopnosti českého průmyslu. Kdo jiný by mohl na akci pozvat lépe, než předseda OS KOVO Roman Ďurčo. „Co se týče průmyslu, Evropa se střílí do vlastní nohy,“ uvádí v rozhovoru pro iportaL24.cz šéf největšího odborového sdružení u nás.

Na první otázku odpověděl:

Určitě. Co se týče důchodové reformy, aktuální situace v průmyslu nebo cen energii, jsem daleko větší optimista než s vládou minulou. Sociální dialog nastartovali poměrně brzo po volbách, kdy jsem i členem pracovní skupiny pro důchodovou reformu, takže vnímám, že od začátku opravdu začali pracovat. Jsme u těch jednání, a to je velmi důležité ocenit, protože takhle to v minulém období neprobíhalo. Sociální dialog s předešlou vládou nebyl téměř žádný, a když už ano, pak byl nastavený takovým způsobem, že jsme byli vždy postaveni do takové role, kdy „řekněte si, co chcete, ale my si uděláme, co chceme“.

Když už se bavíme o důchodové reformě, je pro vás klíčové téma dřívější odchod do penze pro náročné profese, konkrétně návrat do původní podoby, než je bývalá koalice – navzdory vašim protestům – osekala?

Je to jeden z bodů, o kterém se v pracovní komisi bavíme. Takže určitě ano! Naší prioritou je, abychom debatu vrátili zpět, než to celé bylo pozměňovacím paskvilem ve Sněmovně změněno. Předchozí vláda totiž nedodržela to, na čem jsme se dohodli. Hodláme to zrevidovat a definici náročných profesí chceme odstartovat čtyřmi konkrétními – je to chlad, teplo, vibrace a namáhává práce.

Dotkl jste se cen energií. Opravdu jejich snížení, jak to realizuje současný koaliční kabinet, natolik pomůže českému průmyslu?

Ono se zdá jakoby liché, když spadne cena energii někde o 8-10 %, ale když se podíváme na energeticky náročné firmy, pak se opravdu jedná o desítky a stovky milionů korun. Já neříkám, že to vyřeší problémy českého průmyslu, to určitě ne, ale rozhodně to odlehčí nám všem a zejména firmám, kde se energie spotřebovává nejvíc, jako je ocelářství, chemie a sklářství. Tam jsou to zkrátka enormní náklady!

Pátého února pořádáte ve Vítkovicích manifestační mítink na podporu evropského průmyslu. Požadujete mj. revizi emisních povolenek a emisních limitů. Pamatuji si, jak jistý Roman Ďurčo před dvěma lety v interview pro iportaL24.cz řekl, že »Green Deal není sprosté slovo«. Přiznám se, že tuto větu v rozhovorech na dané téma docela hojně používám. Takže nemohu jinak – trváte na svých slovech?

Trvám na svém, že Green Deal není sprosté slovo. Pořád říkám, že je potřeba nějakým způsobem planetu chránit. I pro naše děti. Ale musí to mít hlavu a patu.

Jestliže si tady řekneme, že Evropa vypouští do atmosféry 5-6 procent CO2, tak si lze těžko myslet, že planetu může zachraňovat ten nejmenší znečišťovatel.

O co mi primárně jde, je, že jsem dlouhodobým kritikem emisních povolenek. Ať už je to systém ETS 1, který se již spustil, nebo ETS 2, který byl naštěstí odkopnut na rok 2028. Ale za mě je potřeba, aby došlo k odkopnutí navždy!

A co se týče ETS 1, stačí, když se podíváte na to, že v Číně stojí emisní povolenka 13 euro na tunu CO2, když se podíváte do Indie, do Koreje, to je 4 a 7 euro, v Americe 22 a v Evropě 82. Tak jakým způsobem potom máme být konkurenceschopní pro zbytek světa?

Je potřeba si uvědomit, že pokud tady nějaká výroba skončí a přesune se mimo hranice Evropské unie, tak to nebudou stejné emise. To budou větší emise, protože oni nemají takové výroby jako my, takže když my přesuneme třeba ocelářství za hranice Evropy, tak za hranicemi se bude produkovat na stejnou tunu ocelí daleko více CO2. Je potřeba začít uvažovat i v Evropě racionálně a nějakým způsobem emisní povolenky zrevidovat. Teď se bavím o ETS 1.

Bylo to i jedno z témat, které jsme řešili s vládou a shodli jsme se na tom napříč sociálními partnery. Jednoznačně to podpořily odbory, jednoznačně to podpořila vláda, ale i zaměstnavatelé. Proto děláme 5. února ten manifestační mítink. Nicméně tenhle má evropský přesah! My jsme se napříč Evropou v rámci IndustryAll Europe, která má sedm milionů členů, dohodli, že v každé zemí se něco uspořádá. My jsme to pojali s kolegy ze Slovenska, Polska a Maďarska jako Visegrádský protest, abychom ukázali i politikům, že pro určitá témata je dobré se spojit a mít v Evropě silnější hlas. Chceme revizi ETS 1 a hodláme Evropu určitým způsobem popíchnout k tomu, aby už povolenky nebyly volné obchodovatelné. A pokud není ochota je úplně zrušit, tak by se měly pohybovat v takových mezích jako u našich konkurentů ve světě. Cenové rozdíly týkající se poplatků jsou pro nás nepřijatelné a průmysl to dlouhodobě dusí.

S dovolením bych, v této souvislosti, ještě jednou ocitoval předsedu ČMKOS Středulu, který v našem rozhovoru prohlásil: „Jsem přesvědčen, že Evropská unie dělá všechno pro to, aby vyhnala z Evropy průmysl a darovala ho jiným světadílům.“ Podepsal by to Roman Ďurčo?

Určitě to podepíšu! Celou dobu o tom všude mluvíme, že se tady Evropa střílí, co se týče průmyslu, do vlastní nohy. Ten trend je jednoznačně nezpochybnitelný.

A proč to Evropa, podle vás, dělá?

Především si myslím, že lobby celého Green Dealu byla velmi špatně zprocesována. Domnívám se, že i Evropa má rozum, že může říci „dobře, byla to chyba, můžeme to všechno teď nějakým způsobem zpomalit“. Tam jsou důležité také emisní limity k roku 2040. Spousta firem říká, že pokud nenainvestují obrovské prostředky – a bavíme se tu o miliardách korun – pak nebudou schopné dále fungovat.

A to už je další bod našeho mítinku, protože máme strach o zaměstnanost. Chceme chránit pracovní místa. Chceme ochránit průmysl, který tady máme dlouhodobě. Například stále vyrábíme ocel. Umíme to a stojím za tím, že by bylo velmi špatné, i v téhle geopolitické situaci, nemít své výrobce oceli. To je jedna věc.

A druhá? Když jezdím po firmách – a jsem v nich poměrně často – tak za každou tunou oceli je spousta lidských příběhů. Já jsem z třetí generace ocelářů, takže my jsme se vždycky živili v rámci rodiny na základě toho, co umíme. Nemůžu tak nevidět jednotlivé lidské osudy, které ve firmách jsou. A proto bych byl rád, kdyby průmysl u nás začal být zase tak populární, že tam znovu budou končit naše děti, že si vydělají slušné peníze a že dojde k zachování tradice.

Velkým problémem je dnes, že ačkoli se říká „řemeslo má zlaté dno“, manuálně se nikomu pracovat nechce. Je to vidět mj. na „zájmu“ studentů a žáků o učňovské obory. Co s tím?

Když se bavíme o manuální práci, i to ocelářství se v průběhu let, kdy jsem tam nastoupil já, úplně proměnilo. Když si někdo představí oceláře, tak dneska už se nic neodlívá, všechno se dělá strojově. Výroba probíhá kontilitím, kde se opravdu hlídají stroje. Samozřejmě, že teplota je tam úplně někde jinde, ale člověk už tu ocel odlívá poměrně strojově. Myslím si, že je velmi zajímavé vždy, když je v nějakém podniku den otevřených dveří, jak na to návštěvníci s úžasem koukají.

A děti? Je potřeba říci, že i v řemesle se dají vydělat dobré peníze a že je dobré uctívat tradici. Navíc ne všichni mají na to, aby byli vysokoškoláci. Čímž ale nechci snižovat to, když mladí lidé chodí na vysoké školy, to v žádném případě. My je budeme potřebovat, populace nám stárne, takže určitě budou nutné i humanitní obory.

Budete iniciovat na toto téma i nějaké jednání s vládou?

Víte, to není jenom o učňovském vzdělávání. To je o vzdělávání celoživotním. My o tom s vládou určitě jednat budeme a měli jsme to v úmyslu i u té předchozí. Myslíme si, že pro každou vládu je žádoucí, aby nějakým způsobem podpořila učňovské školství. Když se dneska podíváte na jednotlivá učiliště, děti tam zkrátka chybějí. A ony se všeobecně moc nerodí, takže je potřeba i podpořit ty mladé, aby zakládali rodiny. To souvisí s problematikou bydlení a s různými dalšími věcmi, takže je potřeba, aby se v České republice žilo dobře a aby se tady průmysl, který budujeme staletí, udržel, protože jsme nejvíce průmyslovou zemí v Evropě. I tyto myšlenky na mítinku zazní!

Jedním z bodů, které máte jako klíčové na mítinku 5. února, je „omezení levného dovozu“. Jak tomu zamezit, lze-li to vůbec?

Především je potřeba, abychom začali český výrobek ochraňovat, dávali mu přednost například ve veřejných zakázkách tak, abychom v momentě, kdy se tu staví dálnice, v nich neměli čínskou ocel, a když se staví mosty, aby to byly české mosty. Bohužel leckdy rozhoduje cena. A my nejsme konkurenceschopní – kvůli všem věcem, o kterých jsme se bavili, ať je to cena energii, emisní povolenky nebo celkové náklady na výrobu. Tím pádem by Evropa měla začít více chránit ten svůj trh.

Ano, jistým způsobem už to začíná řešit. Ať je to uhlíkové clo, nebo safeguardy, které nám doteď jakžtakž fungují, nicméně kvóty jsou nastavené takovým způsobem, že nám tady pořád vládne levný dovoz. A netýká se to jen ocelářství.

Aktuálně jste se na Facebooku vyjadřoval k problematice nelegálního zaměstnávání. „OS KOVO jako největší odborový svaz v České republice je připraven paní ministryni financí Aleně Schillerové v boji s tímto nešvarem aktivně pomáhat a bojovat tím za práva poctivě pracujících lidí,“ napsal jste na sociální síti doslovně. Opravdu je to pro vás tak důležité téma?

Ano, je. A netýká se to jen OS KOVO, to je napříč odbory. Když se podíváme na stavebnictví nebo jakýkoli úplně jiný obor, tak ve spoustě odvětví jsou náznaky šedé ekonomiky. Práce na živnostenské oprávnění, které vykazuje činnosti zaměstnance. Nebo agentury práce, hlavně ty, které nejsou úplně férové, kdy jsou mzdy opravdu někde úplně jinde, než jaké má zaměstnanec, který by dělal normálně na pracovní úvazek.

Čili, abych to shrnul, šedá ekonomika ještě pořád má obrovské limity. Je potřeba s tím bojovat, protože pokud se peníze od zaměstnanců, kteří se nacházejí v šedé ekonomice, přelijí do státního rozpočtu a oni začnou odvádět daně, pomůže to nám všem.

Jakými slovy byste na závěr našeho rozhovoru pozval na pátý únor?

Určitě bych chtěl pozvat všechny, kterým nějakým způsobem vadí to, co se odehrává, to, co k nám přichází – ta regulace. Rád bych, kdyby nás přišli podpořit. Předpokládám, že účast bude poměrně slušná, když se bavíme s kolegy ze zahraničí.

Je to pro dobrou věc, pro nás pro všechny. Chtěl bych, aby přišli i lidé, kteří třeba už v průmyslu nepracují a mají vzpomínky na to, jak tam dělali, jak těžké živobytí měli v době, kdy tam pracovali, třeba v tom ocelářství, v automotive, nebo mohu jmenovat horníky, protože my máme skvělé vztahy s bývalými zaměstnanci.

Chtěl bych říci, že nás přijde na mítink podpořit premiér České republiky, ministr práce a sociálních věcí i nový vládní zmocněnec pro Green Deal. Takže si myslím, že lidé budou mít také na co koukat. Uvidí v akci mnohé významné představitele.

  • Zdroj: iportaL24.cz