Problémy ve společnosti, které si zasluhují řešení, jsou stále složitější, chroničtější a naléhavější. Naši politici nabízejí řešení stále jednodušší, jasnější a srozumitelnější. Je jedno, zda jde o exekuce dluhů, civilizační nemoci, školství, sociální služby, je mnoho dalších, motivace osob se zdravotním postižením i jejich zaměstnavatelů k nim určitě patří.  

Jejich příčiny jsou vleklé, složité a jejich skutečné řešení je dlouhodobé, nevděčné, protože výsledky se ukážou až v následujících volebních nebo funkčních obdobích.

ALE ÚČINNÉ!

Naopak řešení následků je všem srozumitelné, jednoduché, JE VIDĚT! Nese politické body a kapitál, lhostejno, že za velké peníze daňových poplatníků.

ALE NEÚČINNÉ.

Z hlediska řešení problémů jsou to peníze vyhozené oknem, protože budou potřeba znovu (a víc). 

Většině z nás uniká ještě jeden aspekt. Na nutném a nezbytném řešení následků se uplatní tisíce poradců, expertů i z řad neziskovek financovaných často evropskými projekty. A my jim tleskáme, protože jen tak se dá zabránit nejhoršímu. Konec konců – každý se chce nějak uživit.

Stačí příklady:

• desítky institucí, nadšených spolků a dobrovolníků radí lidem zatíženým exekucemi, jak řešit následky své nezodpovědnosti, učí lidi bez základů z výchovy v rodině a komunitě finanční gramotnosti. Vedle toho dál svítí z novin a z letáků inzeráty na levné (a z velké části zbytečné) půjčky za výhodná procenta.
• Úřady práce a další instituce věnují dnes, v době faktické přezaměstnanosti spoustu energie a výdajů pomoci dlouhodobě nezaměstnaným uchazečům. Stále však chybí efektivní systém, který by bez dlouhých prodlev a administrativních bariér pomohl lidem po úraze nebo nemoci rychle najít směr jejich profesního uplatnění dřív, než se stanou „zkušenými“ invalidními důchodci a ztratí návyky a motivaci

Jak dlouho ještě může tento stav vydržet?