Pod tímto názvem se 25. května uskutečnila v Praze konference, jejímiž organizátory byli Zemědělský svaz ČR a Odborový svaz pracovníků zemědělství a výživy – Asociace svobodných odborů ČR. Cílem této konference bylo nastínit možnost řešení otázky stárnutí populace pracovníků v zemědělství, a to formou sociálního dialogu.

Podle organizátorů konference hrozí totiž, že do deseti let odejde do důchodu třetina pracovníků, což je podle odhadu zhruba 30.000 lidí. Právě zavádění automatizace a robotizace je to jedinou možnou cestou, jak tento hrozící nedostatek zaměstnanců v zemědělství nahradit, a to z toho důvodu, že mladí lidé sice vycházejí ze středních zemědělských škol a učilišť, ale ne všichni míří do zemědělství, řada z nich odchází pracovat do jiných oborů. Tuto myšlenku v parafrázované verzi totiž vyjádřil předseda Zemědělského svazu (ZS) ČR Ing. Martin Pýcha, který také tuto konferenci průběžně a velmi odborně moderoval. „Jsme v situaci, kdy na trhu práce dochází k obrovskému dynamickému vývoji, a to ne příliš ve prospěch zemědělců, protože v roce 2013 tvořili pracovníci v zemědělství v předdůchodovém věku 13 % a v roce 2016 je to již 36 %,“ prohlásil ve svém úvodním projevu předseda Zemědělského svazu ČR, což znamená, že v příštích letech odejdou do důchodu.

Nedostatek mladých lidí v zemědělství

Podle Martina Pýchy hrozí, že je nikdo nenahradí, protože žáků a studentů, kteří absolvovali středních zemědělské školy a učiliště, jich jde do zemědělství třetina a dvě třetiny míří jinam. To samozřejmě vytváří napětí, které se vedení Zemědělského svazu a příslušní hospodářští pracovníci snaží řešit dovozem pracovních sil z Ukrajiny či jiných států. To je však organizačně velice náročné. Protože připravit zahraniční pracovníky není jednoduché a to i z hlediska jejich odborné přípravy. Proto také vedení zemědělských podniků vidí cestu v tom, zavádět do zemědělské výroby další automatizaci a robotizaci. Martin Pýcha v této souvislosti upozornil na skutečnost, že 20 % nákupů nových technologií hospodářská vedení podniků učinilo, ne zrovna, že by jim to přinášelo ekonomický profit, ale kvůli nedostatku pracovníků potřebných pro zajištění další zemědělské výroby. Vždyť 85 % podniků se potýkalo s nedostatkem pracovní síly. „Jsem přesvědčen, že toto číslo poroste,“ dodal. Zemědělský svaz se této otázce začal intenzivně věnovat před pěti lety, kdy začal na středních a základních školách organizovat osvětu, to je přiblížit mládeži co pro ně osobně může práce v zemědělství přinést. Organizují se Dny otevřených dveří a další obdobné akce.

Předseda Zemědělského svazu ČR dále zdůraznil, že jedním z dalších opatření, jak zabezpečit, aby se naše zemědělství dále rozvíjelo, bylo založení technologické platformy, jejímž cílem je seznamovat zemědělce s výsledky výzkumu, neboť „jsme v situaci, kdy výzkumníci něco zkoumají a zemědělci ani nevědí co,“ konstatoval Martin Pýcha. Zároveň poukázal na to, že jsou u nás lidé, kteří s moderními technologiemi vůbec neumějí pracovat. Je to dáno i tím, že samy střední školy a učiliště nemají tato moderní technologická zařízení pro názornost výuky a také nemají ani pedagogy, kteří by sami byli schopni žáky a studenty s těmito technologiemi seznamovat. Tato situace se mj. projevuje i tím, že mnozí mladí lidé ztrácejí počáteční zájem o zemědělství. Pomoci řešit by to měl stát a také kraje, které však na to nemají potřebné finanční zdroje ze strany státu.

Jedním ze základních práv zaměstnanců je kolektivní vyjednávání

Zástupce Odborového svazu pracovníků zemědělství a výživy – Asociace svobodných odborů ČR Milan Šubrt se ve svém vystoupení věnoval především otázce sociálního dialogu v zemědělství, který se projevuje úpravou vztahů mezi zaměstnavateli a odbory, jakožto zástupci zaměstnanců. Konstatoval, že cílem tohoto sociálního dialogu je uzavření kolektivní smlouvy, a to prostřednictvím kolektivního vyjednávání, ať již podnikové či odvětvové, nazývané Kolektivní smlouva vyššího stupně (KSVS).  Zároveň uvedl, že, pokud jde o uzavírání KSVS, v zemědělství nejde o takové problémy, jako v jiných oborech. Podle Milana Šubrta v souvislosti s postupným zaváděním automatizace a robotizace v zemědělství, a tím i odchodem řady zaměstnanců z těchto zautomatizovaných pracovišť, roste význam kolektivního vyjednávání a uzavírání kolektivních smluv, protože je potřeba těm lidem, kteří nadále v zemědělství budou pracovat, zajistit patřičné pracovní a sociální podmínky. Zdůraznil, že uzavření kolektivní smlouvy, ať již podnikové či odvětvové, je výrazem dohody obou stran a jejich snahou by mělo být se v dobrém se dohodnout na oboustranně výhodném znění kolektivní smlouvy. Význam KSVS spočívá především v tom, že řeší otázku minimálních mzdových tarifů pro celé odvětví zemědělství s tím, že po jejím schválení ministerstvem práce a sociálních věcí, je její platnost rozšířena na celé odvětví. Konstatoval, že 70 % zaměstnanců je se zněním KSVS spokojeno a 30% je nespokojeno.

V této souvislosti se Milan Šubrt věnoval i otázce, že někteří zaměstnavatelé se v rámci kolektivního vyjednávaní chovají ne zrovna férově. Stává se v některých případech, že ti zaměstnanci, kteří mají na starosti kolektivní vyjednávání, jsou svými zaměstnavateli přetěžováni prací, a to zejména v době, kdy by se měli věnovat přípravě na kolektivní vyjednávání. Občas se tedy stává, že zaměstnanci, členové týmu kolektivního vyjednávání, jdou na setkání s vedením podniku ještě v pracovních šatech, neboť právě těsně před jednáním dokončili pracovní úkol, který dostali. Přičemž si ani nestačili vše promyslet a předjednat, načež je v dané místnosti uvítá celé vedení podniku, a to včetně podnikového právníka, které odborářům vysvětlí daný stav věcí. Milan Šubrt takové jednání označil za aroganci. Samozřejmě, že uvedl, že toto není obecný jev v rámci kolektivního vyjednávání, ale v řadě případů se to stává. Přitom si položil řečnickou otázku: Co je pro zaměstnavatele v současné době nejcennějšího? Přece zaměstnanec, odpověděl si. Poukázal zároveň i na to, že jestliže si tito zaměstnavatelé myslí, že v důsledku postupující automatizace a robotizace zemědělské pracovníky již nepotřebují, tak se mýlí, neboť lidé budou i nadále potřeba, byť na jiných pozicích. Třeba jako opraváři těchto strojů. Budou potřeba, zejména ti kvalifikovaní, konstatoval.

Milan Šubrt také poznamenal, že bohužel stále existuje část zaměstnanců, kteří neznají svá práva a zde budou muset odbory se více zaměřit na to, aby zaměstnanci byli lépe informováni o tom, co se v rámci kolektivního vyjednávání děje a jaké mají odbory požadavky ve prospěch zaměstnanců. Zdůraznil, že řada zaměstnavatelů by měla vytvořit pro odboráře, jakožto zástupce zaměstnanců, lepší podmínky pro jejich odborovou činnost. Na mysli měl zejména využití mobilní a počítačové techniky pro vzájemnou komunikaci mezi odboráři v době přípravy na kolektivní vyjednávání.

Na to reagoval Martin Pýcha s tím, že kolektivní vyjednávání v zemědělství je na dobré úrovni a patří k těm, které z historického hlediska patří k těm nejstarším u nás. Vyjednaná KSVS svědčí o shodě mezi zaměstnavateli a odbory.

Sociologický výzkum v podnicích a mezi lidmi

Poté vystoupila Ing. Kateřina Duspivová ze společnosti TREXIMA, která se zabývá podnikovým poradenstvím. Přítomné účastníky konference seznámila se závěry výzkumu o dopadech digitalizace v zemědělství, kdy potvrdila odhad, že v příštích deseti letech může z důvodu odchodu do důchodu opustit zemědělství až třetina pracovníků. Mimo jiné k tomu uvedla, že v roce 2000 pracovalo v našem zemědělství 12 % pracovníků nad 65 let a v roce 2016 to bylo již 36 %. Z výzkumu rovněž vyplývá, že nebudou nahrazeni mladými lidmi, přičemž problém spočívá v tom, ne že by nebyli žáci a studenti ve středních zemědělských školách a učilištích, ale po skončení vyučování ve škole či učilišti již nemají zájem pracovat v zemědělství. Zajímavé je, že 70 % účastníků výzkumu označilo zemědělství jako smysluplnou, potřebnou lidskou činnost. V dalších pořadích se umístily tyto důvody zájmu o zemědělství: Produkujeme české výrobky (56 %), práci se zvířaty a rostlinami (49 %), používání moderních technologií (30 %), podporujeme zdravé stravování (23%). Naopak jako nevýhody práce v zemědělství označili práci o víkendech (61 %), nízkou mzdu (60 %), nízkou prestiž zaměstnání ve společnosti (58 %), přesčasy (39 %) a vliv počasí (38 %).

Výzkum byl dále zaměřen na postup automatizace a robotizace, na investice do strojů a techniky. Výzkumníci zjistili, že v posledních deseti letech do automatizace a robotizace investovalo 57 % zemědělských podniků u nás. Zemědělci nejčastěji pořizovali navigační systémy (70 % podniků) a senzory používané v živočišné výrobě (52 %). Více jak čtvrtina podniků investovala do nákupu robotizovaných technologií, určených pro živočišnou nebo rostlinnou výrobu. Zemědělci vidí jako možný způsob řešení přechod k preciznímu zemědělství, což je dlouhodobě využívaný pojem pro moderní přístupy hospodaření v rostlinné i živočišné výrobě. V této souvislosti Kateřina Duspivová dále uvedla, že pokud jde o důvody investic, tak 72 % podniků to udělalo pro zvýšení efektivnosti výroby, 50 % podniků z důvodu držet krok s nejnovějšími trendy v oboru, 50 % jich to udělalo kvůli úspoře vstupních nákladů, 42 % kvůli úspoře osobních nákladů, 42 % kvůli vyšší kontrole nad výrobními činnostmi a 32 % kvůli šetrnějšímu přístupu k životnímu prostředí. Ale, to je obzvláště zajímavé, 19 % z nich kvůli nemožnosti sehnat zaměstnance.

V další části svého vystoupení Kateřina Duspivová hovořila o tom, co podniky očekávají a jak využívají Program rozvoje venkova. V závěru výzkumu jsou publikována doporučení pro odbory, které zdůrazňuje, že zaměstnanci by měli být mnohem více a podrobnější informováni o tom, jak probíhá kolektivní vyjednávání a jakých výsledků dosáhlo. V doporučení pro podniky je uvedeno, že by podniky měly zjednodušit žádosti o dotace a více se věnovat medializaci dotačních programů.

Pozvanými hosty konference byli i prof. Ing. Boris Šimák, CSc. a Igor Červený z ČVÚT, kdy pan Igor Červený hovořil o zavádění Průmyslu 4.0, a také i Zemědělství 4.0. Dále poukázal na potřebu ochrany dat při zavádění moderních technologií. Zdůraznil, že otázka kyberbezpečnosti by se měla se studenty probírat při výuce již na středních školách.

Organizátoři konference rovněž pozvali i Ing. Jaroslava Vaňouse, který seznámil přítomné účastníky se zaváděním automatice a robotizace v zemědělském družstvu Sloupnice, což již praktikují několik let. Jaroslav Vaňous to označil jako velmi dobrou investici, která přináší úsporu lidí. Na řadě konkrétních příkladů ukázal, jak jim tato robotizace pomáhá, například při dojení krav. Ukazuje se však, že požadavky na odborné znalosti lidí, kteří tyto roboty obsluhují, jsou stále vyšší. Mimo jiné to dokumentoval příkladem z jejich prodejny masa a uzenin, kdy v rámci zavedení EET, muselo odejít několik pracovnic, protože i na prodejní obsluhu je vyžadována znalost počítačů.

V závěru vystoupil ekonom Ing. Vladimír Pikora, Ph.D., který hovořil o problematice automatizace a robotizace z celosvětového hlediska. Konstatoval, že počet lidí na naší planetě poroste, tak bude nutné zabezpečit jejich nasycení. V tom nám právě pomůže další robotizace a digitalizace zemědělství.