V pátečních Lidových novinách ekonomický publicista Jan Macháček zveřejnil několik nesourodých poznámek k návrhu Evropské komise (EK), se kterými v pátek přicestoval místopředseda Evropské komise Frans Timmermans, který se setkal s premiérem Andrejem Babišem, ministry Karlem Havlíčkem, Jindřichem Brabce a několika regionálními politiky.

Jan Macháček, který je současně i předsedou správní rady think-tanku Institut pro politiku a společnost, své poznámky k problematice Zeleného údělu rozčlenil do několika zásadních bodů života naší společnosti, jichž se tato nová koncepce EU bytostně dotýká. Jde o tyto jeho postřehy, které zveřejňujeme v původním znění, jak vyšly v Lidových novinách, to je bez našich redakčních úprav.

1. Jsme spolu se Slovenskem země s nejvyšším podílem automobilového průmyslu na HDP i z hlediska počtu vyrobených aut na hlavu. Musíme si tedy počínat tak, aby i do budoucna na našem teritoriu firmy vyráběly a pokud možno vyvíjely elektroauta na baterie i na vodík. Je to práce pro příští vlády, záleží na komunikaci s výrobci, daňových nástrojích, pobídkách, infrastruktuře a domácí poptávce.

Svým způsobem máme zatím štěstí, že dominantním výrobcem je u nás koncern VW, který v Německu v elektromobilitě jasně vede a investoval v tomto směru obrovské částky. Měli bychom toho využít a mít do budoucna co nejlepší vztahy s VW. Daimler Benz a BMW jsou dosti pozadu. Stejně tak ve vývoji a transformaci výroby zaostávají francouzské automobilky, nechápu, jak to mohla Francie podpořit, pokud to ještě v tuto chvíli podporuje.

2. Radikálním a fanatickým způsobem se chová tradičně Evropský parlament, který se z každého cíle pokouší udělat ještě ideologičtější a ambicióznější cíl. Komise má být úřední a neutrální. Komise dává obsah (naplňuje střeva) konkrétním záměrům Evropské rady. V tomto případě ale Komise svévolně požadavky rady zpřísňuje a radikalizuje se sama. Komise se pouští do souboje s Evropským parlamentem o to, kdo bude více radikální. Rada musí přimět Komisi, aby respektovala výhradně původní požadavky rady.
3. EK si sice počíná jako výbor pro veřejné blaho (oni vědí, jaké blaho je pro lidi dobré) za francouzské revoluce. Jakkoli se nám ideologická politika v duchu „poručíme větru dešti“ zajídá, na odchod z EU to zatím není. Umíme snad vyrobit vlastní elektroauta? A kdo by je asi chtěl a kam bychom je vyváželi? A dostat se do vlivu Ruska asi nikdo rozumný nechce.

To, co ale v Bruselu vymysleli, je a bude extrémně nepopulární, lidé to opravdu nechtějí a účet budou skládat ne Bruselu, ale vždy zdejší politické reprezentaci.

Ve vyspělém světě není kam utéct. Kanada, Británie a USA pod Bidenem mají v zásadě podobné cíle. Pokud se ale časem dostanou v USA k moci zase republikáni, bude všechno o dost jinak.

4. Je třeba hledat v radě koalici na změkčení, ale vetovat to nemůžeme, budeme přehlasováni. Slovensko vždy mlčí a hlasuje vždy a ve všem s Německem. Polsko se bude tvářit, že je proti, a nakonec ucukne a samo si něco vyjedná po své linii. To už jsme zažili mockrát. Pobaltské státy, Bulharsko a Chorvatsko – tedy státy bez automobilového průmyslu se moc angažovat nebudou.
5. Zajímavé je, že EU se pouští do dobrodružství, aniž by věděla, která technologie – pokud vůbec nějaká – se ujme. Budou to auta na baterie? Nebo to budou auta na vodík? Takže se bude pro jistotu investovat do obojí „dobíjecí“ infrastruktury? V EU mimochodem výrazně vzroste poptávka po elektřině? Jak se bude vyrábět, když je Německo i proti jádru? Zde samozřejmě musíme úzce spolupracovat s Francií na rozvoji jaderné energetiky. Možná ale směřujeme k tomu, že největší ideologové a fanatici už chtějí auta časem zakázat úplně.
6. Stát, regulace a zakazování ekonomický růst a blahobyt nevytvářejí. Ekonomický růst dělají inovace, konkurence a produktivita. Někdy stát může inovace v celé ekonomice na dlouhé dekády nakopnout, jako se to v 60. letech povedlo s americkým programem cesty na Měsíc. To byla ale pozitivní ambice v konkurenci se SSSR. Tato ambice pozitivní není. Je to ambice zakazování, regulace, restrikcí a strašení apokalypsou. Takhle ekonomický růst nevznikne.

Třeba EU ale ani ekonomický růst nechce, třeba chce z Evropy časem skanzen – jedno velké golfové hřiště pro bohaté Američany, Číňany a Araby.

7. Samozřejmě že někdo poukáže na záplavy v Německu a tornádo u nás a nárůst extrémních jevů v souvislosti s průměrným nárůstem teploty. Budiž – ale EU musí také či především projektovat svoji sílu ve světě. Není možné, aby Čína nebo Indie otevíraly jednu uhelnou elektrárnu za druhou, a Evropa byla největším pionýrem ze všech pionýrů.