Zdá se, že i drahé Švýcarsko nabízí tradičním německým společnostem dlouhodobě lepší podmínky pro umístění než Německo, jak uvádí ve svém zprávě americký konzervativní list The Epoch Times. Podle této zprávy německý, rodinný projekt STIHL se nyní také snaží přestěhovat z Německa, a to pravděpodobně do Švýcarska. Podle listu „poslední kapkou“, pro vedení rodinného podniku takto uvažuje, je návrh některých politiků koaliční strany Zelených v německé spolkové vládě, to je zavést 32hodinový pracovní týden.

Americký list dále upozorňuje, že rovněž významné německé společnosti Miele, Landliebe, Meyer Burger, Viessmann, Bosch, a mnohé další, mají společné to, že v poslední době přesunuly část, nebo i celou svoji výrobu, z Německa do jiných zemí. Některé z nich se stěhují do USA, jiné do Polska. Očekává se také, že i výrobce řetězových pil STIHL brzy přesune výrobu do Švýcarska.

Jak uvádí časopis Focus, žádné konečné rozhodnutí zatím ještě ale nepadlo. Zdá se však, že plány pokročily s tím, že naděje na lepší podmínky, pro další činnost firmy, jsou, pro přenesení výroby, zvládnutelné.

List The Epoch Times dále uvádí, že Nikolas Stihl, předseda poradního sboru výrobce řetězových pil, který v Německu sídlí již téměř 100 let, v posledních letech opakovaně varoval, že Německo není atraktivním místem pro podnikání. Ať už se jednalo o „amatérskou“ energetickou transformaci, chybějící energetické sítě nebo nedostatečné investice do infrastruktury, vzdělávání a bezpečnost. Mimochodem, podnikatel odsoudil problematický vývoj v německé ekonomice již za vlády bývalé premiérky Angely Merkelové.

Podle amerického listu obnovená debata v německé společnosti o dalším zkrácení pracovní doby je však nyní tou „poslední kapkou“. Před několika dny se němečtí železničáři a strojvedoucí dohodli na jízdním řádu pro 35hodinový pracovní týden. Odborový svaz IG Metall, který ovlivňuje Stihlův sektor, chce jít ještě o krok dále.

Mluvčí společnosti STIHL sdělila časopisu Focus, že požadavek na 32hodinový pracovní týden s plným vyrovnáním mezd je ve střednědobém horizontu na stole: „Toto zkrácení pracovní doby by opět výrazně oslabilo konkurenceschopnost německé lokality jako celku,“ sdělila.

Americký list The Epoch Times k tomu dála napsal, že odborový svaz kovodělníků již s tímto požadavkem vstoupil do jednání za ocelářský průmysl v severozápadním a východním Německu. Považuje to za zavedení čtyřdenního pracovního týdne, který by byl možný v mnoha oblastech.

V další části zprávy list uvedl, že již v roce 2020 Nikolas Stihl obvinil německé odbory, že „vyhánějí podniky do zahraničí nesmyslnými mzdovými požadavky“. Mimochodem, v té době, již tři čtvrtiny výroby jeho společnosti probíhaly mimo Německo.

Požadavek, na zavedení zkrácené pracovní doby, má podporu i ze strany vlády. List k tomu uvádí, že pPolitička strany Zelených Emilia Festerová se domnívá, že čtyřdenní pracovní týden je nezbytný, „pokud se chceme rozvíjet rovnostářsky“.

Podle amerického listu výrobce řetězových pil STIHL si však chce především udržet své postavení na světovém trhu výroby a prodeje elektrického nářadí. Obrat společnosti, v současné době, činí přibližně 5,5 miliardy eur, ale 90 % z něho, je generováno v zahraničí. List dodává, že ochota investovat nechybí. Poslední investice společnosti STIHL činily přibližně 400 milionů eur.

Podle nových záměrů vedení rodinného podniku, původně plánovaný závod v Ludwigsburgu na výrobu vodicích lišt pro řetězy pil, by však nyní mohl být postaven ve Švýcarsku. V takovém případě opustí Německo i výroba celé řezací soupravy.

Nikolas Stihl v posledních měsících několikrát varoval, že Německo by se mohlo stát zásadně neatraktivním místem pro průmysl. Nedojde k žádnému „velkému třesku“ nebo kolapsu. „Ale investice, které dříve do Německa proudily, nyní stále více směřují do východní Evropy, USA nebo Asie,“ dodal.

Podle amerického listu podobný názor zastává i právnička v oblasti zahraničního obchodu Anahita Thomsová. V časopise Focus píše, že v Německu existuje několik strukturálních faktorů, které vyhánějí zejména výrobní podniky do zahraničí. Jakmile jednou odejdou, již se většinou nevrátí.

Zejména USA by, díky pragmatické politice a cíleným podpůrným programům, firmy úspěšně odlákaly. Na druhé straně v Německu nejsou problémem jen náklady na energie a byrokracie. Chybí zde také digitalizace, dodává ve své zprávě americký list.