Mezinárodní organizace práce (ILO) vydává zprávu pod názvem „Světová zaměstnanost a sociální výhled: trendy v roce 2018“, která se zaměřuje na současný stav trhu práce, vyhodnocuje nejnovější vývoj a provádí globální a regionální projekce nezaměstnanosti. Níže uvádíme stručné shrnutí zprávy, její plné znění naleznete na www.ilo.org. 

Globální hospodářský růst se zvýšil a očekává se, že zůstane poměrně stabilní, avšak nízký.
V roce 2017 vzrostl na 3,6 % poté, kdy v roce 2016 dosáhl svého šestiletého minima ve výši 3,2 %. Budoucí růst pravděpodobně zůstane pod hranicí 4 %, neboť ekonomická aktivita se standardizuje ve většině významných ekonomik bez výrazného podnětu a fixní investice zůstávají na umírněné úrovni.

Celosvětová nezaměstnanost zůstává zvýšená a představuje téměř 190 milionů nezaměstnaných. Podle nového odhadu Mezinárodní organizace práce (ILO) se očekává, že míra celosvětové nezaměstnanosti se v roce 2018 mírně sníží na 5,5 % (oproti 5,6 % v roce 2017). Avšak s rostoucím počtem osob, které vstupují na trh práce, je možné očekávat, že zatímco celosvětová míra nezaměstnanosti zůstane v podstatě nezměněna, počet nezaměstnaných pravděpodobně vzroste o 1,3 milionů.

Na vzestupu jsou zranitelná zaměstnání. Zlepšení v této oblasti zaměstnanosti by měla být pouze mírná a počet pracovníků ve zranitelných formách zaměstnání (např. osob samostatně výdělečně činných a spolupracujících rodinných pracovníků) se v nadcházejících letech pravděpodobně zvýší. V celosvětovém měřítku se v minulosti dosáhlo pokroku v oblasti snižování zranitelných pracovních poměrů, v podstatě se jejich počty ustálily od roku 2012. Odhaduje se, že v roce 2017 přibližně 42 % pracovníků (1,4 miliardy) na celém světě pracovalo ve zranitelných formách zaměstnání, přičemž se očekává, že tento podíl zůstane zvláště v rozvojových a rozvíjejících se zemích obzvlášť vysoký, a to nad 76 % a 46 %. Současná prognóza je znepokojivá a naznačuje, že počet lidí ve zranitelném zaměstnání se v letech 2018 a 2019 zvýší téměř o 17 milionů ročně.

Tempo snižování počtu „chudých pracujících“ se zpomaluje. Podobně tak celosvětový trh práce zaznamenal jen nevýrazný pokrok v této oblasti. V roce 2017 zůstala rozšířená extrémní pracovní chudoba, přičemž více než 300 milionů pracujících v rozvíjejících se a rozvojových zemích má příjem na domácnost, nebo spotřebu na obyvatele nižší než 1,90 USD za den. Celkově je pokrok ve snižování pracovní chudoby příliš pomalý, aby udržel krok s rostoucí pracovní sílou v rozvojových zemích, kde se očekává, že počet pracujících v extrémní pracovní chudobě v roce 2018 překročí 114 milionů lidí, tj. 40 % všech zaměstnaných osob. Rozvíjející se země na druhou stranu dosáhly významného pokroku ve snižování extrémní pracovní chudoby, která dle odhadu v roce 2017 postihovala  méně než 8 % (přibližně 190 milionů) pracovníků.

Významné rozdíly ve výsledcích zaměstnanosti nadále existují mezi jednotlivými regiony a zeměmi. Svět má i nadále různorodé trendy v oblasti zaměstnanosti. Očekává se, že rozvinuté země vstoupí do šestého roku, kdy klesala míra nezaměstnanosti, která v roce 2018 poklesne na 5,5 %, což je nejnižší úroveň od roku 2007. Přesto mnoho zemí i nadále vykazuje vysokou míru nedostatečného využívání pracovní síly s velkým podílem znevýhodněných pracovníků a rostoucími dopady nedobrovolného zaměstnání na částečný úvazek.

Některé rozvíjející se země zaznamenaly v letech 2014 až 2017 výrazný nárůst míry nezaměstnanosti způsobený velkým hospodářským poklesem, částečně kvůli propadu cen komodit v mnoha velkých ekonomikách, jako je Brazílie a Ruská federace. Rok 2018 představuje bod obratu, jelikož se očekává, že míra nezaměstnanosti klesne na 5,5 %.

Stále ještě přetrvávají nerovnosti na trhu práce. Základem tohoto trendu na trhu práce jsou rozdíly mezi řadou demografických skupin. Genderové rozdíly jsou zvláště významné. Jsou obzvláště patrné v severní Africe a v arabských státech, kde ženám hrozí dvakrát větší pravděpodobnost nezaměstnanosti než mužům. Jakmile nastoupí do zaměstnání, ženy čelí segregaci z hlediska sektoru, povolání a typu pracovního poměru, což často vede k omezenému přístupu ke kvalitnímu zaměstnání. Například 82 % žen v rozvojových zemích bylo v roce 2017 zaměstnáno ve zranitelných formách zaměstnání oproti 72 % mužů.

Nedostatek pracovních příležitostí pro mládež (osoby mladší než 25 let) představuje další významnou globální výzvu. Mladí lidé jsou mnohem méně zaměstnáni než dospělí, přičemž celosvětová míra nezaměstnanosti mládeže činí 13 %, což je třikrát vyšší hodnota než míra nezaměstnanosti u dospělých (4,3 %). Problém je zvláště naléhavý v severní Africe, kde téměř 30 % mladých lidí na trhu práce nemá práci. Důležitý je také fakt, že mezi mladými pracovníky existují nerovnosti mezi ženami a muži, což ještě více ztěžuje úspěch ve snižování rozdílů mezi pohlavími.

Pokud se podíváme do budoucnosti, předpokládané strukturální přesuny do odvětví služeb by mohly vytvořit komplexní tlaky na kvalitu pracovních míst. Od vnitřních a vnějších faktorů, jako je technologický pokrok, kapitálová akumulace, globalizace, demografie a vládní politiky se očekává, že budou i nadále stimulovat přerozdělení zaměstnanosti napříč odvětvími výroby. Ve všech příjmových skupinách se předpokládá, že v odvětví služeb bude zaměstnán neustále rostoucí počet zaměstnanců, zatímco zaměstnanost v zemědělství bude pokračovat v dlouhodobém klesajícím trendu.

Stárnoucí populace přinese další tlak na budoucí výzvy na trhu práce. V důsledku rostoucí střední délky života a klesající míry porodnosti se celosvětový růst populace výrazně zpomalil a očekává se, že tato tendence bude pokračovat i v příštích několika desetiletích. Pokud jde o rozvinuté země, odhaduje se, že do roku 2030 bude na každých deset pracovně aktivních osob připadat pět osob ve věku 65 let a více. Podpora zaměstnatelnosti pracovníků prostřednictvím celoživotního vzdělávání je proto důležitým klíčem k rozšíření jejich pracovních příležitostí, a to i ve vyšším věku.