Změny ve Strategickém plánu SZP povedou ke snížení objemu produkce potravin a tím k jejich zdražení!
Rozhovor s předsedou Odborového svazu pracovníků zemědělství a výživy – Asociace svobodných odborů ČR Bohumírem Dufkem
Vědci z Technické univerzity v Liberci provedli morfologický a chemický test šesti typů roušek aktuálně prodávaných na českém trhu, které jejich dodavatelé označují za nanoroušky a v technických popisech uvádějí, že tyto produkty obsahují nanotextilii. Tři ze šesti testovaných roušek byly z dovozu, zbývající tři typy roušek vyrábějí tuzemští výrobci. Zatímco testované nanoroušky tuzemských výrobců obsahovaly nanovlákenný filtr, všechny tři dovozové ´nanoroušky´ neobsahovaly žádnou nanotextilii.
„V těchto třech rouškách jsme našli pouze mikrovlákenné textilie. Když například jeden z výrobců vyrobil z příze, kterou označil za nanomateriál, tkaninu, kde se vlákna vzájemně kříží, vytvořil tím membránu, která je pro filtraci velmi malých objektů, jako jsou bakterie či dokonce viry, naprosto nevhodná. V místech, kde dochází ke křížení osnovy a útku, jsme zaznamenali průduchy o velikosti až 30 mikrometrů. To je v přepočtu 30.000 nanometrů. Když uvážíme, že koronaviry SARS-CoV-2 mají velikost 80 až 150 nanometrů, umožňují jim takovéto póry v mikrovlákenné textilii bezproblémový průnik rouškou,” doplňuje vědecký pracovník Pavel Kejzlar.
„Spotřebitelé oprávněně očekávají od nanoroušek vysokou účinnost v záchytu virů, bakterií a dalších polutantů. Díky nanovlákenným filtrům mohou tuto lepší funkčnost ve skutečných nanorouškách získat,” říká předseda Asociace nanotechnologického průmyslu ČR Jiří Kůs. Ale nemohou ji očekávat u roušek, které svou příslušnost k nanotechnologiím jen předstírají. „Pod pojmem nanorouška je možné chápat takovou roušku, která obsahuje takzvaný nanovlákenný materiál, má vysokou hodnotu efektivity záchytu virových částic,“ řekl pro Českou televizi David Lukáš z Technické univerzity Liberec.
Prodejci i distributoři falešných ´nanoroušek´ odkazují na certifikace na nanotechnologie, které nejsou z České republiky. Pokud má ´nanorouška´ certifikaci z Asie, kupujete si jen drahou, ale obyčejnou roušku nebo respirátor. Vyšší ochrany se tak nedočkáte. Součástí nabídky takových roušek jsou i pseudoodborná pojednání o účinnosti zboží. Podle Asociace nanotechnologického průmyslu taková pojednání nedávají z odborného hlediska často ani smysl. Popis zboží je doprovázen často i odkazy na zahraniční studie, které ovšem nejde z České republiky potvrdit. „Pokud si lidé chtějí pořídit účinné certifikované ochranné pomůcky s nanovlákenným filtrem a nechtějí se nechat napálit, měli by žádat certifikáty platné v České republice,” doporučuje spoluautorka vědeckého testu docentka Eva Kuželová Košťáková.
Nenadržovali čeští vědci místní výrobě? Ani náhodou. Pro testování se zvolila metoda slepého testu. Pro dvě laboratoře, které na testování pracovaly souběžně, jeden pracovník vybral roušky, které měly označení A až F a teprve po otestování a předání výsledků se k jednotlivým rouškám přidali výrobci a jejich původ. V každé z laboratoří byl k pozorování, měření a chemické analýze použitý jiný typ rastrovacího elektronového mikroskopu. Výsledky testů vědců z obou laboratoří se naprosto shodovaly.
S příchodem první vlny koronaviru naše vláda, i celá Evropa, najela na výjimky. Na celém světadílu nebyl dostatek ochranných pomůcek, a tak se citelně snížily standardy, aby se lidé měli čím chránit. „Tedy zjednodušeně řečeno bylo v tu dobu lepší použít respirátor bez zaručené kvality nežli se nechránit vůbec. Na základě této výjimky byl umožněn všem dobře známý ´letecký most´ s ochrannými pomůckami z Číny,“ upřesnil Tomáš Dudák ze společnosti Spur, jejíž nanorouška prošla s úspěchem nezávislým testem.
„Volný prodej takovýchto respirátorů pro veřejnost byl však opět striktně omezen a to tak, že každý typ takového respirátoru musel před uvedením na český trh získat alespoň tzv. dočasný certifikát vydávaný akreditovanou zkušebnou nejčastěji na dobu tří měsíců,“ doplnil Dudák s tím, že taková výjimka padla k 15. červnu letošního roku. Od té doby už ochranné pomůcky musí spadat pod přísnější podmínky, které panují v Evropské unii.
„Tento fakt je o to více alarmující, že právě tyto typy respirátorů dostávají kvůli tlaku na cenu a často bez ohledu na nezávislou kontrolu kvality ve státních výběrových řízeních, nejčastěji pracovníci v první linii. Tedy ti, kteří si naopak zaslouží tu nejvyšší, a především ověřenou kvalitu,“ pozastavuje se nad situací Tomáš Dudák a myslí si, že tato skutečnost stojí za tím, že je v našem zdravotnictví tolik nakaženého personálu.