Známé jméno české podnikatelské lobby v Bruselu se dostává do nové role. Alenu Mastantuono si do svého vedení zvolil Evropský hospodářský a sociální výbor, který radí Komisi, europoslancům i členským státům EU. Když přijde se správným návrhem ve správný čas, může hodně ovlivnit, říká Mastantuono v rozhovoru pro Euractiv.cz.

Alena Mastantuono dlouhé roky zastupuje v Bruselu zájmy českých firem pod hlavičkou Hospodářské komory ČR. Od roku 2020 je členkou Evropského hospodářského a sociálního výboru (EHSV), nově se stala jeho místopředsedkyní pro rozpočet. Rozhovor vznikl v Bruselu v průběhu 600. plenárního zasedání výboru, kdy se volilo nové vedení.

Můžete na úvod krátce popsat, jak funguje Evropský hospodářský a sociální výbor?

Jedná se o poradní orgán EU, který se dělí na tři skupiny, a ty zastupují různé zájmy. První hájí zájmy zaměstnavatelů, tedy podnikatelských organizací, druhá zastupuje odboráře a třetí různé nevládní organizace z občanské společnosti. To mohou být zástupci spotřebitelů nebo třeba liberálních profesí, zemědělců.

Tyto tři skupiny si do nejvyššího politického vedení volí jednu osobu – je to tedy politický trojúhelník, kde ty jednotlivé posty rotují. V tuto chvíli máme prezidenta ze třetí skupiny, který je z Irska, a dva viceprezidenty. Mě za skupinu zaměstnavatelů, zodpovědnou za rozpočet, a kolegyni, která je zodpovědná za komunikaci, ze skupiny odborářů.

V Bruselu už mnoho let zastupujete zájmy Hospodářské komory, členkou výboru jste byla také, ale teď se dostáváte do jeho vedení. Co s sebou přináší tato nová role?

Pro mě je to nová výzva, protože se dostávám do nejužšího politického vedení orgánu, který radí Evropské komisi, Parlamentu i Radě. Jelikož pocházím ze skupiny zaměstnavatelů, tak mým úkolem je, aby ani to nejvyšší politické vedení nezapomínalo, že když máme zdravou ekonomiku a daří se podnikatelům, tak potom se bude dařit celé společnosti.

Jak dobře se dá skloubit boj za české firmy s prosazováním celoevropských zájmů? Je to stejné jako u eurokomisařů, že tu „národní linku“ musíte do jisté míry potlačit?

Určitě je to jednodušší v tom, že na rozdíl od Evropského parlamentu nebo Komise my nejsme zaměstnáni touto institucí, já stále zůstávám zaměstnankyní Hospodářské komory.

Současně k tomu ale přidávám tento mandát, kdy mým úkolem bude hlavně kontrolovat interní rozpočet našeho poradního orgánu a hájit ho před Komisí, Parlamentem a Radou.

Ta „česká linka“ tedy nikam nemizí?

Ta nadále platí v mé roli jako členky Evropského hospodářského a sociálního výboru a zástupkyně zaměstnavatelské skupiny. Budu nadále působit ve dvou sekcích výboru TEN, který má na starost energetiku, dopravu a infrastrukturu, a ve výboru INT, který se zaměřuje na vnitřní trh. A tam mám stále možnost ovlivňovat návrhy a podílet se na přípravě různých stanovisek. Mandát zastoupení českých podnikatelů tedy můžu nadále vykonávat.

Větší výhody pro jádro

Zaznamenal jsem, že v těchto výborech pracujete na stanovisku k jaderné strategii EU do roku 2050. Můžete mi o tom říct víc?

My jako EHSV máme na základě smlouvy Euratom velmi specifickou roli, kdy nás Generální ředitelství (Evropské komise) pro energetiku musí k tomuto programu pro jádro konzultovat. Čeká na naše stanovisko a pak program případně upraví.

S ohledem na to, že Česká republika je zemí, která má jádro ve svém mixu, tak je pro nás důležité, abychom jeho roli zdůrazňovali. Jsou tam některé nedostatky, které bychom chtěli mít v konečné verzi programu upraveny. Jsme v jednání i s Evropským parlamentem a Radou, jak by se některé věci mohly upravit.

Jaké nedostatky tam konkrétně vidíte?

Máme například pocit, že ten program je příliš obecný, uvítali bychom konkrétní návrhy, jakou regulaci přijmout na evropské úrovni, aby se investice do jádra mohly realizovat.

První je otázka financování, protože dnes je jádro znevýhodněné oproti obnovitelným zdrojům, například v kohezních fondech nebo ve Fondu pro spravedlivou transformaci. Druhá věc jsou omezení v rámci pravidel pro taxonomii, která jádro považují za přechodný zdroj. Když vy ale realizujete investice do energetiky, tak to je na dekády dopředu, obzvlášť u jádra – některé jaderné elektrárny jsou v provozu 60 až 80 let.

Od Komise bychom tedy chtěli vidět závazek, že tato pravidla opraví, aby investice byly realizovatelné. Současně od ní chceme, aby vydala politický signál, že nebude jádro znevýhodňovat oproti obnovitelným zdrojům (OZE) – dnes máme pocit, že OZE tlačí více dopředu. A také, aby jádro považovala za zdroj, který nám může zajistit bezpečnost dodávek, protože se na rozdíl od OZE jedná o zdroj stabilní. Může nám také zajistit strategickou nezávislost na jiných zemích.

Nesmíme zapomínat ani na inovační cyklus, protože víme, že se budeme zaměřovat i na malé modulární reaktory. Regulátoři by už měli diskutovat o harmonizaci – když se takový reaktor uvede v jednom státě, tak aby bylo pak jednodušší ho licencovat ve státě jiném.

Chceme také konkrétní závazky v oblasti vzdělávání, například aby se u pracovníků v jaderném průmyslu uznávaly diplomy napříč hranicemi.

Správné téma ve správný čas

Rád bych se ještě vrátil k roli a vlivu EHSV. Je to poradní orgán, k jeho stanoviskům by se mělo přihlížet. Jak často se to ale děje? Že je to napsané na papíře, nutně nemusí znamenat, že se tím Komise a další „hlavní“ instituce také řídí.

Přesně jak říkáte, to, co je napsané na papíře, se často nebere v potaz. Naším úkolem je, jakmile je stanovisko zveřejněné v Úředním věstníku EU, tak abychom o něm dokázali informovat Evropský parlament nebo Radu. Mně se jako zpravodajce k jednotlivým návrhům, například v oblasti energetiky, stávalo, že jsem chodila na výbory Evropského parlamentu prezentovat to stanovisko, byla jsem i na pracovních skupinách Rady. Je tedy potřeba jakýsi follow-up, aby naše message skutečně propadla k těm, kterým poslouží, a nedostali naše stanovisko jen v nějaké formální podobě.

I když naše stanovisko nemusí být vždy překlopené do legislativy celé, tak můžu říct, že řada našich návrhů se pak někde v legislativě objevila.

Vždy záleží také na tom, v jaké chvíli je to stanovisko relevantní. Z pravidel vychází, že se vyjadřujeme k legislativním návrhům Komise. Dříve šlo jen o vnitřní trh, dnes už je to i doprava, energetika, zaměstnanost nebo kohezní fondy. Jsme tedy na začátku legislativního procesu, což znamená, že jsme vstupem spíše pro Evropský parlament a Radu. Máme ale i pravomoc vydávat stanoviska z vlastní iniciativy, takže přicházíme s nějakým impulsem, co by se mohlo objevit v návrzích Komise.

Současně sloužíme i Parlamentu a Radě, především předsednické zemi, že se nás může ptát formou průzkumného stanoviska na jednotlivé oblasti. Já jsem například zpracovávala stanovisko k bezpečnosti dodávek lékařských radioizotopů, které se používají i k léčbě rakoviny. Řešil se celý dodavatelský řetězec, který se po ruské invazi na Ukrajinu zpřetrhal. Toto stanovisko se pak z 97 % překlopilo do závěrů Rady.

Vidím tedy, že výbor má obrovský potenciál, a pokud dokáže přijít se správným tématem ve správný čas, instituce mohou jeho stanoviska přebírat i kompletně.

Zajímalo by mě ještě vaše srovnání dvou cest prosazování zájmů, se kterými máte zkušenosti. Lobbing ze strany Hospodářské komory nebo Eurochambers vs. zmíněná stanoviska výboru. Jak se liší z hlediska vlivu, dopadu a ochoty Komise a dalších jim naslouchat?

Pokud jsem tady, ve skupině zaměstnavatelů, tak ta zastupuje celou škálu evropských podnikatelských asociací, včetně těch sektorových. Názor českých podnikatelů mohu překlopit do některého stanoviska, pokud samozřejmě o něm přesvědčím jak kolegy z vlastní skupiny, tak z těch ostatních, protože to je o kompromisu.

Ochota Komise je v tomto případě určitě větší, než když za nimi přijdu napřímo nebo jako Eurochambers, protože bere v potaz to, že ten výstup už byl prodiskutovaný celou občanskou společností (kromě firem i odboráři a neziskové organizace, pozn. red.), a jedná se o „vybalancovaný názor“. Proto je to pro Komisi akceptovatelnější.

K prosazení názoru tady v Bruselu ale určitě potřebujete více cest, takže všechny mají svůj význam.