Ústředním tématem jednání Výboru a Kontrolní komise Zemědělského svazu ČR, které proběhlo 19. června 2025 ve Větrném Jeníkově, byla diskuse zemědělců se zástupci hlavních politických stran, kandidujících do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR.

S úvodním slovem vystoupil předseda Zemědělského svazu ČR Martin Pýcha, který oznámil, že svaz, před volbami do Poslanecké sněmovny, pozval zástupce politických stran, které jsou zastoupeny ve Sněmovně. Současně přizval i ty, které mají, podle průzkumů, šanci se, do Sněmovny, dostat. Zároveň upozornil, že nabídku zúčastnit se této poltické besedy se zemědělci, některé strany přijaly, jiné se omluvily, přičemž některé se neomluvily vůbec! Takže, jednání zemědělců se, za vládní koalici, zúčastnil ministr zemědělství Marek Výborný (KDU-ČSL) a člen Zemědělského výboru PSP ČR Tomáš Dubský (STAN) a za opozici členka Zemědělského výboru PSP ČR Margita Balaštíková (ANO2011) a předseda hnutí Stačilo Daniel Sterzik.

Martin Pýcha poté seznámil přítomné v sále s okruhy, které byly stanoveny jako témata pro tuto diskusi politiků se zemědělci. Prvním tématem byla „Vize českého a evropského zemědělství a potravinářství“, druhým „Jak reálně vize naplnit, tj. jaké nástroje k naplňování vize a cílů v oblasti a třetím zemědělství a potravinářství využít“ a třetím „Geopolitická situace a vnější vztahy – výzvy a příležitosti“.

V úvodu svého odborného výkladu Martin Pýcha uvedl, že logicky vychází ze „Společné iniciativy pro konkurenceschopné zemědělství, kvalitní a bezpečné potraviny občanům této země 2025+“, kterou zpracovaly nevládní zemědělské organizace, jako jejich reakci na nedávno předloženou „Strategií resortu ministerstva zemědělství s výhledem do roku 2030+“, kterou vypracovalo Ministerstvo zemědělství ČR, pod vedením ministra Marka Výborného.

Martin Pýcha k tomu dále řekl, že členové těchto nevládních zemědělských organizací produkují více než 85 % veškerých komodit a obhospodařují více než dvě třetiny zemědělské půdy, a významnou většinu (tj. 1,3 mil. ha) půdy lesní. Společně sdružují, nejen zásadní část tuzemské zemědělské prvovýroby, ale také zpracování potravin. Členové těchto organizací uvádějí na trh cca 90 % v tuzemsku vyprodukovaných potravin.

Načež dodal, že podle názoru členů těchto zemědělských organizací, k hlavním problémům českého zemědělství patří: neochota najít politickou shodu, byrokracie, nevědomí strategické pozice zemědělství, nízká produkce, nízká přidaná hodnota, závislost na dotacích, nízká výkonnost potravinářství, rostoucí síla nadnárodních obchodních řetězců, záporné saldo agrárního zahraničního obchodu, chybné nastavení Společné zemědělské politiky (SZP) EU, mzdová nerovnováha a nedostatek pracovní síly.

Načež poté, Martin Pýcha, zahájil objasňování jednotlivých problémů, s nimiž se české zemědělství v současnosti potýká.

Čísla vypovídají o nižší úrovni produkce, vůči průměru EU

Pokud jde o výdaje ministerstva zemědělství (MZe), vůči státnímu rozpočtu, z předloženého grafu vyplývá, že jestliže v roce 2008 výše státního rozpočtu byla ve výši něco málo přes 1000 mld. Kč, přičemž výdaje MZe byly ve výši něco přes 5 % státního rozpočtu, tak v roce 2024, kdy výdaje státního rozpočtu byly ve výši přes 2000 mld. Kč, tak výdaje MZe, vůči našemu státnímu rozpočtu, poklesly na úroveň 2 %.

Poté promítl opět několik ekonomických grafů, které patřičně okomentoval. Přičemž z těch nejzajímavějších a také i jednoznačně vypovídajících, uveďme například graf, který poukazuje na finanční vyjádření výše zemědělské produkce na hektar, kdy produkce českých zemědělců je na úrovni 64 % průměru EU. V číslech vypovídají o tom, že produkce českých zemědělců činí 1952 euro/ha, zatímco průměr EU činí 3049 euro/ha.

V této návaznosti, se rovněž zmínil i o závislosti českého zemědělství na dotacích EU, kdy, podle názoru našich zemědělců, by, bez dotací, bylo české zemědělství ve ztrátě!

V EU dochází ke koncentraci potravinářského průmyslu!

Martin Pýcha se věnoval i problematice potravinářskému průmyslu. Především se zaměřil na to, jak si stojí tuzemští potravináři vůči zahraniční konkurenci v rámci EU. Konstatoval, že výkonnost potravinářského průmyslu, měřená například produktivitou práce a dalšími ukazateli, byla v roce 2024 zhruba na 56 % úrovně zemí EU 27. Načež dodal, že roste rozpor mezi potenciálem českého zemědělství a využitím jeho produkce v domácím potravinářském průmyslu. Výsledkem jsou rostoucí vývozy zemědělských surovin, a naopak dovozy zpracovaných výrobků, přitom často vyrobených z původně domácí české suroviny.

Konkrétním příkladem nevýhodného postavení českého potravinářství, vůči potravinářským koncernům v EU, je narůstající konsolidace mlékárenského průmyslu v západoevropských zemích. Uvedl, že například největší nizozemskou mlékárna Friesland Campina, na konci r. 2024, oznámila, že se spojuje s největší belgickou mlékárnou Milcobel, která produkuje 1,3 mld. litrů mléka. Takže, po sloučení, budou obě produkovat dohromady 15,4 mld. litrů mléka, což znamená, že se, po sloučení, stane čtvrtou, či pátou největší mlékárnou v EU. Dalším příkladem je záměr sloučit německou mlékárnu DMK a mlékárnu Arla, která působí v Dánsku a Švédsku. Po sloučení budou produkovat celkem 20,7 mld. litrů mléka. Takže, až k tomu dojde, stane se 3. největší mlékárnou v EU.

Podle Martiny Pýchy se, ve srovnání s těmito západoevropskými komplexy, ani ty největší české mlékárny nemohou srovnávat. To se přirozeně odráží v jejich v jejich ekonomických výsledcích a možnostech, přesněji řečeno v jejich ekonomickém postavení na jednotném evropském trhu.

Načež dodal, že, pokud jde o další ekonomické ukazatele, například při porovnání dynamiky vývoje cen zemědělských výrobců s růstem inflace v ČR, se, oproti r. 1989, v roce 2025, zvýšily ceny zemědělců 2krát a inflace vzrostla 8krát!

Ekonomická síla zahraničních obchodních řetězců, je enormní!

Martin Pýcha se logicky zmínil i o ekonomické síle zahraničních obchodních řetězců. Poznamenal, že 5 největších „hráčů“ ovládá 70 % maloobchodního trhu u nás. Načež promítl graf, který konkrétně ukázal podíl těchto řetězců v procentech. Takže, podíl Lidlu a Kauflandu činí 16 a 14 %, u Albertu je to 12 %, u Tesca a Penny jde o 9 %, u Billy o 6 % a u Globusu o 5 %. Z toho přirozeně vyplývá, že čeští zemědělci a potravináři jsou, vůči obchodním řetězcům, ve velmi nevýhodném postavení, a to především z hlediska možností uplatnění jejich produktů na regálech v prodejnách těchto řetězců.

Saldo zahraničního agrárního obchodu se prohlubuje

Martin Pýcha se dále věnoval i rostoucímu saldu agrárního zahraničního obchodu. Poznamenal, že jestliže, v roce 1993, bylo agrární saldo v zisku, tak v následujících letech se postupně dostávalo do minusu, přičemž se výše záporné hodnoty dále zvyšovala. Takže, v roce 2024, již saldo činilo minus 60 mld. Kč. Ještě dramatičtěji, to ukázal vývoj salda zahraničního obchodu ČR s mléčnými výrobky, kdy v roce 2000 se z České republiky vyvážely mléčné výrobky v hodnotě 4149 mil. Kč, přičemž v roce 2008 nastal zlom, načež poté značně zesílil dovoz mléčných výrobků k nám. Takže, v roce 2022, již byl na úrovni minus 4300 mil. Kč.

Podle něho, to názorně ukazuje i tabulka vývoje dovozů vybraných agrárních komodit do ČR (v tunách), kdy dovozy masa, od roku 2000 do roku 2023, se zvýšily 8krát, z toho vepřového masa 21krát, dovozy sýrů a tvarohů narostly 7krát a dovozy másla 35krát.

Martin Pýcha se, přirozeně, rovněž věnoval i dalším, ekonomickým ukazatelům, které ukazují nevýhodné postavení českých zemědělců na evropském trhu. Například vysvětlil vývoj dynamiky cen zemědělských výrobců, to je v návaznosti na růst inflace. Dále se věnoval problematice přímých plateb, či poklesu ziskovosti českých zemědělců, kdy zisk odvětví zemědělství, byl loni o polovinu nižší, než tomu bylo před 20 lety. Rovněž se zaměřil i na problematiku redistributivních plateb, kdy zdůraznil, že mezi lety 2022 až 2023 nejvíce byly postiženy střední zemědělské podniky. Porovnal i vývoj mezd v zemědělství a v průmyslu, s tím, že v zemědělství jsou mzdy nižší.

V závěru svého vystoupení, Martin Pýcha uvedl, že, zemědělci nevládních zemědělských organizací, nedávno představenou „Strategii ministerstva zemědělství do roku 2030+“ vidí jako nedostatečnou. Proto o ní chtějí s ministerstvem zemědělství dále jednat. Z tohoto důvodu, jako prvního řečníka, ze zástupců poltických stran oslovil ministra zemědělství Marka Výborného.

Konkurenceschopnost, omezení byrokracie a bezpečnost potravin!

Ministr Marek Výborný, který se poté ujal slova, nejprve uvedl, že politika ministerstva zemědělství vychází z aktualizace již dříve přijaté strategie rezortu zemědělství, kterou ministerstvo aktualizovalo do „Strategie rezortu zemědělství do roku 2030+“. Přičemž konstatoval, že si musíme uvědomit, že české zemědělství je v rámci Evropy unikátní, což je dáno jeho historií. Proto je nutné tomu přizpůsobit i systém podpor, které zemědělci od státu dostávají, a budou dostávat. Podle něho sektor zemědělství, ale i potravinářství, musí být konkurenceschopný. Zdůraznil, že se jedná o strategický sektor, což by měl vzít do úvahy kterýkoliv z našich politiků. To je nutné podporovat jak na národní, tak i na evropské úrovni. Načež ocenil, že tento záměr začíná již částečně promítat do politiky Evropské komise (EK). To je v souvislosti o tom, jak by měla vypadat Společná zemědělská politika (SZP) po r. 2027.

Zároveň poznamenal, že když má-li být české zemědělství konkurenceschopné, musí se vrátit ke zdravému selskému rozumu. Dále podotkl, že je nutné odmítnou byrokracii, přičemž ocenil, že to začíná již být vidět i na prvním balíčku Omnibusu, který přijala Evropská komise, a který má za cíl snížit různá regulační omezení pro soukromý sektor.

Zároveň konstatoval, že je nutné odmítnout některé nerealistické plány, které byly přijaty v minulosti, například protierozní opatření, které přijala předchozí vláda, s tím, že rozvoj českého zemědělství a potravinářství musí být postaven na realistických opatřeních, nikoliv na nerealistických ambicích.

Další rozvoj českého zemědělství, podle něho, je potřeba řešit podporou výroby a zpracováním zemědělských komodit u nás.

Podle Marka Výborného jde i o to, přesvědčit českou veřejnost, že české potraviny jsou sice dražší, ale jsou bezpečné a kvalitní. Je potřeba je preferovat, na úkor dovozu. Podle něho sami zpracovatelé mají mnohé ve svých rukou. Načež konstatoval, že od nás živá drůbež vyváží do Polska, tam se zpracuje na drůbeží maso, které se k nám zpětně dováží. Tento systém, je, podle něho, potřebné změnit, jak dále zdůraznil!

Poté uvedl, že je potřebné podpořit živočišnou výrobu, kvůli rostlinné výrobě. Rovněž je potřebné podpořit i segment citlivých komodit, tudíž nejen brambory, ale i další citlivé komodity, v nichž jsme byli a jsme úspěšní.

Z hlediska zajištění zemědělské výroby, Marek Výborný vidí problém především u středních podniků. Podotkl, že právě tam, v posledních dvou letech, směřovala podpora ministerstva zemědělství, a to zejména v rámci živočišné výroby.

Načež poznamenal, že o dalších prioritách či problémech zemědělství promluví v rámci diskuse.

Odmítnutí rozdělení na malé, střední a velké zemědělce

Následně vystoupila poslankyně Margita Balaštíková, která zprvu uvedla, že, v rámci své práce v Zemědělském výboru PS, často hovoří se zemědělci, což je základ toho, což by měl činit i ministr zemědělství. Jde totiž o to, že když se tvoří jakýkoliv strategický plán, který vyžaduje zásadní změny, je nutné o tom především jednat s těmi, kteří produkují a znají veškerá úskalí výroby. Podle ní, se, zákony a nařízení, nemají činit shora, to je od úředníků, ale zdola, to je od lidí z praxe.

Zároveň i ona zastává názor, že české zemědělství a potravinářství musí být na jednotném evropském trhu konkurenceschopné. Musí být méně závislé na dotacích a hlavně, zemědělci musí přestat soupeřit mezi sebou. Musí tudíž přestat rozdělování i rozdělení na zemědělce, kteří jsou produkční a neprodukční. Rozdělování podpor pro zemědělce by mělo být spravedlivé, transparentní a hlavně předvídatelné, protože nikdo nebude investovat do podniku, když nebude mít vizi návratu jeho investice.  Vždyť to je, podle ní, základ podnikání. Načež dále uvedla, že nutné vědět dopředu, to je pro příští čtyři roky, jaké budou vypsány dotační tituly, aby zemědělci mohli svoji výrobu plánovat, a současně i předvídat, jak budou úspěšně hospodařit v příštích letech.

Zároveň konstatovala, že je nutné najít na společném evropském trhu spojence, protože jedna malá země, při vyjednávání s Evropskou komisí, nic sama neprosadí. Takže, je potřebné spojovat země stejné velikosti, stejných zeměpisných poloh. Poznamenala rovněž, že by se mělo začít dotovat rovnoměrně. Každý ministr zemědělství by si měl nejprve ujasnit, kam naše zemědělství směřuje, a čeho chce dosáhnout. O tom, potom musí být, v rámci politického uspořádání, i společná dohoda.

Poté zdůraznila, že je potřebné podpořit živočišnou výrobu. S tím úzce souvisí i nastavit vhodné ekonomické podmínky pro naše zemědělce, s čímž musí pomoci i ostatní ministerstva, zejména ministerstvo průmyslu a obchodu. Dále musí být i vzájemná, oboustranná koordinovanost s ministerstvem životního prostředí, jelikož české zemědělství, kromě své produkce, pečuje i o krajinu. Takže je nutné, v tomto směru, využít i peníze ministerstva pro životní prostředí.

Dále konstatovala, že vyprodukované potraviny se musí u nás zpracovat. Proto je důležitá i podpora zpracovatelského průmyslu. K tomu je však nutné připravit i příslušné zákony.

Margita Balaštíková dále připomněla, že v českém zemědělství je nutné uplatnit zdravý selský rozum. Načež dodal, že ministři zemědělství, by ve svých vizích, měli navázat na vše pozitivní, co české zemědělství v minulosti dokázalo, a na co je potřebné navázat. Takže, je nutné učinit analýzu, v čem jsme byli úspěšní, proč jsme to opustili, z jakého důvodu, a jakým způsobem se k dřívějším úspěchům vrátit.

Poté se zmínila ještě o neustále vyzdvihované myšlence, která u nás zaznívá, to je o hledání nových trhů. Poznamenala, že je to ambiciózní myšlenka, načež dodala, že čeští zemědělci, na zahraničních trzích, soupeří s farmáři zemí, jejichž národní rozpočty pro zemědělství jsou o hodně vyšší. Prostě, není snadné získat nový trh, proto je nutné, aby se naši zemědělci uměli postarat sami o sebe. Měli bychom umět vytvářet hodnoty, které by se nám měly vracet.

Zemědělci by měli najít shodu, nevyvolávat spory mezi sebou!

Poté dostal slovo poslanec Tomáš Dubský, který ocenil svoji spolupráci s nevládními zemědělskými organizacemi. Načež poznamenal, že by byl rád, kdyby zemědělci našli shodu, sami mezi sebou. Načež dodal, že pokud jde o malé, střední a velké zemědělce, taj, jako starosta malé obce, komunikuje se všemi, a vychází s nimi. Hovoří s nimi o tom, kam se jejich region má posunout kupředu, a dále se rozvíjet.

Zároveň konstatoval, že zemědělství nevidí, jen jako nástroj k výrobě potravin, ale, právě jako starosta obce, chápe zemědělství v mnohem širších souvislostech. To je, jako nedílnou součást venkova. Zdůraznil, že k zemědělské produkci, nezbytně patří i údržba o krajinu!

Poté se vrátil opět k diskusím mezi zemědělci, kdy podotkl, že, na základě jeho komunikace s nimi, má někdy pocit, že tyto rozepře mezi nimi jsou i uměle vyvolávány.

Načež, v této návaznosti konstatoval, že by byl nejraději, aby zemědělci sami přišli za politiky, a řekli, takto si představují, aby české zemědělství fungovalo. Zároveň dodal, že, na základních tezích, jak by mělo české zemědělství vypadat, se, jak to vypadá ze zdejší diskuse, všichni shodnou. To je, aby české zemědělství bylo konkurenceschopné. Podle něho produkce, která se na daném území vyrobí, by se tam měla také spotřebovat. To je, aby se k nám nedovážely výrobky přes půl světa. Podle něho s tím souvisí i to, aby naši zemědělci, nejen produkovali suroviny pro výrobu potravin, ale aby také i vyráběli. K tomu by měla směřovat naše zemědělská politika!

Staré křivdy nesmí být napraveny vytvářením nových!

Poté se ujal slova předseda hnutí Stačilo Daniel Sterzik, který nejprve uvedl, že vidí situaci českého zemědělství takovou, jaká je. Načež dodal, že hnutí odmítá napravovat staré křivdy vytvářením křiv nových. Znamená to nechat vše přirozenému vývoji, nikoliv zavádět jakési „sociální inženýrství“. Podle něho je nutné přijmout zemědělství v tom stavu, v jakém je, to je, že jsou u nás malí, střední i velcí zemědělci.

Zároveň konstatoval, že státní podpora by měla být spravedlivá, to je stejně hodnotná pro velké, malé i střední zemědělce. Přičemž dodal, že aby byla spravedlivá, zároveň i měřitelná, je potřebné, aby byla více zaměřena na produkci. Zdůraznil, že je třeba odmítnout i podporu nečinnosti. Dále připomněl, že u nás probíhá diskuse o redistributivní platbě. Poznamenal k tomu, že právě ve stanovení značné výše této redistributivní platby, je vidět, že stát si přeje menší zemědělské podniky. Ovšem, tím, jak dále uvedl, jsou trestány ty zemědělské podniky, které to vyslyšely, a rozdělily se na menší. Položil si řečnické otázky: Dává to smysl? Má to logiku?

Podle Daniel Sterzika jde rovněž o to, aby se u nás vyrovnala rostlinná a živočišná výroba. Konstatoval, že živočišná výroba je u nás podceněna. Připomněl, že díky tomu, naši zemědělci nemají dostatek organického hnojiva do půdy. Zdůraznil, že státní podpora musí směřovat k tomu, aby zemědělci mohli chovat krávy a prasata, podle svých možností a potřeb. Jde i o podporu soběstačnosti ve výrobě potravin, dále podporu pěstování ovoce a zeleniny. Zároveň dodal, aby stát podporoval i infrastrukturní projekty, tj. velké závlahy, skleníky i potravinářské kapacity. V této návaznosti dodal, že když u nás nemáme dostatečné kapacity, na to, abychom zpracovali veškerou zemědělskou produkci, tak je potřebné, aby stát podpořil prodej nadbytečné produkce, s tím, aby naši zemědělci byli konkurenceschopnější na zahraničních trzích. Načež dodal, že přirozeně, že je ideálem kladné saldo agrárního obchodu.

Dále uvedl, že je také potřebné napravit situaci kolem obchodních řetězců. Stát by měl být na straně českých zemědělců, nikoliv na straně zahraničních korporací! Jejich dominantní postavení na trhu je problém, a stát je ten nástroj, který se tomu může postavit, a měl by to dělat. To samé, podle něho, platí i pro banky, kdy stát vezme zemědělcům podporu, načež banka jim zvýší úroky. Dává to smysl, zeptal se.

Upozornil i na to, že čeští zemědělci jsou naštvaní z toho, jak vypadá jejich situace. Podle něho je to, z toho, že české zemědělství, ve skutečnosti, nikdo neřídí. Načež dodal, že v sále zaznělo, že zemědělci by měli chodit za politiky, takže, podle něho, politici hnutí Stačilo za zemědělci chodit budou.

Stát by měl dát konkrétní odpovědi na to, jak postupovat dále

Předseda Zemědělského svazu ČR Martin Pýcha poté otevřel panelovou diskusi k prvnímu tématu konference. Nejprve připomněl problém odvozu živých kuřat do Polska a vývoz syrového mléka do zahraničí. Načež konstatoval, že právě toto ukazuje na systémový problém, který se týká zpracování vyprodukovaných zemědělských komodit u nás. Dodal, že české zemědělské produkty vykupují zahraniční firmy, které jsou mnohem větší a kapitálově silnější. Poznamenal k tomu, že místo, by stát řekl, jak daný problémy vyřešit, tak naopak raději odebral podpory našim zemědělcům.

Poté poznamenal, že značné problémy jsou právě u středních zemědělských firem. Tyto firmy, či farmy, se prodávají do zahraničních rukou, či kapitálově silnějším celkům, a to, podle něho, není dobře. Načež k tomu dodal, zda podpora, která byla směřována na podporu živočišné výroby, byla v dostatečné výši. Podle něho, bylo velice špatně, když se dotace určité skupině zemědělců pokrátily, a následně se jim finanční prostředky poskytly. Takže, na pořadu dne je otázka, otázka, jakým způsobem je možné pomoci středním podnikům, aby se, na trzích, dostaly do konkurenceschopnější situace.

Podpora je v přímých platbách, i v programu rozvoje venkova

Ministr Výborný na to reagoval, s tím, že pokud jde o vývoz zemědělských produktů, tak není pravdou, že byly škrtnuty všechny dotace. Byl škrtnut jenom jeden dotační program, a to u největších výrobců. Ministr Výborný je přesvědčen, že to bylo správné rozhodnutí. Protože velké podniky mají výhodu v jejich ekonomické síle. Poté připomněl, že mnozí zemědělci říkají sami, že dotace se mají zrušit. To, však, zatím nejde. Dotace jsou důležité z hlediska podpory konkurenceschopnosti. Podpory mají, podle něho, směřovat do podpory lokálního zpracování. Načež zdůraznil, že ministerstvo podporuje vytváření odbytových družstev, což může zemědělcům značně pomoci.

Pokud jde o druhou otázku, to je o podporu podniků, ministr Výborný konstatoval, podpora zemědělským podnikům jde, jak v I. pilíři Společné zemědělské politiky, to je formou přímých plateb, ale rovněž i ve II. pilíři, to je v rámci programu rozvoje venkova. Načež k tomu poznamenal, že v České republice jde o nejvyšší kofinancování tohoto programu v rámci EU. U nás je to na úrovni 65 %, zatímco jiné státy EU to mají obvykle na úrovni jen kolem 30 %. Chápe to jako bonus pro české zemědělce. Takže, jak dále konstatoval, díky vyšším investicím v rámci II. pilíře, mohou jít do českého zemědělství vyšší částky, než je tomu jinde v Evropě. Podle něho by se nemělo hovořit jen o přímých podporách, ale i podpoře zemědělství v rámci strategických investic.

Jde o to, že Česká republika je schopna podpořit to, co má budoucnost. To, co je strategické, zkrátka živočišnou a rostlinnou výrobu, ve vzájemné kombinaci a sepětí. Načež dodal, že zemědělství, je, podle něho, složitý komplex. Právě toto má stát podporovat!

Ministerstvo musí, při svých plánech, vycházet z dat a čísel

Poté, na ministra Výborného, opět navázala poslankyně Margita Balaštíková, která řekla, že má-li být firma úspěšná, musí prostě vydělat peníze na svoji činnost. Proto si, každý manažer firmy, vyhodnotí ekonomickou situaci podniku, finanční podmínky a situaci na trhu atd. Načež, v případě určitých problémů, si řekne, kde se stala chyba, a proč jejich podnik nemůže dosahovat zisku, s nímž původně počítal. dalšího rozvoje, s nímž původně počítal. A hledá cestu k nápravě. Přesně tak, by, podle Margity Balaštíkové, mělo postupovat i české ministerstvo zemědělství. To je, vyhodnotit si data a čísla, která má k dispozici, a z toho si vyvodit závěry ve smyslu, co by se mělo změnit, aby na tom bylo, české zemědělství, lépe.

Načež k tomu uvedla, že není správné, když se omezily podpory určitým skupinám zemědělců, protože, takto ekonomika nemůže prostě fungovat, neboť všichni mají své místo v rámci systému, takže se navzájem doplňují. Podle ní se ministr zemědělství musí, na všechny zemědělce, dívat stejným pohledem, měřit je stejným metrem! A to bez ohledu na jejich velikost. Každý z nich totiž vytváří hodnoty, které jsou přínosné pro náš stát, pro rezort zemědělství.

Zároveň konstatovala, že z dosavadního jednání ministerstva zemědělství vyplývá, že ekonomické údaje o hospodaření zemědělských firem, ministerstvo zemědělství, a tím potažmo i náš stát, v podstatě nemá, jinak by si vedení ministerstva muselo přiznat, že rozhodnutí o snížení podpor jedné skupině zemědělců nebylo správné. Neboť, každý z nich svým způsobem vytváří hodnoty pro náš stát, pro rezort zemědělství, a to bez ohledu na jejich velikost.

Poté Margita Balaštíková dodala, že nechce slyšet ódy na to, jak jsme na tom v České republice dobře, když ekonomická čísla o tom nevypovídají. Podle ní, by si ministr zemědělství, by si měl, sám pro sebe, přiznat, že ne všechno je v pořádku. Takže, kdy není, měl by z toho vyvodit patřičné závěry.

Načež, ministru Výbornému, vytkla, že nedostatečným způsobem, na rozdíl od ní, komunikuje se zemědělci. Podotkla, že nestačí jen na ukázku navštívit, po určité době, nějakou vybranou farmu, ale hovořit se zemědělci z praxe. Například se i zúčastnit odborných konferencí, které pořádají jejich stavovské organizace, to je Agrární komora ČR a Zemědělský svaz ČR. Tam by slyšel, jaké jsou skutečné názory zemědělců z praxe!

Redistibutivní platbou jsou trestáni, konkrétní, zemědělci!

V této návaznosti, Margita Balaštíková konstatovala, že redistributivní platbou byli potrestáni ti zemědělci, kteří byli malí, a kteří se sloučili do akciovky, či „eseróčka“. Přitom, podle ní, jde o to, že jednotliví zemědělci se sloučili, aby měli určitou výhodu, aby tak mnohem lépe obstáli, v ostrém konkurenčním boji na evropském trhu. „Vždyť, když je někdo malý, tak na trhu neznamená nic,“ vzápětí k tomu dodala.

Následně se, proti slovům poslankyně Balaštíkové, ohradil ministr Výborný, který řekl, že mu není jedno, jestli je někdo velký, či malý, ale že hodnotí všechny, podle toho, jak hospodaří.

Z mnoha diskusních příspěvků, které v této části I. bloku konference zazněly, nelze opomenout i vystoupení Jaroslava Láda, předsedy ZD Ostaš, na Náchodsku, který se rozohnil v tom smyslu, že zkrácením podpor, v rámci redistributivní platby, jsou postiženi právě zemědělci, kteří se, po r. 1989, sloučili do větších ekonomických celků, na což, podle něho, mají přirozené právo. Vždyť jsou, vlastníci toho, co dostali, od bývalých JZD, zpět. Načež prohlásil, že právě, tímto omezením podpory, je jim toto jejich vlastnické právo upíráno! Poté zdůraznil, že tito zemědělci chtějí mít stejná vlastnická práva, která by jim umožnila mít na trhu stejné postavení, jako mají ostatní skupiny zemědělců. Navíc, podle něho, jde v tomto případě i o to, že činnost akciovek, či „eseróček“.

které nahradily dřívější JZD, pomáhá udržet život na vesnici.

Podle něho, jak o tom hovořil několikráte v minulosti, produkční zemědělská výroba, vytváří prostředí k pokračování toho, aby si, mladí v rodinách, řekli, jsem také zemědělec, či sedlák, jako je můj táta a byl i můj děda.

K vystoupení Jaroslava Láda musíme rovněž připomenout, že je to právě on, který již nějakou dobu, kritizuje, podle něho, nesprávné přerozdělení části jejich dotací, malým zemědělcům a rodinným farmám. Nedávno byl také iniciátorem petice, kterou podepsali tisíce našich zemědělců, která však, u orgánů státu, tj. u vlády, či parlamentu, bohužel, nenašla patřičnou odezvu.

V diskusi šlo o to, kteří zemědělci mají dostávat podporu!

Samozřejmě, že v I. bloku konference, který byl věnován představám poltických stran, na to, jak by mělo v příštích několika letech vypadat české zemědělství, a to v konfrontaci s názory zemědělců z praxe, se především řešila otázka podpor určitým skupinám zemědělců. To je, podle toho, jakou formou, z ekonomického hlediska, hospodaří. To je, jestli jde o malé zemědělce, převážně o rodinné farmy, či střední zemědělské podniky, tudíž o zemědělce, kteří nechtěli hospodařit, jako jednotlivci, ale raději se sloučili do větších celků, aby měli lepší postavení, v rámci konkurenčního boje, o český, potažmo evropský trh. Případně i velké holdingy, které jsou schopné zajistit nejen prvovýrobu, ale i zpracování zemědělských produktů, a to až po schopnost je tak lépe uplatnit na trhu.

Takže, k průběhu této části diskuse nezbývá než dodat, že zemědělci z praxe, zastoupení svými nevládními organizacemi, tj. Zemědělským svazem ČR a Agrární komorou ČR, jednoznačně požadovali vyšší podporu v rámci I. pilíře Společné zemědělské politiky, to je vyšší přímé platby na hektar. Protože, podle nich, právě tyto podpory nejlépe doputují na místo svého určení, to je konkrétním zemědělcům. Zatímco, pokud jde o II. pilíř SZP, neboli Program rozvoje venkova, který, během konference, vyzdvihoval ministr Výborný, tak, právě této formy pomoci, zemědělci, pro svá hospodářství, příliš nevyužívají. Vždyť jde spíše o investiční projekty, jejichž cílem je zlepšit české zemědělství, vůči evropské konkurenci, jako celek.

O postavení českých zemědělců v konkrétních souvislostech!

Martin Pýcha poté otevřel II. blok konference, jehož ústřední téma znělo: „Jak reálně vize naplnit, tj. jaké nástroje, k naplňování vize a cílů v oblasti zemědělství a potravinářství, využít“. V rámci diskuse, v tomto bloku, se, jak ze strany pozvaných zástupců politických stran, tak i od zemědělců z pléna, ozývaly názory, jak oni si představují, jak by se měla zaměřit Společná zemědělská politika EU po roce 2027. V řadě příspěvků zazněly i připomínky, že je potřebné změnit a upravit českou legislativu, aby byla příznivější pro činnost našich zemědělců. Probíraly se i ekonomické souvislosti, takže se například hovořilo po potřebě úpravy daňových zákonů. Dále o vlivu inflace, kterou zemědělci v posledních letech zažívali, na jejich podnikání. Přičemž, zaznělo, že díky vysoké inflaci značně vzrostly ceny vstupních surovin pro výrobu potravin, což se následně projevilo i ve zdražení potravin na našem trhu.

V návaznosti, na ekonomické souvislosti zemědělského podnikání, se hovořilo o potřebě exportu zemědělských komodit, ale zároveň i o podpoře zřizování dalších zpracovatelských kapacit. To je, aby se vyrobené produkty u nás zpracovaly, a na trh se dostaly jako naše výrobky s vyšší přidanou hodnotou.

Přirozeně, že zazněly i názory, o potřebě zrušení projektu Green Deal, který škodí evropskému, a tím i českému zemědělství. V této návaznosti se hovořilo i ekologickém zemědělství, které v České republice zaujímá 17 % plochy zemědělské půdy, přičemž, jak Martin Pýcha, podotkl, vyrábí jen 1 % zemědělské produkce u nás.

Průběh konference ukázal, že zemědělci sdělili přítomným politikům své názory na to, s jakými problémy, se ve své zemědělské praxi, setkávají, s tím, že od vlády očekávají, že jejich názory vyslyší, že, pokud jde o zemědělskou politiku v příštích několika letech, tak že bude nastavena, aby vyhověla všem zemědělcům, to je všem třem jejich skupinám. Vždyť každá forma podnikání má své místo na slunci. A všem by mělo jít o prospěch celku, nikoliv jen pro některé zemědělce, jak to současná vláda dosud uplatňuje. To je měřit všem stejně!