Členství v OSPZV-ASO ČR

  • Sdružujeme 35 000 členů.
  • Členství v odborovém svazu není podmíněno prací v zemědělství či zpracovatelském průmyslu.
  • Našimi členy jsou zaměstnanci z různých pracovních odvětví.
  • Naším cílem je obhajoba lidí, pro něž je práce hlavním zdrojem obživy.

Programové zaměření OSPZV-ASO ČR

  • Upevnění postavení českých zemědělců a zajištění jejich ekonomické stability v rámci zemědělského trhu Evropské unie.
  • Nepřipustit oklešťování zákoníku práce, které připravuje současná vláda a zamezit přijetí zákona o stávce a výluce.
  • Zvýšení minimální mzdy.
  • Zveřejněno: 03.07.2020
  • Autor: Miroslav Svoboda

V cyklu rozhovorů představitelů Agrární komory (AK) ČR na téma „Potravinová soběstačnost a suverénní stát“, který vychází v Parlamentních listech, byl 2. Červenec publikován rozhovor s výkonnou ředitelkou pro Společnou zemědělskou politiku AK ČR Jarmilou Dubravskou, v němž se vyjadřuje v tom smyslu, jak máme u nás chápat pojem potravinové soběstačnosti z hlediska zásobování našeho trhu dostatečným množstvím potravin, a to především těch základních.

Jarmila Dubravská v úvodu svého rozhovoru konstatuje, že čím více se mluví o potravinové soběstačnosti, tím častěji se ozývají vášniví odpůrci snahy zajistit dostatek českých potravin pro náš trh. Zároveň k tomu dodává, že mnozí kritici názoru o potřebě zajištění potravinové soběstačnosti, tak jakoby naschvál poukazují na dlouhé řady čekajících na banány a pomeranče v čase socialismu. Zkrátka na nedostatek zahraničního zboží, ale o tom přece soběstačnost není, říká k tomu Jarmila Dubravská.

V další části svého rozhovoru vysvětluje stanovisko Agrární komory ČR k tomuto pojmu. Uvedla, že Agrární komora ČR přece mluví o soběstačnosti v základních potravinách, které jsme si v minulosti sami vyráběli a měli jsme jich dostatek. Dokonce o naše potraviny byl zájem také v zahraničí a vždy zde měly „známku“ vysoké kvality. Jinak by „Západ“, jak se tehdy u nás označovaly kapitalistické státy, neměl o naše výrobky zájem. Takže pokud se mluví o soběstačnosti, jde jen o základní potraviny.

Na otázku redakce Parlamentních listů, proč někteří jedinci u nás o tom stále hlasitě mluví o tom, že je to nesmysl, Jarmila Dubravská odpověděla řečnickou otázkou: Proč Francouzi, Němci, Belgičané, Španělé, Italové a další vyrábějí více, než potřebují? Proč právě tyto, v minulosti „vyspělé kapitalistické státy“, umisťují přes svůj vlastní maloobchodní prodej produkci svých zemědělců ne jen v Čechách, ale i na Slovensku, v Rumunsku, Bulharsku a dalších státech bývalé Varšavské smlouvy? V této souvislosti odvětila, abychom se zamysleli nad tím, proč se v jiných státech vyrábí více, než obyvatelé spotřebují, a proč tyto potraviny vyvážejí do jiných států. Současně konstatovala, že svoji nadvýrobu tyto státy prodávají u nás za výrazně nižší ceny, než je vůbec možné daný výrobek vyrobit. Načež se zeptala, jak je to možné?

Z její odpovědi vyplývá, že zaprvé, v těchto státech farmáři dostávají vyšší dotace a mají lepší podmínky pro produkci ve srovnání s námi. Díky tomu vyrábějí velké množství efektivněji (čím je zboží více, tím se více náklady rozloží). Část této produkce prodají například přes vlastní maloobchod v Čechách a na Moravě. Jako příklad uvedla jablka, kdy jablka od našich pěstitelů byla ještě donedávna na pultech v maloobchodě. Přestože naše jablka kupovaly řetězce levněji (potvrzují to statistiky, které jsou dostupné), tato jablka se v maloobchodě prodávala za výrazně vyšší ceny nebo za stejnou cenu, jako ty dovážené z příslušných států s tím, že jsou od jejich tamějších pěstitelů. Takže, pokud obchodní řetězce koupily česká jablka za 13 korun za kilogram, prodávaly je za 30 korun za kilogram, čímž na každém kilogramu jablek získaly 17 korun. Pokud nakoupily od jiných pěstitelů z jejich vlastních zemí za 20 korun, opět je prodávaly za 30 korun, a tak získali 10 korun na každém kilogramu jablek.

Jarmila Dubravská k tomu dále dodala, že někdy se stává, že právě jablka od jiných pěstitelů ze zahraničí se prodávala levněji, než ty domácí. A výsledek? Naši občané si potom myslí, že český pěstitel získal „hodně“ peněz, protože jablka byla drahá. Avšak pozor, tuzemský pěstitel získal z 30 korun jen 13 korun. Načež, jak dále poznamenala, u nás se nemluví o tom, že tuzemský pěstitel si u některých prodejců musí pronajímat přepravky a nemůže tedy dodávat do maloobchodu jablka ve svých vlastních přepravkách, jaké chce, ale „dobrovolně“ si ji pronajme a za to zaplatí například další 2 až 3 koruny za každé kilo jablek. Takže ve výsledku dochází k tomu, že nakonec jablka neprodával za 13 korun, ale jenom za 10 až 11 korun za kilogram. Jarmila Dubravská to charakterizovala jako „tvrdý byznys“, který zde funguje díky zdejší síti zahraničních prodejců.

Ve svém výkladu si dále Jarmila Dubravská položila řečnickou otázku: Proč se to děje? Načež si odpověděla, že právě prostřednictvím maloobchodní sítě, tj. zahraničních obchodních řetězců, lze snadno zničit tuzemské pěstitele, chovatele, zpracovatele, dodavatele, zemědělce, sedláky, prvovýrobu. Potom má daný řetězec „volné pole působnosti“, tedy prodává to, co chce a za tolik, za kolik to ještě prodá. Na další vlastní otázku, že rozhoduje spotřebitel, si odpověděla, že opravdu ne. Většina lidí u nás nakupuje na základě ceny. Na adresu čtenářů, kteří s tím možná nesouhlasí, říká, že pravda je ale taková. Lidé se častěji dívají do peněženky a podle toho nakupují. Zejména pokud jde o rodiny s dětmi či v případě starších lidí je cena téměř jediným kritériem.

Na další otázku Parlamentních listů, jak lez změnit politiku obchodníků, pokud jde o otázku soběstačnosti, Jarmila Dubravská odvětila, že po pandemii se v mnoha státech začali lidé více dívat na to, co doma vyrobí a v čem si tedy sami sobě stačí (tedy jsou soběstační) a na čem jsou závislí. Dokonce se začíná v „Bruselu“ hovořit o potravinové suverenitě, tedy jde o pojem, který je synonymem pro soběstačnost. V této chvíli vyzvala, aby se čtenář podíval do historie, kdy už ve starém Římě platilo, že lidu je třeba dát „chléb a hry“. Přičemž zdůraznila, že ten, kdo to dokáže, vyhrává. Poté vysvětlila, že lidé by se neměli nechat oklamat tím, že maloobchod dělá všechno pro spotřebitele. Je pravda, že každý z těchto obchodních řetězců má svoji vlastní prodejní filozofii. Nelze je všechny „házet do jednoho pytle“. K tomu dále říká, že ani v životě není všechno černé či bílé nebo jen dobré či špatné. Takže jsou tu i takové maloobchody, které spolupracují s tuzemskými pěstiteli či chovateli, je to však jen zlomek z těch, kteří působí na našem trhu. Přičemž v závěru svého rozhovoru Jarmila Dubravská zdůraznila, že právě o situaci v maloobchodě mohou spotřebitelé zatím rozhodovat tím, že nenakupují v těch obchodech, kde není místo pro tuzemské potraviny.

  • Zdroj: Parlamentní listy