Změny ve Strategickém plánu SZP povedou ke snížení objemu produkce potravin a tím k jejich zdražení!
Rozhovor s předsedou Odborového svazu pracovníků zemědělství a výživy – Asociace svobodných odborů ČR Bohumírem Dufkem
CO SE DOZVÍME NA OBALU POTRAVIN?
Údaje uváděné na obalech potravin jsou pro spotřebitele základním zdrojem informací, aby se mohl rozhodnout při výběru ze širokého spektra výrobků. Co a jak musí být na baleném výrobku uvedeno, ukládají české zákony a prováděcí vyhlášky a také nařízení Evropského společenství.
V České republice jsou základní požadavky na označování všech potravin stanoveny zákonem č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích, ve znění pozdějších předpisů. Další požadavky jsou pak stanoveny v prováděcích vyhláškách k zákonu. Také veterinární zákon obsahuje některé zvláštní požadavky, které souvisejí s označováním některých produktů živočišného původu.
Od prosince 2014 začnou platit nová pravidla značení potravin, a to díky novému nařízení 1169/2011/ES. Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.
Které nejdůležitější údaje o výrobku bychom měli na jeho obalu vždy najít? Především by to měl být název výrobce, dovozce nebo prodávajícího, název druhu, skupiny nebo podskupiny výrobku, údaj o množství výrobku (hmotnost nebo objem), datum spotřeby, údaj o způsobu skladování a použití, u některých potravin výživové hodnoty a složení výrobku.
Důležité a potěšitelné je také to, že podle výše uvedeného nařízení Evropské unie bude muset být na obalech větší písmo (o velikosti 0,9 milimetrů u nejmenších obalů jako například žvýkačky a 1,2 milimetrů u větších obalů) a nově budou muset být označeny například alergeny. O dva roky později by měly být na obalu výrobku uvedeny také údaje o jeho výživových hodnotách. Někteří výrobci tento údaj začnou snad uvádět již dříve se změnou obalů.
Čeho bychom si měli na obalu potravinového výrobku zejména všímat? Určitě to bude doba spotřeby. Ta může být vyjádřena dvěma způsoby - jednak datem použitelnosti nebo také datem minimální trvanlivosti.
Datum použitelnosti je na obalech uvedeno slovy "Spotřebujte do...". A měl by následovat den, měsíc a rok této lhůty. Datum použitelnosti by mělo vyjádřit dobu, po kterou si potraviny uchovávají své vlastnosti a zdravotní nezávadnost. Výrobce u těchto výrobků musí také uvést podmínky skladování.
Doba použitelnosti se používá pro potraviny, které rychle podléhají zkáze, tedy například mléčné výrobky, chlazené maso, lahůdky apod. Výrobky s prošlou dobou použitelnosti jsou považovány za zdravotně závadné a nesmějí být prodávány.
Datum minimální trvanlivosti je uvedeno slovy "Minimální trvanlivost do ...". A opět by měl být uveden den, měsíc a rok.
Datem minimální trvanlivosti by měly být označovány potraviny, které se rychle nekazí, tj. například konzervy, nápoje, těstoviny. Tyto výrobky lze prodávat i po uplynutí data minimální trvanlivosti, pokud jsou splněny tři základní podmínky - musí být zdravotně nezávadné, musí být umístěny odděleně od ostatních prodávaných potravin a zřetelně označené jako prošlé. Po ukončení data minimální trvanlivosti výrobce negarantuje chuťové a výživové kvality výrobku, zodpovědnost za zdravotní nezávadnost potraviny přebírá prodejce.
Země původu - uvádění tohoto údaje je obecně povinné. Původ potravin je nutný označovat u hovězího masa, vajec, čerstvého ovoce a zeleniny. U jiných výrobků není přesná země původu v rámci EU zatím uváděna.
Složení výrobku je údaj, který by měl zahrnovat všechny složky použité při výrobě, které zůstávají jako součást potraviny. Nově budou muset být jasně odlišeny alergeny, a to tučným typem písma. Přídatné látky, takzvaná éčka, se uvádějí kategorií (konzervant, barvivo, sladidlo, stabilizátor atd.) a názvem nebo kódem E a číslem. Pokud je nějaká složka zvýrazněná (v názvu nebo grafice) nebo je důležitá pro charakterizaci potraviny, je třeba její podíl uvést v procentech.
Výživové hodnoty se většinou vztahují na 100 gramů či mililitrů. Setkat se můžeme se zkratkou DDD (doporučené denní množství) nebo GDA (guideline daily amounts - česky "směrnice pro denní množství"), což vyjadřuje informaci, jaký podíl tvoří porce dané potraviny z doporučeného denního příjmu energie, případně jednotlivých živin (bílkovin, sacharidů, tuků, vlákniny, soli apod.). V současné době platí povinnost uvádět výživové hodnoty jen u výrobků obsahujících výživové tvrzení, jako například s nízkým obsahem tuku, nebo u potravinových doplňků a potravin pro ozvláštní výživu. Od konce roku 2016 však tyto údaje budou muset být téměř na všech potravinách.
A už úplnou samozřejmostí by měla být zřetelně vyznačena cena výrobku. A to ať již na obalu výrobku nebo na jiném přístupném místě, například na regálu, na kterém je výrobek vystaven.
V závěru je třeba zdůraznit, že údaje na balení potravin na trhu v České republice musí být uvedeny v českém jazyce, kromě obchodního názvu potraviny. Údaje musí být pro spotřebitele srozumitelné, uvedené na viditelném místě, snadno čitelné, nezakryté, nepřerušované jinými údaji, nesmazatelné a vyjádřené v nekódované formě. To znamená, že způsoby označování potravin musí být prováděny tak, aby neuváděly spotřebitele v omyl.
Zdroj: Potravinářská komora ČR
V České republice jsou základní požadavky na označování všech potravin stanoveny zákonem č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích, ve znění pozdějších předpisů. Další požadavky jsou pak stanoveny v prováděcích vyhláškách k zákonu. Také veterinární zákon obsahuje některé zvláštní požadavky, které souvisejí s označováním některých produktů živočišného původu.
Od prosince 2014 začnou platit nová pravidla značení potravin, a to díky novému nařízení 1169/2011/ES. Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.
Které nejdůležitější údaje o výrobku bychom měli na jeho obalu vždy najít? Především by to měl být název výrobce, dovozce nebo prodávajícího, název druhu, skupiny nebo podskupiny výrobku, údaj o množství výrobku (hmotnost nebo objem), datum spotřeby, údaj o způsobu skladování a použití, u některých potravin výživové hodnoty a složení výrobku.
Důležité a potěšitelné je také to, že podle výše uvedeného nařízení Evropské unie bude muset být na obalech větší písmo (o velikosti 0,9 milimetrů u nejmenších obalů jako například žvýkačky a 1,2 milimetrů u větších obalů) a nově budou muset být označeny například alergeny. O dva roky později by měly být na obalu výrobku uvedeny také údaje o jeho výživových hodnotách. Někteří výrobci tento údaj začnou snad uvádět již dříve se změnou obalů.
Čeho bychom si měli na obalu potravinového výrobku zejména všímat? Určitě to bude doba spotřeby. Ta může být vyjádřena dvěma způsoby - jednak datem použitelnosti nebo také datem minimální trvanlivosti.
Datum použitelnosti je na obalech uvedeno slovy "Spotřebujte do...". A měl by následovat den, měsíc a rok této lhůty. Datum použitelnosti by mělo vyjádřit dobu, po kterou si potraviny uchovávají své vlastnosti a zdravotní nezávadnost. Výrobce u těchto výrobků musí také uvést podmínky skladování.
Doba použitelnosti se používá pro potraviny, které rychle podléhají zkáze, tedy například mléčné výrobky, chlazené maso, lahůdky apod. Výrobky s prošlou dobou použitelnosti jsou považovány za zdravotně závadné a nesmějí být prodávány.
Datum minimální trvanlivosti je uvedeno slovy "Minimální trvanlivost do ...". A opět by měl být uveden den, měsíc a rok.
Datem minimální trvanlivosti by měly být označovány potraviny, které se rychle nekazí, tj. například konzervy, nápoje, těstoviny. Tyto výrobky lze prodávat i po uplynutí data minimální trvanlivosti, pokud jsou splněny tři základní podmínky - musí být zdravotně nezávadné, musí být umístěny odděleně od ostatních prodávaných potravin a zřetelně označené jako prošlé. Po ukončení data minimální trvanlivosti výrobce negarantuje chuťové a výživové kvality výrobku, zodpovědnost za zdravotní nezávadnost potraviny přebírá prodejce.
Země původu - uvádění tohoto údaje je obecně povinné. Původ potravin je nutný označovat u hovězího masa, vajec, čerstvého ovoce a zeleniny. U jiných výrobků není přesná země původu v rámci EU zatím uváděna.
Složení výrobku je údaj, který by měl zahrnovat všechny složky použité při výrobě, které zůstávají jako součást potraviny. Nově budou muset být jasně odlišeny alergeny, a to tučným typem písma. Přídatné látky, takzvaná éčka, se uvádějí kategorií (konzervant, barvivo, sladidlo, stabilizátor atd.) a názvem nebo kódem E a číslem. Pokud je nějaká složka zvýrazněná (v názvu nebo grafice) nebo je důležitá pro charakterizaci potraviny, je třeba její podíl uvést v procentech.
Výživové hodnoty se většinou vztahují na 100 gramů či mililitrů. Setkat se můžeme se zkratkou DDD (doporučené denní množství) nebo GDA (guideline daily amounts - česky "směrnice pro denní množství"), což vyjadřuje informaci, jaký podíl tvoří porce dané potraviny z doporučeného denního příjmu energie, případně jednotlivých živin (bílkovin, sacharidů, tuků, vlákniny, soli apod.). V současné době platí povinnost uvádět výživové hodnoty jen u výrobků obsahujících výživové tvrzení, jako například s nízkým obsahem tuku, nebo u potravinových doplňků a potravin pro ozvláštní výživu. Od konce roku 2016 však tyto údaje budou muset být téměř na všech potravinách.
A už úplnou samozřejmostí by měla být zřetelně vyznačena cena výrobku. A to ať již na obalu výrobku nebo na jiném přístupném místě, například na regálu, na kterém je výrobek vystaven.
V závěru je třeba zdůraznit, že údaje na balení potravin na trhu v České republice musí být uvedeny v českém jazyce, kromě obchodního názvu potraviny. Údaje musí být pro spotřebitele srozumitelné, uvedené na viditelném místě, snadno čitelné, nezakryté, nepřerušované jinými údaji, nesmazatelné a vyjádřené v nekódované formě. To znamená, že způsoby označování potravin musí být prováděny tak, aby neuváděly spotřebitele v omyl.
Zdroj: Potravinářská komora ČR