Evropský hospodářský a sociální výbor, který je poradním orgánem Evropské komise, nedávno vydal návrh stanoviska k budoucnosti potravinářství a zemědělství v EU, což se týká zejména formulování zásad Společné zemědělské politiky po roce 2020. Na úrovni Evropské komise a dalších orgánů EU a také i jednotlivých členských zemí EU nyní probíhá velmi intenzivní diskuse na toto téma.

V minulém týdnu, ve středu 23. a ve čtvrtek 24. května proběhlo v Bruselu další zasedání Evropského hospodářského a sociálního výboru (EHSV), jehož členem je za Českou republiku, to je za zaměstnance, předseda Asociace samostatných odborů a předseda Odborového svazu pracovníků zemědělství a výživy – Asociace svobodných odborů Bohumír Dufek, kterému jsme položili několik otázek.

*Co bylo na programu jednání Evropského hospodářského a sociálního výboru v Bruselu v minulém týdnu?

Toto jednání Evropského hospodářské a sociálního výboru mělo na programu dva hlavní body. Jedním z nich bylo projednání nedávno předložené zprávy o budoucnosti potravinářství a zemědělství v EU a druhým, řekl bych vrcholem tohoto jednání, byla slavnostní část, kdy si členové tohoto výboru připomněli výročí 60. let od jeho vzniku. Tohoto slavnostního setkání se zúčastnil předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker.

Ale přejděme k diskusi nad formováním Společné zemědělské politiky (SZP) po roce 2020. Členové výboru zdůraznili, že podporují SZP, která je založena na dvoupilířovém modelu, kdy jsou z prvního pilíře poskytovány přímé platby na nezbytné pro zajištění příjmu zemědělce a podporu trhu a z druhého pilíře je poskytována podpora venkovským oblastem. Určitá diskuse byla k návrhu o možnosti spolufinancování přímých plateb z národních zdrojů. Musím říci, že jako zástupci nově přijatých zemí EU po roce 2004, jsme byli rádi, že se o této otázce hovořilo, a že se objevila formulace, že EHSV je proti jakékoliv formě spolufinancování prvního pilíře z národních zdrojů. Máme totiž určitou obavu, že kdyby byla možnost navýšit národní dotace do prvního pilíře, tak by byla dalším výrazným přísunem peněz pro farmáře v daných zemích, jejichž vlády by tyto peníze pro farmáře zabezpečily navíc. Jenom pro srovnání řeknu tento příklad: Přímé platby zemědělcům v Nizozemí a v Dánsku se blíží k 400 € na hektar, zatímco v České republice je to něco kolem 240 € na hektar. To je rozdíl! Kdyby se ještě zvýšila přímá platba zemědělců z národních dotací, byl by tento rozdíl ještě vyšší. To by naše zemědělce ještě více znevýhodňovalo.

*Tato otázka asi také souvisí s politikou sestavování zemědělského rozpočtu EU?

Ve svém stanovisku EHSV podpořil myšlenku silné a dobře financovatelné SZP a zvýšení rozpočtu na 1,3 hrubého národního důchodu (HND), a to v souladu s růstem hospodářství EU. Abych vysvětlil, o co jde? V současné době je evropský rozpočet financován 1 % HND, přičemž drtivá většina států nyní hovoří o tom, že by měl být povýšen evropský rozpočet na 1,3 %, a to tím způsobem, že by se dotace jednotlivých států zvýšily o 0,3 %. Podle názoru většiny členských zemí EU by se tímto opatřením v podstatě vynuloval odchod Velké Británie z EU a přitom by rozpočtová politika EU byla dotována z jednotlivých zemí EU stejným způsobem.

Mimochodem, současný rozpočet EU pro zemědělství je na úrovni 38 % rozpočtu EU. Evropská komise se přitom snaží nějaké to procento v rozpočtu uspořit, což samozřejmě vadí některým státům EU včetně České republiky. Zajímavé je, že v 80. letech činil rozpočet EU pro zemědělství 80 % rozpočtu EU. Od té doby se postupně snižovala až na oněch 38 %. Přitom, po roce 2004, došlo k postupnému navýšení EU celkem o 12 států střední a východní Evropy. Takže snahy o další úspory v rozpočtu nejsou, z našeho pohledu, zcela v pořádku. V této souvislosti je potřeba poznamenat, že od roku 2004 vstoupilo do EU dalších 12 nových členských zemí a tyto země přitom nebraly takové dotace, jako braly země původní EU 15, tedy ještě před vstupem nových členských zemí EU po roce 2004.

*Ve stanovisku EHSV se dále uvádí, že EU musí podporovat malé a velké podniky. Toto patrně úzce souvisí s probíhající diskusí kolem návrhu EK na povinné zastropování přímých plateb ve výši 60.000 euro na farmu?

Máte pravdu. Když jste se zeptal na zastropování 60.000 € na farmu, musím říci, že se mně podařilo, a to ještě před hlasováním EHSV, že tento návrh byl z usnesení vynechán. Výbor to neschválil. I když tam určité omezení zůstalo ve smyslu, že tato otázka bude řešena prostřednictvím doplňkových dotací. Ale, zároveň k tomu musím uvést, že je to potřeba vidět z hlediska dvou dimenzí. Jde o doporučení a závěry Evropského hospodářského a sociálního výboru, což je jen poradní orgán EK. Dnes evropský komisař pro zemědělství a rozvoj venkova v Evropské komisi Phil Hogan předkládá EK zemědělský rozpočet ke schválení, tak uvidíme, co v jeho předloženém návrhu rozpočtu, který by měla EK posoudit a schválit, vlastně bude. Předpokládám však, že návrh na zastropování farem tam ale bude také. Otázka však je v tom, jak se k němu postaví jednotlivé národní státy. Nebudou-li souhlasit, potom musí dojít k dohadovacímu řízení mezi Evropskou komisí a Evropským parlamentem.

*Ve stanovisku EHSV se rovněž uvádí, že výbor sice vítá návrhy na zavedení subsidiarity jednotlivých členských zemí EU, ale zároveň trvá na zachování silné Společné zemědělské politiky, kdy nesmí dojít k jejímu převedení na úroveň členských států, protože by to ohrožovalo jednotný trh. Co to pro nás znamená?

Zde je třeba připomenout, že výbor velice dobře vnímá, že jsou v EU bohaté a „chudé“ členské státy. Je to správný pohled, protože v tomto případě musí fungovat Společná zemědělská politika, a to jako nedílná součást jednotné společné politiky EU.

V této návaznosti musím konstatovat, že naopak ochrana životního prostředí je chápána na úrovni národních států, protože každý stát má jiné podmínky.

Takže, na závěr mohu říci, že se v rámci diskuse v Evropském hospodářském a sociálním výboru objevují různé názory jednotlivých členských států k tématu Společné zemědělské politiky, neboť každý stát je jiný a má odlišné zájmy, ale v řadě případů jde někdy i o výměnu názorů původní EU 15 a nově přijatých členských zemí EU po roce 2004. Faktem je, že diskuse zatím nekončí, a že bude v tomto roce i nadále pokračovat, byť třeba i za jiných podmínek či na jiných úrovních.