Souboj mezi zastánci zaměstnanců a zástupci živnostníků se zdá být nekonečný. Obě strany mají svoji pravdu a ani jedna nechce ustupovat. Pravdou však je, že odboráři nerovnost mezi těmito dvěma skupinami dlouhodobě kritizují. Požadují po vládě a legislativě, aby se pravidla pro živnostníky a zaměstnance srovnala. Tomu však oponují zástupci podnikatelů s poukázáním na to, že živnostníci mají vyšší rizika a výdaje na podnikání a jejich situace je nejistá.

Asociace malých a středních podniků a živnostníků (AMSP ČR) nedávno poukázala svoji zpracovanou analýzou mimo jiné též na to, jak málo osoby samostatně výdělečně činné (OSVČ) marodí. Vyplynulo z ní, že nemocný podnikatel je čím dál větší raritou a situace se ještě zhoršuje i oproti předchozím rokům. U zaměstnanců lze naopak pozorovat trend přesně opačný.

Jaké příčiny za tím hledat?

Zaměstnanci jsou v pracovní neschopnosti nyní šestnáctkrát častěji než podnikatelé a živnostníci. I to ukázala zmíněná analýza AMSP ČR.

Ačkoliv tato skutečnost platí dlouhodobě, oproti minulosti se jedná o rapidní nárůst. V roce 2010 byli zaměstnanci ve srovnání s OSVČ v pracovní neschopnosti pouze šestkrát častěji.

Příčiny této změny lze přitom hledat u obou skupin – zatímco zaměstnanci využívají pracovní neschopnosti oproti minulosti ještě častěji, u OSVČ klesl počet na třetinu ve srovnání s dřívějšími čísly. Zatímco v roce 2009 tak bylo na jednoho podnikatele či živnostníka vykázáno 0,06 neschopností, o šest let později to bylo už jen 0,02. Na jednoho zaměstnance připadalo dříve 0,33 neschopenek, aby tento počet v roce 2015 narostl na 0,38.

Finanční důvody

Proč jsou ovšem zaměstnanci daleko častěji v pracovní neschopnosti? Jedním z hlavních důvodů je finanční hledisko. Na rozdíl od zaměstnanců totiž osoby samostatně výdělečně činné marodí na vlastní náklady. Děje se tak prvních čtrnáct dnů nemoci. A pokud si OSVČ dobrovolně neplatí nemocenské pojištění, tak i ve dnech a týdnech následujících. V opačném případě má podnikatel či živnostník od patnáctého dne na nemocenskou nárok. Ovšem těch, kteří tohoto nástroje využívají, rok od roku ubývá. V loňském roce jich podle údajů České správy sociálního zabezpečení bylo poprvé méně než 91 tisíc, což činilo pouhých 9 procent z celkového počtu OSVČ.

Naproti tomu zaměstnanci pobírají od čtvrtého dne nemoci náhradu mzdy od zaměstnavatele, po 14 dnech pak od státu. Výše nemocenské tvoří část takzvaného denního vyměřovacího základu, který se odvíjí od dosaženého hrubého příjmu v posledním roce. Například v Lucembursku či Dánsku přitom nemocenská dosahuje stejné výše jako dosavadní příjem před nemocí.

Nenahraditelnost podnikatele

Pro neslučitelnost pracovní neschopnosti a podnikání se však nabízejí i další důvody. „Jedním z nich může být nezastupitelnost podnikatele, a to především u menších a středně velkých firem, kde má hlava firmy kvůli absenci profesionálního managementu, který stojí na více manažerech, nenahraditelnou roli. I když na tom tedy podnikatel není z hlediska zdraví nejlépe, udržuje se v pracovním zápalu. Často to bývá totiž právě on, kdo má všechny potřebné informace a znalosti pro to, aby mohl činit klíčová rozhodnutí a vést firmu správným směrem,“ popsal Jiří Jemelka, ředitel společnosti J.I.P. pro firmy, jež působí na poli revitalizace zejména středně velkých podniků. Zaměstnanec naproti tomu v mnohých případech dokáže být zastoupen svými kolegy. Právě to je jeden z důvodů, proč se raději rozhodne strávit několik dní v posteli, aby po svém návratu mohl opět odvádět stoprocentní výkon.

Srdcová záležitost

Klíčový je také vztah člověka k jeho práci. Podnikatelé své firmy nezřídka přirovnávají k dětem, které vytvořili. Proto jsou kvůli práci mnohdy schopni obětovat i kus svého zdraví. „Takoví srdcaři se jistě vyskytují i mezi zaměstnanci, na druhé straně ale existuje i řada těch, kteří z různých důvodů využijí pracovní neschopnosti i v případě, kdy se jim pouze mírně přitíží. To může být jeden z pohledů, jak tyto statistiky interpretovat,“ doplnil Jiří Jemelka.

Výsledkem je, že podnikatelé mají práh pracovní neschopnosti oproti zaměstnancům posunutý. Kromě výrazných finančních důvodů za tím lze ovšem hledat i srdeční vztah ke svému podniku či častou nenahraditelnost vlastní vedoucí pozice.

Živnostníci se musí smířit s nižším důchodem

O tom, že OSVČ musí počítat s poněkud ztíženým životním standardem a sociálním zabezpečním, pokud na něj včas nemyslí, vypovídá i fakt, že živnostníci mají při nástupu do důchodu v průměru o 13 procent nižší důchod než zaměstnanci.  Je to dáno nižší odvedenou částkou pojistného.

Rozdíl by byl ještě vyšší, pokud by se peníze z důchodového systému solidárně nepřerozdělovaly. Vyplynulo to před několika dny z výsledků studie o příjmech seniorů, kterou zveřejnil Institut pro demokracii a ekonomickou analýzu (IDEA) Národohospodářského ústavu Akademie věd ČR.

„Odvody pojistného a starobní důchody vypočtené pouze z poloviny zisku jsou příčinou nízkých důchodů OSVČ (osob samostatně výdělečně činných), a dochází tak k redistribuci od zaměstnanců k OSVČ s jinak stejnou pracovní historií. Dokumentované rozdíly v nástupních důchodech by byly vyšší, pokud by důchodový systém výrazně nepřerozděloval,“ uvádí mimo jiné tato studie.

Při zjišťování rozdílu penzí autoři počítali s důchodem zaměstnaného muže a živnostníka, kteří letos dosáhnou důchodového věku, v něm nastoupí do penze, měli průměrnou mzdu a stejnou dobu odváděli pojištění. Při nástupu do důchodu se penze liší o 13 procent. Podle dřívějších údajů ministerstva práce roční odvody průměrného zaměstnance na penzi v roce 2014 dosahovaly 76 116 korun. Živnostník v průměru za rok odvedl ale jen 32 184 korun.

Podle údajů ČSSZ zálohy na důchodové pojištění muselo letos na konci března platit 663 900 živnostníků a drobných podnikatelů. Odvody do systému posílalo zhruba 4,49 milionu zaměstnanců.