Dnes se budeme zabývat institutem, jehož právní úprava si sice neměnila, ale stále v praxi dochází k jeho nedodržování.

Pracovní pohotovostí je doba, kdy zaměstnanec sice nepracuje, ale je mimo pracoviště, např. ve svém bydlišti připraven k případnému výkonu práce pro svého zaměstnavatele.

Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, v platném znění (dále jen Zákoník práce nebo ZP) definuje pracovní pohotovost v § 78 odst. 1 písm. h) jako dobu, v níž je zaměstnanec připraven k případnému výkonu práce podle pracovní smlouvy, která musí být v případě naléhavé potřeby vykonána nad rámec jeho rozvrhu pracovních směn.

• 78

(1) Pro účely úpravy pracovní doby a doby odpočinku je

1. h) pracovní pohotovostí doba, v níž je zaměstnanec připraven k případnému výkonu práce podle pracovní smlouvy, která musí být v případě naléhavé potřeby vykonána nad rámec jeho rozvrhu pracovních směn. Pracovní pohotovost může být jen na jiném místě dohodnutém se zaměstnancem, odlišném od pracovišť zaměstnavatele,

Pracovní pohotovost může být držena jen na jiném místě dohodnutém se zaměstnancem, odlišném od pracoviště zaměstnavatele.  Zde si dát pozor, pokud je sjednaný home office, tak zaměstnanec, který má sjednanou práci z domova, nemůže držet pohotovost v místě bydliště, ale musí být sjednáno jiné místo.

Pracovní pohotovost může být tedy konána výhradně mimo pracoviště zaměstnavatele. Jestliže zaměstnavatel vyžaduje přítomnost zaměstnance na pracovišti, a to přesto, že v daném okamžiku zaměstnanec práci fakticky nekoná a je „pouze“ připraven k jejímu bezodkladnému výkonu, pokud nastane jeho potřeba, nejedná se o pracovní pohotovost, ale o pracovní dobu. Pracovní dobou je totiž jak doba, v níž je zaměstnanec povinen vykonávat práci pro zaměstnavatele, tak i doba, v níž je zaměstnanec na pracovišti připraven k výkonu práce podle pokynů zaměstnavatele.  Jako pracovní doba se tedy posuzuje (a také odměňuje) jakákoli doba přítomnosti zaměstnance na pracovišti, s výjimkou přestávky v práci na jídlo a oddech, která se do pracovní doby nezapočítává. Pracovní pohotovost může být držena jen na jiném, se zaměstnancem dohodnutém místě, než je jeho pracoviště.

Podmínkou uplatnění pracovní pohotovosti je předpoklad výkonu neodkladné práce (naléhavá potřeba zaměstnavatele) mimo rámec pracovní doby zaměstnance (nad rámec rozvrhu pracovních směn).

Pracovní pohotovost lze se zaměstnancem pouze dohodnout, nikoliv mu ji nařídit (§ 95 ZP).

• 95

(1) Pracovní pohotovost může zaměstnavatel na zaměstnanci požadovat, jen jestliže se o tom se zaměstnancem dohodne. Za dobu pracovní pohotovosti přísluší zaměstnanci odměna podle § 140.

(2) Za výkon práce v době pracovní pohotovosti přísluší zaměstnanci mzda nebo plat; odměna podle § 140 za tuto dobu nepřísluší. Výkon práce v době pracovní pohotovosti nad stanovenou týdenní pracovní dobu je prací přesčas (§ 93).

(3) Pracovní pohotovost, při které k výkonu práce nedojde, se do pracovní doby nezapočítává.V rámci dohodnuté pracovní pohotovosti však už může zaměstnavatel zaměstnanci (konkrétní) pracovní pohotovost nařídit. Souhlas s výkonem pracovní pohotovosti sice může být písemný i ústní, ale praktičtější je písemná forma pro případ následného sporu.  Za souhlas se považuje i její skutečný výkon, nástup resp. faktickou připravenost zaměstnance ke konání práce mimo obvyklou pracovní dobu. 

Obsah dohody o pracovní pohotovosti není předepsán zákonem, zpravidla se sjednává:

• místo (místa), kde bude pracovní pohotovost držena (tedy na jakém místě bude zaměstnanec vyčkávat případného pokynu zaměstnavatele k nástupu do práce),
• podmínky dosažitelnosti zaměstnance (např. v jakém časovém předstihu bude zaměstnavatel po zaměstnanci práci požadovat,  způsob dopravy zaměstnance na pracoviště),
• maximální rozsah pracovní pohotovosti v určitém časovém období nebo maximální rozsah případného výkonu práce v rámci této pohotovosti,
• doba trvání dohody
  • na dobu neurčitou, tedy na celou dobu trvání pracovněprávního vztahu,
  • na určité vymezené období,
  • pro určité konkrétní situace – případy její potřeby,
• způsob a možnost ukončení.

Pracovní pohotovost lze dohodnout i na dobu nepřetržitého odpočinku mezi směnami. Pracovní pohotovost, při které nedojde k výkonu práce, se do pracovní doby nezapočítává, a jedná se tak o dobu odpočinku (§ 95 odst 3 ZP). Držení pracovní pohotovosti tedy nemá vliv na délku nepřetržitého odpočinku mezi dvěma směnami nebo v týdnu.

Pracovní pohotovost lze dohodnout i na den svátku.

V případě výkonu práce v době pracovní pohotovosti se již o dobu odpočinku nejedná, nýbrž se pochopitelně jedná o výkon práce. Výkon práce v době pracovní pohotovosti nad stanovenou týdenní pracovní dobu je pak prací přesčas (§ 93 ZP).

• 93

1) Práci přesčas je možné konat jen výjimečně.

(2) Práci přesčas může zaměstnavatel zaměstnanci nařídit jen z vážných provozních důvodů, a to i na dobu nepřetržitého odpočinku mezi dvěma směnami, popřípadě za podmínek uvedených v § 91 odst. 2 až 4 i na dny pracovního klidu. Nařízená práce přesčas nesmí u zaměstnance činit více než 8 hodin v jednotlivých týdnech a 150 hodin v kalendářním roce.

(3) Zaměstnavatel může požadovat práci přesčas nad rozsah uvedený v odstavci 2 pouze na základě dohody se zaměstnancem.

(4) Celkový rozsah práce přesčas nesmí činit v průměru více než 8 hodin týdně v období, které může činit nejvýše 26 týdnů po sobě jdoucích. Jen kolektivní smlouva může vymezit toto období nejvýše na 52 týdnů po sobě jdoucích.

(5) Do počtu hodin nejvýše přípustné práce přesčas ve vyrovnávacím období podle odstavce 4 se nezahrnuje práce přesčas, za kterou bylo zaměstnanci poskytnuto náhradní volno.

Po dobu pracovní pohotovosti nepřísluší zaměstnanci mzda, ale odměna za pracovní pohotovost nejméně ve výši 10 % průměrného (hodinového) výdělku zaměstnance (§ 95 odst. 1 a 140 ZP), není-li sjednáno v kolektivní smlouvě jinak.

• 140

Za dobu pracovní pohotovosti [§ 78 odst. 1 písm. h) a § 95] přísluší zaměstnanci odměna nejméně ve výši 10 % průměrného výdělku.

Výše odměny je odvislá od průměrného výdělku zaměstnance, pokud nebude stanovena či sjednána jiným způsobem, např. pevnou či paušální částkou, při respektování zákonného minima.

Za výkon práce v době pracovní pohotovosti přísluší zaměstnanci mzda nebo plat a příplatky za práci přesčas. Odměna za pracovní pohotovost za tuto dobu nepřísluší.

Cesta zaměstnance k výkonu práce v době pracovní pohotovosti je mimořádnou cestou v souvislosti s výkonem práce dle § 152 písm. c) a § 156 odst. 2 ZP a zaměstnanci tedy náleží cestovní náhrady.

• 152

Cestovními výdaji, za které poskytuje zaměstnavatel zaměstnanci cestovní náhrady, se rozumí výdaje, které vzniknou zaměstnanci při

1. c) mimořádné cestě v souvislosti s výkonem práce mimo rozvrh směn v místě výkonu práce nebo pravidelného pracoviště,

• 156

Druhy cestovních náhrad

(2) Pro účely poskytování cestovních náhrad se za pracovní cestu považuje i cesta uvedená v § 152 písm. b) a c).