Evropský automobilový průmysl přechází od výroby spalovacích osobních automobilů k těm ryze elektrickým, snadná proměna to ovšem zdaleka není. „Šetří se, panuje krajní nejistota a zakázek ubývá,“ popisuje, pro zpravodajský magazín e15, náladu, a to nejen v českém průmyslu, Robert Záboj, obchodní ředitel nástrojářské divize Machinery, která patří do holdingu Koh-i-noor. Společnost Machinery dlouhodobě dodává automobilkám formy a další díly, a patří k nejvýznamnějším svého druhu v České republice.

V evropském automobilovém průmyslu panuje krajní nejistota!

Robert Záboj, ve svém rozhovoru pro magazín e15, dále uvedl, že když hovoří s představiteli českého sektoru automotive, ti totiž zdůrazňují jedno klíčové slovo, a to je nejistota!

Redakce se poté zeptala, jak by definoval náladu ve světě výroby a obchodu v automobilovém průmyslu, přičemž dodala, zda se již projevuje určitá nervozita ze stagnace obchodu s novými automobily?

Ředitel Robert Záboj odpověděl, že se šetří. Podle něho panuje krajní nejistota, neboť zakázek ubývá. Načež poznamenal, že americký prezident Donald Trump, od dubna t.r., zavedl 25procentní cla na dovoz automobilů a dílů do USA. Přičemž dodal, že sice, zástupci Evropské unie se zástupci USA, údajně jednají, takže doufá, že se dohodnou! Protože, podle něho, jinak hrozí, že cla mohou narůst až o 50 procent! A to by mělo zásadní dopady na firmy v Evropě, především na celou visegrádskou čtyřku a Německo!

„Pokud se domluví na desetiprocentních clech, o kterých se spekuluje, trh se, předpokládám, postupně stabilizuje. I tak to ale potrvá rok dva. Když se podíváte na prodeje aut, tak klesají jak směrem do USA, tak i do EU. Pro nás v Česku to je obrovský problém, neboť jsme malá otevřená mimořádně zranitelná ekonomika, která je naprosto závislá na exportu. Máme jedny z nejdražších energií v Evropě a rostoucí mzdy, přestáváme být konkurenceschopní,“ řekl Robert Záboj pro magazín e15.

Evropský automobilový průmysl přestává být konkurenceschopný!

Redakce se poté zeptala, vůči komu přestává být, evropský automobilový průmysl, konkurenceschopný.

Robert Záboj odpověděl, že hlavně ve srovnání s Čínou. „Létám tam opakovaně. Udělala dramatický krok dopředu, pokud jde o kvalitu. Ještě před deseti lety tam působilo jen pár skutečně vyspělých nástrojáren, kde jste si mohli nechat udělat kvalitní výlisky. Dnes tam jsme schopni vyrobit formu v perfektní kvalitě na relativně přesné díly,“ popsal růst automobilového průmyslu v Číně.

„Dám vám příklad. Dostali jsme poptávku od jednoho z našich zákazníků na sérii forem. Spočítali jsme si, že jen za materiál bychom zaplatili třicet tisíc eur. Tutéž zakázku jsme si nechali nacenit u nástrojárny v Číně, se kterou spolupracujeme. Nabídla tutéž částku, ovšem za hotovou ozkoušenou a kvalitní formu. Ta naše by ve finále, tedy po započtení marže, práce a dalších položek, mohla stát okolo osmdesáti tisíc. Tomu nelze konkurovat,“ dále k tomu konstatoval.

Německé giganty se nacházejí ve vážných potížích!

Načež se redakce vrátila k předchozímu rozhovoru s Robertem Zábojem pro magazín e15, ve kterém obchodní ředitel Machinery varoval, že nástrojárny (což je, jak říkají strojní inženýři, nejdůležitější část strojírenského podniku – pozn. red.), se dostávají do vážných potíží. Redakce se poté otevřeně zeptala, zda již v rámci Evropy některé nástrojárny končí?

Robert Záboj odvětil, že některé ano, a to jak v Německu, tak i v České republice. „Částečně z toho těžíme. Někteří zákazníci přestávají vyrábět u dražších nástrojáren, a zakázky dávají nám. Podobné transfery se do tuzemska přesouvají typicky z Německa. V Německu ta firma skončila, stejně jako – mým odhadem – více než polovina tamních nástrojáren. V minulosti jich byla spousta, teď minimum. S českými to není o moc jiné, buď končí a zadávají si formy v Číně, nebo fungují jako dílna na servis,“ konstatoval Robert Záboj.

Automobilový průmysl v EU již propouští zaměstnance!

Poté se redakce dotázala, zda také, vzhledem k situaci, i do společnosti Machinery, nedorazily již potíže.

Robert Záboj odvětil, že „my jsme jedna z posledních nástrojáren, která je schopná v plném počtu zaměstnanců firmu naplnit, vytížit. Je to dáno tím, že jsme schopni dělat složité a kvalitní formy. Zatím fungujeme, máme naplněné kapacity na nástrojárně i lisovně, ale odliv zakázek je znát. Doplňujeme to transfery hlavně ze západní Evropy, typicky z Německa, tedy přebíráním zakázek od konkurence, která už je pro zákazníky zkrátka příliš drahá.

Přímých partnerů tam máme hodně. Je z nich cítit velká nervozita, která svírá celý trh. To zmíněné propouštění je velmi důležité, už na něj dochází. V horizontu asi pěti let někteří z nich propustí až třetinu pracovní síly. Česko tradičně do těchto firem masivně dodává, dopad na nás bude jasný. Autoprůmysl si prochází historickou transformací, spalovací vozy mají být nahrazeny elektromobily. Evropa sice krotí své původní ambiciózní plány, tím však vytváří další nejistotu – do čeho tedy budeme vyrábět? Do toho tu jsou Trumpova cla. Ano, jsou firmy, které do zámoří odcházejí. Ale představa, že to je řešení, je naivní. Jsou to složité a časově náročné procesy. A rozhodně to není lék pro Evropu.“

Pro evropský automotive ubývá zakázek, zejména u elektroaut!

Redakce poté prohlásila, že že německé firmy propouštějí své zaměstnance po desetitisících, a zeptala se ho, zda k tomu také úměrně ubývá zakázek?

„Máte pravdu, ale myslím si, že se takto jistí dopředu, protože očekávají výrazný propad zakázek. Specificky se to týká elektroaut. Hlavně čínští konkurenti jsou schopni vyrábět levněji, s lepším softwarem, a hlavně pokročilejší umělou inteligencí. V ní Evropa totálně zaspala. Stejně tak konektivita (připojení k webu – pozn. red.) a infotainmnet (hledání zábavy na internetu – poznámka red.), což je to, co mladé lidi zajímá na rozdíl od výkonu či inženýringu. K tomu se váže pochopitelně i cena vozu. A když si budete vybírat mezi autem z Číny za tři sta tisíc a vozem z Evropy za sedm set tisíc, tak si logicky koupíte čínské. Spousta lidí samozřejmě má peníze, a zůstane u domácí značky, takových ale, hádám, nebude dostatek. Rizika jsou obrovská. Bude se drsně šetřit, a k největším nákladům patří mzdy,“ odpověděl Robert Záboj.

Čínské automobilky by rády, v EU, přes Machinery, expandovaly!

Redakce poté konstatovala, že čínské značky expandují v Evropě, načež mu položila otázku, zda se Machinery daří od nich získat zakázky, či nikoliv?

Robert Záboj odpověděl, že již Machinery dostala tři poptávky od čínských investičních skupin, navázaných na čínské automobilky. „Chtějí koupit naši firmu Machinery. Předpokládám, že by se jim hodila k vybudování zázemí, a nachystání jejich další expanze,“ řekl k tomu ředitel nástrojářské divize Machinery.

Přičemž dodal, že, pokud jde o jednání s čínskými investory, tak vedení Machinery jejich nabídky odmítají již od počátku, protože strategický cíl Koh-i-noor Machinery je jiný. „Chceme byznys dál rozvíjet a transformovat se tak, abychom byli konkurenceschopní i v novém světě,“ dodal.

Ekonomiku Koh-i-nooru i Machinery bylo nutné stabilizovat!

Redakce poté přešla k hospodářské situaci Machinery a zeptala se ho na výsledky hospodaření podniku v loňském roce.

„Celkový obran Machinery byl asi devět set milionů korun, EBITDA asi 72 milionů. Vzhledem k tomu, jaká situace panuje na trzích, jsme s výsledky spokojení. Vzhledem k cenám energií, podmínkám pro podnikání a dění na trzích nám nezbylo nic jiného než firmu zkonsolidovat a zeštíhlet. Takže jsme se rozhodli postupně zavřít Koh-i-noor LPS a výrobu v Brně. Produkci jsme rozdělili mezi firmy Ponas a Ronas v Poličce a v Rožnově. Struktura divize Machinery se tedy dnes skládá z Ronasu, Ponasu a ze společnosti GDK, která dělá vyfukovací stroje. Všechny tři jsou stabilní a budou pokračovat,“ prohlásil Robert Záboj s tím, že v letošním roce by chtěli dosáhnout stejných výsledků, jako v roce loňském.

V rámci otázky k ekonomice podniků položila redakce následující otázku, zda rostoucí mzdy, již pro ně nejsou konkurenční nevýhodou?

Robert Záruba odvětil, že „korelují s průměrnou mzdou. Část peněz přidáváme začátkem roku plošně, a další část vyplácíme, v létě a v zimě, v bonusech, podle toho, jak se firmě daří. Zatím jsme je pokaždé vyplatili. Každý je má jinak vysoké, jedná se o jednotky, desítky, někdy o stovky tisíc korun. Mám spoustu přátel mezi šéfy průmyslových firem v Česku. Říkají mi, že zatímco ještě nedávno dávali bonusy za skutečný výkon, tedy za reálné prodeje, tak nyní takto motivují už jen za to, že pracovníci vůbec odešlou nabídku. Zakázek napříč trhem totiž výrazně ubývá“.

Redakce se logicky dále zeptala, zda i firmě Machinery neubývají zakázky. Robert Záboj odvětil, že jim zakázky, zatím, nepoklesly. „Jsme rozkročení do hodně segmentů, a to jak v elektrovýrobě, tak v automotive, kde se nám podařilo získat zakázku třeba pro Teslu,“ konstatoval.

Načež dodal, že Machinery přijala jsme několik ukrajinských pracovníků, asi dvě desítky. V Poličce mají zhruba 230 lidí, v Rožnově 160. „Spíše bychom potřebovali na některá pracoviště nabrat techniky, ti lidé ale zkrátka ´nejsou´,“ dodal.

Některým firmám v automotive již hrozí i ukončení výroby!

Redakce mu poté položila otázku, zda již nehrozí, že, díky složité situaci v automobilovém průmyslu, některé automobilky, či jejich dodavatelé, již nebudou dále pokračovat ve výrobě.

Robert Záboj odpověděl, že k těmto případům již dochází. Firmy končí, a takových příběhů bude vidět čím dál tím více. Načež poznamenal, že k ziskové výrobě je vždy potřeba nějaký minimální objem, bez kterého zkrátka firma nevydělá, a nepokryje své fixní náklady. Když se firma dostane pod tuto úroveň, musí prostě zavřít. Poté dodal, že zodpovědní manažeři si dlouhodobě, ze svých marží, vytvářejí finanční polštář. Ty jsou ale v automotive po léta velmi nízké. Firmy se dostávají do bodu, kdy o polštář přicházejí, nepokrývají náklady.

Podle Roberta Záboje je situace nejvážnější u těch firem, které jsou na konci řetězce v rámci výroby. Ohroženy jsou například firmy, které dělají jednoduché plastové díly s malou přidanou hodnotou. „Vlna krachů by mne nepřekvapila. I my děláme plastové díly, jsou ale složité, mají přidanou hodnotu. Také se opíráme o vlastní vývoj, spolupracujeme s univerzitami. Přijímáme i náročnější zakázky a děláme formy, které vám v Evropě udělá málokdo,“ dodal.

Cestou k ekonomickému přežití jsou i akvizice!

Redakce poté přešla k otázce, zda, za současné ekonomické situace v automobilovém průmyslu, nelákají Machinery akvizice?

Robert Záboj odpověděl, že na úrovni holdingu Koh-i-noor se akvizice uskutečňovaly a budou se uskutečňovat i nadále. O nich však může hovořil jen majitel holdingu Vlastislav Bříza. Za divizi Machinery může, Robert Záboj, jen sdělit, že nyní akvizice neplánují. „Nabídek na převzetí firem z Česka i z Německa dostáváme opravdu hodně. Působí například v plastikářství, sváření kovů, strojírenství. V současné době jsou ale nekoupitelné. Nepotřebujeme zvyšovat kapacity, naše jsou dostatečné,“ konstatoval.

Podle něho, akvizičních příležitostí firmě Machinery, začalo chodit v posledním roce mnohem více, než bývalo obvyklé. „Některé e-maily téměř ani nečtu, když vím, z jakého segmentu pocházejí. Rozšiřovat byznys v době, která je přelomová, přechodová, není naším plánem. Čekáme, kam se věci vyvinou, zda převládnou elektrická auta, nebo mix více pohonů. Dělat závěry a odvážné investice nyní by mohlo být nebezpečné,“ upřesnil.

Strojírenské firmy hledají zakázky i ve zbrojním byznysu!

Na otázku redakce, zda Machinery nehledá zakázky, například i ve zbrojním průmyslu, jako to dělají jiné strojírenské firmy, Robert Záboj odpověděl, že ano, že Machinery jedná s jedním z nejvýznamnějších českých zbrojařů. „Nemohu být příliš konkrétní, ale spolupráce je na spadnutí. Rád bych ale zdůraznil jedno. I kdyby státy EU skutečně zvýšily výdaje na obranu na pět procent HDP, tak z toho vzniklé zakázky ani náhodou nenahradí automotive, jak se mnozí domnívají. Takové představy jsou úplně scestné. Objemy výroby ve zbrojním průmyslu jsou o jeden až dva řády nižší než v automotive.

Stejně tak množství dílů, které jsou třeba do jednoho výrobku, ať už je to tank, nebo pistole, je mnohonásobně menší. Další věc: Je to úzkoprofilový průmysl, takže se mohou uplatnit jen velmi kvalifikované firmy. Z Rožnova a Poličky vyvážíme do asi sedmi desítek zemí, u zbrojařských zakázek to tak rozhodně nebude. Státy jsou v tomto byznysu mnohem ochránářštější, takže i proto se nemůže jednat o náhradu automotive. Ani náhodou,“ vysvětlil Robert Záboj.

Diverzifikace výroby, je řešení do budoucna!

Načež se redakce zeptala, jak si obchodní ředitel Robert Záboj představuje další budoucnost jejich podniku. Dostal od něho odpověď, že Machinery diverzifikuje své portfolio. „Například jsme koupili firmu GDK, která dělá vyfukovací stroje. Spolumajitelem byl můj spolužák, jenž se mnou dělal doktorát v Liberci, známe se dlouho. Hledali strategického investora, aby se firma mohla rozvíjet. Chtěli růst a dělat větší high-tech stroje. To se nyní děje v Poličce. Sehnali jsme lidi, vsadili na vývoj a vyšší přidanou hodnotu. Ročně vyrobíme asi pět strojů, cena jednoho se pohybuje od vyšších stovek tisíc eur po jednotky milionů. Stále jsme na začátku, chceme alespoň deset strojů ročně,“ upřesnil Robert Záboj.

Machinery umí vyrobit konkrétní produkt, na základě zakázky!

Načež dodal, že přijde zákazník a chce po jejich firmě stroj na konkrétní produkt, který se vyrábí vyfukováním. To může být například konvička pro IKEA, či kuželka na bowling nebo nádržka na brzdovou kapalinu. „My umíme udělat řešení na klíč – stroj navrhneme, zkonstruujeme, vyrobíme. Vše pod jednou střechou. To je krásná vertikála, kterou má v Evropě málokdo. Mimochodem vyrobit kuželku není až tak jednoduché. Je dělaná z pěti vrstev. Ta vnější, do které naráží koule, musí mít určité mechanické vlastnosti: odrazivost, tvrdost a tak dále. Pod tím je vrstva, která tlumí nárazy. Následují další vrstvy, celé je to vypěněné polymerem,“ konstatoval Robert Záboj.

Machinery dokáže konkurovat i čínským výrobcům!

Přičemž následovala otázka redakce, zda právě v tomto Machinery dokáže konkurovat čínským výrobcům? Robedrt Záboj odvětil, že jde o výrobu s vysokou přidanou hodnotou. Čínská konkurence je v tomto daleko za nimi. Konkurentem pro Machinery je například americký Milacron, případně firmy na severu Itálie. „Už dnes ale patří Polička k světové elitě ve vyfukovacích strojích,“ dodal.

Česká ekonomika, aby rostla, potřebuje výrazné změny!

Redakce v závěru rozhovoru uvedla, že Českou republiku čekají sněmovní volby. Přičemž se ho dotázala, zda vidí, napříč politickým spektrem, někoho, kdo by předkládal zajímavé náznaky řešení, jak posílit českou ekonomiku.

Robert Záruba odpověděl, že z vládních stran žádnou takovou osobnost nevidí. Podle něho tam „svítí absolutní nula. Čekal jsem od vlády, že sníží mandatorní výdaje nebo počet státních úředníků, jak slibovala. Lídr současné opozice, pravděpodobný příští premiér, je zase nepředvídatelný. Bohužel pro mne, konzervativního pravicového voliče, tu dnes není žádná nabídka. Velkých a významných témat, kterých by se strany mohly chopit, je přitom mnoho,“ prohlásil Robert Záboj.

Nutné řešit nedostatek technicky kvalifikovaných pracovníků!

Načež dodal, že musí uvést jedno z nejdůležitějších témat, a to je nedostatek kvalifikovaných lidí pro strojírenské obory. Uvedl, že od roku 2001 narostl počet absolventů vysokých škol o polovinu! Počet absolventů technických oborů klesl o více než čtvrtinu! „Máme spoustu humanitně vzdělaných, naše ekonomika je ale založená na průmyslu, a chtě nechtě, ještě řadu let bude. To je jeden ze zásadních důvodů, proč ekonomika neroste. I proto platíme instalatérům tak vysoké ceny, v průmyslu to není jiné. Vyžaduje to reformu školství. Hádám, že na takovou změnu ale chybí odvaha,“ konstatoval obchodní ředitel firmy Machinery Robert Záboj.