Macron svůj návrh minulý týden na konferenci Mezinárodní organizace práce (ILO) v Ženevě prezentoval jako boj proti nerovnosti. Pokud se minimální mzda nesjednotí, bude podle něj mnoho pracovníků z jiných států EU odcházet za prací do zemí, kde je garantovaná, jako Francie či Německo.

„Pro to jsme EU nevytvořili,“ prohlásil Macron s tím, že současné uspořádání prospívá Francii, ale nikoli zemím, odkud dělníci přicházejí. Jednotnou minimální mzdu politik nenavrhl poprvé. Nenaznačil ale, v jaké výši by se měla pohybovat.

Minimální mzda se mezi zeměmi EU velmi liší, v Lucembursku je sedmkrát vyšší než v Bulharsku. V některých státech vůbec není zavedena. V Česku letos minimální mzda vzrostla na 13 350 z 12 200 korun. Jedná se o hrubou mzdu před zdaněním, např. bezdětný zaměstnanec tak čistého dostane jen něco přes 11 tisíc.

Rozdílná je v jednotlivých státech ale také cenová hladina a průměrné mzdy.

„Zatímco jednotná minimální mzda by byla pro západní Evropu směšně nízká, a tedy úplně zbytečná, ve východní Evropě by mohla napáchat mnoho zla,“ řekl Novinkám ekonom BH Securities Štěpán Křeček.

Zvláště v nejchudších zemích Evropské unie by podle něj pak bylo obtížné zaměstnávat nekvalifikované pracovníky. Ti by totiž svému zaměstnavateli pravděpodobně vydělávali méně, než kolik by jim zaměstnavatel musel platit. Nárůst mzdových nákladů by mohl ohrozit i české firmy.

„Nejméně kvalifikovaní by po zavedení jednotné minimální mzdy byli vytlačeni z celého unijního pracovního trhu, čímž by byli nuceni žít na sociálních dávkách nebo pracovat načerno,“ dodal ekonom. Domnívá se přitom, že navrhovaná regulace nemá příliš vysokou šanci na schválení, lze očekávat, že se země s nižší ekonomickou výkoností spojí a záměr odmítnou.

Míří na vlastní voliče

„Ačkoliv Macron volá po celoevropské minimální mzdě, musí mu být zřejmé, že je to utopie – neprosaditelný nápad. Spíše než o skutečně vážný krok to považuji za politické gesto, které má oslovit především nespokojenou část francouzského obyvatelstva, které se bouří proti pracovní migraci a žádá ještě větší ochranu zaměstnanců už na tak zkostnatělém francouzském trhu práce,“ řekla Novinkám hlavní ekonomka Raiffeisenbank Helena Horská.

Smyslem jeho požadavku je podle ní chránit místní pracovní trh, což jde proti jednomu z pilířů evropské integrace: volnému pohybu osob.

„Zavést společnou minimální mzdu je opravdu utopie. Šest zemí ani tento instrument na celonárodní úrovni nepoužívá. Ekonomiky jsou různě vyspělé, v každé zemi se žije s jinými životními náklady. Zatímco Němce by minimální španělská mzda strhla do chudoby, pro španělskou ekonomiku by minimální mzda zavedená nedávno v Německu byla ranou do zad, kterou by některé firmy už nemusely rozdýchat,“ dodala.

S tím, že Macron svým apelem na sjednocení minimální mzdy v Evropě hájí zájmy Francie, nikoliv Evropy jako celku, souhlasí i ekonom UniCredit Bank Pavel Sobíšek.

„Na rozdíl od zemí střední Evropy, včetně Německa, je ve Francii stále problémem vysoká nezaměstnanost. K ní přispívá příliv pracovních sil ze zemí jako Rumunsko s úrovní mezd na zlomku minimální mzdy ve Francii. Prezident Macron ovšem dobře ví, že sjednotit minimální mzdu napříč Evropou je ekonomický nesmysl. S tím by ruku v ruce muselo dojít ke sjednocení průměrných mezd, jejichž výše je ale funkcí konkurenceschopnosti ekonomik. Klíčem k řešení tedy musí být ekonomická konvergence, což je ale proces na několik desetiletí,“ uzavřel.

„Macronův návrh je nebezpečným hazardem s desítkami milionů pracovních míst ve středo a východoevropské části EU,“ komentoval pro Novinky ekonom Czech Fund Lukáš Kovanda. Zatímco východní křídlo Evropy by tak ochromil, není vůbec jisté, zda by to pomohlo zaměstnanosti ve Francii, a pomohlo tak posílit popularitu Macrona.

Politik podle něj těmito plány odvrací pozornost od vršících se potíží, jimž čelí sama Francie. Zmínil protesty žlutých vest a připomněl také, že veřejný dluh Francie se pohybuje kolem sta procent hrubého domácího produktu a spolu s Itálií patří Francie k ekonomickým „časovaným bombám“ celé Evropy.

O minimální mzdě na konferenci ILO mluvila i německá kancléřka Angela Merkelová. Na rozdíl od Macrona ale nenavrhuje její jednotnou výši v EU, pouze doporučila, aby byla „srovnatelná“ vzhledem k různým životním podmínkám zemí a aby se v Unii sbližovaly i ostatní podmínky práce.

Jak upozornil Kovanda, Macronovy rozmáchlé plány celounijních evropských reforem zpravidla narážejí, a to i kvůli odporu Německa. „Postoj německé vlády vůči němu lze shrnout tak, že o rozmáchlých plánech by se mělo diskutovat tehdy, až si Macron doma zamete před svým prahem,“ uzavřel.