Podle Bohumíra Dufka, předsedy ASO, výsledky voleb nehovoří o tom, že by česká společnost byla rozladěná. Lidé prý jen prostě chtějí změnu, touží potlačit klientelismus a korupci. Přesto nás v následujících letech zřejmě bude asi pronásledovat hrozba voleb předčasných. A dost možná nás čekají prý turbulentní časy.

Předseda Asociace samostatných odborů Bohumír Dufek shrnuje volební výsledky, povolební vyjednávání i výhled do budoucnosti.

Od voleb nám uplynul již měsíc. Přesto nepanuje na politické scéně klid, i když se dokonce v pondělí již poprvé sešla Poslanecká sněmovna. Jak jste vnímal výsledky voleb vy? 

To, jak volby dopadly, je samozřejmě odezva toho, jak se ty strany v posledních letech k občanům chovaly. Jestliže například premiér Bohuslav Sobotka hovořil o tom, že odvolá Andreje Babiše a pak stačila jedna věta prezidenta a bylo všechno jinak, to hodně lidí v Česku pokládalo za slabost. A u voleb to jasně dali najevo.

Prohra sociálních demokratů ale přece jen asi byla mixem více příčin, ne?

Samozřejmě. Například Andrej Babiš uměl velice dobře mediálně prodat sociální záležitosti. Přesto, že to byl výsledek práce celé koalice, včetně ČSSD. V tom sociální demokrati zaspali. Přitom opravdu odvedli kus práce při zvyšování minimální mzdy například. Ale když se vrátíme ještě k těm dalším příčinám, neprospěl jim ani takzvaný triumvirát. To historicky v Česku není dobré řešení, poněvadž Čech je prostě zvyklý na jednu vůdčí osobnost. A tady najednou vládli tři: Bohuslav Sobotka, Lubomír Zaorálek a Milan Chovanec. Když k tomu přičteme sině nečitelný program a rozdávání peněz všem, které na svých cestách potkali – byl to smrtelný koktejl, který se ve výsledcích voleb projevil.

Po každých volbách se detailně řeší sestavování vlády.  Vnímáte, že by tentokrát byla situace v něčem zásadně odlišná, jak se někdo domnívá?

Ano, je třeba si klást otázku, zda tu je skutečně tentokrát něco divného nebo neobvyklého. Vláda Václava Klause, která před lety vznikla za podpory Miloše Zemana a opoziční smlouvy, trvala přece nějakou dobu. Špidlova stojedničková vláda taky trvala nějaký čas. Pak přišel Mirek Topolánek. A první vláda neprošla. Měli bychom si pamatovat, že nám už také fungovala vláda v pozici menšinové, kterou dokonce drželi pouze dva poslanci (ze sociální demokracie, pozn. red.). A co zbývá dneska představitelům vítězného hnutí ANO v téhle situaci? I když bývalá koalice při minulých krajských a senátních volbách řekla, že koalice zvítězila, teď tvrdí, že půjde společně s KDU-ČSL do opozice. Mně to připadá, že jsou uražení, že je Babiš porazil. V politice ale přece není dobré se urážet, tam je třeba jednat a hledat řešení. Babiš tedy je nucený postupovat standartním řešením. Kladem pro nás všechny může být to, že se strany budou snažit. Pro média i občany to může být proto velmi zajímavé.

Rád bych dodal, že nijak kriticky nevidím ani to, že si Andrej Babiš chce ke svým straníkům vzít případně do vlády odborníky.

Takže z vašeho pohledu nás budou čekat klidné čtyři roky nebo máme být připraveni na pořádné turbulence?

Víte, moc to tu v ČR nezaznívá, ale Evropská komise musí přijmout do pololetí roku 2018 směrnici, která bude určovat, jak bude nakládat s uprchlíky. Je to tedy velmi důležité rozhodování. V tomto případě se dá počítat s tím, že strany, které slibovaly a měly v programu, že tyto záležitosti plánují řešit, příležitost to ukázat. I představitelé těch stran si ale musí uvědomit, že pokud to budou chtít vyřešit, když nebudou mít většinovou vládu, půjde to velice těžko. Směrnice se má schvalovat v Bruselu. Pokud se aktivně nezapojí do jejího vyřizování kvůli stálým dohadům a nechuti se dohodnout, budou to brát voliči jako zradu. A to půjde tedy o jakési lámání chleba. Při něm se může politická scéna zatřást.

Rok 2017 jde pomalu o finále. Jako šéfa odborů se vás musím zeptat, co všechno přinese v příštím roce kolektivní vyjednávání?

Zvyšování mezd a zvyšování životní úrovně občanů ČR. Jako malé mínus upozorňuju ale i na fakt, že podnikatelé stále tlačí na dovoz dělníků z ciziny. Protože mzdy se jim stále zvedat nechtějí. Nedostatek pracovních sil tu však je, tak je to samo nutí a nutit bude mzdy navyšovat, aby nepřišli i o stávající zaměstnance. Dá se tedy říci, že příští rok může přinést – a já v to věřím – daleko lepší a příznivější mzdová ujednání, než tomu bývalo v minulosti. Měli bychom se začít tím pádem rychleji přibližovat životní úrovni jiných vyspělejších zemích v Evropě. Věřím, že některé překonáme. A protože jsem již naznačil výše, že tu stále bude hrozba předčasných voleb, tak celé to dění příštího roku může být pod daleko přísnějším pohledem občanů.  

Hovoříte o pozitivním obratu, který nás zřejmě tedy čeká. Čeká nás i v obecnější rovině – třeba kvůli tomu, že se dostaly do sněmovny některé nové politické strany? Přece jen, zatím se dá spíše mezi lidmi vnímat spíš silná rozladěnost…

Výsledky těchto voleb nehovoří o tom, že by společnost byla rozladěná. Lidé jen prostě chtějí změnu, touží potlačit klientelismus a korupci. Proto se dostaly do sněmovny tentokrát strany, které nabízejí aktivní řešení těchto jevů a nejsou ve vleku jakéhosi stálého korupčního potenciálu z minulosti. Řadí se k nim i hnutí ANO – vzniklo přece kvůli boji proti systému, který občané odmítají.

Pak se ale té vaší teorii vymykají výsledky ODS, ne?

Kdepak, ODS se nevymyká – dostala 10 procent, a to rozhodně tedy není žádné vítězství. S tím bych spíš zalezl do nory a nevykřikoval nic o vítězství pravice, jak se dalo slyšet. Myslím si, že na frak dostali totiž úplně všichni – vyjma ANO. To, že je dnes ve sněmovně tolik stran, hovoří o tom, že společnost hledala možnosti a varianty toho, co by mohlo kýženou změnu přinést.

Otázkou je, jestli tento systém dá takovému množství stran možnost, aby také nesly za vše, co udělají, zodpovědnost. Je zajímavé, že když se neobjeví hned v prvních okamžicích po volbách koaliční potenciál, všichni jsou nervózní. To není dle mého vůbec nutné.

V každém případě nás tedy čekají zřejmě změny poměrně zásadního charakteru – je to tak?

Dá se to tak říci. Při volbách se projevují generační problémy – tentokrát se to odrazilo v úspěchu Pirátů.  Mladým lidem se totiž spousta věcí tady nelíbí. Cestují a mohou srovnávat. Když přijedou do některých jiných zemí, je například internet všude. A my se tady bavíme o tom, jestli po 20 letech bude mít Praha internet i v metru. Přitom je to i základ bezpečnosti. Zaspali jsme v řadě věcí. Ty je potřeba měnit.

Je třeba přehodnotit i to, že jsme malým skupinkám lidí dali možnost, aby mohly dlouhé roky blokovat výstavbu dálnic, plynovodů a podobně. Chvíli to bude tedy ještě bolet a trvat, ale pak věřím, že tu bude nastolený systém, který nám bude vyhovovat.

V tuto chvíli již víme, kdo se bude v lednu také ucházet o post hlavy státu. I kolem této volby jsme však již zaznamenali řekněme – nepříjemné administrativní – tanečky…

Mě zaráží, že když se odevzdaly přihlášky do volebního klání na prezidenta a vypršel poslední možný termín, jakýsi státní úředník nám nechtěl říct, kdo se vůbec přihlásil. Proč bychom to neměli vědět hned po uzávěrce? Vím, že oni musí zkontrolovat, jestli splňují kandidáti vše, co k tomu ukládá zákon, ale jak si mohou úředníci dovolit to před občany tajit s tím, že to oznámí až o několik dnů později? Jsme v područí státních úředníků? Nacpalo se do nich spoustu peněz a oni nejsou schopni říct národu, kdo se uchází o post prezidenta ihned po uzávěrce? Alespoň jmenovitě? To je podle mého pohrdání národem, který by si to měl zapamatovat.