Členství v OSPZV-ASO ČR

  • Sdružujeme 35 000 členů.
  • Členství v odborovém svazu není podmíněno prací v zemědělství či zpracovatelském průmyslu.
  • Našimi členy jsou zaměstnanci z různých pracovních odvětví.
  • Naším cílem je obhajoba lidí, pro něž je práce hlavním zdrojem obživy.

Programové zaměření OSPZV-ASO ČR

  • Upevnění postavení českých zemědělců a zajištění jejich ekonomické stability v rámci zemědělského trhu Evropské unie.
  • Nepřipustit oklešťování zákoníku práce, které připravuje současná vláda a zamezit přijetí zákona o stávce a výluce.
  • Zvýšení minimální mzdy.
  • Zveřejněno: 14.08.2019
  • Autor: Miroslav Svoboda

V červnu letošního roku ruský prezident Vladimir Putin prodloužil do 31. prosince 2020 „potravinové embargo“, které je namířeno proti zemím EU, USA a dalším státům, jež uplatňují ekonomické sankce proti Rusku. Embargo není plošné, zakazuje vozit především maso, masné výrobky, mléko, mléčné výrobky, ovoce, zeleninu a další vybrané potraviny.

Agrární komora (AK) ČR, na základě konkrétních údajů Ministerstva zemědělství ČR, zveřejnila na svých webových stránkách jakési zamyšlení nad tím, že počátkem srpny uplynulo již pět let od zavedení embarga s tím, že si zároveň si klade otázku, kam se posunulo ruské zemědělství a potravinářství za pět let bez západní konkurence a jak tato situace ovlivnila trh a spotřebitele? Současně se pokouší zamyslet nad tím, zda se evropské potraviny vůbec někdy vrátí na ruský stůl a co z toho vyplývá pro české potravinářské firmy?

V Rusku bylo dosaženo částečné soběstačnosti u řady potravin

V roce 2010 si Rusko v tzv. Doktríně potravinové soběstačnosti stanovilo cíle, kterých chce v produkci základních potravin dosáhnout a zabezpečit tak alespoň částečnou soběstačnost země. Čísla z roku 2017 potvrzují, že i díky zavedení potravinového embarga bylo cílů dosaženo u šesti z osmi bodů. Pouze mléko a potravinářskou sůl se nedaří produkovat v potřebných objemech. Zato v některých oborech jako např. pěstování obilí, produkce masa (drůbeží a vepřové) jsou statistické výsledky natolik dobré, že v roce 2018 došlo k revizi Doktríny a zvýšení procentních cílů. Nově byly také zařazeny dvě další kategorie – zelenina a ovoce.

Zpráva dále konstatuje, že ruskému zemědělství se, ve srovnání s dobou před embargem, rozhodně daří a procentní cíle jsou naplňovány, ale teprve čísla reálných objemů produkce mohou dát přesnější obrázek situace. Největší rozvoj zažívá produkce vepřového a drůbežího masa. Jedná se o obory, ve kterých Rusko vidí největší perspektivu exportu, a proto se aktivně věnuje získávání veterinárních certifikátů pro export do vybraných zemí. Vyvážet je jediná možnost, jak udržet trh v rovnováze. Když vznikne velký přebytek na ruském trhu, dochází ke snižování cen, to sice přináší výhodnou situaci pro spotřebitele, ale ne dlouhodobě udržitelnou pro chovatele.

Na druhé straně v případě hovězího masa, ryb, rybího masa, zeleniny a ovoce jsou objemy jejich produkce natolik nízké, že každý nepatrný přírůstek vytváří v procentní statistice velká čísla. Reálné objemy se ale zvyšují jen pozvolna. Chov skotu, zakládání sadů a další podobné investice mají na rozdíl od chovu drůbeže či prasat dlouhodobou návratnost, a proto investory lákají méně a rozvíjí se pomaleji.

Velmi složitá situace na trhu s mlékem

Velmi negativní je situace s mlékem. Srovnání výsledků roku 2018 a 2013 ukazuje, že za pět let Rusko dokázalo zvýšit produkci mléka o pouhá 3 % (necelých 200 tis. tun). Dosažení plánované 90% soběstačnosti Rusko předpokládá během 7-8 let. Výrazně vyšší nárůst produkce mléčných výrobků je způsoben především zpracováním importovaného sušeného mléka ze zahraničí (hlavně z Běloruska). Import levnějšího, často sušeného, mléka dlouhodobě způsobuje problémy na ruském trhu, jelikož mu některé mlékárny dávají přednost před dražším domácím. Když ruští farmáři nemají odbyt, nebo mléko prodávají pod cenou, nemají prostředky na další rozvoj svých farem, sektor se nemůže dále rozvíjet a situace s mlékem se dostává do začarovaného kruhu. Situace byla na začátku roku 2018 natolik kritická, že Rusko dočasně pozastavilo dovoz mléka z Běloruska, mj. proto, aby pomohlo stabilizovat ceny a domácí trh mléka. Ačkoliv je chov mléčného skotu jeden z nejvíce podporovaných oborů v Rusku, cíle se stále nedaří naplnit.

Snaha o rozvoj exportu ruských potravin na světový trh

Pravidelně zaznívá, že Rusko se z pozice jednoho z největších dovozců potravin chce stát významným světovým exportérem. V roce 1999 se na celkovém dovozu do Ruska podílely potraviny 28,5 %, v roce 2017 to bylo pouze 12,7 %. Obdobný vývoj platí pro export potravin. Zatímco mezi lety 1995 a 2010 se export potravin na celkovém exportu Ruska podílel pouze cca 2 %, v roce 2018 to bylo už necelých 6 %. V roce 2014 Rusko importovalo potraviny v hodnotě 43 mld. dolarů, v roce 2019 to bylo pouze 29,3 mld. dolarů. Agrární export Ruska v roce 2013 16,8 mld. dolarů, v roce 2018 to bylo 25 mld. dolarů a do roku 2024 se počítá s jeho navýšením až na 45 mld. dolarů.

Na druhou stranu struktura exportu agrárního zboží není ideální, jelikož převažují komodity nad výrobky s vyšší přidanou hodnotou. Rusko je světovou jedničkou v exportu pšenice, pohanky či lněného semínka, zpracovaných potravin je ale v exportním portfoliu zatím jen velmi málo.

Faktem je, že pro rozvoj exportu se v ruských regionech zakládají specializovaná exportní centra. Organizují podnikatelské mise do zahraničí s cílem nabídnout své potraviny. Vláda podporuje marketingové projekty na zvýšení popularity ruských potravin a agrárního zboží nebo např. plánuje vysílat do cílových odbytišť své agrární diplomaty. Ovšem, zatím zde platí skutečnost, že ruské agrární zboží může na světových trzích konkurovat především nižší cenou. Přitom, podle názoru některých analytiků, jsou ruské potraviny na světovém trhu nekonkurenceschopné.

Cenu za soběstačnost platí spotřebitelé

Na základě výše uvedených statistik Ministerstvo zemědělství Ruské federace hodnotí sankce jako pozitivní faktor na rozvoj zemědělství. Druhá strana mince je ale taková, že mají negativní dopady na ruské spotřebitele, a to především z důvodu růstu cen. Podle analýzy KPMG (organizace, která se zabývá mj. audity a poradenstvím) mezi lety 2014 a 2019 nejvíce zdražilo máslo (o 79 %), mražené ryby (68 %) a zelí (62 %). Poměrně výrazně vzrostly ceny i těch potravin, na které se sankce nevztahují a které se vyrábí v Rusku. Například pšeničná mouka zdražila za pět let o 25 %, těstoviny o 24 % a slunečnicový olej o 35 %. Jediné zboží, u kterého se za pět let cena téměř nezměnila, jsou brambory.

Jedním z klíčových faktorů na růst cen produkce je růst nákladů ruských zemědělců a potravinářů. Ti jsou totiž zhruba z 50 % závislí na importovaném zboží jak u investičních (např. stroje, zařízení), tak i provozních nákladů (např. krmiva, semena). Devalvace kurzu rublu prodražila jejich náklady často i dvojnásobně, což se projevuje v koncové ceně pro spotřebitele.

Růst cen ovlivňuje nákupní chování a (ne)spokojenost ruských zákazníků. Problém není v tom, že si nemohou koupit například parmezán, protože ti, kteří mají dostatek prostředků, si je koupí během dovolené v Evropě, nebo přes internet či předražené v „těch správných obchodech“, kam se dostávají s falešnými dokumenty o původu. Hlavní problém spočívá v tom, že reálné příjmy obyvatel v Rusku se snižují a základní potraviny jsou tak běžným občanům hůře dostupné. Aktuálně více než 50 % ruských zákazníků nakupuje potraviny ve slevových akcích, čemuž se aktivně přizpůsobují obchodní řetězce. Aby mohli prodávat zboží se slevou, tlačí na ceny u výrobců.

Problémy s nekvalitními potravinami řeší dozorové orgány

Výrobci chtějí své zboží v řetězcích udržet, a proto se snaží snižovat náklady, což ve většině případů nejde jinak než na úkor kvality. A tím pádem je opět bit zákazník. Rusové jsou ke zdražování potravin a zhoršování kvality stále více citliví a k domácí produkci stále kritičtější.

S tím také souvisí to, že v posledních letech ruské dozorové orgány téměř pravidelně objevují problémy s nekvalitními a falsifikovanými potravinami. Nejčastěji je to u mléčných výrobků, kde mléčný tuk bývá nahrazován levnějšími tuky rostlinnými. V této souvislosti Rusko postupně přijímá nejrůznější opatření, která mají falsifikací potravin zabránit klamání spotřebitelů. Jedná se např. o elektronickou certifikaci mléčných výrobků nebo zákonem stanovené povinné údaje na etiketách, které má odlišit mléčné výrobky od těch s rostlinnými náhražkami. Dokud ale budou zákazníci z ekonomických důvodů nakupovat levné potraviny s náhražkami, budou na trhu k dispozici bez ohledu na všechny regulace, uvádějí autoři této analytické zprávy Agrární komory ČR.

Mají evropské potraviny ještě v Rusku šanci?

Autoři této zprávy AK ČR se dále zamýšlejí nad tím, že při bližším vnímání situace ruských spotřebitelů, je možné předpokládat, že evropské potraviny, na které byli zvyklí, které byly levnější a měly stabilní kvalitu, by pro ně v případě uvolnění embarga byly jasnou volbou. To je skutečnost, kterou si uvědomují pravděpodobně všichni, kdo jsou zainteresovaní v potravinářství a zemědělství. Cena a kvalita produktu je víc než národní hrdost, což vidíme i u nákupního chování v ČR. Nicméně ruská vláda, zemědělci a potravináři se dali za cenu velkých nákladů a úsilí do boje o soběstačnost, ze kterého nyní pochopitelně nechtějí ustoupit. Úspěchy (i když někdy velmi rozporuplné) jsou vidět, a to je motivace pro to, aby na ruský trh stále ještě nebyla vpuštěna západní konkurence, která by veškeré úsilí mohla zhatit. Tlaky ze strany ruských zemědělců, potravinářů a oborových sdružení na to, aby sankce pokračovaly, jsou proto velmi silné. Bylo tak poměrně předvídatelné, že embargo bude prodlouženo na další období, to je aktuálně až do konce roku 2020.

Jaké je postavení České republiky na ruském trhu?

Česká republika má vzhledem ke své struktuře agrárního exportu poměrně štěstí v neštěstí. Až na mléčné a některé masné výrobky, jejichž export byl zastaven, se ostatního českého exportu do Ruska embargo dotklo jen minimálně. Devalvace kurzu způsobila velký propad agrárního exportu do Ruska v roce 2015, ale od té doby stále narůstá. V roce 2018 se v korunovém a objemovém vyjádření dostal na rekordní úroveň (3,1 mld. Kč) a podle statistiky za prvních pět měsíců roku 2019 růst i nadále pokračuje (cca o 15 %). K tomu si situaci navíc pochvalují čeští dodavatelé zemědělských a potravinářských technologií, jejichž zboží je na ruském trhu aktuálně velmi žádáno.

Trh potravin v Rusku se za pět let trvání sankcí velmi proměnil. Spoustu oborů již plně ovládli ruští potravináři a ruské potraviny začínají dominovat nad těmi zahraničními. Jak již ale bylo popsáno výše, spotřebitelé nejsou vždy příliš spokojeni. Ceny potravin rostou a na kvalitu se nelze spolehnout. Proto je možné predikovat, že v případě odstranění embarga, které nebude dříve než na konci roku 2020, si některé evropské potraviny mohou najít cestu zpátky na ruský trh.

Zdroj: autoři zprávy Agrární komory ČR jako zdroj zveřejněných informací uvádějí Ministerstvo zemědělství ČR