Proč se poprvé od světové finanční krize roku 2009 loni nepodařilo naplnit zákonný limit státního rozpočtu? I proto, že vládě už nepomohly povodně jako o rok dříve

Loňské hospodaření státního rozpočtu končí fiaskem. Maximální zákonný limit rozpočtového deficitu je totiž překročen o zhruba 50 miliard korun. Namísto 241 miliard činí schodek takřka 291 miliard.

Analytici už při hodnocení plnění rozpočtu za měsíce leden až listopad 2025 varovali, že splnění zákonného rámce může být ohroženo. Málokdo ale čekal, že jen za prosinec dojde k nárůstu deficitu o bezmála 60 miliard korun. Jedná se přitom o výsledek, který jde ještě za Fialovou vládou, neboť ta Babišova byla jmenována až 15. prosince 2025. Za jejího prosincového působení, do nějž navíc samozřejmě vstoupily svátky vánoční a mezisváteční období konce roku, už tak spíše jen dobíhaly platby posvěcené ještě kabinetem předchozím.

Když byli strany a politici tohoto předchozího, Fialova, kabinetu ještě v opozici, například schodek rozpočtu roku 2019 označovali za špatný, ba dokonce za takřka zločinný. Činil tehdy 28,5 miliardy korun a byl tak zhruba desetinásobně nižší než schodek loňský.

Deficit státního rozpočtu za rok 2025 přitom už nelze srovnávat s deficity let 2020 až 2023, kdy nejprve zuřil covid, pak válečná inflace. Je třeba jej mnohem spíše srovnávat právě třeba se schodkem roku 2019.

Takže jde o srovnání 290,7 miliardy Kč roku 2025 vs. 28,5 miliardy Kč roku 2019. Vskutku dokonce více než desetinásobně vyšší nominální schodek prostě nelze zdůvodnit výhradně inflací a ekonomickým růstem, tedy souhrnně nominálním růstem HDP, jenž od té doby, od roku 2019, nastal.

Nárůst nominálního HDP mezi lety 2019 a 2025 odpovídá zhruba 45 procentům, což je na hony vzdáleno nárůstu rozpočtového schodku více než desetinásobnému, tedy v rozsahu převyšující 900 procent.

Pokud tedy politici pozdější Fialovy vlády označovali – coby ještě opozičníci – schodek rozpočtu roku 2019 za takřka zločinný, musí nutně za zločinný označit výsledek svého hospodaření loňského, mají-li zůstat konzistentní. Něco takového od nich ale patrně neuslyšíme.

To, že se poprvé od roku 2009, kdy ovšem udeřila světová finanční krize a česká ekonomika propadla druhým nejvýraznějším způsobem své historie (hůře dopadla už jen za covidu roku 2020), nepodařilo vládě vejít do vlastního zákonného limitu, má více příčin. Souhrnně je lze vystihnout jakožto důsledek snahy stlačovat schodek bez odpovídajícího reálného konsolidačního úsilí, tedy i za cenu bezpříkladných operací v rámci rozpočtu a spoléhání se na štěstí.

Ještě předloni takové štěstí vládě přálo, když ji do klína spadly zářijové povodně. Ty jako zdůvodnění použila při novelizaci rozpočtového zákona pro rok 2024, kdy maximální možný schodek navýšila o 30 miliard korun. A o dalších deset miliard pak pro rok 2025. Z 30 miliard, jež měly jít předloni na řešení povodňových škod, však podle loňské zprávy Nejvyššího kontrolního úřadu šly na daný účel jen 3,5 miliardy korun. Tedy o 26,5 miliardy méně, než o kolik vláda se zdůvodněním povodní navýšila deficit.

Připomeňme přitom, že deficit činil za celý rok 2024 celkem 271,4 miliardy korun. Před povodněmi přitom kabinet počítal s maximálním schodkem ve výši 252 miliard korun. Pokud šly ale na povodně ve skutečnosti jen 3,5 miliardy korun, znamená, to, že roku 2024 měl kabinet vykázat schodek nejvýše 255,5 miliardy. Místo toho byl ale schodek o 15,9 miliardy vyšší, když činil již zmíněných 271,4 miliardy korun.

Svým způsobem tak již v roce 2024 vláda nenaplnila vlastní původní limit rozpočtového schodku, a to v rozsahu zhruba 16 miliard korun. Tehdy ji zachránily povodně, které použila jako zdůvodnění pro navýšení schodku, jímž překryla fakt, že schodkově hospodaří nad rámec zákonného limitu.

Loni už žádná mimořádnost typu povodní nenastala. Takže vláda už za ně nemohla skrýt své nadlimitně schodkové hospodaření. Plné odhalení tohoto postupu však čekalo až na vládu novou, Babišovu. To nyní může umožnit současným již opět opozičním politikům nařknout právě Babišovu vládu ze zahájení svého bezuzdného rozhazování. Bude koneckonců na voliči samotném, aby posoudil, zda za dva poslední týdny roku, navíc zahrnující Vánoce, je technicky možné takto výdaje navýšit, zda k tomu není potřeba změny legislativy atd.

Hospodaření státu není jako hospodaření stánku s párky v rohlíku. Zásadní změny v hospodaření nelze v případě státu činit ze dne na den, ani z týdne na týden, ba pořádně vlastně ani z měsíce na měsíc.