Členství v OSPZV-ASO ČR

  • Sdružujeme 35 000 členů.
  • Členství v odborovém svazu není podmíněno prací v zemědělství či zpracovatelském průmyslu.
  • Našimi členy jsou zaměstnanci z různých pracovních odvětví.
  • Naším cílem je obhajoba lidí, pro něž je práce hlavním zdrojem obživy.

Programové zaměření OSPZV-ASO ČR

  • Upevnění postavení českých zemědělců a zajištění jejich ekonomické stability v rámci zemědělského trhu Evropské unie.
  • Nepřipustit oklešťování zákoníku práce, které připravuje současná vláda a zamezit přijetí zákona o stávce a výluce.
  • Zvýšení minimální mzdy.
  • Zveřejněno: 19.10.2020
  • Autor: Miroslav Svoboda
V květnu 2019 proběhly volby do Evropského parlamentu, načež b na podzim loňského roku vznikla nová Evropská komise. Tyto dva nejvýznamnější orgány evropských struktur se nyní snaží stanovit a nechat si schválit jednotlivými členskými zeměmi EU koncepci nové politické a hospodářské linie EU na příštích sedm let, to je na léta 2021 až 2027. Velmi výrazným rysem této nové tendence, kterou se Evropská komise, ale i Evropský parlament, snaží prosadit, je tzv. snížení emisí a „ozelenění“ EU. To se přirozeně promítá do všech aspektů lidského života a činnosti. Tudíž i do evropského zemědělství.

Právě na tuto skutečnost reaguje viceprezident Agrární komory (AK) ČR a předseda Zemědělského svazu (ZS) ČR Martin Pýcha v rozhovoru pro Zemědělský zpravodaj č. 4, který ZS ČR vydává. Uvádí v něm řadu zajímavým myšlenek a svých vlastních postřehů ze zemědělské činnosti u nás i v EU, takže vás s obsahem tohoto rozhovoru nyní seznámíme.

Na otázku, jak se zemědělci vyrovnávají s tím, že musí čelit stále se zvyšujícím nárokům na péči o životní prostředí, Martin Pýcha odpověděl, že jsme v této chvíli svědky toho, že vrcholní představitelé EU, navzdory koronovirové krizi, kdy došlo mj. k útlumu poptávky, ekonomických aktivit, zahraničních investic i mezinárodního obchodu, větší a rychlejší zohledňování péče o životní prostředí s akcentem na ochranu klimatu. Proto také prosazují, aby v rámci upravené Společné zemědělské politiky (SZP) EU šlo do budoucna o 40 procent prostředků na boj proti klimatickým změnám. Takže, výsledkem bude, že zemědělci v EU, ale prakticky i celá Společná zemědělská politika, se budou muset tomuto trendu přizpůsobit a podílet se na plnění nařízených opatření tak, jak to vyžaduje Green Deal (Zelená dohoda pro Evropu) a její zemědělská část strategie Farm to Fork (tzn. Z farmy ke spotřebiteli na vidličku) a současně i Strategie pro biodiverzitu.

Ve snižování pesticidů Česká republika patří k těm nejlepším

Součástí této politiky na „ozelenění“ EU je například snaha o snížení používání pesticidů v rámci zemědělské výroby. Martin Pýcha k tomu podotýká, že Česká republika mimo jiné odmítá stanovení jednotných procentuálních cílů pro celou EU, a to bez znalosti jejich konkrétních dopadů do zemědělské činnosti. Zemědělský svaz ČR, obdobně jako ministerstvo zemědělství, například nesouhlasí s omezením používání pesticidů o 50 % za situace, kdy by měly platit bez ohledu na skutečnou úroveň použití v jednotlivých zemích. Zároveň upozornil, že u nás jejich používání již redukujeme, načež tím chráníme životní prostředí. Mimochodem, Česká republika patří mezi tři země s největším poklesem používaných pesticidů za posledních sedm let. Naproti tomu některé země naopak jejich použité množství významně zvyšovaly. Navíc, v rámci další otázky, zaznělo, že pokud by pro všechny státy EU platily stejné procentuální cíle, tj. pokles o 50 %, bylo by to vlastně výhodné pro ty největší „znečišťovatele“.

Není dobré preferovat ekologické zemědělství na úkor konvenční zemědělské výroby!

Martin Pýcha poté uvedl, že, jak v České republice, tak i na Slovensku, ale i v dalších zemích, byly k novým strategiím vzneseny mnohé kritické hlasy s tím, že do nich bylo zařazeno mnoho ambiciózních cílů, a to bez konzultací se zemědělci, a také i bez posouzení jejich socioekonomických i finančních dopadů a nároků. Konstatoval, že představa vedení EU je taková, že zemědělství Unie by do budoucna mělo být více bio a více ekologické. Mělo by se kvůli ochraně životního prostředí méně vyrábět konvenčním způsobem, jako dosud. Načež, jak dále předseda Zemědělského svazu ČR podotkl, tedy i více dovážet, protože nelze čekat, že se spotřeba potravin v Evropě významně sníží.

Na následně položenou otázku, jak jde dohromady ekologie se stoupající spotřebou potravin, odpověděl Martin Pýcha otázkou, jestli při populační explozi přes 8 miliard obyvatel planety, a dosud nevyřešeného hladovění a úbytků zemědělské i orné půdy, je účelné v Evropě snižovat produkční plochu konvenčního zemědělství a převádět ji do méně intenzivního a do ekologického hospodaření? Uvedl k tomu, že propočty Zemědělského svazu ČR ukázaly, že ekologické zemědělství, oproti konvenčnímu, potřebuje zhruba dvakrát větší plochu na vyrobení stejného objemu produkce obilovin i olejnin. Současně poznamenal, že je to paradoxní, že na jedné straně chceme v EU snižovat uhlíkovou stopu, ale na druhé straně s omezováním vlastní produktivnosti a se vzrůstajícími dovozy potravin ze zahraničí do Evropy uhlíkovou stopu budeme vlastně navyšovat!

Přičemž upozornil, že je vidět, že o zemědělství zřejmě začínají rozhodovat politikové a lidé bez zemědělského vzdělání i praxe, a to velmi často bez konzultací s odborníky či vlastními zemědělci. Řada zemědělců s novými zelenými přístupy, jakožto i s dříve představeným povinným zastropováním přímých plateb na hektar (dotací), nesouhlasí. Protože se bojí ohrožení existence podnikové základny na mikroúrovni, přičemž na evropské makroúrovni potenciálně může dojít k nezanedbatelnému snížení zemědělské produkce Unie i její potravinové soběstačnosti.

Výhodou amerického zemědělství je velikost jejich podniků!

Další otázka redakce Zemědělského zpravodaje směřovala k tomu, zda je opodstatněný názor, že velký podnik hospodaří špatně, zato malá farma dobře. Martin Pýcha na to odpověděl, že jsme svědky toho, že tažení EU proti velkým podnikům v zemědělství, a to v kontextu tažení proti konvenční zemědělské prvovýrobě, zdaleka nekončí. Za zvláštní lze také vyhodnotit i to, že ačkoliv svět směřuje k větším podnikatelským celkům a koncentrace se zvyšuje ve sférách produkce i obchodu, představitelé Evropské unie nadále chtějí v zemědělství prosazovat malé farmy. Podle Martina Pýchy avšak EU nemůže být do nekonečna výjimkou, pokud chce se zámořskou konkurencí po omezení exportních a jiných dotací, zejména v důsledku pokračujících jednání ve WTO (Světová obchodní organizace), udržet krok. Vždyť zde nevyhnutelně působí ekonomické zákony, kdy velké kapitálové podniky lépe realizují možnosti a výhody z vyšší koncentrace a objemu výroby. Fixní náklady jsou stejné při větším či menším objemu výroby. Rozmělněním fixních nákladů do většího objemu výroby jsou náklady na jednotku produkce nižší. Velký podnik má větší možnosti ve využívání moderních technologií včetně automatizace a robotizace apod. Jednou z výhod amerického zemědělství je právě vyšší velikost podniků – v USA v průměru 200 ha a v EU to je okolo 20 hektarů. V Americe je průměrná výměra sice 200 ha, ale 55 % rostlinné produkce (čili většinu) zajišťují podniky větší jak 400 ha. Načež se ptá, zda s tím bude Unie schopna udržet krok nebo se chce do budoucna produkce potravin zbavit? Sporných bodů je mnoho, dodal.

Martin Pýcha k tomu zároveň uvedl, že bohatší země považují společný rozpočet EU za spíše vysoký a navrhují v něm peníze prioritně vynakládat na moderní výzvy jako na řešení klimatické změny, na ochranu životního prostředí, digitalizaci, na zajištění biodiverzity atd., zatímco chudší země z východní a jižní Evropy ve společném rozpočtu chtějí přidat a mimo jiné chtějí podporovat zemědělství a rozvoj regionů.

Naše zemědělství z hlediska ekonomiky zaznamenává pokles tržeb

Další otázky redakce Zemědělského zpravodaje směřovaly k tomu, jak je na tom české zemědělství z ekonomického hlediska. Martin Pýcha uvedl, že v roce 2000 byl v ČR podíl živočišné a rostlinné výroby zhruba 50:50, za 20 let se to posunulo zhruba na 60 : 40 s tím, že se to bude pravděpodobně postupně vyhrocovat ještě více. „Lze konstatovat, že zhruba deset let po našem vstupu do EU se zemědělství u nás dostalo na vrchol, na který v dohledné době asi nedosáhneme,“ prohlásil Martin Pýcha. V roce 2014 se tržby za rozhodující zemědělské komodity přiblížily úrovni 98 mld. Kč, zisk v odvětví zemědělství v absolutní hodnotě přesáhl 13 mld. Kč, a to v přepočtu 5.300 Kč na hektar, a to podle metodiky účetnictví ČR.

Pokud jde o ekonomickou situaci v českém zemědělství v roce 2020, na letošní rok je prozatím odhadován zisk ve výši 7 – 7,5 mld. Kč, to je cca o 6 mld. nižší než v r. 2014. Příjmy se snižují, ale náklady přitom rostou. Tržby za rozhodující zemědělské komodity v běžných cenách budou letos cca o 9 mld. Kč nižší, než v r. 2014. Přítěží letošního roku jsou, a budou, nově dopady koronavirové pandemie a staronový problém českého zemědělství, to je nízké zpeněžování komodit neodpovídající evropskému standardu, což se týká i dvou hlavních komodit českého zemědělství, to je mléka a obilovin. Přičemž právě na jejich zpeněžování nejvíce záleží. Podle Martina Pýchy největší váhu ve snížení tržeb v zemědělství ČR mají obiloviny a mléko. Konstatoval, že téměř všechny agrární komodity jsou letos levnější než vloni. Je to zvlášť paradoxní za situace, kdy se všechny ostatní ceny v agrobyznysu meziročně navyšují. Meziroční pokles tržeb lze, podle něho, letos očekávat zpravidla u všech rozhodujících komodit s výjimkou řepky, brambor a vajec. Průměrný zisk v přepočtu na hektar za rok 2019 byl po zaokrouhlení cca 2.400 Kč/ha, což je snížení proti průměru z r. 2018, kdy zemědělci dosáhli 2.800 Kč/ha. Je to také snížení vůči dlouhodobému průměru za roky 2004–2018, což tehdy bylo cca 2.700 Kč/ha. Přitom dlouhodobý průměr zisku za roky 2004–2020 prozatím svaz odhaduje na 2.450 Kč/ha zemědělské půdy. Letos pravděpodobně pod touto průměrnou úrovní z celkem šestnácti let zůstanou naši zemědělci o 10 % níže.

V této návaznosti se Martin Pýcha dále rozhovořil o tom, že hlavní podíl na snižování zemědělské produkce má u nás situace v živočišné produkci, ve které naši zemědělci vloni v běžných cenách dosáhli po přepočtu 520 EUR/ha, přičemž v EU 870 to bylo EUR/ha. Jinými slovy: u nás se produkuje méně jak 60 % úrovně EU, přičemž vůči EU zůstávají naši zemědělci dlouhodobě podprůměrní. Např. Rakousko naše zemědělce v živočišné produkci, vztažené na hektar, převyšuje dvojnásobně, SRN téměř trojnásobně, Dánsko více jak čtyřnásobně.

Saldo zahraničního agrárního obchodu roste

Podle Martina Pýchy koncentrovaným ukazatelem situace v zemědělství je i vývoj salda agrárního zahraničního obchodu. Hlavní příčina zhoršujícího se záporného agrárního salda je u nás stále stejná, a to i v průběhu letošního roku. Více jak polovinu záporného agrárního salda ČR tvoří vysoké záporné saldo u masa. U této komodity dlouhodobě zůstává nejvyšší záporné saldo ze všech agrárních komoditních skupin. Lze předpokládat, že se zaváděním nových, „zelených strategií“ se situace v agrárním zahraničním obchodě, nejenom u nás, ale i u řady dalších členských zemí EU ještě více vyhrotí. Takže, jak dále poznamenal Martin Pýcha, existují vyhlídky na zvyšování záporných agrárních sald v zemích střední a východní Evropy, ale, podle něho, časem i v zemích více produkčních.

Pomůže péče o lepší životní prostředí k „zelenější“ Unii?

V další části rozhovoru redakce Zemědělského zpravodaje logicky přešla k ekologickým tématům. Načež položila otázku, zda péče o lepší životní prostředí pomůže k „zelenější“ Unii? Předseda Zemědělského svazu ČR Martin Pýcha odvětil, že v tomto případě vzniká velký paradox. Na jedné straně chce EU kvůli omezení znečišťování životního prostředí snižovat konvenční zemědělskou výrobu, ale na druhé straně bude - omezením zemědělství a dalším a dalším vynucováním převozů velkých objemů potravin na velké vzdálenosti – znečišťování životního prostředí - přebujelou dopravou podporovat. Ve světě se uvádí, že celkový podíl dopravy na znečištění skleníkovými plyny (tj. uhlíkovou stopou) je cca 25 %. Přitom zemědělství a lesnictví přispívají ke znečištění cca 17 %. Hlavní podíl v prostředcích dopravy má doprava silniční, následuje letecká a další. Pro představu: V ČR i na Slovensku je saldo agrárního zahraničního obchodu záporné, kdy agrární dovoz přesahuje vývoz. Již několik let po sobě záporné agrární saldo v ČR i na Slovensku po přepočtu přesahuje minus 40 mld. korun. Převážejí se tuny agrárních komodit mírného pásma na velké vzdálenosti přes hranice států, přitom bychom je mohli vyrábět doma a nezatěžovat prostředí do značné míry zbytečnou dopravou, zdůraznil Martin Pýcha.

Podle předsedy Zemědělského svazu ČR existují expertní odhady, podle nichž se - do ČR i SR - vozí potraviny v 300–800 kamiónech denně, a to za rozsáhlého používání chladírenských technologií. Přitom dle studie 50 odborníků z 30 zemí světa se doporučuje kvůli životnímu prostředí na prvním místě omezit používání chladicích technologií. To značně souvisí právě s převozy potravin, které při převozu zpravidla přímo vyžadují chlazení, aby se nezkazily.

Načež, když Martin Pýcha hovořil o dovozu potravin napříč Evropou, logicky se dostal k tomu, že je obecně známo, že na regálech obchodních řetězců, v té které zemi, převládá zboží ze zahraničí, např. z jejich mateřské země, přičemž domácí produkce tak nenalézá adekvátní uplatnění. Načež připomněl, že naprostá většina obchodu s potravinami se odehrává právě v řetězcích. Např. na Slovensku v průměru vyšlo najevo, že slovenský podíl je 40 % a 60 % připadá na zboží zahraniční provenience. Bývalý ministr zemědělství Marian Jurečka uváděl informaci, že podíl českého masa v obchodech na území ČR je pod 50 procenty. Podle šetření ministerstva financí, které si v minulých letech zadalo ministerstvo zemědělství, mělo ze zboží tuzemského původu v naší obchodní síti nejnižší podíl vepřové maso a to 32 %, máslo 40 % apod.

Snaha o „zelenější“ Evropu - jde o ochranu či znečištění životního prostředí?

Ve svých úvahách o tom, jak se bude snaha vrcholných orgánů EU o „zelenější“ Evropu dále promítat v praxi, Martin Pýcha poznamenal, že na jedné straně se Evropa „zazelení“, ale na druhé straně se zvýší znečištění životního prostředí, a to mnohem vyššími nároky na převozy agrárních surovin a potravin. Již nyní se dá říci, že doprava zatěžuje životní prostředí více než zemědělství. Zároveň si položil několik otázek, na téma, jak vlastně dosáhnout požadovaného snížení emisí z dopravy, když potenciální omezení evropské zemědělské produkce, v souvislosti s uplatňováním nových strategií, bude nárokovat větší převozy potravin? Dále, jak to, že proti intenzivní zemědělské výrobě se začíná bojovat, zatímco souvislosti se adekvátně neřeší? Rovněž, jak Unie bude snižovat znečištění životního prostředí přebujelou dopravou, když se to omezováním zemědělství v řadě zemí vlastně podporuje. Zároveň také upozornil, že vzniká napětí mezi zajišťováním dostatku potravin pro potřeby budoucího počtu obyvatel a rostoucími požadavky na extenzitu a ekologičnost zemědělské produkce. Závislost Evropy na dovozech agrárních surovin i potravin by jednou mohla být vyhodnocena jako velká slabina, konstatoval Martin Pýcha.

Na otázku redakce Zemědělského zpravodaje, jakým směrem by EU měla dále postupovat, Martin Pýcha odpověděl, že za podstatný bod v Společné zemědělské politice EU je nutné považovat dosažení vyváženosti mezi jejím ekonomickým, sociálním a ekologickým rozměrem (tj. zelenou architekturou). „Jsme toho názoru, že žádný z nich nelze ani přeceňovat, ani potlačovat.“ dodal. Načež dále konstatoval, že přílišný akcent na „ozelenění“ a bioprodukci stojí proti produkčnímu modelu evropského zemědělství, tedy v době, kdy vzhledem ke zvyšování počtu obyvatel na světě, se soběstačnost v potravinách stává existenční nutností. Podle Martina Pýchy nelze ignorovat fakt, že potraviny jsou nadále důležité „politikum“ a potravinová soběstačnost neztrácí na významu. Načež dodal, že dosud neukončená koronavirová krize to jen potvrzuje. Zároveň zdůraznil, že na rozdíl od Liberálního institutu, není Zemědělský svaz ČR toho názoru, že „potravinová soběstačnost je drahý a nebezpečný nápad“. Tuto myšlenku o potravinové soběstačnosti potvrzuje i skutečnost z jara letošního roku, kdy nastal úbytek domácí produkce, a zvýšila se závislost na dovozech. Přičemž nejvíce zřetelné to bylo vidět i na nedostatku lékařského a hygienického materiálu v době koronavirové pandemie. Naše veřejnost si na jaře mohla uvědomit, že závislost na „levných“ dovozech prospěšná není, neboť nikdo k nám požadovanou komoditu nedoveze, když ji potřebuje pro sebe nebo z nejrůznějších důvodů upřednostňuje jiné zájemce. Navíc celá řada k nám dovezeného zboží byla v té době nekvalitní. To se, podle Martin Pýchy, v budoucnu může týkat i potravin. „Žel, málokdo si toho je, pod tlakem zkreslené mediální masáže, vyjma samotných zemědělců a odborníků, vědom,“ konstatoval předseda Zemědělského svazu ČR.