Od 1. ledna 2020 se zvyšuje minimální mzda a úrovně zaručených mezd pro jednotlivé skupiny prací. Sazba minimální mzdy je následující:

**   Stanovená týdenní pracovní doba zaměstnanců pracujících v podzemí a zaměstnanců pracující v nepřetržitém nebo třísměnném pracovním režimu činí 37,5 hodiny týdně.

*     Stanovená týdenní pracovní doba zaměstnanců s dvousměnným pracovním režimem činí 38,75 hodiny týdně.

V těchto případech se hodinová zaručená mzda zvyšuje úměrně zkrácení (viz tabulka výše a níže). Tím je zajištěn při různé délce stanovené týdenní pracovní doby nárok zaměstnance na stejnou výši minimální (zaručené) mzdy za měsíc. Jedná se nikoli o zkrácenou pracovní dobu, ale zákonnou pracovní dobu, která ve stanovených případech činí nikoli 40 hodin, ale 38,75 nebo 37,5 hodin.

Zaměstnanci, který má sjednánu zkrácenou pracovní dobu (nikoli tedy kratší pracovní dobu stanovenou zákonem pro určité případy a/nebo vícesměnný režim, tj. 38,75 a 37,5 hodin) nebo který neodpracoval v kalendářním měsíci příslušnou pracovní dobu odpovídající stanovené týdenní pracovní době, se sazba minimální mzdy a nejnižší úroveň zaručené mzdy snižují úměrně odpracované době.

Zaručená mzda 

Nejnižší úroveň zaručené mzdy je minimální mzdou pro zaměstnance podle druhu jím vykonávané práce. Sazba minimální mzdy uvedená v předchozím textu je tedy platná pouze pro nejméně kvalifikované profese. Pro ostatní platí za minimum právě příslušná zaručená mzda.

Zaručená mzda má 8 úrovní, které jsou stanoveny stejně jako částka základní minimální mzdy nařízením vlády č. 567/2006 Sb. (aktuální novela 347/2019 Sb.), a to včetně vymezení druhů prací pro tyto účely v příloze nařízení.

Nejnižší úrovně zaručené mzdy 2020

Sazby se vztahují nejen na zaměstnance v pracovním poměru, ale i na dohodu o provedení práce nebo dohodu o pracovní činnosti. Ačkoli v zákoníku práce je to stanoveno pouze pro úroveň minimální mzdy (nikoli pro jednotlivé úrovně zaručených mezd), je třeba vždy respektovat ustanovení o rovném zacházení se zaměstnanci a stejné odměně za stejnou práci nebo práci stejné hodnoty.

Nárok na minimální mzdu vzniká v každém pracovněprávním vztahu samostatně. Nezáleží na tom, zda jde o pracovní poměr na dobu určitou či neurčitou, ani na tom, jestli se jedná o další (vedlejší) zaměstnání.

S výjimkou práce přesčas a zákonem stanovených příplatků za práci není podstatné, z jakých složek se mzda skládá (může se jednat o tzv. základní mzdu, ohodnocení, mimořádnou odměnu, výkonnostní příplatek atd.) – jde o výslednou částku měsíční (hodinové) mzdy, kterou zaměstnanec po skončení měsíce obdrží, a ta musí odpovídat zaručené úrovni.

Již před třemi lety byly zrušeny zvláštní sazby minimální mzdy a nejnižší úrovně zaručené mzdy při omezeném pracovním uplatnění (u zaměstnance, který je poživatelem invalidního důchodu).

Ke správnému zařazení zaměstnance do skupiny zaručené mzdy je třeba prostudovat si přílohu uvedeného vládního nařízení č. 567/2006 Sb., o minimální mzdě, o nejnižších úrovních zaručené mzdy, o vymezení ztíženého pracovního prostředí a o výši příplatku ke mzdě za práci ve ztíženém pracovním prostředí v aktuálním znění (v letošním roce zůstala příloha beze změny, což je typické). Příloha jednak obecně vymezuje druhy prací dle obecné charakteristiky, a také uvádí příklady prací ve skupinách podle oborů – vzhledem ke značné zastaralosti seznamu prací je ovšem často třeba příslušnou skupinu odvodit podle nejblíže odpovídající práce, kterou v příloze najdete.