V současnosti je právo na stávku a její úprava obsažena v zákoně č. 2/1991 Sb., o kolektivním vyjednávání s tím, že se týká výlučně stávky ve sporu o uzavření kolektivní smlouvy. Ovšem mimo tento zákon je právo na stávku v ČR zaručeno čl. 27 odst. 4 Listiny základních práv a svobod a garantováno i řadou mezinárodních úmluv, např. Mezinárodním paktem o hospodářských, sociálních a kulturních právech.

Podmínkou legálnosti stávky mimo zákon o kolektivním vyjednávání vždy je, aby jejím účelem byla obrana hospodářských a sociálních zájmů zaměstnanců.

Na rozdíl od okolních států, např. Německa, Francie, Itálie atd., nikdy v České republice nedocházelo k mnoha stávkám, natož stávkám velkého rozsahu. Jedinou výraznější stávkou poslední doby, která zaslouží pozornost, byla stávka v dopravě, která se uskutečnila 16. června 2011. A přesto vláda se znepokojila a v reakci na tuto stávku prohlásila, že je nezbytné připravit právní normu, která bude stávky regulovat. Výsledkem je věcný záměr zákona o stávce a výluce, který zpracovalo Ministerstvo práce a sociálních věcí  ve spolupráci s Ministerstvem spravedlnosti, který byl nyní zaslán do připomínkového řízení.

Vzhledem k dosavadním zkušenostem s organizováním stávek a jiných typů protestů občanů v ČR, prosazujeme jednoznačně názor, že přijímání nové právní normy regulující stávky je naprosto zbytečné.

Seznámit se s návrhem  tohoto věcného záměru a vytvořit si tak vlastní názor můžete v příloze tohoto článku.

Návrh: Věcný záměr zákona o stávce a výluce
Zdroj: vláda ČR