Všichni si pamatujeme, jaké složité období prožívali naši producenti mléka po r. 2008 v důsledku globální ekonomické krize. Na základě různých ekonomických ukazatelů se nyní zdá, že jejich situace je momentálně celkem uspokojivá. Jenže, konkurenční boj na trhu s mlékem v rámci EU vyžaduje obezřetnost a schopnost včas reagovat na změnu ekonomických podmínek, které mohou kdykoliv nastat.

Zemědělští a potravinářští odborníci u nás si pamatují, že rekordní maximum, pokud jde o výkupní cenu mléka od jeho českých a moravských producentů, si nadále drží cena z ledna 2008, kdy činila 10,10 Kč/l. Připomeňme si, že v důsledku globální krize po r. 2008 začala jeho cena prudce klesat a na podzim 2009 se jeho cena u řady producentů mléka ocitla dokonce pod šesti korunami za litr a někteří zemědělci tehdy na protest začalo mléko dokonce vylévat do polí. Přitom výrobní cena mléka, aby producenti mléka nebyli pod svými výrobními náklady, činí zhruba 8,50 Kč/l. Faktem je, že postupně se začala situace zlepšovat a průměrná cena výrobců za rok 2017 činila 8,437 Kč/l. Přitom v lednu 2018 se kravské mléko třídy Q nakupovalo již za 9,37 Kč/l. Ale cena z ledna 2008 nebyla však dosud překonána!

Pokud jde o ekonomické podmínky na trhu s mlékem, přirozeně naši producenti museli vzít do úvahy i otázku, jaké dopady na tvorbu cen mléka mělo i opatření ČNB o devalvaci koruny a nedávné zrušení tohoto opatření, což se projevuje postupným zpevňováním koruny. Podle nich bylo ukončení zásahů ČNB ve prospěch oslabování kurzu koruny naštěstí dopředu avizováno, a proto se většina mlékárenských odbytových družstev, která prodávají mléko do zahraničních mlékáren, na tento vývoj připravila fixací kurzu koruny na určité přechodné období jednoho až tří let. Samozřejmě že toto opatření s sebou nese určité náklady. Celkový vývoz mléka do zahraničí v meziročním porovnání v letošním roce roste, zatímco dodávky domácím odběratelům jsou zatím nižší. Zatím poznatky z loňského roku hovořili o tom, že situace byla výhodnější pro importéry, tedy pro dovoz mléčných výrobků, což je jen otázka času, kdy se to potvrdí dalším nárůstem procenta spotřeby mléčných výrobků z dovozu. Přičemž v současné době je zhruba 50 % spotřebovaných mléčných výrobků z dovozu. Takže toto procento spotřeby z dovozu pravděpodobně dále naroste a producenti mléka by pak museli více syrového mléka vyvést za nižší cenu než před zpevněním kurzu.

Zahraniční konkurence má vyšší ceny!

Producenti mléka u nás i tvrdí, že i nadále existuje citelný rozdíl v cenách vyprodukovaného mléka mezi našimi producenty mléka a zahraniční konkurencí, a to především v porovnání s našimi nejbližšími sousedy, tzn. s Rakouskem a SRN. Z dostupných údajů lze například doložit, že za červenec loňského roku platilo 16 největších mlékárenských společností EU svým dodavatelům v přepočtu cenu 9,44 Kč//l oproti tehdejší ceně 8,45 Kč/l v ČR. Podle producentů mléka je tento cenový rozdíl ovlivněn především tím, že německé mlékárny mají podstatně větší produktivitu práce, mají větší denní nákup mléka a tím i lepší vlastní ekonomiku. Dále je v Německu více jak 60 % mléka zpracováváno v družstevních mlékárnách. Ze srovnání s našimi mlékárnami vyplývá, že tyto německé družstevní mlékárny mají sice podstatně menší zisk na litr zpracovaného mléka než naše. Ale i tím, že jsou větší – jde o větší množství zpracovaného množství mléka v absolutních číslech – jsou na tom výrazně lépe než naše soukromé.

V průběhu hodnocení skutečnosti, proč je na tom zahraniční konkurence, zejména německá a rakouská, lépe než naši producenti mléka, upozorňují producenti mléka na skutečnost, že v českém zemědělství se po r. 1989 naplno projevila myšlenka, kterou razili tehdejší vládní činitelé, že trh vše vyřeší, což zatím zůstává jako určitý pozůstatek. Faktem je, že při jednání o cenách mléka volí zástupci mlékáren v zahraničním vlastnictví daleko vstřícnější přístup než je tomu u mlékáren v českém vlastnictví. Ale, sami přiznávají, že chyba je i na straně producentů, jejichž angažovanost ve smyslu zapojení do mlékárenských odbytových družstev je nízká! Vznikají tak odbytová družstva s mizivou vyjednávací schopností vůči odběratelským mlékárnám.

Podle producentů mléka u nás dochází i k tomu, že u části mlékáren je jedním z produktů zpracování sušené mléko. U některých to bylo i okolo 50 %. A to je přitom komodita s nejnižší přidanou hodnotou a její cenu přitom určuje svět. Tento systém, tato závislost mlékáren, tu byl zaveden ještě za bývalého ministra zemědělství Josefa Luxe, kdy tu ztrátu z exportu sušeného mléka kryl Státní intervenční fond. To ale vstupem do EU skončilo, ale výrobní struktura a závislost zpracovatelů přetrvává. Prostě říkají, že nemáme takové produkty s vysokou přidanou hodnotou a nemáme takové zdatné obchodníky, kteří to umí prodat.

Jaká by měla být politika ministerstva zemědělství?

Řada představitelů producentů mléka je toho názoru, že zemědělství vůbec a především produkční zemědělství vyrábějící většinu na běžném spotřebitelském trhu uplatňované produkce se v posledních letech stalo v ČR veřejným nepřítelem č. 1, kdy je v médiích obviňováno, že je původcem prachu, zápachu, hluku, kontaminované půdy, vody, výrobků, pobírá nepřiměřené dotace atd. Podle nich zaslepenost některých manipulátorů veřejného mínění jak v klasických médiích, tak i na sociálních sítích, je taková, že nejsou schopni přijmout žádné sebepravdivější argumenty našich zemědělců o jejich velmi dobrém přístupu k zemědělské výrobě u nás.

Bohužel k této ztížení situaci přispívá i samo ministerstvo zemědělství svojí akceptací např. protierozní vyhlášky, kdy se v době, kdy nám denně nevratně mizí cca 25 ha zemědělské půdy, tak se naši zemědělci zabývají dalšími a dalšími povinnostmi pro zemědělce, přičemž na ekonomické dopady není vůbec brán zřetel. Vzhledem k tomu, že mléko je produkováno především v podhorských oblastech a jedním z rozhodujících krmiv je kukuřice, budou mít požadavky této vyhlášky vliv i na produkci mléka a na jeho výrobní náklady, říkají producenti mléka. V době, kdy téměř 80 % mléka je produkováno zemědělskými společnostmi, jsou úvahy ministerstva zemědělství o vyšších dotacích na první hektary, o vyšších dotacích pro malé chovatele atd. brány jako další oslabování stávajících producentů mléka. Ze strany ministerstva a vlády ČR očekávají producenti mléka především ochranu zájmů českých producentů i zpracovatelů vůči zahraničním dovozům, mnohdy realizovaných za dumpingové ceny, dále trvalou snahu o vytvoření skutečně jednotné zemědělské politiky v rámci EU vč. srovnatelné výše jak přímých plateb, tak i národních dotací, spravedlivější vnitřní rozdělení dotací a podpor. Podle nich by ministerstvo zemědělství mělo podporovat sdružování producentů do větších odbytových organizací, jako je tomu v řadě západoevropských zemí, které mají přes deset tisíc členů, a tí jsou na to ekonomicky lépe.

Jak by měla vypadat Společná zemědělská politika EU po r. 2020?

Podle producentů mléka, bohužel stávající informace spíše svědčí o nebezpečí dále zhoršit postavení českého zemědělství v rámci EU, neboť je z EU navrhováno zastropování dotací, tvrdší podoba greeningu, preference malých a mladých farmářů atd. Naši zemědělci k tomu podotýkají, že historický vývoj v ČR byl samozřejmě odlišný od vývoje zemědělství EU 15 a jeho výsledkem je dnešní podoba zemědělství ČR. Zdůrazňují, že by Česká republika, a to je hlavně úkolem vlády při jednání o budoucí podobě Společné zemědělské politiky EU po r. 2020, neměla dopustit další destrukci a snížení objemu zemědělské produkce ČR. Při této příležitosti upozorňují, že ať evropští úředníci chtějí, nebo ne, ekonomické zákony platí všude a jejich výsledkem je zvětšování rozlohy farem, koncentrace výroby, zprůmyslnění zemědělské výroby. Podle nich to však není jen o Bruselu, ale především i o vizi našich politiků, jak by měla naše republika vypadat, a v té vizi využívat podmínky, které tato republika má. Zároveň konstatují, že kdyby to naši politici udělali se zdravým sedláckým rozumem, tak by to úplně stačilo a Česká republika by byla úplně někde jinde!