Členství v OSPZV-ASO ČR

  • Sdružujeme 35 000 členů.
  • Členství v odborovém svazu není podmíněno prací v zemědělství či zpracovatelském průmyslu.
  • Našimi členy jsou zaměstnanci z různých pracovních odvětví.
  • Naším cílem je obhajoba lidí, pro něž je práce hlavním zdrojem obživy.

Programové zaměření OSPZV-ASO ČR

  • Upevnění postavení českých zemědělců a zajištění jejich ekonomické stability v rámci zemědělského trhu Evropské unie.
  • Nepřipustit oklešťování zákoníku práce, které připravuje současná vláda a zamezit přijetí zákona o stávce a výluce.
  • Zvýšení minimální mzdy.
  • Zveřejněno: 12.08.2020
  • Autor: Miroslav Svoboda

O situace v českém zemědělství promluvil prezident Agrární komory ČR Jan Doležal, který Deníku.cz v sobotu 8. srpna poskytl rozhovor, ve kterém se v úvodu charakterizoval průběh žní, které právě nyní probíhají. Uvedl, že letos se žně proti loňskému roku o trochu opozdily, ale v těchto dnech se již částečně vrací k normálu, to je, že hlavní část sklizně připadá na přelom července a srpna. Konstatoval, že oproti loňsku mám v některých částech republiky více srážek, takže žně byly „mokré“ a sklizené obilí se bude muset dosoušet. To může být problém, protože ne všichni zemědělci nejsou vybaveni posklizňovou linkou. To znamená pro ně další náklady. Pokud jde o úrodu, první čísla ukazují, že budou na úrovni průměru. Na druhé straně asi budou i vyšší výnosy v těch případech, kdy se naplnilo pořekadlo „studený máj, v stodole ráj“. Pomohlo i to, že v červnu i červenci bylo více srážek a méně tropických dnů, zrno tak jako v minulých letech nezasychalo. Lokálně to samozřejmě, stejně jako loni, může být kvůli srážkovému stínu velice špatné. Nejhorší je pak kombinace sucha a škůdců. U obilovin jsou na většině území letos výnosy lepší, ale zase máme menší plochy oseté pšenicí.

V další části svého rozhovoru se Jan Doležal věnoval problematice soběstačnosti v zemědělských komoditách. Podle něho jsme přebytkoví v obilovinách. U nás se sklízí kolem sedmi až osmi milionů tun s tím, že tři až čtyři miliony ročně se musí vyvézt. Horší je to u takzvaných citlivých komodit, třeba u brambor. U nich hodně záleží na vývoji počasí. Letos byly na mnoha místech porosty brambor více zamokřené, a proto se musely hodně ošetřovat proti plísním, aby bylo možné sklidit produkci kvalitní a bezpečnou pro spotřebitele.

V další části rozhovoru prezident Agrární komory ČR reagoval na další otázku redakce Deník.cz, která se týkala problematiky ekologie. V této souvislosti Jan Doležal uvedl, že nový Evropský parlament i Evropská komise kladou větší důraz na ekologická témata. Proto zde, to je v EU, máme Nový zelený úděl (Green New Deal). K čemuž dodal, že sice kvůli koronaviru se řada věcí rozjela až teď, od poloviny roku, ale co se týká legislativy, je tam velký tlak na to, aby zemědělství bylo šetrnější k životnímu prostředí, a aby se přizpůsobilo trendu nízké uhlíkové stopy. To znamená vyšší náklady a nižší výnosy. To je samozřejmě pro naše zemědělce problém, protože máme dlouhodobě klesající výkupní ceny, které kopírují světové trendy. V posledních letech nás drželo nad vodou, že jsme byli schopni pomoci si šlechtitelsky třeba u produkce mléka, nebo k vyšším výnosům obilovin, brambor i třeba cukrové řepy. To českým zemědělcům nám kompenzovalo stagnaci cen.

Pokud jde o budoucnost, Jan Doležal dále uvedl, že pokud přijde Evropská unie s tím, že nebudeme moci používat některé přípravky na ochranu rostlin, nebudeme schopni tu produkci zajistit. „Jednoduše, když si vezmu třeba brambory, tak zaprší-li nám v nevhodnou dobu, tak velkou část produkce bez ochrany rostlin obětujeme plísním. Prostě se to neurodí, ale shnije,“ podotkl.

Redakce Deniku.cz se poté vrátila k otázce soběstačnosti v komoditách v tom smyslu, aby prezident Agrární komory ČR vysvětlil čeho mále málo a čeho dost. Uvedl, že to samo, co platí o obilovinách, tak platí i o olejninách, také nejen o řepce, ale i o máku. Zdůraznil, že v posledních letech jsme jeho vývozcem. Konstatoval, že většinou jsme soběstační v tom, co umíme dobře pěstovat, co nám vyroste i při nepřízni počasí a o čem víme, že to taky prodáme. Ze živočišných komodit jsme soběstační v mléce, protože jsme udělali velký pokrok ve šlechtění. Zkrátka, krávy dobře dojí a jsme schopni mléko dělat efektivně a taky ho dobře prodat, třeba i do Německa.

Pokud jde o masnou produkci, Jan Doležal uvedl, že díky dotační politice českého státu se daří produkce hovězího masa. Ale, na druhé straně, je to proto, že zatímco v roce 1989 se konzumovalo 21 kilogramů hovězího masa na osobu, v dnešní době je to jen někde mezi sedmi a devíti kily. Stalo se z toho relativně luxusní zboží a většina českých spotřebitelů se orientuje na levnější kousky masa, kdežto celá živá zvířata nebo dražší sortiment, jako je svíčková, jde na export.

V případě vepřového masa jsme soběstační jen ze 40 procent. Podle něho je v dnešní době obrovský problém postavit nový vepřín. Tedy, nejen sehnat všechna povolení, ale hlavně přesvědčit obyvatele z okolí, aby se nebáli zápachu. Přitom dnes již existují nové technologie, různé pračky vzduchu, které jej jsou schopny eliminovat. „Ale lidé si už venkov představují jen jako místo k odpočinku, nikdo nechce, aby jim přes něj přejížděly traktory, a už dvojnásob každému vadí riziko, že ucítí nějaký nepříjemný odér,“ dodal.

V další části rozhovoru se Jan Doležal věnoval ekonomice zemědělské, zejména živočišné výroby. Podle něho si ji mohou dovolit jen ti zemědělci, kteří mají více různých činností. Pokud třeba pěstují řepku, obiloviny nebo brambory, tak si mohou dovolit i živočišnou výrobu, ale, jak k tomu poznamenal, stejně dávají přednost mléku. U prasat je to náročnější, protože dlouhodobě byla pod nákladovou cenou a zemědělským podnikům se to prostě nevyplatilo. Ceny zde určuje trh a ten evropský je jednotný, dováží a vyváží se přes hranice, a ceny jsou velmi nízko, takže malí zemědělci mají problém tomu konkurovat.

Jan Doležal v této návaznosti dále uvedl, že v dnešní době se výrobě prasat věnují spíše střední a větší zemědělské podniky. Konstatoval, že některé přitom na nich vydělají jenom jeden rok z deseti, některé vůbec. Pro menší to je problém, protože když budou pár let jen prodělávat, tak to nakonec zavřou, protože se zisku nedočkali. I ty větší ale mají problém si před akcionáři obhájit něco, co dlouhodobě nepřináší zisk.

Podle Jan Doležala by mohlo pomoci, kdyby se české vepřové preferovalo na pultech obchodů. Uvedl, že například již několikráte v obchodě hledal české vepřové maso, ale vůbec žádné tam nenašel. Podle něho by soběstačnosti asi nejvíce pomohlo, kdyby se změnila obchodní politika řetězců ve prospěch českého zboží. Ale je to i na zemědělcích, aby se spotřebitel dozvěděl, proč má vlastně kupovat zrovna české zboží, a na řetězce zatlačil, aby ho také nabízely. Zemědělci by totiž ze všeho nejvíc potřebovali stabilnější odbyt.

V té souvislosti Jan Doležal dále uvedl, že zahraniční obchodní řetězce se, jako podnikatelské subjekty, primárně orientují na to nejlevnější. „Když nakoupí máslo za dvacet korun z Belgie a prodají za padesát, tak mohou být šťastné. V Belgii ho mají zemědělci dotované, ale nám se o něčem takovém může jenom snít. Naše ho bude stát pětadvacet, takže pokud chce mít stejnou obchodní přirážku, bude ho muset prodávat o těch pět korun dráž. A zákazník si spíš koupí to belgické, protože je o těch pět korun levnější,“ prohlásil Jan Doležal.

Zároveň připomněl, že zahraniční obchodní řetězce mají u nás téměř 90 procent trhu. Podle něho je také faktem, že koronavirus pomohl iniciativám on-line nákupů, kdy jej využívá mnohem více lidí a někteří z nich speciálně vyhledávají české farmáře. To je, podle něho, dobrá cesta, protože když v kamenném obchodě spotřebitel české zboží nenajde, tak si ho prostě nekoupí, zatímco on-line obchody se na české věci často orientují, protože je to pro ně alternativa. Současně uvedl, že i prodej ze dvora má pro spoustu menších zemědělců smysl z hlediska odbytu jejich potravin.

Konstatoval, že ti větší to zčásti dělají taky, ale pořád většina obyvatel je zvyklých jezdit do řetězců a udělat si v nich velký nákup. Mentalita se mění, ale kupní síla u nás je pořád nižší než v zahraničí. A i když někde šly platy v posledních letech výrazně nahoru, lidé si stále raději nechávají peníze na hezkou dovolenou nebo na koupi auta, ale potraviny kupují co nejlevněji.

Na otázku Deníku.cz, že ten, kdo navštíví farmářský trh a připlatí si, tak nemá jistotu, že to prodávající předtím nekoupil někde v supermarketu, Jan Doležal odpověděl, že některé farmářské trhy nejsou stoprocentně farmářské, to je potřeba si říci, V těchto případech se může stát, že jde o přeprodej z nějakého řetězce. Ale přitom okresní a krajské pobočky Agrární komory ČR pořádají různé jarmarky a farmářské trhy, Jan Doležal je přesvědčen, že Agrární komora ČR může garantovat, že produkty nabízené od jejích členů, tak je skutečně farmářské zboží. Na druhé straně Agrární komora ČR nemůže garantovat, pokud jde o trhy na náměstí menších měst, že jde skutečně o farmářské zboží. Podotkl, že také hlavní město Praha je v tomto směru velice specifická záležitost. Jednak je v ní největší procento lidí, kteří jsou si schopni za potraviny opravdu připlatit, a jednak je zde největší procento lidí, kteří to vědí, a samozřejmě to někdy i zneužívají.

V této souvislosti Jan Doležal znovu doporučil, když chce někdo zaručenou kvalitu od farmářů, měl by se orientovat na on-line prodejny. V současné době již fungují. Zároveň Jan Doležal uvedl, že i v dnešní době se již u nás vyskytují obchodní řetězce, které některé členy Agrární komory ČR přímo kontaktují a dělají si regionální okénka, pultíky a chovají se vůči dodavatelům slušně.

Znovu připomněl, že existuje i prodej ze dvora přímo od našich členů, ale většina lidí u nás je dnes mentálně nastavena na to, aby si spíš zašli do supermarketu, než aby kvůli bramborám zajeli rovnou k panu Novákovi a pro zelí vedle k panu Dvořákovi.

V další části rozhovoru se prezident Agrární komory ČR věnoval budoucnosti českého zemědělství. Konstatoval, že jednou z cest jsou nové metody šlechtění, v nich zemědělci vidí velký potenciál. Dříve se u nás diskutovalo o geneticky modifikovaných organismech, nicméně dnes již víme, že většina obyvatel s tím má problém. Nové metody šlechtění mohou fungovat třeba tak, že někdo rozluští genom pšenice a řekne: tenhle gen je spojený s odolností vůči suchu. Zemědělci jej potom mohou v konkrétní variantě pšenice zesílit, aby opravdu byla odolnější vůči suchu a teplotnímu stresu. To je jedna z možností a dá se to udělat mnohem rychleji než starými metodami.

Druhou cestou, podle Jan Doležala, je takzvaná chytrá krajina, chytré zemědělství. Uvedl, že zde máme drony, satelity, což naši předci neměli, a rovněž i různé společnosti, které se zabývají analýzou konkrétních polí. Ty společnosti zemědělcům řeknou, co přesně, a na kterých místech, potřebuje jejich půda přidat, aby výnos byl vyrovnaný. Zemědělci mají zkušenost, že na části pozemku je třeba výnos čtyři tuny z hektaru, na jiné šest, a opravdu lze zajistit, aby těch šest tun bylo nakonec všude. Tohle by, podle Jana Doležala, mohla být cesta vpřed. Zároveň dodal, že se nesmí zapomenout na moderní závlahy a systémy zadržování vody v krajině, o jejich využití se zemědělci budou snažit.

Poté se prezident Agrární komory ČR zaměřil na finance, tedy, zda budou mít na tento rozvoj naši zemědělci dost peněz. V této návaznosti konstatoval, že zemědělci potřebují propojení s akademickou sférou i privátními společnostmi, které by byly schopny nakoupit drony, udělat analýzu a nabídnout to všechno zemědělcům v balíčku se službami.

„Protože když si bude každý zemědělec sám kupovat chytrou sečku, chytrý traktor, chytrý kombajn, ty velké zemědělské podniky mohou, ale menší s tím budou mít velký problém, takže to nebudou schopné utáhnout. Ale dokážu si představit, že zemědělský podnik si zaplatí analytiky, kteří mu to pole zmapují a řeknou, kde by na něm měl víc orat, kam dát víc organické hmoty, kde třeba vápnit nebo kam dát hnojiva zajišťující vyšší kyselost,“ prohlásil Jan Doležal v rozhovoru v Deníku.cz.

V závěru svého rozhovoru se Jan Doležal věnoval otázce obecného zájmu lidí o zemědělství. Uvedl, že zatímco jejich předchůdce, to je dědy dnešních zemědělců uživilo deset hektarů, jejich otce padesát hektarů, tak současné zemědělce neuživí ani sto hektarů, protože náklady na zemědělství jsou čím dál tím vyšší a výkupní ceny pořád stejné a hlavně malí zemědělci na to dost narážejí. Navíc, vzhledem ke klimatické změně, je to všechno nejisté, může přijít rok, kdy se neurodí, a lidé se mohou bát, co budou v takovém případě dělat. Současně však podotkl, že i v těchto případech mohou svoji roli sehrát moderní technologie, které jsou pro mladou generaci atraktivní. „Tohle je práce s něčím hmatatelným, což pro mnoho lidí může mít svou hodnotu,“ dodal.

Zároveň k tomu uvedl, že v současné době se děti na zemědělské obory příliš nehlásí. „Zemědělství je vnímáno jako neperspektivní, i když já si myslím, že je to naopak vůbec nejperspektivnější obor. Vždyť lidí bude na světě čím dál tím více a jíst budou muset, to je velká jistota. Takové automobilky mohou mít své výkyvy a pády, ale zemědělství musí vyrábět pořád,“ zdůraznil Jan Doležal.

  • Zdroj: Deník.cz