Změna v poskytování pracovněprávního poradenství od 1. 1. 2016

Státní úřad inspekce práce informuje veřejnost, že s účinností od 1. 1. 2016 je poskytováno ze strany orgánů inspekce práce základní pracovněprávní poradenství na následujících pracovištích oblastních inspektorátů práce.

Členství v OSPZV-ASO ČR

  • Sdružujeme 35 000 členů.
  • Členství v odborovém svazu není podmíněno prací v zemědělství či zpracovatelském průmyslu.
  • Našimi členy jsou zaměstnanci z různých pracovních odvětví.
  • Naším cílem je obhajoba lidí, pro něž je práce hlavním zdrojem obživy.

Programové zaměření OSPZV-ASO ČR

  • Upevnění postavení českých zemědělců a zajištění jejich ekonomické stability v rámci zemědělského trhu Evropské unie.
  • Nepřipustit oklešťování zákoníku práce, které připravuje současná vláda a zamezit přijetí zákona o stávce a výluce.
  • Zvýšení minimální mzdy.
  • Zveřejněno: 12.12.2018

Francouzi vraždí policii i sebe navzájem kvůli zdražení pohonných hmot. Cizinci se to musí zdát naprosto šílené a iracionální. Francouzi nikoliv. Snad ještě před dvěma nebo třemi týdny zdánlivě pevný Macron se teď jeví, jako by tápal, co ještě slíbit, aby mu obyvatelstvo přestalo čmárat po Vítězném oblouku. Spoustu „žlutých vest“ neuchlácholil ani prezidentův slib, že sníží daně a zvýší mzdy. Slibují mu konec páté republiky. Pojďme se zkusit na nepokoje podívat francouzskou optikou.

Budu z části vycházet z toho, co vysvětloval francouzský sociolog Philippe d’Iribarne. Průměrný Francouz, příslušník střední střídy se cítí být dlouhodobě opovrhován. To, co na povrch vypadá jako finanční problém, je mnohem hlubší a dotýká se citlivého Francouzova ega. Francouz má pocit, že se chová čestně, hodně pracuje a platí daně, ale že si ho přesto nikdo neváží. Zdá se mu, že se s ním zachází s velkým despektem a s opovržením.

Svoboda, rovnost, bratrství

Francouzi jsou prý národem, který potřebuje cítit svou váženost. A to nejen mezi ostatními státy, ale právě i uvnitř toho svého. Jsou prý schopni se vyrovnat s určitou dávkou nerovnosti, ale jen do té doby, dokud cítí, že si jich autority váží. Právě v tomto bodě vidí d’Iribarne spojitost s Velkou francouzskou revolucí, kdy měli lidé obdobné pocity: cítili se znevažováni a měli pocit, že s nimi autority zacházejí neuctivě.

A věřte, že VFR je ve Francouzích hluboce zakořeněná. S jistou dávkou nadsázky bych řekla, že ji tak trochu milují. Čtrnáctý červenec, to je ve Francii pojem a veliký svátek. Slavné „liberté, egalité, fraternité“ (svoboda, rovnost, bratrství), heslo revoluce, je napsáno na mnohých, možná na většině francouzských škol.

Zvláště z našeho pohledu by Macron vůbec nemusel být tak špatným prezidentem. Z francouzského pohledu je čím dál horší. Oni se chovají (nebo spíš chovali) v souladu se zákonem, on se na Antilách fotí s polonahými delikventy a chrání svého poradce, který bez oprávnění fyzicky zasahoval do demonstrace spolu s policií (tzv. aféra Benalla, což byla asi poslední záležitost, která Francouze hodně pobouřila předtím, než to vypuklo). Na průměrného občana prý Macron působí jako hlava státu pro bohaté, pro kterou je střední třída méně než nic.

Automobilové království

Když jim vadí, jak se s nimi zachází, proč je tedy zvedlo za gauče až zvýšení daně z pohonných hmot? Francouzi to podle sociologů vnímají jako zásah do svého způsobu života. Když jim podraží benzín a nebudou na něj mít peníze, stát jim tím de facto zabraňuje jezdit autem. Jenže, jakkoliv to může znít vtipně, své auta prý považují za svůj osobní prostor, kterému vládnou oni a nikdo jiní. Mají zkrátka pocit, že Macron tím zasahuje do jejich „liberté“.

Francouzi vnímají svůj sociální systém jako extrémně nespravedlivý. Mají pocit, že nejvíc dostávají nejbohatší a nejméně ti nejchudší. Oponenti žlutých vest (i ti existují) vysvětlují, že vysoké daně musí zůstat, protože právě ty vyrovnávají ten nespravedlivý systém a jejich prostřednictvím se peníze přerozdělují. Pokud budou nižší daně, musí se Francouzi rozloučit s některými druhy podpory, které stát poskytuje.

Finský ráj to napohled

Další aspekt, který někteří Francouzi považují za problematický, je prezidentský systém. Moc je příliš koncentrovaná, někteří z nich by se rádi více přiblížili parlamentnímu systému. Dávají si za příklad třeba Finsko, které omezilo prezidentskou moc. Teď mohou finští občané podávat návrhy parlamentu, pokud seženou 50 tisíc podpisů (1 % populace). Francouzi ale možná ani nemají jiný způsob, jak osobě dát vědět, než pořvávat na kruhových objezdech. Říká se, že teď protestuje vrstva, která dlouho nebyla slyšet. Mezi zatčenými je taky poměrně dost seniorů, což není zrovna prototyp výtržníka.

„Macron se dotkl všeho, včetně sociálních jistot. Uvrhl lidi do bídy a zesměšňuje je. Jak může chtít, aby byli spokojení,“ říká třeba starší pár, který se účastní protestů. „Finanční situace je příšerná, mám toho dost. Vláda je k tomu hluchá a slepá a hněv je větší a větší. A není divu. Je třeba, abychom se spojili,“ tvrdí zase matka dvou dětí.

Na závěr proč vlastně Francouzi běhají po ulicích zrovna ve žlutých vestách. Žlutá vesta je součástí povinné výbavy francouzského motoristy (což se jim nelíbí). A Macron jim chce sáhnout do autonomního prostoru vlastního auta. Žlutou Francouzi také chápou jako barvu zrady, nedůvěry, ale i stávky. Název žluté vesty ale začala používat hlavně média, a to ještě mnohem dřív, než protesty vypukly. Tím se z reflexní vesty stalo jejich poznávací znamení a název si demonstrující vzali za svůj. 

https://www.reflex.cz/clanek/komentare/91797/proc-se-francouzi-zblaznili-co-spojuje-protesty-s-francouzskou-revoluci-a-proc-zrovna-zluta-vesta.html

 

  • Zdroj: Reflex.cz