Nový ministr zemědělství ing. Jiří Milek chce především usilovat o spravedlivé nastavení Společné zemědělské politiky a vystupuje proti zastropování přímých plateb. Nabízí místo něj jiná účinná opatření k ochraně životního prostředí. V rozhovoru, který nám poskytl, poukazuje také například na skryté národní dotace v některých státech, zdůrazňuje podporu kvalitních českých potravin a ochranu českého trhu před dovozy.

Před časem jste, pane ministře uvedl 3 hlavní Vaše priority: vyjednání nového rámce evropské zemědělské politiky, posilování výroby a ochrana českého trhu před dovozy. Jaké nástroje k prosazení těchto priorit použijete?

Především chceme na Radě ministrů EU vysvětlit, že Česká republika má specifické podmínky, a tím pádem jsme proti zastropování přímých plateb. Při svých dosavadních setkáních s eurokomisařem pro zemědělství a rozvoj venkova Philem Hoganem jsem povinné zastropování přímých plateb vždy odmítl. Vysvětloval jsem mu, že toto povinné zastropování, při němž by velké podniky přišly o peníze z přímých plateb, může mít skutečně devastační dopad na naše zemědělství. Přišli bychom o pracovní místa a snížila by se soběstačnost. Samozřejmě si uvědomuji, že i malé podniky jsou důležité, a proto jsem připraven podpořit zavedení platby na první hektary. Doufám, že se eurokomisař Hogan osobně podívá na jednotlivé zemědělské podniky, aby poznal odlišnosti struktury českého zemědělství, kvůli kterým povinné zastropování odmítáme. Jsem rád, že moji nabídku na návštěvu těchto podniků přijal. A samozřejmě se budu zasazovat, aby nebyla krácena obálka podpor pro české zemědělce.

Chci pokračovat v nastavení národních dotací, abychom posílili hlavní komodity a zvýšili výrobu v sektoru živočišné výroby. Tam chci dbát na kontroly dovozu přes Státní veterinární správu a Státní zemědělskou a potravinářskou inspekci, abychom zvýšili podíl českých výrobků na pultech.

Schůzkou se zástupci Globusu jsem zahájil jednání s řetězci o navýšení českých výrobků v jejich nabídce. Budu apelovat na Ministerstvo financí, aby se zaměřili na dumpingové ceny – aby kontrolovali, za kolik se dováží výrobky, jestli nejsou za podnákladové ceny apod.

Chci se také podílet na novelizaci zákona o významné tržní síle. A zaměřím se na dotace do potravinářského průmyslu, aby i zde byl dostatek peněz na inovace, modernizace, a tím i konkurenceschopnost v rámci jednotného evropského trhu.

Již jste zmínil, že jste při setkání s eurokomisařem Philem Hoganem během jednání v Bruselu odmítl zastropování. Jeho prosazení bylo naopak jednou z priorit kandidáta na prezidenta ČR Jiřího Drahoše. Co by to ve svém důsledku znamenalo pro naše zemědělství , ale i potravinářství s dopadem na nás všechny? Je pravdou, že bychom de fakto ročně přišli o více než 8-10 miliard korun?

S navrhovaným zastropováním nesouhlasíme. Podpora by měla být zachována zemědělským podnikům bez ohledu na jejich velikost. V podmínkách českého zemědělství by se navrhované zastropování plateb dotklo podniků s významným rozsahem živočišné a rostlinné výroby, které současně poskytují veřejné statky a naplňují mimoprodukční funkce zemědělství. V České republice je asi 1800 velkých podniků, které mají 150 000 vlastníků, a tímto mechanismem by právě oni byli znevýhodněni. Nejčastěji se v této souvislosti mluví o finanční hranici pro jednotlivé zemědělce ve výši 60 tisíc nebo 100 tisíc euro.

Návrhem zastropování ve výši 60 tisíc euro by se tak snížil rozpočet na přímé platby v ČR o přibližně 200 milionů euro ročně, což odpovídá poklesu ve výši zhruba 24 procent, respektive v případě hranice 100 tisíc euro o přibližně 140 milionů euro ročně. To je přibližně 17 procent. Tyto předběžné dopady byly stanoveny na základě snížení současného rozpočtu na jednotnou platbu na plochu, která je nejrozšířenější plošnou dotací u nás.

Abychom toto opatření nemuseli zavést, jsme v České republice připraveni stanovit účinnější postupy směřující k větší ochraně životního prostředí a klimatu. Například precizní zemědělství nebo přes nastavení účinnějšího ozelenění či agroenvironmentálně-klimatická opatření. Dále budeme jednat o zavedení platby na první hektary (redistributivní platba) na podporu malých zemědělců. 

Netajíte se tím, že je třeba narovnat výše národních dotací mezi jednotlivými státy a upozorňujete i na skryté dotace například v Německu, v Polsku a některých dalších státech EU. Je reálné a v možnostech těch co to kritizují tohle změnit?

I toto už jsme nadnesli na evropské Radě. Momentálně sem proudí eidam za 55 korun za kilogram. Což je divné, protože v Německu je cena mléka pořád vyšší než u nás, přes 9 korun. To znamená, že tam jsou jednoznačně skryté dotace, jinak by za takovou cenu nemohl ten eidam být. Jeho cena odpovídá výrobní ceně kolem 80 korun, takže někdo to musí dotovat. Budeme na problém poukazovat, budeme se bránit. Pokud chceme jednotný trh a chceme dávat jednotné evropské dotace, musejí se srovnat i ty národní, protože jinak bude docházet ke snižování výroby v určitých oblastech, ve východní Evropě nebo i u nás.

V těchto souvislostech deklarujete snahu udržet silný rozpočet českého zemědělství a s ním i výši národních podpor. Jaké závažné argumenty pro to máte, aby Vám velmi zjednodušeně MF nesdělilo, že na to prostě nejsou potřebné prostředky a rozhodně tak nelze kapitolu MZE navýšit o další potřebné peníze?

Mým hlavním a vlastně jediným argumentem je vládní prohlášení. Vláda se zavázala, že minimálně zastaví pokles výroby citlivých a živočišných komodit a že udrží obálku, případně ji navýší.

Jak hodnotíte význam značek Klasa a Regionální potravina?

Každopádně chci zvyšovat podíl českých potravin na našich pultech. Klasa je určitá záruka kvality. Takže rozhodně tyto značky podporovat chceme. Regionální potraviny jsou pro menší výrobce, regiony, kde se mohou prezentovat. I toto jsme řešili se zástupci Globusu, který chce poskytnout větší prostor pro regionální potraviny. Určitě je to dobrá cesta a i finančně tuto oblast budeme dál podporovat.

Donedávna jste byl velmi úspěšným manažerem a předsedou představenstva společnosti Úsovsko, kterou zakládal Váš tatínek a Vy jste ji dál rozvíjel. Vzdal jste se spoluvlastnictví a převedl firmu na některého z rodinných příslušníků, což není v rozporu se zákonem a Vaší funkcí?

Určitě není. Zákon říká, že nesmíte být ve statutárních orgánech žádné společnosti, což nejsem. Zároveň mám menší podíl než 25 procent ve firmě, což je hranice, kterou stanovuje zákon. To jsem dodržel.

Je o Vás známé, pane ministře, že jste odpůrce sankcí proti Rusku. Jak se postupně ukazuje, až tak zase citelně, jak se EU domnívala, nepostihly samotné Rusko, ale naopak vyvážející evropské státy. Navíc USA od sankcí postupně ustupují, EU ne. O kolik jsme v poslední době přišli zejména ztrátou vývozu zemědělských komodit a potravin do Ruska?

Problém nastal historicky. Když jsme začali rozvíjet potravinářskou výrobu, v té době západní země odmítali české zboží. Jediná cesta byla český trh a export směrem na východ, od té doby jsme se tam orientovali, bylo to tam jednodušší. České zboží tam mělo dobrý zvuk.

Ruské sankce měly na české potravinářské podniky významný dopad, a to zejména z důvodu, že Ruská federace je dlouhodobě největším mimounijním partnerem ČR v oblasti agrárního zahraničního obchodu. Nejvýrazněji byl zasažen sektor mléčných produktů, potravinových přípravků a sekundárně pak sektoru ovoce a zeleniny, protože se zvýšil jejich dovoz ze sankcemi postižených zemí do ČR.

V prvním roce zákazu (to je 2014) byly bezprostřední ztráty ČR odhadnuty na 300 - 350 milionů korun. Také v důsledku tohoto omezení došlo v dalších letech k výraznému přetlaku evropských produktů na jednotném trhu, který tak i ve spojitosti se zrušením evropských produkčních kvót nepřímo a značně negativně ovlivnil situaci na domácím trhu s mlékem.

Nedávno jste, pane ministře v jednom svém vystoupení uvedl, že budete prosazovat co největší podíl českých potravin v síti supermarketů. Můžete to specifikovat?

Například v Brně v rámci Salimy jsme se sešli se zástupci řetězců a řešili jsme, co je vlastně česká potravina. Pokud má být výrobek považován za český, musí pocházet u jednosložkových potravin 100 % složky z ČR, u vícesložkových potravin musí z Česka pocházet 75 % složek. Tím, jak se zpřesnila ta definice, spadl podíl českých potravin na trhu z 80 % na necelých 30 %. Protože dříve stačilo výrobek u nás jenom zabalit a byl brán jako český. Teď se české potraviny vykazují poctivě podle nového zákona, proto je podíl českých potravin na trhu nižší, ale se zárukou, že jde opravdu o výrobek vyrobený v České republice. Má to logiku, protože pokud v Čechách vyrábíme pouze 47 % prasat, jdou hlavně do výseku – řízek, kotleta, a to se dělá z čerstvého českého masa. Co je zamražené, už nesmí jít do výseku, a to jsou většinou masa z dovozu. Ta se dávají do výroby, například na klobásy, salám, konzervy a podobně. Ty pak nemůžou být považovány za český výrobek.

Další Vaší snahou je, aby nešla cena potravin pod výrobní náklady. Kde jste na tento problém narazil a jak byste chtěl docílit toho, aby se tomu tak nedělo?

V tomto ohledu bych se rád inspiroval francouzským zákonem, který nyní ve Francii projednávají. Ten řeší například podnákladové ceny, omezení promoakcí, smlouvy při prodeji zemědělských produktů apod. Je to složitý problém, který nyní analyzujeme a poté budeme chtít nabídnout možná řešení.

Kritizujete taky velké marže v obchodních řetězcích a začal jste postupně jednat s jejich zástupci. Jakou hranici v tomto případě vidíte ještě za únosnou?

I tady bych postupoval po francouzském vzoru. Je dobře, že se u nás o tomto problému začalo ve velkém diskutovat. Pokračujeme postupně v jednání s řetězci (minulý týden 6. března jsem jednal s Tescem). Mze jako mediátor bude mezi nimi působit a odsouhlasovat hranice, které oni jsou schopni stanovit. I ve Francii to takto probíhalo – rok vzájemně komunikovali zemědělci, zpracovatelé a řetězce s ministerstvem a výsledkem byl zákon, který nyní předkládají parlamentu. Já si myslím, že by to mělo být u nás podobně. Rád bych vnímal v tomto vstřícnost i od řetězců – např. že nebudou dělat slevy vyšší než 30 % na základní potraviny, což potom platí celé dodavatel. Takto bych si to představoval a doufám, že se to podaří. Stojí za to to zkusit, i když to bude trvat dlouho. Není na to jednoduché řešení. Musíme také tlačit na veřejnost, aby se nedomáhala tak velkých slev a nízkých cen, protože v tu chvíli likviduje českého zemědělce. Zákazník si sám musí říct, jestli chce české zemědělství a tím pádem i kvalitní české potraviny.

Co říkáte tomu, že obchodní společnost Košík s rozvážkou potravin do domu zařadila do svého širokého portfolia potravin výrobky s Klasou a snaží se o větší zastoupení i regionálních potravin?

Takové služby jedině vítáme, a pokud do svého sortimentu zahrnují výrobky Klasa a výrobky s jakoukoli značkou kvality a cechovní normy, je to jedině dobře.

Letošek je ve znamení rodinného podnikání. Podporu již veřejně vyhlásila Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR, premiér Andrej Babiš a ministryně MMR Klára Pospíšilová. Rodinných firem, ale i farem je v zemědělství a potravinářství hodně a přibývá jich, máte i za Mze pro ně určité sdělení týkající se jejich podpory?

Ministerstvo zemědělství podporuje jak malé, tak střední zpracovatele a výrobce, ať už cílenými dotačními programy, nebo legislativně. Malí zpracovatelé můžou využít například takzvanou flexibilitu v uspořádání výroby a není na ně kladeno tolik požadavků jako na velkovýrobce. Malí producenti také nemusejí potraviny značit tabulkou výživových hodnot, které je náročné zjistit. Můžou rovněž zjednodušeně uvádět údaje u mléka a mléčných výrobků.