V Poslanecké sněmovně je v současnosti jako sněmovní tisk č. 903 projednávána rozsáhlá novela zákoníku práce (zákon č. 262/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů), která mimo jiné v § 317, upravuje i práci mimo pracoviště zaměstnavatele, tedy tzv. práci z domova či homeoffice.

Současná práce z domova upravená § 317 (po novele § 317a) je v praxi takřka nepoužitelná, protože řeší pouze situace, kdy zaměstnanci si rozvrhují při práci z domova pracovní dobu sami – to je pro zaměstnavatele, kteří potřebují mít zaměstnance k dispozici v určené pracovní době,  zcela nevyužitelné. Jiná úprava není, a proto je na zaměstnavatelích, aby si ji v rámci pravidla co není zakázáno, je dovoleno, upravili sami.

Oproti této volnosti obsahuje projednávaná novela zákoníku práce přesnou úpravu práce z domova, která však má řadu úskalí.

(1) Podle podmínek sjednaných v pracovní smlouvě nebo v dohodách o pracích konaných mimo pracovní poměr může být práce konána mimo pracoviště zaměstnavatele.

(2) Zaměstnavatel je povinen k výkonu práce mimo pracoviště zaměstnavatele hradit náklady spojené s komunikací mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem a další náklady, které vzniknou zaměstnanci při výkonu práce; tyto náklady nesmí být zahrnuty ve mzdě, platu nebo odměně z dohody.  

(3) Zaměstnavatel a zaměstnanec mohou sjednat úhradu nákladů uvedených v odstavci 2 paušální částkou.

(4) Zaměstnavatel je povinen přijmout opatření, která zabraňují izolaci zaměstnance vykonávajícího práci mimo pracoviště zaměstnavatele od ostatních zaměstnanců, například zajistit zaměstnanci na jeho žádost možnost se pravidelně setkávat s ostatními zaměstnanci.

(5) Je-li práce mimo pracoviště zaměstnavatele konána s využitím sítí elektronických komunikací, je

1. a) zaměstnavatel povinen zajistit technické a programové vybavení potřebné pro výkon práce zaměstnance, s výjimkou případů, kdy zaměstnanec vykonává práci pomocí svého vlastního vybavení a zajišťovat, zejména pokud jde o programové vybavení, ochranu údajů, které se zpracovávají dálkovým přenosem mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem,
2. b) zaměstnanec povinen počínat si tak, aby chránil data a údaje související s výkonem jeho práce.

(6) Odstavce 1 až 5 se nepoužijí, pokud zaměstnanec vykonává práci mimo pracoviště zaměstnavatele jen výjimečně.

Navrhovaná úprava tedy rozlišuje práci z domova:

• Trvalou/pravidelnou – např. zaměstnanec si se zaměstnavatelem dohodne, že z důvodu péče o dítě bude pracovat 3 dny z domova, 2 dny na pracovišti, a
• Výjimečnou – např. zaměstnanec požádá, aby mohl pracovat z domova, protože má doma  opraváře.

Pro případ trvalé/pravidelné práce z domova pak zákoník práce stanoví zaměstnavateli povinnosti, např. hradit náklady, které zaměstnanci v souvislosti s prací z domova vzniknou.

Tyto náklady nesmí být zahrnuty ve mzdě, platu nebo odměně z dohody, ale zaměstnavatel a zaměstnanec je mohou sjednat paušální částkou, tzn.:

• vyčíslí se jednotlivé náklady jako je elektřina, teplo, voda, opotřebení vlastního nábytku a zařízení, telekomunikační připojení atd. Tyto náklady si zaměstnanec vyúčtuje a následně je bude zaměstnavatel zaměstnanci proplácet, tak jako například cestovní náhrady; NEBO
• se sjedná paušální částka vycházející z reálných nákladů (kvalifikovaný odhad).

Pokud mají zaměstnavatelé nyní náklady zahrnuté ve mzdě, nezbude jim nic jiného než část připadající na paušální částku vyčlenit zvlášť. Jak pro zaměstnavatele, tak pro zaměstnance bude toto výhodnější, protože paušální částka bude zaměstnanci vyplácena v čistém – nebude zatížena povinnými odvody.

Novela však nadále neupravuje některé oblasti, se kterými si praxe neví rady a zatím chybí jasná pravidla, aby se zaměstnavatelé mohli vyhnout případným rizikům – jedná se zejména o oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a pracovní úrazy (nemoci z povolání).

Zaměstnavatel totiž nemá objektivně možnost, aby zajistil na všech místech, kde jeho zaměstnanci budou konat homeoffice, stejnou úroveň ochrany jako na svém pracovišti. Nejenže totiž jednotlivá místa, kde je konána práce homeffice (zejména byty zaměstnanců), nejsou většinou určena a kolaudována pro výkon práce, ale při větším množství těchto míst by bylo neúměrně finančně náročné zajistit jejich náležitou a pravidelnou kontrolu. Pokud tedy zaměstnanec chce pracovat z homeoffice, měl by se taktéž podílet na tom, že zvolené místo vyhovuje standardům na bezpečnost a ochranu zdraví při práci. Za případné závady by pak měl nést i odpovědnost.

Pokud vstoupí v platnost a účinnost novela zákoníku práce v současném znění, bude třeba rozlišovat dva typy práce mimo pracoviště zaměstnavatele – tzv. homeoffice. Přísnější pravidla pro zaměstnavatele (včetně povinnosti platit zaměstnancům náhradu nákladů) však budou platit pouze v případě, že se nebude konat jen o výjimečný výkon takové práce. Standardní benefit homeoffice, který je v nějakém omezeném režimu často nabízen zaměstnancům (řádově několik dní za rok či několik málo dní za měsíc), by proto neměl být novelou jakkoliv dotčen.