Jednou z velmi úspěšných komodit v rostlinné výrobě u nás je i produkce cukru. Vyrobí se ho mnohem více, než spotřebuje náš trh. Ročně se vyrobí více než 500 000 tun cukru, přičemž jeho domácí spotřeba je na úrovni 350 000 tun ročně. Přirozeně, že se asi ptáte, co se děje s přebytkem cukru? Odpověď je poměrně jednoduchá. Vyváží se do Evropy i na Blízký a Střední východ. Takže je to jedna z rostlinných komodit, která šíří slávu českého cukrovarnictví po celém světě. Vždyť výroba cukru má na území dnešní České republiky více než dvousetletou tradici.

Zpočátku se i u nás zpracovávala cukrová třtina, která byla posléze nahrazena řepou cukrovkou. V polovině 16. století se již do Evropy dovážel cukr z Kuby a Mexika. U nás byla postavena první rafinerie třtinového cukru v roce 1787 na Zbraslavi. Brzy na to se však v Evropě začalo šířit řepné cukrovarnictví a v roce 1812 již pracovaly také cukrovary na našem území (Žleby, Semily, Liběchov). K významnému rozvoji řepného cukrovarnictví došlo již na počátku 19. století.

Vraťme se však do současnosti. Nařízením Evropského parlamentu a rady (EU) č. 1308/2013, kterým se stanoví společná organizace trhů se Zemědělskými produkty, se rozhodlo, že od 1. října 2017 byl zrušen kvótový systém v komoditě cukr. Tato skutečnost přirozeně znamená pro naše pěstitele cukrové řepy i pro výrobce cukru změnu ekonomických podmínek, kdy budou muset umět reagovat na vyšší konkurenci v rámci EU, potažmo i ve světě, která tímto okamžikem nastává.

Samozřejmě, že jsem se zajímal, jak jsou na to připraveni. Oslovil jsem několik odborníků z řad členů Agrární komory ČR, od nichž jsem se dozvěděl, že cukr byl v minulosti v rámci Československa, potažmo i České republiky po r. 1993, vždy významný exportní artikl. Pro naše pěstitele cukrovky a výrobce cukru byla typická vysoká úroveň našeho řepařství a cukrovarnictví. Mimochodem, na počátku 90. let bylo v ČR na 70 cukrovarů. Jenže následný živelný vývoj po r. 1990, který byl značně ovlivněn i vstupem zahraničního kapitálu do cukrovarů, znamenal nakonec postupnou ztrátu našeho tehdejšího vynikajícího cukrovarnictví, a to až skoro do evropského podprůměru. Což se projevilo v absenci investic nejen do výroby cukru v cukrovarech, ale i ve využití moderních technologii na polích, a tím i nižších výnosů cukrovky.

Rovněž vstup České republiky do EU v roce 2004 znamenal pro pěstitele cukrovky a výrobce cukru další radikální změnu, neboť v roce 2005 byla uskutečněna restrukturalizace cukerního průmyslu, a to jako výsledek politického rozhodnutí tehdejších státních orgánů o reformě odvětví cukru. Výsledkem této politiky je, že v současné době existuje u nás jen sedm cukrovarů, kdy cukrovary Litovel, Vrbatky a Prosenice jsou v českých rukou, zatímco cukrovary Hrušovany, Opava, Dobrovice a České Meziříčí jsou vlastněny zahraničními společnostmi.

Navíc, situaci v našem cukrovarnictví zhoršuje skutečnost, že ve srovnání se standardní Evropou naši pěstitelé cukrovky nejsou majetkově propojeni s cukrovarnickými podniky. Jejich vzájemný vztah je ryze obchodnického typu, tedy dodavatel – odběratel. To je důležité i z hlediska možné budoucnosti celého odvětví cukrovka – cukr. O budoucnosti odvětví by měla rozhodnout především konkurenceschopnost pěstitelů cukrovky (tj. výnosy), která by byla podložena kladnou ekonomikou této komodity, jako je cena cukrovky, tržby a náklady na její pěstování. Dále je to i ekonomicky efektivní produkce cukrovarů v širokém spektru výrobků, která pozitivně ovlivňuje toto odvětví. Jde o to, že kromě cukru jsou dalšími produkty cukrovarů například bioetanol, líh, hnojiva, krmiva atd. To vše ovlivňuje jejich konkurenceschopnost. Významnou roli zde sehraje i budoucí strategie jejich zahraničních majitelů. Důležitým aspektem je zároveň i podpora tohoto odvětvi od státních orgánů, kde jde například o dostatečné pokrytí výroby dotacemi pro citlivé komodity.

Co nastane po zrušení kvót?

Pěstitelé cukrové řepy i výrobci cukru jsou přesvědčeni, že v zahraniční konkurenci obstojí. V současnosti v Evropě sice významně narůstají plochy cukrovky, takže bude nadprůměrná produkce cukru, ale rozměr pěstovaní cukrovky v ČR je a bude dán žádoucí ekonomickou prosperitou pěstitelů a především chováním cukrovarnických společnosti a podporou tohoto odvětvi od státu. Skutečnost, že jsme konkurenceschopní v rámci EU, podtrhuje fakt, že máme žádoucí vhodné půdní a klimatické podmínky a pěstitelé cukrovky jsou na vysoké odborné úrovni.

Nicméně s ohledem na postupně rostoucí a stabilizující se výnosy cukrovky, tak nově vzniklý volný trh, naši pěstitelé cukrovky pravděpodobně ustojí. Značnou roli v tom hraje ekonomika. Důležitým faktorem je zde cena za produkci. Nulovou rentabilitu představuje částka 700 Kč za 1 t cukrovky při standardní jakosti 16 % cukernatosti a zisk je tvořen pouze dotací v rámci citlivých komodit. Výrobní kvóta pro cukr v ČR byla, až do 30. záři 2017, ve výši 372 459 tis. tun, což přibližně odpovídá tuzemské spotřebě. Česká republika vždy byla ve výrobě cukru soběstačná, ba co víc, výrazně proexportní. V rámci celé EU jsme 7. největším výrobcem cukru, říkají odborníci Agrární komory ČR. Podle nich lze očekávat, že dojde k navýšení tuzemské produkce a vzhledem k tomu, že spotřeba zůstává stále na stejné úrovni, budeme nuceni cukru vyvážet ještě výrazně vice!. Problém však vznikne v tom smyslu, že nadbytek cukru se projeví v celé EU. Může jít až o 25 – 30 % nárůst. Je to dáno tím, že pro rok 2017 se plochy v EU navýšily. Na druhé straně pravděpodobně poklesne rentabilita pěstování cukrové řepy, protože nabídky cen od cukrovarů jsou během let klesající. Problém je i v tom, že cukrovku nelze dodávat jinam než do cukrovarů v ČR. Transport by byl příliš nákladný. Možné posuny a přesuny jsou jen u cukru, ne u cukrové řepy. Prioritou pěstitelů cukrové řepy je zásobovat tuzemské cukrovary cukrovou řepou. Ze zahraničí může odebírat cukrovku pouze cukrovar Opava (z Polska) a Hrušovany (z Rakouska a Slovenska), a to s ohledem na dopravní vzdálenosti vypěstované cukrové řepy. Ze zahraničí se však jedná o malá množství cukrovky.

Pokud jde o výnosy, ty jsou nyní v ČR uspokojivé. V Německu jsou zpravidla o 4–5 tun vyšší, ve Francii dokonce i u hranice 95 t/ha. Pak jsou schopni prodávat cukrovku i za nižší cenu než 700 Kč za tunu. Navíc také rozhoduje, že v zahraničí vlastní cukrovary pěstitelé cukrové řepy a pobírají dividendy, u nás ne!

Mezioborová dohoda pěstitelů a výrobců z roku 2016

Pěstitele cukrovky v ČR zastupují Svaz pěstitelů cukrovky Čech a Svaz pěstitelů cukrovky Moravy a Slezska. Cukrovarnické společnosti sdružuje Českomoravský cukrovarnicky spolek. Přičemž svazy i spolek jsou členy AK ČR a v rámci AK ČR aktivně působí Komoditní rada cukrovka – cukr. Tyto instituce se snaží rovněž ovlivnit i legislativu, tak aby pěstitelé i výrobci na tom byli lépe než zahraniční konkurence. Jak odborníci Agrární komory ČR v této souvislosti zdůraznili, významným aktem pro zajištění kladné budoucnosti odvětví po zrušení kvót je uzavření mezioborové dohody v roce 2016, ve které jsou definovány principy spolupráce mezi pěstiteli a zpracovateli cukrovky v souladu s legislativou EU. Dohoda byla uzavřena ve spolupráci s orgány Ministerstva zemědělství ČR, kdy podpisu byl účasten i ministr zemědělství. Zároveň se očekává, že po ukončení kvótového systému logicky dojde ke změnám v české legislativě.

Jak to vidí výrobci cukru?

Jedním z nejznámějších cukrovarů u nás je cukrovar Dobrovice na Mladoboleslavsku, který je s cukrovarem České Meziříčí, jsou součástí společnosti Tereos TTD, a.s., která je vedoucí skupinou v oblasti zpracování cukrové řepy v České republice a zároveň patří mezi deset největších potravinářských firem u nás. V uplynulých letech mohly oba cukrovary prodat v rámci produkční kvóty pouze 209 000 tun cukru, a to v rámci EU. To, co bylo vyprodukováno nad tuto normu, tak mohly oba cukrovary prodat mimo EU na základě tzv. vývozních licencí, neboli jako cukr pro nepotravinářské použití. Pro první kampaň v liberálním prostředí plánují navýšeni výroby přibližně o 20 %, což je umožněno díky navýšení ploch cukrové řepy na 38 500 hektarů. Staví na dodávkách tuzemských pěstitelů, kteří dodávají dostatečné množství suroviny pro potřebu jejich výroby. Společnost Tereos TTD zároveň investovala značné finanční prostředky do snižování energetických, logistických a fixních nákladů. Konec kvót vidí jako příležitost díky naši výhodné logistické pozici ve střední Evropě rozšířit portfolia jejich zákazníků i v sousedních zemích. Umístění České republiky ve střední Evropě umožňuje českým producentům prodávat cukr a líh do deficitních zemí. Zrušení kvót a vývozních licencí otevírá pro české výrobce trh s více než 70 miliony zákazníky, vysvětlili mně odborníci Agrární komory ČR. Podle nich jsou současní evropští výrobci schopni pokrýt plně potřeby evropských zákazníků. Vznik nového cukrovaru u nás v podstatě neočekává nikdo z našich výrobců cukru. Zrušení kvót navíc přinese výrazné navýšení výroby cukru v rámci Evropské unie, což s sebou již teď přináší tlak na cenu komodity cukru a tím také tlak na výrobce a jejich náklady. Očekávají proto spíše opak, a to sice, že liberální režim může znamenat pro některé méně konkurenceschopné výrobce ukončení jejich činnosti.

Podpora státu při pěstování cukrovky je nezbytná!

V současné době se hodně mluví o soběstačnosti ve výrobě potravin. Když se podíváme, kam se dostaly komodity jako např. vepřové maso nebo ovoce a zelenina, tak jako hlavni úkol státu, ale i Agrární komory ČR, vidí odborníci přes cukrovou řepu a výrobu cukru v tom, aby stát nedopustil to samé v komoditě cukr – cukrovka, jak k tomu došlo například u živočišných komodit. Vzhledem ke konci kvótového systému a výhledu vývoje trhu se právě teď jeví jako zásadní otázka nadále podporovat pěstování cukrovky přes systém citlivých komodit. Zároveň konstatují, že v souvislosti s ukončením kvót v EU se nyní cukrová řepa pěstuje pro tržní prostředí. Výsledkem této politiky je navýšeni ploch cukrovky v EU o průměrných 17,5 %. Např. Velká Británie navýšila o 33 %, Německo o 22 %, Francie o 20 %,

Polsko o 14 % a ČR o 8 %. Tím narůstá velký tlak na ceny. Výrobci cukru zde vidí analogii s ukončením kvót na mléko. Největší problém je v tom, jak je formulována Společná zemědělská politika EU, která není jednotná, a jsou velké rozdíly nejen ve výši, ale také ve struktuře plateb mezi jednotlivými státy. Trnem v oku je např. pro německé pěstitele cukrovky podpora cukrovky přes citlivé komodity v deseti státech EU, včetně ČR, kde je ovšem nejnižší. Na druhou stranu tuto podporu cukrovky má německy pěstitel započítanou od roku 2002 v tzv. platbě na farmu. Zaznívají tedy hlasy, že cukrovka by nemusela být dále podporována jako citlivá komodita, protože se v ČR navýšila plocha nad tzv. referenční rámec. Ale problémy s ukončením kvót se do cukrové řepy teprve promítnou a vlastně teď je podpora pěstování cukrové řepy opravdu důležitá. Navýšení ploch cukrovky v ostatních státech EU jasně signalizuje, že by to mohlo pak jít podobným směrem, jako třeba u výše zmiňovaných tradičních komodit, ve kterých v současnosti soběstační nejsme, zdůrazňují výrobci cukru. Proto roste tlak pěstitelů cukrové řepy a výrobců cukru na to, aby současná podpora státu pro další pěstování cukrovky u nás zůstala zachována!