Změny ve Strategickém plánu SZP povedou ke snížení objemu produkce potravin a tím k jejich zdražení!
Rozhovor s předsedou Odborového svazu pracovníků zemědělství a výživy – Asociace svobodných odborů ČR Bohumírem Dufkem
Svět bojuje o vakcínu. „Očkovací nacionalismus“ zatím převládá, a to i v Evropě
Zatímco ve většině zemí Evropské unie se začalo očkovat proti onemocnění covid-19 již na konci roku 2020, v zemích rozvojového světa se na první dávky vakcíny teprve čeká. EU se zavázala tento problém řešit větší finanční pomocí.
Podle Evropské komise by měly země EU zvládnout do léta 2021 naočkovat proti koronaviru 70 procent své populace, tento cíl je však všem členským zemím ještě na míle vzdálený. Přestože vakcinace v Evropě zatím pokulhává kvůli zpožděným dodávkám vakcín, EU se rozhodla navýšit svůj příspěvek na COVAX, mezinárodní očkovací program, který má přístup k vakcínám proti covid-19 zajistit všem zemím, včetně těch rozvojových.
Globální pandemie totiž není hra s nulovým součtem a vývoj pandemie v rozvojových zemích může ovlivnit i zdraví Evropanů, zvláště kvůli novým mutacím covid-19.
„COVAX zatím získal 2,5 miliardy dolarů a potřebuje celkem 7 miliard,“ uvedl pro EURACTIV Slovensko mluvčí Evropské komise. Suma je potřebná k získání 1,3 miliardy dávek vakcín na tento rok.
Na pátečním summitu skupiny G7 se nejvyspělejší země světa včetně EU k této částce zavázaly, a dokonce ji ještě o půl miliardy dolarů navýšily. Dohromady tedy chtějí na podporu celosvětové očkovací kampaně věnovat 7,5 miliardy dolarů (160 miliard korun). Informovala o tom ČTK.
Očkování pro všechny
Otázka mezinárodní solidarity se dostala do popředí záhy po začátku šíření nákazy. Každá země chce pochopitelně primárně chránit své vlastní obyvatelstvo a teprve poté pomáhat ostatním. Ukázalo se to již při šíření viru prasečí chřipky H1N1 v roce 2009. Očkování nebylo dostupné tam, kde bylo nejvyšší riziko přenosu choroby, ale tam, kde bylo nejvíce peněz. Problém tzv. očkovacího nacionalismu tedy není nic nového.
Už v dubnu minulého roku proto vznikl nástroj ACT (Access to COVID-19 Tools Accelerator), který má rozvojovým zemím přístup k vakcíně proti covid-19 usnadnit. Záštitu převzala Světová zdravotnická organizace (WHO) a Evropská unie se postupně stala jejím největším finančním dárcem.
„Pamatujeme si na lekce z minulosti, které ukázaly, že i když se efektivní nástroje stanou světově dostupnými, tak příliš často jsou jimi chráněni jen někteří. Tato nerovnost je neakceptovatelná a nástroje pro boj proti covid-19 musí být dostupné pro každého,“ píše se v zakládajícím dokumentu.
Výstupem této iniciativy je COVAX, který zabezpečuje celosvětové dodávky vakcín. Země v něm mohou figurovat jako platící zákazníci, zatímco COVAX funguje jako řídící a vyjednávací entita. Do COVAX je však zapojeno i 92 zemí, které si očkování nemohou finančně dovolit. COVAX jim tak zajišťuje jak dodání, tak i zaplacení očkovací látky.
Pro obě skupiny platí stejné pravidlo – žádná z nich nedostane vakcínu na proočkování více než 20 procent své populace, dokud se na tuto úroveň nedostanou všichni její členové. Pravidlo pro platící i neplatící členy stojí na myšlence spravedlivého očkování. V rámci něho by měly být nejprve naočkované nejohroženější skupiny (tedy staří a vážně nemocní) a zdravotníci po celém světě. Až potom by se mělo přistoupit k očkování zbytku populace.
EU je konkurentem rozvojových zemí
„Tým Evropa“, který je sestavený z Evropské komise, Evropské investiční banky a členských států EU, do minulého týdne poskytl do COVAXu 850 milionů eur, čímž se stal největším dárcem. EU samotná se na summitu G7 zavázala, že svůj dosavadní příspěvek ve výši půl milionů eur zdvojnásobí na miliardu.
Sama Evropská unie se přitom principem COVAXu neřídí. Členským státům totiž nic nebrání v tom, aby naočkovaly více než pětinu své populace, i když jsou na světě stále země, které zatím vůbec nezačaly očkovat.
COVAX a Evropská unie jsou tak na trhu s očkovacími látkami konkurenti. Vzhledem k tomu, že na trhu momentálně výrazně převládá poptávka po vakcínách nad jejich nabídkou, dostat se k vakcínám není jednoduché. Navýšením objemu prostředků pro COVAX EU jeho pozici upevňuje a umožňuje mu uzavírat s dodavateli závazné smlouvy na včasné dodávky. Čím silnější pozici bude COVAX mít, tím je pravděpodobnější, že někteří občané třetích zemí získají vakcínu dřív, něž někteří Evropané. A to s pomocí evropských peněz.
Nerovný souboj o vakcíny
Na první pohled by se mohlo zdát, že obě skupiny mají srovnatelné množství zásob vakcín. EU má zatím podepsané smlouvy na zajištění 2,6 miliardy dávek, COVAX operuje s 2,1 miliardou. Jak ovšem ukázala kritika kolem textu unijní dohody se společností AstraZeneca, není smlouva jako smlouva.
Samy za sebe hovoří čísla o průběhu očkování. K 14. únoru bylo v EU využito 22 milionů dávek vakcíny, zatímco COVAX svým členským zemím neposkytl ani jednu. Většina z jeho smluv je totiž buď nezávazná, nebo podepsaná s dodavateli ještě neschválených vakcín.
V únoru byl zveřejněn předběžný přehled dodávek do jednotlivých zemí. Ten ukázal, že i cíle třetích zemí jsou zcela odlišné od těch unijních. Pokud by země EU zvládly do léta naočkovat 70 procent své populace, země COVAXu mohou do poloviny roku 2021 naočkovat maximálně 2,2 procenta svých občanů.
Solidarita jako lék?
Samotný COVAX přiznává, že potřebuje další peníze. Poslanci Evropského parlamentu již apelovali na Komisi, aby mu je poskytla.
„Ochránit nejen Evropany, ale i ty nejzranitelnější ve všech zemích, je jednoznačně zájmem Evropské unie,“ uvedl pro EURACTIV.sk švédský europoslanec Tomas Tobé (EPP), který předsedá europarlamentnímu výboru pro rozvojovou pomoc.
Tobé své argumenty neopírá pouze o ideu rovnosti. „Pomoc nejchudším zemím získat přístup k očkování je nutné k zamezení vzniku nových mutací viru. Mutace by mohly omezit naše šance na ‚rychlé‘ překonání této pandemie v Evropě, která už tak má zničující vliv na životy mnohých Evropanů, na náš způsob života i na evropskou ekonomiku,“ dodal Tobé.
Už dnes komplikují situaci s koronavirovou nákazou nové mutace z Jihoafrické republiky, Brazílie i Nigérie. To jsou země, které zatím čekají na vakcíny od COVAXu.
Slabá očkovací solidarita by tak mohla vyústit v začarovaný kruh mutací a očkování. Občané vyspělých zemí se sice mohou nechat očkovat, ale nové mutace v třetích zemích bez přístupu k vakcíně mohou způsobit vznik nového kmene viru, na který nebude vakcína účinná. Celý cyklus pandemie by tak mohl začít od znova.
Komise si problém spojený s novými mutacemi uvědomuje. Spustila inkubátor HERA (Health Emergency Response Authority), jehož cílem je usnadnit vývoj druhé generace vakcín účinných i proti novým variantám viru.
Očkovací nacionalismus ohrožuje i světový obchod
Kvůli nefunkčnosti COVAXu začaly některé rozvojové země vyjednávat mimo tento nástroj. Evropská komise rovněž zahájila přípravu mechanismu, v rámci něhož by členské země EU mohly distribuovat své vakcíny do rozvojových zemí, s důrazem na oblast západního Balkánu, východního a jižního sousedství a Afriku.
Je však otázkou, do jaké míry budou země solidární ještě před naočkováním vlastní populace. Už dnes nejasnosti v distribuci vakcíny do jednotlivých zemí vyostřují nálady i mezi samotnými členskými zeměmi.
Navíc hrozí, že se rozvojové země vakcín dočkají až v roce 2024. Mezinárodní solidarita se přitom může v konečném důsledku vyplatit. Podle studie Mezinárodní obchodní komory z konce ledna by mohl „očkovací nacionalismus“ stát vyspělé ekonomiky až 4,5 miliardy dolarů.
„I když má nějaká země k vakcíně přístup, obnova její ekonomiky bude pomalejší, pokud očkování nebude podobně dostupné i pro její obchodní partnery,“ píší autoři studie.