Členství v OSPZV-ASO ČR

  • Sdružujeme 35 000 členů.
  • Členství v odborovém svazu není podmíněno prací v zemědělství či zpracovatelském průmyslu.
  • Našimi členy jsou zaměstnanci z různých pracovních odvětví.
  • Naším cílem je obhajoba lidí, pro něž je práce hlavním zdrojem obživy.

Programové zaměření OSPZV-ASO ČR

  • Upevnění postavení českých zemědělců a zajištění jejich ekonomické stability v rámci zemědělského trhu Evropské unie.
  • Nepřipustit oklešťování zákoníku práce, které připravuje současná vláda a zamezit přijetí zákona o stávce a výluce.
  • Zvýšení minimální mzdy.
  • Zveřejněno: 10.02.2020
  • Autor: Miroslav Svoboda

Časopis Finmag, který je alternativním publicistickým on-line magazínem o ekonomice, penězích a světě, se ve svém pátečním vydání věnoval otázce zavedení důchodové reformy v České republice. Uvedl, že Komise pro spravedlivé důchody nedávno zveřejnila tři varianty toho, jak by důchody u nás měly v budoucnu vypadat. Základem je zavedení rovného důchodu pro všechny, ke kterému se pak bude připočítávat zásluhová část penze podle odsloužených let a výše dosahovaných příjmů. Časopis konstatuje, že předložené verze se liší jen tím, jak „by byly k penzistům štědré“.

Poté je v příslušném článku časopisu uvedena stručná charakteristika verze, kterou podporuje ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová, která by chtěla prosadit variantu, která obsahuje i příplatky k penzi za vychované děti a odpracované roky navíc. Načež k tomu uvádí stanovisko národní rozpočtové rady, že současný systém důchodů je finančně neudržitelný s tím, že jakékoliv zvyšování výdajů bez definování nových příjmů, redukce jiných výdajů či změny jiných relevantních parametrů, jako je například věk odchodu do důchodu, Národní rozpočtová rada považuje za prohloubení daného problému, jak řešit důchodovou reformu. Navíc návrhy Komise pro spravedlivé důchody, jak upozorňuje NRR, kde se na důchodovou reformu vezmou peníze, tuto otázku neřeší.

Časopis dále publikuje stanovisko předsedkyně Komise pro spravedlivé důchody Danuše Nerudové, které bylo publikováno na serveru Peníze.cz, že důchodovou reformu musí uskutečnit politici. Podle ní, oni musejí říci, jak nákladnou reformu chtějí a kde se na ni vezmou peníze. Samozřejmě, že mohou teoreticky jít i úspornou cestou. Zaměřit se jen na to, aby se systém při stejném množství zdrojů nezhroutil. „Pokud by tomu tak bylo, tak to znamená snížení důchodů, a to se žádnému politikovi nepodaří prosadit. A asi ani není žádný takový, který by to chtěl prosazovat,“ říká k tomu Danuše Nerudová. Ideální by, podle ní, bylo, kdyby se „politici rozhoupali k pořádné akci a s penzemi jedním vrzem reformovali i daně…“

Časopis Finmag k tomu poté uspořádal anketu expertů, jichž se zeptal, jaký je jejich názor na předložené varianty důchodové reformy a jak ji vůbec řešit do budoucna. Stručný výtah jejich odpovědí přinášíme:

Eva Zamrazilová, předsedkyně Národní rozpočtové rady, uvedla, že v historii samostatné České republiky byl penzijní systém v přebytku jen sedmkrát. Jeho kumulovaný deficit dosahuje už 300 miliard korun. Mírné přebytky posledních let jsou dané jedinečnou kombinací nadprůměrného hospodářského růstu a mimořádně příznivé demografické situace, a jsou tudíž jen dočasné. Podle ní bude dříve nebo později nutné přistoupit ke kombinaci hned několika opatření. Mezi nimi nejčastěji zaznívá postupné zvyšování věku odchodu do důchodu, tak aby lidé trávili v penzi i nadále v průměru čtvrtinu života, a ne víc. Dále je to vyšší podíl soukromého penzijního spoření a posílení příjmové strany penzijního systému, ať už vyššími odvody z už tak daňově vysoce zatížené práce, nebo financováním z jiných, například majetkových daní. Alternativou jsou prudký nárůst státního dluhu nebo pokles životní úrovně důchodců. Eva Zamrazilová dále uvádí, že pokud bude zachován status quo, penzijní systém se propadne do hlubokých deficitů a stáhne ke dnu celé veřejné finance.

Alena Schillerová, ministryně financí:

Podle ní jsou důchodový systém, jeho udržitelnost a zajištění zdrojů příjmů, důležitými úkoly ministerstva práce a sociálních věcí. Komise pro spravedlivé důchody představila několik variant penzijní reformy, které pro český systém považuje za nejvhodnější. Načež, jak dále Alena Schillerová uvedla, jedná se o návrhy, které nezohledňují příjmovou stránku. Zároveň zdůrazňuje, že občané této republiky by neměli být zatíženi vyššími daněmi. Současně k tomu uvedla, že podle názoru známého ekonoma Davida Marka, Komise pro spravedlivé důchody přehodila otázku, kde vzít peníze na důchodovou reformu, na ministerstvo financí. Což Alen Schillerová vidí podobně.

Zároveň Alena Schillerová zdůraznila, že jednou z priorit této vlády je vytvořit stabilní důchodový systém, na němž by byla shoda napříč politickým spektrem a který by se neměnil s každou nastupující vládou, jako se to stalo u tzv. druhého pilíře. Proto je nejvyšší čas přijít s řešením, které do budoucna obstojí. S tímto záměrem Česká republika rovněž oslovila OECD, aby detailně analyzovala český důchodový systém a přišla s nezávislým návrhem na řešení. Takovým, které bude nejen spravedlivé, ale i rozpočtově udržitelné.

Vít Samek, místopředseda Českomoravské konfederace odborových svazů:

Všichni, kteří hovoří o důchodovém systému, mluví jen o průběžně financovaném důchodovém pojištění. Přehlížejí, že zhruba 4,5 milionu lidí, si vytváří další důchodové zdroje prostřednictvím penzijního a doplňkového důchodového spoření. Vedle toho se v České republice úspěšně rozvíjí takzvaný IV. důchodový pilíř, opět financovaný ze soukromých zdrojů, který představuje vlastnické bydlení, popřípadě pořízení bytu či domu za účelem pronájmu. V tom ČR předbíhá řadu západoevropských zemí a dá se říci, že čeští občané si tak sami našli náhradu za zaměstnanecké penzijní fondy, které jsou v Česku zakázány. Tedy středně a výše příjmové skupiny obyvatel, které si to mohou dovolit, si ke svému „státnímu“ důchodu vytvářejí nezbytný zásluhový přídavek, který jim ve stáří zajistí, že se jejich příjmy proti době pracovní aktivity dramaticky nepropadnou.

Role státu v důchodovém systému nebude už tak zásadní, jako byla na počátku 90. let, kdy kromě průběžného důchodového systému nic neexistovalo. Úlohou prvního důchodového pilíře bude zejména zajistit dobré důchody pro ty, kteří tyto doplňkové zdroje příjmu ve stáří nebudou schopni vytvářet, zejména pro složitou osobní, pracovní či sociální situaci. Tady plní první pilíř svoji funkci velmi dobře. Pokud srovnáme výši důchodu (je vyplácen v čistém) s čistou mzdou, pohybuje se jeho výše u osob s průměrnou mzdou a nižší mezi 60 až 95 procent. To je velmi dobré zabezpečení ve stáří, zvláště když vezmeme v úvahu, že vyplácené důchody v posledních letech reálně rostou. Vít Samek věří, že budoucí vlády si s finanční stabilizací současného prvního pilíře důchodového systému poradí stejně dobře, jak to zvládly dosavadní vlády za posledních třicet let. Připomíná, že podle prvních prognóz tzv. Bezděkovy komise z poloviny 90. let měla Česká republika mít problémy již dnes. Přičemž k tomu dodává, že tyto předvídané problémy nenastaly a toho naplňuje optimismem, že zde nebudou ani po dalších dvou či třech dekádách.

Petr Dufek, analytik ČSOB:

Náš penzijní systém teď v době maximální zaměstnanosti vytváří v podstatě jen symbolický přebytek, a přitom ho čeká zásadní demografická změna. Když pomine parametrické změny, které problém jen, podle něho, odsouvají v čase, tak je v tuto chvíli možné třeba vcelku posílit třetí (dobrovolný) penzijní pilíř formou podpory vyšších příspěvků zaměstnavatelů. Dílčím řešením je i rozvolnění některých investičních pravidel tak, aby úspory v penzijních fondech mohly vydělávat víc. Nakonec pořád totiž jde o jedno jednoduché dilema: spoléhat na peníze z daní, tak jako doposud, i s vidinou rychle rostoucího počtu penzistů, nebo do penzijního systému ještě více zapojit i tvorbu rezerv (úspor). Pokud se ani toto nedokáže, tak se vyšším daním nebo změnám rozpočtových priorit, tj. škrtům, Česká republika nevyhne. V zázračnou cestu zdanění robotů nebo spásné masívní migrace Petr Dufek nevěří.

Miroslav Zámečník, ekonomický analytik České bankovní asociace:

Důchodové reformy mají dvě neblahé vlastnosti: 1. vyžadují konsensus, 2. viditelné ovoce nesou za dvacet-třicet i víc let. Takže generace těch, která musí dospět ke konsensu, a bolestivému, je nesklízí. Tím je vysvětleno, že politické reprezentace v České republice daly, s jedinou výjimkou Nečasovy vláda, od reformy ruce pryč. Pro nastupující generaci to znamená jediné: nespoléhat na stát, zajistit se na stáří samostatně. Je vcelku jedno, zda investovat do penzijních fondů (přičemž mladí lidé by spíš měli volit rizikovější profil s vyšším potenciálním výnosem) nebo do podílových fondů či do nemovitostí, případně vlastního podnikání podpořeného vyšším vzděláním. To vše, podle Miroslava Zámečníka, vlastně představuje určitou formu investování, nikoli preferenci okamžité spotřeby. Zároveň zdůraznil, že zajištění na stáří by měli naši občané zvládnout individuálně. Ovšem, jak k tomu dále podotkl, finanční disciplína na osobní úrovni bolí.

Martin Potůček, sociolog, bývalý předseda důchodové komise:

Podle něho penzijní systém samozřejmě sám o sobě nikdy nic nedokázal. A očekávat návrhy na změny jen od odborníků je také lichá představa. Proměny penzijního systému závisí primárně na rozhodování politiků. Budou to oni, kdo rozhodne, jaké budou naše důchody ve výhledu budoucích desetiletí. Financování veřejného prvního pilíře bude třeba stále více financovat i z jiných zdrojů než z povinných příspěvků na sociální pojištění ekonomicky aktivních občanů. To vyplývá z jednoduché úvahy: zdanění zaměstnanců a zaměstnavatelů je u nás právem kritizováno za to, že je už na samotné hranici únosnosti, a poměr počtu ekonomicky aktivních ke starobním důchodcům se, se stárnutím obyvatelstva, bude stále snižovat. A navrhnout novou podobu penzijního systému se nemůže dařit ani s neustále nově ustanovovanými důchodovými komisemi, ale ani podle rad zahraničních expertů. Potřebujeme trvalou dobře vybavenou výzkumnou a administrativní základnu pro konsenzuální návrhy reforem důchodového systému. Současná vláda by se, podle něho, zasloužila o stát, kdyby ji ustavila co nejdříve.

Vladimír Bezděk, konzultant společnosti EY, bývalý předseda důchodové komise:

Češi nezadržitelně stárnou. Podíl ekonomicky aktivních na populaci se snižuje již od roku 2009. Díky bezprecedentně nízké míře nezaměstnanosti a výraznému růstu mezd v posledních letech zatím nevidí dopady stárnutí do bilance důchodového systému. Ten je v přebytku a v nejbližší době tam i zůstane. Místo toho, aby se využilo nynějšího mimořádně příznivého času k vyztužení dlouhodobé stability důchodového systému, popírá se nutnost zvyšování důchodového věku po roce 2030. Penze se valorizují více, než přikazuje zákon. Důchodová komise intenzivně řeší „spravedlnost“ důchodů, příplatky k důchodu za každé dítě či desetitisícový základní důchod pro každého občana. Podle Vladimíra Bezděka čím více se budou popírat nezvratitelné demografické trendy a činit kroky, které jsou s nimi dlouhodobě v rozporu, tím více bude ekonomická „spravedlnost“ v budoucnu naše občany bolet.

Lukáš Kovanda, hlavní ekonom Czech Fund:

Uvedl, že centrálním bankám vadí, že lidé příliš hodně spoří. Takže snižují úroky. Aby firmy přiměly brát si úvěry a víc investovat. Tím chtějí docílit toho, že převis úspor nad investicemi už nebude takový. Pro penzijní fondy všude na Západě je ale kvůli nižším a nižším úrokům stále obtížnější dosahovat uspokojivého výnosu. Pročež lidé spoří tím spíš a tím víc, aby se při rekordně nízkých úrocích jejich úspory zhodnotily alespoň trošku. Načež centrální banka jde – prostřednictvím tištění peněz ve velkém – se sazbami ještě níž, aby konečně přiměla lidi méně spořit a firmy více investovat. Vyhlídky penzijních fondů se tak, Pole Lukáše Kovandy, dále zhoršují.

Přičemž lidé, jako je například ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová, říkají, že peníze na budoucí důchody obstarají tím, že zvýší daně, zejména těm bohatším. Takže se bude investovat ještě méně, protože investují pochopitelně spíše ti bohatí. A pokud už se bude investovat, pak „na jistotu“, tedy nepříliš produktivně do nemovitostí. Nikoli do nových nápadů a technologií. Ovšem, málo produktivní investice znamenají i malý růst produktivity, tedy málo budoucího bohatství, neboť růst produktivity je dlouhodobě jediným jeho zdrojem. Janě Maláčové, a dalším lidem těchto názorů, podle Lukáše Kovandy, ještě tato skutečnost nedochází s tím, že v současné době Česká republika zažívá postupné zadušování tržní ekonomiky v přímém přenosu. Spěje se k systému, kde se stále intenzivněji přerozděluje stále méně nového bohatství a kde stále podstatnější část nového „bohatství“ vzniká uměle, to je tak, že centrální banky tištěním peněz nafukují ceny akcií nebo nemovitostí. Taková „matka všech bublin“ jednou přirozeně splaskne, pokud se tedy rychle nenastartuje růst produktivity. K tomu je třeba deregulovat, oddlužovat, liberalizovat, snižovat daně. Zkrátka, jak konstatuje Lukáš Kovanda, přestat ekonomiku dusit. Při nižších daních a vyšších úrocích, které budou výsledkem, si pak i lidé snáze naspoří na stáří.

Uvedený materiál přirozeně dal větší prostor lidem, kteří jsou spjati s finančními kruhy, a kteří se již dříve podíleli na formování převažujících názorů v předchozích pěti důchodových komisích, neboť Komise pro spravedlivé důchody je již v pořadí šestá. Z hlediska snahy o objektivitu tohoto materiálu je třeba poznamenat, že ne všichni tito citovaní ekonomové zastávají stanoviska, že prodlužování odchodu do důchodu je tím správným řešením.

Za odbory k tomu mohu poznamenat, že určitě při jednáních současné Komise pro spravedlivé důchody zaznívají různé názory, jak tuto situaci do budoucna řešit. Nemělo by se to stát jednostranným krokem, jako to učinila před lety bývalá Nečasová vláda ve druhém pilíři důchodového systému, což bylo nakonec zrušeno, ale pouze na základě širšího konsensu všech zainteresovaných složek.

  • Zdroj: Finmag