České zdravotnictví, je, podle názoru širší zdravotnické veřejnosti, na vysoké odborné úrovni. Nicméně, naše veřejnost v současné době negativně vnímá zádrhele, které se vyskytují, ať již jde o velmi dlouhé čekací doby na potřebný zdravotní výkon, či nedostatek některých léků a některé další problémy.

V našem zpravodajství o situaci v českém zdravotnictví se snažíme na tyto problémy reagovat s tím, že zveřejňujeme názory zdravotníků, kteří mají za sebou již dlouholetou praxi, kteří takto vidí věci ze svého, určitého nadhledu, a dokáží říci, co by se mělo, a jakým způsobem, v českém zdravotnictví zlepšit.

Takže, v našem volném seriálu rozhovorů s těmito zdravotníky z praxe, jsme požádali o rozhovor profesorku Věru Adámkovou (ANO), místopředsedkyní Výboru pro zdravotnictví Poslanecké sněmovny PČR, která, již řadu let pracuje v Institutu klinické a experimentální medicíny (IKEM) v Praze. Tedy na pracovišti, které od lékařů, a samozřejmě i od ostatního zdravotnického personálu, vyžaduje vysokou odbornou úroveň.

Ve vládním prohlášení z ledna 2022, vláda deklarovala, že zajistí kvalitní a dostupnou zdravotní péči pro všechny občany bez regionálních rozdílů. Jak to vidíte vy?

V prvé řadě musím konstatovat, že úroveň českého zdravotnictví není špatná. Ale, bohužel však musím říci, že, za poslední čtyři roky, kdy naši zemi řídí současná vláda, se vůbec nezlepšila. Ať chceme, nebo nechceme, zdravotnictví totiž velmi úzce souvisí s naším životem. V posledních několika letech jsme u nás zažívali vysokou inflaci. V našem životě to tudíž znamená, že tato inflace oslabuje koupěschopnost nejen řadových občanů, ale negativně působí i v podnikové sféře. Přirozeně, že se to odráží i v našem zdravotnictví. Naši zdravotníci, díky této vysoké inflaci, nakupují na světových trzích velmi draho, ať již jde o drahé léky, či lékařské přístroje, nebo i další zdravotnické vybavení. A to za mnohem vyšší ceny, než tomu bylo v minulosti.

Když hovoříte o nákupu léků, je nutné připomenout jejich nedostatek. Proč to, zatím, ministerstvo zdravotnictví nedokázalo vyřešit?

Ano, máte pravdu, již nějakou dobu se u nás potýkáme s nedostatkem některých léků. To je další věc, která mne velmi mrzí. Pokud jde o příčiny tohoto stavu, tak je to především kvůli tomu, že v posledních 35 letech u nás výroba léků v podstatě skončila, a léky nakupujeme v zahraničí. Takže, když dojde k výpadku výroby u zahraničního výrobce, tak přirozeně, že Česká republika na to nemá žádný vliv. To jde mimo ni.

Ale, co je z hlediska našeho zdravotnictví horší, je to, že u vlády, potažmo ministerstva zdravotnictví, nevidím žádnou koncepci lékové politiky. To je, jak se chtějí, s tímto problémem, který naši společnost trápí, vypořádat.

Takže, v prvé řadě, naši nákupčí léků by se měli připravit se na takovou situaci, že může dojít k výpadkům výroby léku kdekoliv v zahraničí. To přece zase tak nepředvídatelné není! Znamená to se na ni připravit v předstihu. Zároveň k tomu patří hledat i nové zdroje, odkud lze léky získat. Mimochodem, je také třeba najít i vlastní zdroje, to je z České republiky.

Musím znovu konstatovat, že pokud jde o řešení lékové politiky, nevidím od naší vlády, a ani od ministerstva zdravotnictví, žádnou snahu problém nedostatku léků vyřešit. Zatím jsme slyšeli jen vzletná slova o tom, že je třeba připravit a rozjet vlastní výrobu léků. Možná je to někde na „papíře“, jak se říká lidově, ale, jako širší zdravotnická veřejnost, o tom nic nevíme. To znamená, že rovněž ani my, členové Výboru pro zdravotnictví PSP ČR.

Pokud jde o nedostatek léků u nás. Ve kterém zdravotnickém oboru je situace nejsložitější?

Pokud jde o nedostatek léků, úplně katastrofální, je situace například s léky proti bolesti ve stomatologii. Opravdu nechci, aby v dnešní době, lidé na stomatologickém křesle trpěli bolestí při vytrhávání zubu, či jinému bolestivému zákroku. To je bez umrtvení! Naštěstí, díky tomu, že máme velmi vzdělané farmaceuty, lékárníky, kteří již dopředu vytušili, co asi nastane, v případě nedostatku těchto léků, tak si, tam kde mohou, vypomáhají navzájem. Takže, tyto léky, si vyrábějí sami. To je, je-li jejich lékárna k tomu vybavena. Čili, snaží se, aby nedošlo k nějakému významnému poškození jejich pacientů, z hlediska oddalování lékařských výkonů, a to nejen ve stomatologii, které, tito pacienti, v zájmu svého zdraví, musí absolvovat. Musím zde zdůraznit, že je to jedině díky farmaceutům a lékařům v terénu, nikoliv ze strany ministerstva zdravotnictví. To považuji za velmi špatné!

Když už jsem se zde zmínila o tom, aby pacienti nečekali dlouhou dobu na nutné lékařské výkony, tak další věcí, kterou vidím, jako negativní, že je nutné zajistit zlepšení dostupnosti péče psychiatrů a dětských psychiatrů, kdy čekací doby jsou v řádu mnoha měsíců. Přirozeně, že čekací doby v tak dlouhých termínech, jsou, z hlediska těchto pacientů, naprosto nepřípustné. Opět, znovu to nevidím, jako dobrou práci ministerstva zdravotnictví.

Když už jsme se zmínili o nedobré práci ministerstva zdravotnictví, v některých aspektech jeho činnosti, jak to vidí širší zdravotnická veřejnost, pokud jde o zajištění potřebných financí pro zdravotnický personál?

Samozřejmě, že bez zaplacených odborníků nebude fungovat nic. To platí obecně, logicky i ve zdravotnictví. Hlavním problém, který zde vidím, je výrazný nedostatek sester, o čem, jako zdravotníci hovoříme několik let. Mimochodem, pro laickou veřejnost podotýkám, že dříve se používal termín zdravotní sestry, ale nyní se tento výraz již nepoužívá správně. Ale všichni vědí, o čem hovořím. Jde o to, že došlo ke značnému úbytku laborantů či sester, především tím, že odešli do jiných, pro ně lukrativnějších oborů, zejména z finančního hlediska. Vždyť složenku, která přijde do domácnosti, musí zaplatit všichni. Tomu každý rozumí.

Jenže, podotýkám, že vychovat kvalitního zdravotníka opravdu chvilku trvá. Protože, ne každý, ať již jde o laboranta, či lékaře, může zastávat jakékoliv místo. Když, po studiu nastoupí do praxe, musí poté ještě absolvovat další vzdělávání, a zároveň, ve svém oboru, získávat potřebnou praxi, pod vedením zkušených kolegů. Zkrátka, příchod do praxe nových, začínajících zdravotníků, není vůbec jednoduchá záležitost. Odpovědně připravit nového zdravotníka do praxe je spíše složité. Načež, musím zde konstatovat, že v těchto případech nevidím jasně definovanou odměnu pro ty, kteří novým zdravotníkům pomáhají vstoupit do praxe, do života.

Hovořili jsme o zajištění dostatku financí pro zdravotníky. Jak se s tímto problémem dokáží vypořádat zdravotní pojišťovny?

Pokud jde o zdravotní pojišťovny, zdá se, že úhrady, které platí pojišťovny za lékařské, či jiné zdravotní výkony, budou v letošním roce v pořádku. Ale, blíží se letní měsíce, kdy nastává období dohodovacího řízení mezi zdravotními pojišťovnami a poskytovateli zdravotní péče. Ovšem musím zde konstatovat, že v případě Všeobecné zdravotní pojišťovny (VZP), která je u nás největší, a tím i nejvýznamnější, tak je již několikátý rok, předkládaný návrh deficitní. Přitom, jak připomínám, její finanční rezervy nejsou neomezené. Takto nemůže VZP pokračovat do nekonečna. Navíc, jde i o to, že v současné době Všeobecná zdravotní pojišťovna prochází určitou reorganizaci toho, jak bude VZP dále financovat zdravotní péči. Takže, její financování musí být zajištěno. To by si vláda měla uvědomit.

Podle mne, jako hlavní možnost, jak lze z této nedobré situace, se co nejdříve dostat, vidím v tom, že vláda konečně rozpohybuje náš průmysl, aby lidé mohli pracovat a odvádět daně, a tím přispívali k chodu státu. Podotýkám, že ten, kdo je v evidenci poboček úřadu práce, tak na tyto daně nepřispěje. Takže, vláda, by měla alespoň tento proces, v letošním roce, nastartovat!

Které další problémy, v zajištění zdravotní péče, vidíte?

Ještě bych se zmínila o reorganizaci lůžkového fondu. V republice máme stále poměrně dost akutních lůžek a chybí nám lůžka následné péče, což je potřebné z hlediska rostoucího počtu seniorů, které potřebují zdravotní péči. Jenže, co k tomu musím říci, že to, co vůbec není, je definice zdravotně sociálního pomezí, neboť máme mnoho osob, které nejsou schopny se sami o sebe postarat. Ovšem, jak víme, jde o osoby, které sice určitou péči i nadále potřebují, ale z hlediska jejich celkového stavu, a současně i z hlediska jejich další léčby, jim již nemůžeme pomoci. Znovu zdůrazňuji, že právě pro tyto případy chybí přesnější definice zdravotně sociálního pomezí. To znamená, co ještě můžeme uhradit ze zdravotního pojištění, a co si již vyžaduje finance z fondů sociálního zabezpečení. V tomto směru je to ještě stále velká neznámá. Právě v tomto případě to vláda opět nezvládla.

Ale naši občané, jak to vidíme v médiích, mají mnohdy obavu, aby při rušení akutních lůžek v malých nemocnicích, a jejich přeměně na lůžka následná, byla, pro ně, zajištěna dostatečná zdravotní péče…

Zde musím zdůraznit, že každá nemocnice, jak to vyžaduje zákon, musí zdravotní výkony činit tak, aby pacient nebyl zdravotně poškozen. V případě, že v menší nemocnici, určitých lékařských výkonů vykonávají málo, to je za rok, potom jde o otázku, zda je tamější lékaři umějí vykonat zdravotní výkon na stejné úrovni, jako je tomu ve větších nemocnicích, kde je lékaři vykonávají téměř každodenně. Určitě by nikdo z nás, nešel kvůli zdravotnímu výkonu na chirurgii, kde uvedený zákrok dělali například jednou za posledních pět let. To by přece nemělo smysl. Na druhou stranu, musím říci, že akutní lůžková péče je u nás, rozložena poměrně rovnoměrně, což vychází z historických podmínek. Takže, logicky se nabízí, že máme naopak nedostatek lůžek následné péče, a to zejména ve srovnání s jinými evropskými zeměmi.

V současné době již probíhají jednání Všeobecné zdravotní pojišťovny s některými zdravotnickými zařízeními. Je to samozřejmě, vždy po dohodě s příslušným regionem. Známe již případy, kdy k této přeměně již došlo. Z ohlasů, které máme, se zdá, že se již projevuje i spokojenost obyvatel daného regionu. Samozřejmě, že jde o proces, který je na svém počátku. Zkrátka, nemáme, v tomto směru, ještě hotovo.

Vrátíme-li se k nedostatku zdravotních sester. Občas slyšíme, od některých zdravotníků, že jejich úbytek bude pokračovat, a do deseti let může nastat kolaps. Jako to tedy je?

Podíváme-li se na přesná čísla, což je vždy nejlepší, například v akutní péči, lůžek máme dost. Ale, schází nám, pro jejich obsluhu, několik stovek zdravotních sester, což je problém. Navíc, dodám, že má-li být v těchto zdravotních zařízeních poskytována kvalitní péče, ale samozřejmě, musí být v tomto zařízení zajištěna i řádná diagnostika, což musí někdo řádně, na vysoké odborné úrovní, provádět. To je právě na sestře, či laborantovi. Právě ti nám v našem zdravotnickém systému scházejí.

Hovoříme o nedostatku zdravotnického personálu, slyšíme, že se to týká i lékařů…

Samozřejmě, že lékařů se to týká rovněž. V některých oborech a v některých regionech je jich opravdu velký nedostatek. Abychom nehovořili jen o nějakých periferních lokalitách v regionech, například i v samotné Praze nám rovněž chybí praktičtí lékaři v některých regionech. Dá se říci, že asi 14 až 16 pražských regionů nemá svého praktického lékaře. Ve velkém městě to chodí mnohdy tak, pacient, který nemá svého praktika, tak raději oběhne ambulantní specialisty, s nimiž probírá svůj zdravotní stav. Ambulantní specialista však nemá k dispozici kompletní informace o celkovém zdravotním stavu pacienta, které právě mají praktičtí lékaři. Takže, v těchto případech, potom může dojít i k zanedbání některé nemoci. Dodávám, že to není úplně jednoduchá záležitost.

Rovněž i u ambulantních specialistů chybí některé profese. Jde například o dětského psychologa nebo o psychiatra. Také i v případě logopedie jsou u nás dlouhé čekací doby. To určitě není dobrá situace.

Proto jsme, spolu s kolegyní Ivanou Mádlovou, členkou Výboru pro zdravotnictví PSP ČR, připravily změnu zákona, kdyby bylo možné, aby medici, po absolvování 4. ročníku lékařské fakulty, či studenti zdravotních, to je i nelékařské oborů, po několika letech studia, mohli vstoupit do praxe, samozřejmě, že pod dohledem zkušených pracovníků, a mohli by takto pracovat. Logicky, že tito studenti by pracovali za určitou úhradu. Doufejme, že tento náš návrh ve vládě a v Parlamentu projde, protože by to pomohlo k zajištění lepší zdravotní péče v mnoha regionech.

Pokud jde o nedostatek lékařů, jak je to s rozšiřováním kapacit lékařských fakult?

Předchozí vláda reagovala tím, že zhruba před 6 - 7lety navýšila finanční prostředky na studium na lékařských fakultách. To je, aby se mohli zaplatit vyučující, ať již jde o asistenty, docenty apod. Přirozeně to také přineslo vyšší zájem o studium na lékařských fakultách. Je možné říci, že je dnes více studentů, než tomu bylo před několika lety. Samozřejmě, že studium na této fakultě trvá šest let, což znamená, že absolventy lékařských fakult neuvidíme v praxi ihned. Musíme počkat až dostudují. Doufejme však, že většina z nich zůstane ve zdravotnictví, a to věřme, že najdou své uplatnění v Čechách a na Moravě, nikoliv v zahraničí. Kam by je mohli zlákat vyšší platy, či jinak uspořádaný systém práce v zahraničních nemocnicích.

Naši čtenáři nás upozorňují, že se zavírají lékařské pohotovosti v menších městech a pohotovosti se přesouvají do větších nemocnic. Co s tím?

U nás se stalo to, co asi nikdo nepředpokládal, že by nebyly v daných lokalitách pohotovostní služby. Jde o to, že praktičtí lékaři jsou soukromníci, a že zdravotní pojišťovny mohou ovlivnit rozhodování praktických lékařů, jedině v těch případech, pokud s nimi mají uzavřeny smlouvy. Ovšem zajistit pohotovostní službu v první linii, to je, podle zákona, v pořádku. Je to velmi dobře.

Dnes se tato pohotovostní služba skutečně přesouvá do větších měst. Mimochodem, mám osobní zkušenosti s lékařskou pohotovostní službou v Thomayerově nemocnici v Praze 4. Pohotovostní lékaři, z řad praktiků, mají, v nočních hodinách, k dispozici část pavilonu, v němž je, přes den, běžně umístěno vakcinační centrum. Takže, zajištěna je tam pohotovost pro dospělé, dále dětská pohotovost, přičemž, asi do půlnoci, funguje i stomatologická pohotovost. Mohu odpovědně konstatovat, že tamější pohotovost svoji roli péče o zdraví občanů plní velmi dobře. Vždyť, na základě lékařské prohlídky, pošle, službu konající lékař, pacienta, buď s léky domů, či ho odešle k dalšímu zdravotnímu vyšetření k lékařům, kteří slouží na příslušných odděleních nemocnice, například na internu, či ORL, nebo jinam.

Existují obavy řady občanů, že vláda se pokouší zavést „americké“ zdravotnictví. Podle nich, to pramení z toho, že se vláda pokusila prosadit zavedení tzv. nadstandardů, což jí ve Sněmovně neprošlo. Co k tomu můžete říci?

To, že se o tom v laické veřejnosti o tom takto hovoří, to lze pochopit, když vidí, jakým způsobem, se vládní koalice snažila nadstandardy prosadit. Ve Sněmovně to neprošlo proto, že to bylo nepřipravené. V předloženém návrhu zákona nebyla

jasně definována zdravotní péče, to je, na co má pacient nárok, a co je již nadstandardem, který si může zaplatit. O tom, co je nadstandard, si zde můžeme povídat, ale pokud chybí definice, tak co s tím? Lze přepokládat, že vládní koalice se pokusí, ještě do konce volebního období, pokusí je znovu prosadit. Jestli se však, již něco připravuje, či nepřipravuje, to je době do parlamentních prázdnin, nic nevíme. Protože, komunikace mezi ministerstvem zdravotnictví a naším výborem není vůbec příkladná.

Jste místopředsedkyní Výboru pro zdravotnictví. Co by se, podle vás, mělo v českém zdravotnictví, zlepšit?

Výbor pro zdravotnictví je součástí parlamentu, projednává zákony, které jsou mu přikázány projednat. Samozřejmě, že upozorňujeme vládu, či ministerstvo zdravotnictví, na některé problémy, které, jako poslanci, ale i jako lékaři s dlouholetou praxí, vidíme. Požadujeme například, aby na příštím jednání zdravotnického výboru, byl projednána otázka dalšího vzdělávání nelékařských zdravotnických pracovníků. Zabývat se budeme rovněž i vyhláškou o školním stravování. Máme k tomu již řadu připomínek z praxe.

Přirozeně, že ve Výboru pro zdravotnictví se budeme všem problémům, které sužují české zdravotnictví, věnovat, a že se, jako opozice, budeme snažit, do konce tohoto volebního období, vznést řadu našich návrhů, na jejich vyřešení. I když, jak se zdá, již to asi bude úkol pro novou vládu, a také i Poslaneckou sněmovnu, tj. po říjnových volbách.