Již v roce 2014 přijala Evropská unie řadu sankcí proti Rusku, a to v souvislosti s ruskou anexí Krymu, k němuž došlo v tomto roce. Faktem je, že od té doby se v Evropě hovoří o tom, že by se měla změnit politika hospodářské závislosti Evropské unie na dodávkách ruského zemního plynu do Evropy. Jenže, uplynulo téměř osm let, a mezitím Německo nadále pokračovalo ve výstavbě plynovodu Nord Stream 2, který byl prakticky dokončen na sklonku loňského roku. Ale, vzhledem k politickým změnám v Německu, po parlamentních volbách na podzim loňského roku, nebyl nakonec spuštěn. Rusko se to oficiálně, od německé vlády, dozvědělo v prvních měsících letošního roku. Na druhé straně je potřeba si přiznat, že v tomto svém postupu bylo Německo kritizováno ze strany jiných členských států EU.

Proč o tom píši? Protože, podle mého soudu, právě tato skutečnost, že plynovod Nord Stream 2 nebyl nakonec spuštěn, možná byla asi tím bezprostředním impulzem k rozhodnutí ruského prezidenta Vladimíra Putina k zahájení invaze ruských vojsk na Ukrajinu.

Všichni víte, co následovalo. Bylo přijato celkem pět balíčků ekonomických sankcí proti Rusku s cílem oslabit ruskou ekonomiku a tím následně donutit Rusko, aby z Ukrajiny stáhlo svá vojska. Mimochodem, připravuje se i šestý balíček sankcí, který má být ještě přísnější, a podle názoru Bruselu, ještě více účinnější.

Samozřejmě, že dopady vyhlášených sankcí na ruskou ekonomiku jsou vidět. Denně o tom informuje zpravodajství světových agentur a dalších médií. Tím se však dostáváme k jádru problému, který nás, to je Evropu, čeká. Přirozeně, že v zájmu toho, jak zmírnit dopady těchto sankcí, Rusko hledá cestu, jak toho dosáhnout. Jedním z takovýchto opatření je například podmínka, že odběratelé ruského plynu v EU budou platit za plyn v rublech, nikoliv v eurech, případně v dolarech. Logicky to Evropská unie odmítá a vyžaduje dodržení původních dohod a smluv, to je platbu v eurech. Faktem však je to, že do médií již ale probleskly zprávy, že několik obchodníků již zaplatilo za plyn v rublech. Všimněte si toho výrazu, tj. je obchodníků, nikoliv zemí. Diplomacie asi ještě pořád funguje, takže výraz obchodník může být pro někoho stravitelnější.

Ale zpět k podstatě problému. Rusko nabídlo cestu pro EU formou, aby se vlk nažral a koza zůstala celá. Takže, v eurech, případně i v dolarech, státy EU zaplatí ruské bance Gazprombank. Ta, ovšem, ruské plynárenské společnosti Gazprom převede tato eura na rubly. Vidíte, jak krásně a diplomaticky bude vše vyřešeno. Jenže dva členské státy EU, tj. Polsko a Bulharsko, velmi ostře trvalo na svém, že Rusko musí dodržet smlouvy. Platit se bude v eurech. Zkrátka, hotovo!

Rusko na to zareagovalo po svém. Prostě ty to dva státy odstřihlo od dodávek ruského plynu. Samozřejmě, že přerušení dodávek se dá vždy zdůvodnit technickými problémy, případně i jinak. Historické zkušenosti již zde jsou.

Jenže, tato skutečnost mně právě vede k tomu, že je potřeba se zamyslet nad tím, zda podobný krok posléze nečeká i Českou republiku, případně celou Evropskou unii. Premiér Petr Fiala 27. dubna, to je po odstřižení Polska a Bulharska od ruského plynu, se vyjádřil, že Česku to bezprostředně nehrozí. Ale, říkám já, a se mnou mnozí další, kde má tu jistotu?

V této souvislosti si vzpomínám, že právě odbory, na minulých jednáních tripartity, upozorňovaly vládu a přítomné podnikatele a zaměstnavatele, že k tomuto kroku Ruska může dojít. Konkrétně to byl předseda Asociace samostatných odborů Bohumír Dufek, který svůj názor, že si myslí, že na to nakonec dojde, dával veřejně najevo již tehdy, to je před dvěma měsíci. Zatímco řada politiků současné vládní koalice, za hlasitého přizvukování řady „renomovaných“ ekonomů, tehdy prohlašovala, že k tomu nemůže dojít, protože by Rusko ztratilo své potřebné zdroje financí, které potřebuje pro chod své ekonomiky a pro financování války na Ukrajině.

Mimochodem, je to právě bývalý premiér za ČSSD Jiří Paroubek, který nedávno v médiích zveřejnil na toto téma svoji úvahu, v níž popsal, že Rusko vybudovalo do Číny dva plynovody. Jeden je o kapacitě 135 miliard kubíků plynu ročně. Druhý, který by měl sloužit perspektivně nejen Číně, ale také státům na to navázaným, Jižní Koreji a Japonsku, tak ten je o kapacitě bilionu kubických metrů plynu. Takže, podle Jiřího Paroubka, Rusové mohou okamžitě převést těch 155 milionů kubíků východním směrem, což si špičky EU v Bruselu, podle bývalého předsedy české vlády, ani neuvědomují.

Na základě této skutečnosti lze dojít k tomu, že úplnému odstřižení Evropy od ruského plynu skutečně může dojít, takže, na pořadu dne je to, jak se s tímto problémem Česká republika vyrovná. Znovu připomínám slova Bohumíra Dufka, který na tuto možnost upozorňoval již před časem.

O tom, jak se s tím současná česká vláda vyrovnává, byl i nedělní pořad České televize Otázky Václava Moravce, kde vystoupili stávající a bývalí ministři průmyslu a obchodu Josef Síkela a Karel Havlíček. Mimochodem, zprávu o tomto pořadu jsme již na našich webech vydali. Z toho, co od ministra Síkely na televizní obrazovce zaznělo, vyplývá, že teprve odstřižení Polska a Bulharska od ruského plynu českou vládu probudilo k nějaké činnosti. Je ovšem otázkou, jak rychlá a účinná opatření k nápravě situace vláda ČR přijme, aby české hospodářství a naši občané nebyli nakonec bez plynu, a lidé se nemuseli svítit svíčkami a ohřívat se někde u ohýnku. Doufejme, že tato vláda to zvládne. Vždyť odbory od počátku roku poukazují na nutnost změny hospodářské politiky současné vlády. Vláda zatím na to neslyší. Snad se už konečně probudí!