V souvislosti s akcí Českomoravské konfederace odborových svazů (ČMKOS) „Konec levné práce v ČR“, kterou podporuje i Asociace samostatných odborů a další odborové svazy, a která u nás probíhá již tři roky, přičemž v září se opět uskuteční čtvrtý mítink ČMKOS, vyhlásily odbory nový požadavek: Za stejný plat méně práce!

Argument odborů zní, že Češi v práci stráví vůbec nejvíce času v Evropské unii. Například v sousedním Německu zaměstnanec pracuje za celý život v součtu o devět let méně než Čech. Proto odbory požadují zkrácení pracovní doby o 30 minut denně, což je nutné pro další ekonomický růst země. Dlouhá pracovní doba a nízké mzdy, to je podle odborů současná tvář českého pracovního trhu a je potřeba ji změnit. Hlavní ekonomický expert ČMKOS Martin Fassman se k tomu vyjádřil na webu České televize, když prohlásil, že „je to dlouhodobá záležitost, ne něco, co chceme mít zítra. Víme, že otázka zkracování pracovní doby souvisí s vývojem mezd a produktivity. ČR stojí před otázkou orientace svého hospodářského modelu.“

Podle předsedy ČMKOS Josefa Středuly, jak uvádí zpravodajský web České televize, je každopádně mezi délkou pracovní doby a výší mezd překvapivá souvislost – čím delší čas stráví lidé v práci, tím méně peněz najdou na výplatní pásce. „Takže z našeho pohledu tlak na postupné zkracování pracovní doby je naprosto logický a navíc je tu tlak na zaměstnavatele, protože si myslíme, že není vždycky nutná tak dlouhá pracovní doba,“ uvedl před pár dny Josef Středula.

Podle ČMKOS si musí právě teď ČR zvolit, zda chce směřovat ke zkracování doby po vzoru vyspělých ekonomických zemí nebo dále prodlužovat již tak dlouhou pracovní dobu. A to pak podle odborářů souvisí s tím, zda chce ČR nadále prosazovat „politiku levné ekonomiky, tedy nízkých mezd, podhodnoceného kurzu měny, nízkých daní a zejména politiku nízce ceněného produktu“, nebo se chce vydat cestou „rozvoje efektivnosti, rychlého růstu postaveného na výsledcích vědy a výzkumu a produkci vysoce konkurenčních a také výrazně lépe oceněných produktů“. Aktuálně tak odbory požadují zkrácení pracovní doby na 37,5 hodiny týdně, 5 týdnů dovolené a zvýšení minimální mzdy na 13 700 korun měsíčně.

Méně času v práci, tj. místo dnešních 40 hodin týdně (respektive 42,5 včetně přestávek) 37 a půl hodiny, by mohli zaměstnanci podle odborů trávit už za tři nebo čtyři roky. „Souvisí to samozřejmě s náběhem digitalizace a se spoustou dalších věcí. V Německu je třeba 35hodinová doba v průmyslu generálně, takže máme ještě v tomto směru co dohánět. Myslíme si, že ten základní směr zkrácení ze 40 hodin na 37,5 je bez problému dosažitelný,“ uvádí Josef Středula.

Požadavek na zkrácení pracovní doby by se podle některých odborářů mohl objevit nicméně už v kolektivních jednáních na rok 2019. Pokud by skutečně prošel, Česká republika by se tak přiblížila vyspělým zemím, jako je Francie či Německo, kde lidé pracují výrazně méně. Nejméně přitom z vyspělých států pracují Němci (1368 hodin ročně), Dánové (1407) nebo Nizozemci (1424 hodin), naproti tomu Češi stráví ročně v práci 1756 hodin, podobně jako třeba Italové s 1718 hodinami ročně.

Ekonomický expert ČMKOS Martin Fassmann vysvětluje, že výrazně delší pracovní doba je typická pro méně vyspělé závislé ekonomiky subdodavatelského typu. „Vzhledem k nižším stupňům zpracování v produkčním řetězci a s tím spojenému nižšímu ocenění produktu zvyšuje ČR produktivitu extenzívním způsobem, tedy vyšší zaměstnaností připadající na jednotku vytvořeného produktu a delší odpracovanou dobou,“ vysvětluje hlavní ekonom ČMKOS. A dodává, že aktuálně se tak země v délce pracovní doby nachází na úrovni západních zemí okolo roku 1970, tedy v období před zásadní technologickou změnou vynucenou ropnými šoky. A odstupu zhruba padesáti let od vyspělých ekonomik dosahuje ČR i v oblasti mezd. „Délka pracovní doby a výše mezd jsou dvěma projevy nízké produktivity práce v ČR. A ta - a od ní odvozená nízká hodinová sazba mzdy - snižuje u zaměstnance cenu jeho volného času. To vede k tlaku na prodlužování odpracované doby,“ vysvětluje Fassmann.

Odmítavá reakce hospodářských kruhů

Česká televize se dotazovala na reakci hospodářských kruhů a slyšela tyto odpovědi: „Je to legitimní požadavek, o kterém budou se zaměstnavateli jednat,“ souhlasí i ekonom Komerční banky Viktor Zeisel. A předpokládá zároveň, že střednědobým cílem je dostat pracovní týden na 35 hodin, tak jak je to například ve Francii. „Ale domnívám se, že nakonec úspěšné nebudou,“ uzavírá. Ani podle analytika Next Finance Jiřího Cihláře česká ekonomika stále není technologiemi zásobena natolik, aby zkrácení pracovní doby nemělo z dlouhodobého hlediska negativní vliv na ekonomiku. „Jednoduše z pohledu produktivity práce se stále Německu díváme na záda. Zkrácením pracovní doby by proto vznikla potřeba najímat nové zaměstnance, které ale trh nyní nenabízí,“ vysvětluje analytik Cihlář.

Hospodářská komora (HK) ČR není sice zásadně proti zkracování pracovní doby, ale míní, stejně jako Svaz průmyslu a dopravy, že ČR na to není ještě připravené a nemá dostatečnou produktivitu práce. „U nás není tak rychlý růst produktivity, respektive není taková úroveň produktivity jako v Německu, kde se odbory inspirují,“ uvedl pro Českou televizi prezident HK ČR Vladimír Dlouhý. „Nevím, jestli si odbory uvědomují, že i třeba v tom Německu, o kterém hovoří, s tím (krácením pracovní doby) je také spojeno krácení mezd. Tamní dohoda znamená, že zaměstnanci mohou pracovat třeba dobrovolně jenom 28 hodin týdně, ale musí akceptovat zkrácení mezd,“ konstatuje Vladimír Dlouhý. Německé odbory IG Metall totiž uzavřely po dlouhých jednáních a vlně stávek nedávno se zaměstnavateli dohodu o mzdách a pracovní době průmyslových pracovníků v kovoprůmyslu a elektrotechnice s možností pracovat po dobu až dvou let místo standardních 35 jen 28 hodin týdně. „Se změnou v produktivitě se blížíme do úplně jiného světa, díky vývoji technologií lidé pracují u počítačů a ten, kdo chce pracovat ve dne v noci, třeba 12–16 hodin, tak vůbec nesedí na pracovišti,“ dodává Vladimír Dlouhý.

Zaměstnavatelé: Částečné úvazky jako řešení situace

V další části zpravodajství o tomto problému Česká televize uvádí názory představitelů hospodářských kruhů a řady průmyslových či poradenských firem, které návrh odborů na zkrácení pracovní doby odmítají se zdůvodněním, že je to nereálné, případně, že by se zaměstnancům museli snížit odpovídajícím způsobem mzdy. Zároveň upozorňují na nedostatek pracovníků na trhu práce s tím, že by chyběli zaměstnanci, kteří by nahradili ty, kterým by byla zkrácena pracovní doba. Jako řešení doporučují západní model, neboli tzv. job sharing, což jsou vlastně dva částečné úvazky, při kterých zaměstnanci sdílejí jednu pracovní pozici a zastanou tak plný úvazek. Sdílející zaměstnanci si po dohodě s nadřízeným rozdělují úkoly i pracovní dobu a nesou společnou zodpovědnost za plněné úkoly. Jon sharing není výsleovně upraven zákoníkem práce. Jak bude sdílení práce realizováno, záleží na dohodě mezi zaměstnavatelem a zaměstnanci.

V západní Evropě je to naprosto normální jev a formou job sharingu si vydělává každý čtvrtý zaměstnanec, kdy konkrétně například v Německu je to každý pátý, ale ve Velké Británii už každý druhý. V ČR nabízí job sharing jen sedm procent firem a organizací. Bezproblémově funguje třeba u recepčních, u přepážkových pracovnic na poště, v bance nebo na úřadech, ale může fungovat i ve výrobě, skladech. Kratšími úvazky reagují podle ní na celkovou situaci na trhu, kde je o ně stále větší zájem. U nás se praktikuje například v obchodním řetězci Lídl.

Česká televize na svých webových stránkách dala poměrně dost prostoru stanovisku hospodářských kruhů, které mají k názoru odborů na zkrácení pracovní doby své výhrady, ale chybí zde i vyjádření odborů právě k těmto zamítavým názorům představitelů průmyslových a obchodních společností.