Pomůže novela zákona o zaměstnanosti omezit nelegální „švarcsystém“?

Zveřejněno: 19.03.2012

Jedním z velkých nešvarů české ekonomiky je široké využívání tzv. „švarcsystému“. Tento způsob spolupráce mezi živnostníkem a zaměstnavatelem, který v České republice vznikl počátkem devadesátých let, je stále i přes neustálou kritiku i zákaz uplatnění značně rozšířen.

Co je podstatou „švarcsystému“ – využívání zaměstnavatelem služeb lidí podnikajících na živnostenský list namísto najímání zaměstnanců. Přitom téměř vždy jejich vzájemné vztahymají charakter spíše zaměstnaneckého vztahu, tedy pracovního poměru.

Proč je „švarcsystém“ předmětem kritiky a konečně i zákazu?

Negativním průvodním jevem „švarcsystému“ jsou úniky ve výběru daní a pojistného a absence ochrany pracovníků. V důsledku na tento systém doplácí především stát a lidé, kteří se takto nechali zaměstnat.

Podnikatel, který si najímá na práci pracovníky s živnostenských listem, neodvádí za ně pojistné do veřejnoprávního pojištění a sami tito pracovníci odvod svých daní minimalizují (případně i prostřednictvím výdajů na soukromou spotřebu).

A pracovníci jako OSVČ jsou oproti zaměstnancům mnohem méně chráněni. Nevztahuje se na ně zákoník práce, ale pouze obchodní zákoník. Nemají tak žádný nárok na placenou dovolenou, na přestávku v práci, na pracovní pomůcky, na odškodňování pracovních úrazů (jejich úraz není pracovním úrazem), příplatky za práci přesčas, doplatky do minimální mzdy, v případě výpovědi nemají nárok na odstupné atd. Záleží pouze na tom, co si se svým „zaměstnavatelem“ dohodne ve smlouvě. Kvůli nižším odvodům z výdělku nemůže v případě nějakých krizových situací, jako je dlouhodobá pracovní neschopnost apod., počítat s nějakou výraznější pomocí od státu v podobě sociálních dávek. Důsledky minimálních odvodů na sociální pojištění, případně jejich neodvádění, pak citelně pocítí při výpočtu starobního důchodu.

Proto s cílem co nejvíce omezit používání „švarcsystému“ byly zapracovány do novely zákona o zaměstnanosti (zákon č. 435/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů) a novely zákoníku práce (zákon č.262/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů), obě účinné od 1. ledna 2012, úpravy, které jednoznačně definují „nelegální práci“ a „závislou práci“.

Novela zákona o zaměstnanosti (§5 písm. e)) definuje nelegální práci jako výkon závislé práce fyzickou osobou mimo pracovněprávní vztah, resp. cizincem bez povolení (nebo v rozporu s povolením) k zaměstnání nebo k pobytu (v případech, kdy je povolení příslušnými právními předpisy vyžadováno). Nelegální prací se tak kromě práce „na černo“ stal i „švarcsystém“.

S upravenou definicí nelegální práce je úzce propojena nová definice závislé práce v novele zákoníku práce (§ 2 odst. 1). Závislou prací je práce, která je vykonávána ve vztahu nadřízenosti zaměstnavatele a podřízenosti zaměstnance, jménem zaměstnavatele, podle pokynů zaměstnavatele a zaměstnanec ji pro zaměstnavatele vykonává osobně. Z výkonu závislé práce pak jako důsledek vyplývají podmínky, za kterých je závislá práce vykonávána (§2 odst. 2). Závislá práce musí být vykonávána za mzdu, plat nebo odměnu za práci, na náklady a odpovědnost zaměstnavatele, v pracovní době na pracovišti zaměstnavatele, popřípadě na jiném dohodnutém místě.

Zároveň podle zákoníku práce (§3) platí, že závislá práce může být vykonávána výlučně v základním pracovněprávním vztahu, přičemž základními pracovněprávními vztahy podle zákoníku práce jsou pracovní poměr a právní vztahy založené dohodami o pracích konaných mimo pracovní poměr (což je dohoda o provedení práce a dohoda o pracovní činnosti).

Jestliže by pracovní činnost vykonával občan na základě živnostenského listu, ale přitom by pracoval na pracovišti zaměstnavatele a jeho práce by měla znaky závislé činnosti, jednalo by se o zastřený pracovněprávní vztah, čili výkon nelegální práce. A naopak, není vyloučen výkon práce na základě smluv uzavřených podle obchodního (popř. občanského) zákoníku, ovšem za předpokladu, že taková práce nebude vykazovat znaky a podmínky závislé práce (může jít např. o smlouvu o obchodním zastoupení, mandátní smlouvu, smlouvu o zprostředkování, smlouvu o dílo).

Na základě uvedených úprav v obou zákonech hrozí za nelegální práci od inspekce práce nemalé postihy.

Právnické osobě nebo podnikající fyzické osobě bude inspekce práce oprávněna uložit za správní delikt pokutu za umožnění výkonu nelegální práce, tj. za její využívání do 10 milionů Kč, avšak nejméně 250 tisíc Kč (§ 140 odst. 1 písm. c) a odst. 4 písm. f) zákona o zaměstnanosti).

Fyzické osobě, která vykonává nelegální práci bude za přestupek nově hrozit pokuta 10x vyšší než do účinnosti novely, tj. až 100 tisíc Kč (§ 139 odst. 1 písm. c) a odst. 3 pís. c) zákona o zaměstnanosti).

V souvislosti s uvedenými novelami zákona o zaměstnanosti a zákoníku práce došlo k 1. 1. 2012 také k rozšíření kompetencí orgánů inspekce práce v kontrolní činnosti. Státní úřad inspekce práce a jeho oblastní inspektoráty by měly v letošním roce provést celkem 200 tisíc kontrol.

V prvních dvou měsících letošního roku již inspektoři provedli 1 700 kontrol. Odhalili na 120 případů nelegálního zaměstnávání, a to jen u skončených inspekčních řízení. Podle vyjádření Státního úřadu inspekce práce do konce měsíce února evidovali až 535 podnětů směřovaných do oblasti kontroly nelegálního zaměstnávání. A dá se předpokládat, že vysoké pokuty mohou plnit i preventivní funkci.