Nedávná vlna inovací a technologických změn vyvolala živou debatu o budoucnosti práce. Někteří věří, že technologické inovace zničí pracovní místa v masivním měřítku a předpovídají budoucnost bez zaměstnání. Jiní jsou přesvědčeni, že budou mobilizovány síly, které vytvoří nová pracovní místa a dokonce i „zlatý věk“ vytváření kvalitních pracovních míst. Tento optimismus je podpořen historickými zkušenostmi, které ukazují, že počáteční fáze zničení pracovních míst byla nakonec následována silnou tvorbou pracovních míst. Jedním z hlavních problémů je tedy to, zda současná vlna technologických změn opět vygeneruje  trvalý proces vytváření pracovních míst. Dalším problémem zůstává způsob, jak může politika tento proces podporovat v tom smyslu, aby byly uspokojeny aspirace společností.

Na to neexistují žádné jednoduché odpovědi, ale nedávný výzkum provedený Mezinárodní organizací práce svědčí o procesu technologických změn, inovacích a dynamice zničení pracovních míst a současně vytváření pracovních míst. Tento výzkum uznává, že technologické změny jsou nelineární, nejisté a složité procesy, které přicházejí ve vlnách, čímž dochází k fázím zničení pracovních míst a vytváření pracovních míst. Tento proces se neděje automaticky, ale je řízen různými silami na ekonomické, společenské a politické úrovni.

Podívejme se na ekonomické dějiny od průmyslové revoluce. Pátrání po nárůstu produktivity vedlo k inovacím procesů šetřících pracovní sílu. Automatizace a roztříštěnost výrobních procesů zničily pracovní místa a budou pokračovat i nadále, někdy dokonce i ve velkém měřítku. Nové pracovní pozice se však obvykle objevují díky rozšíření trhu a zejména inovacím výrobků po takovéto destrukční fázi. Důležitým poznatkem historie je, že procesy vytváření pracovních míst jsou vyvolávány jak zamýšlenými, tak neúmyslnými důsledky inovací, které šetří práci. Tento vnitřní proces může vysvětlovat, proč technologická změna přichází ve vlnách a počáteční fáze zničení pracovních míst jsou pokaždé následovány explozí vytváření pracovních míst.

Proto by mohlo být užitečnější zabývat se těmito procesy přizpůsobování, silami,  které podněcují vytváření nových pracovních míst  a jak můžeme tyto procesy řídit , abychom vytvořili více pracovních míst a v lepší kvalitě, spíše než provádět ještě více studií, které předpovídají možný dopad robotů na ztrátu  zaměstnání.
Vyvstává tedy otázka : Jaké jsou tyto mechanismy pro tvorbu pracovních míst a jaké síly je vyvolávají?

Je zřejmé, že tržní síly jsou jedním z důležitých faktorů pro vytváření pracovních míst. Zatímco automatizace a roztříštěnost výrobních procesů zvyšují produktivitu díky úsporám práce, trhy mají tendenci najít způsoby kompenzace těchto ztrát pracovních míst. Distribuce zisku z produktivity hraje rozhodující úlohu, neboť ovlivňuje úroveň a strukturu jak poptávky, tak i nabídky. Nová poptávka se vytváří, pokud jsou zisky produktivity sdíleny ve formě vyšších mezd, klesajících cen, nebo zkrácení pracovní doby. Navíc vyšší produktivita může zvýšit zisky, investice a výstupy. Výsledkem je rozšíření trhů, diverzifikace firem a nakonec i vytvoření nových pracovních míst.

Zajímavé je, že jednotlivé země mají odlišné tendence řídit tyto procesy přizpůsobování a mají různé výsledky pokud jde o čisté ztráty pracovních míst. Například Německo, Dánsko, Itálie a Jižní Korea značně investovaly do robotiky mezi lety 1993 a 2007, avšak jejich výrobní podíl na celkové zaměstnanosti za tuto dobu klesl mnohem méně než v USA nebo Velké Británii, kde růst využívání robotů byl daleko nižší. Odkud pochází tento rozdíl? Odpověď má mnoho společného se skutečností, že trhy nefungují ve vakuu. Jsou součástí společností. Dynamika inovace produktů je silně ovlivněna zvláštními sociálními schopnostmi země a takové kolektivní schopnosti jsou zakotveny ve znalostní bázi společnosti - zvláštní kombinaci formálních a technických znalostí, systémů víry, kultur a institucionálních rámců.

Zde vstupuje do hry role společenských a politických sil. Mobilizují transformační změny ve své ekonomice, vyvíjejí nové růstové sektory, které nahrazují ty, které jsou již zavedené  a řídí procesy tvůrčí destrukce se silným efektem vytvářejícím zaměstnání. Tuto dynamiku nelze dosáhnout tržními silami. Přechody do "zlatého věku" vytváření pracovních míst byly vždy motivovány novými společenskými a politickými volbami. Rovněž je nutný proces společenského učení a sociálního dialogu, aby se vytvořil nový konsensus o cestě kupředu, vytvoření nové sociální a politické poptávky a posílení společenských schopností. Takové učení je reakcí na nezamýšlené důsledky předchozích technologických změn, jako jsou rušivé účinky na společnost a přirozené prostředí. Základními úkoly politik jsou tedy podpora transformačních změn ve společnosti a ekonomikách, aby se urychlil přechod k fázi vytváření pracovních míst.

Naše budoucí pracovní místa nejsou pevně daná, musí se formovat, a to vyžaduje nový společenský a politický konsensus na cestě vpřed. Proto musíme rozšiřovat zaměření naší debaty od prognózy očekávané míry ztrát pracovních míst až po analýzu sociálních a politických sil, veřejných politik a institucí, které mohou pomoci transformovat ekonomiky a vytvářet pracovní místa, která lidé chtějí.