Změny ve Strategickém plánu SZP povedou ke snížení objemu produkce potravin a tím k jejich zdražení!

Rozhovor s předsedou Odborového svazu pracovníků zemědělství a výživy – Asociace svobodných odborů ČR Bohumírem Dufkem

Kolektivní smlouvy vyššího stupně na rok 2022 v zemědělství

Odborový svaz pracovníků zemědělství a výživy – Asociace svobodných odborů ČR dne 24. ledna 2022 a podepsal Kolektivní smlouvu vyššího stupně na rok 2022 se Zemědělským svazem ČR a Českomoravským svazem zemědělských podnikatelů. Plné znění KSVS naleznete v příloze.
  • Zveřejněno: 25.08.2019
  • Autor: Miroslav Svoboda

V těchto dnech žijí čeští zemědělci a potravináři tím, že na Výstavišti České Budějovice probíhá 46 ročník agrosalonu Země živitelka. V rámci odborného doprovodného programu této velmi významné přehlídky činnosti našich zemědělců a potravinářů, uspořádaly Ministerstvo zemědělství ČR a Agrární komora ČR v pátek 23. srpna 2019 konferenci na téma „České zemědělství a SZP 2020+“.

O zhodnocení průběhu této konference jsme požádali předsedu Odborového svazu pracovníků zemědělství a výživy – Asociace svobodných odborů (OSPZV-ASO) Bohumíra Dufka, který je zároveň i předsedou Asociace samostatných odborů a za Českou republiku je členem Evropského hospodářského a sociálního výboru, což je poradní orgány Evropské komise.

*Co bylo cílem této konference?

K tomu musím nejprve uvést, že od loňského roku vstoupila do závěrečné fáze příprava schválení a přijetí Společné zemědělské politiky (SZP) EU na léta 2020 až 2027. Důvodem je skutečnost, že koncem letošního roku by totiž měla skončit platnost stávající SZP na léta 2013 až 2020. Takže, logicky vzato, orgány EU, ale i jednotlivé členské země EU, se začaly touto otázkou vážněji zabývat již v loňském roce.

Jenže, přes proklamovanou snahu o vytvoření Společné zemědělské politiky do konce letošního roku, se ukázalo, že díky rozdílným zájmům řady zemí EU, se toto nemůže stihnout. Ostatně, v Bruselu se předpokládalo, že se to nestihne, takže se období formování nové Společné zemědělské politiky protáhne na dva, tři roky. Mimo jiné to také ovlivňují i letošní volby do Evropského parlamentu, které proběhly v květnu letošního roku. Vždyť na podzim vznikne nová Evropská komise, která do tvorby nové Společné zemědělské politiky bude mluvit. Sice je již ustaven nový Evropský parlament, ale jak bude vypadat nová Evropská komise, to se teprve rýsuje a uvidíme během podzimních měsíců, jak to nakonec celé dopadne. Proto nelze očekávat, že bychom projednání a schválení nové Společné zemědělské politiky stihli do konce letošního roku.

*Řekl jste, že se v průběhu formování nové Společné zemědělské politiky projevily rozdíly mezi jednotlivými zeměmi EU. Mohl byste je charakterizovat?

V roce 2004 do Evropské unie, která tehdy čítala 15 „starých“ členských zemí, vstoupilo 12 nových členských zemí EU, a to států střední a východní Evropy. Později se přidaly i další země, zejména z Balkánu, tedy Rumunsko a Bulharsko v roce 2007 a Chorvatsko v roce 2013. Takže v současné době má EU 28 členů, a jestliže se naplní záměr Velké Británie vystoupit z EU k 31. říjnu, bude nás v EU 27. To je dost velké číslo na to, aby se projevily určité rozdíly mezi zájmy starých a nových členských zemí. Navíc, je nutné k tomu připočítat i skutečnost, že se v rámci celé EU projevují tendence velkých zemí, jako je Německo a Francie, určit, a to mnohdy na úkor malých členských zemí, jak bude vypadat Společná zemědělská politika v následujících letech.

Právě tato skutečnost, že existují rozdílné názory na řadu věcí, které jsou do návrhu nové SZP předkládány, je hlavní příčinou toho, že není možné konečné znění dokumentu o nové SZP projednat a schválit v nejbližší době. Navíc, jak jsem již uvedl, rozhodující roli zde sehrává i vznik nových orgánů EU na základě květnových voleb. Výsledkem je, že proces projednávání a schválení nové SZP může, podle některých odborníků, trvat až do roku 2022. Proto se v této souvislosti v Bruselu již diskutuje o tom, že bude nutné stanovit jakési přechodné období, než se začne uplatňovat v rámci orgánů EU, a také i jednotlivých zemí, nová SZP.

*Můžete tedy upřesnit, co tedy čeká české zemědělce a potravináře?

V této chvíli je nutné je seznámit s tím, jaké jsou návrhy nové SZP a co z těchto návrhů případně pro na naše zemědělce vytvoří složitější situaci, než měli dosud. Míním tím, že odcházející Evropská komise kladla důraz na „ozelenění“ Společné zemědělské politiky, což může vytvořit i pro naše zemědělce řadu nových podmínek, s nimiž se budou muset vyrovnat. Prostě, zemědělskou výrobu nelze chápat, tak, že jde jen o produkci potravin, aby naši občané měli co konzumovat. Znamená to, že budou zemědělci muset svoji výrobu, zejména živočišnou, přizpůsobit novým podmínkám, to je ochrany životního prostředí. To se přirozeně může promítnout i do ekonomiky zemědělské výroby.

*Hlavním řečníkem byl prezident Agrární komory ČR Zdeněk Jandejsek. Co bylo ústředním námětem jeho vystoupení?

Vystoupení prezidenta Agrární komory ČR Zdeňka Jandejska hodnotím jako velmi dobré, protože v kostce nastínil hlubokou analýzu postavení českého zemědělství vůči Evropské unii, tedy v rámci jednotného evropského trhu. Ten ovšem, jak říkají mnozí zemědělští odborníci, ve skutečnosti jednotným trhem není, jelikož v tomto prostoru mezi sebou soupeří „o místo na slunci“ zemědělci z jednotlivých členských zemí EU.

Přitom Zdeněk Jandejsek poukázal na některé záležitosti, které v rámci společného evropského trhu fungují, a které se v skutečnosti se u nás ve skutečnosti ani neříkají, aby se nepokazil obraz dobře fungujícího evropského trhu, jak rádi vykládají někteří naši europoslanci. Mimo jiné jde i o to, že je nám, to je českým zemědělcům, neustále doporučováno přijímat různá opatření ke zlepšení životního prostředí, jako je například omezení pesticidů. Přitom vám odbornici z ministerstva zemědělství i z příslušných výzkumných ústavů potvrdí, že naši zemědělci používají pesticidy v mnohem menší míře, než je tomu v řadě západoevropských zemí, například v Německu či Rakousku. Tato fakta slyšíme během různých odborných zemědělských konferencí, ať už je pořádá Agrární komora ČR nebo Zemědělský svaz ČR. Takto bych mohl pokračovat v uvádění dalších příkladů.

*Říkáte, že příkladů je povícero. Ale co je tím hlavním problémem?

Tím je snaha orgánů EU omezit zemědělskou výrobu v řadě zemí formou snížení dotací neboli přímých plateb na plochu formou zastropování jejich výše podle velikosti plochy příslušné farmy. Samozřejmě, že čeští a slovenští představitelé nevládních agrárních organizací proti tomu vystupovali na jednáních evropských orgánů, a to i přímé podpory našeho ministerstva zemědělství. Snažili se ovlivnit i další nevládní zemědělské organizace jiných členských států. Takže výsledkem jsou nakonec dvě verze toho, jak bude nakonec otázka zastrpování vyřešena.

V první verzi platí názor, který během jednání prosazoval Výbor Evropského parlamentu pro zemědělství a rozvoj venkova (AGRI), že zastropování přímých plateb nad 100.000 eur by bylo povinné. Na základě diskuse nad stanovisky nevládních agrárních organizací vznikla i druhá verze, kterou je, že zastropování by nebylo uplatňováno s tím, že podmínkou by však bylo, že se provede desetiprocentní redistribuční platba pro malé firmy. Takže, po ustavení nové Evropské komise a jmenování nového komisaře pro zemědělství a rozvoj venkova, uvidíme, co Evropská komise a Evropský parlament nakonec schválí.

*Jakou politiku by měl, podle vás, prosazovat nový komisař pro zemědělství a rozvoj venkova?

Takovou, aby byly rovné podmínky na evropském trhu pro všechny. To je, aby nebyli zvýhodňováni zemědělci některých zemí, zejména těch velkých, a to na úkor těch menších států, jako je například Česká republika.

V této souvislosti musím poznamenat, že bychom měli mnohem více, než dokud, za Českou republiku v Bruselu, u jednotlivých evropských orgánů, protlačovat náš názor na to, jak by měla vypadat Společná zemědělská politika EU v příštích letech, Vždyť nemusíme být v područí velkých států, které zatím rozhodují o všech zásadních věcech, jak se bude Evropská unie dále ubírat. Je potřeba promluvit i za menší státy a snažit se je získat pro společný postoj k tomu, aby evropská politika byla vyvážena a platily zde rovné podmínky pro všechny.

Mimochodem, rád bych připomenul slova prezidenta Agrární komory ČR Zdeňka Jandejska, který prohlásil, že bychom se neměli přizpůsobovat zemědělské politice, kterou razí velké státy EU, a to mnohdy ve snaze získat prostor pro své vlastní potravinářské zboží, a to na úkor těch malých států, jako je například Česká republika. Známe to z prodejen obchodních řetězců, když na jejich pultech se objevuje převážně zahraniční zboží, zatímco kvalitní české potraviny mají často problém se na tyto pulty dostat.

Mimochodem, jsme toho názoru, že snaha o snížení skleníkových plynů by se neměla odrážet v takových nápadech, jako je snížení či pomalu zrušení živočišné výroby. Vždyť nákladní auta, která převážejí ovoce a zeleninu, případně i živá zvířata napříč Evropou, znečišťují ovzduší daleko více než je chov dobytka, prasat či drůbeže. Ostatně tyto chovy zde existují po staletí a nikomu to nevadilo. Naopak lidé to chápali jako prospěšnou činnost pro lidstvo.

*Na nedávném světovém kongresu klimatologů zaznělo, že chov krav umožňuje, že do ovzduší se dostává až 23 % metanu. Proto je nutné omezit živočišnou výrobu. Co tomu říkáte?

Jako zemědělec k tomu mohu jen říci, že rostlinná výroba byla od nepaměti propojena s živočišnou výrobou. Jakýkoliv nesprávný zásah do struktury zemědělské výroby ponese negativní důsledky pro celé zemědělství. Nejdůležitější úkol zemědělství byl, je a bude, vyrobit potraviny a umožnit tak nasycení obyvatelstva. Vždyť, tito klimatologové a ekologové, si asi neuvědomují, že bez krav nebude maso a mléko. Bez drůbeže nebudou vejce. Čím se občané poté budou živit? Vždyť člověk je všežravec, nikoliv býložravec, jak si někteří tito ekologové představují.

Každý zemědělský odborník vám řekne, že půda potřebuje hnojit organickými hnojivy. Sami tito ekologové bojují proti chemickému ošetření obilovin a jiných plodin na polích. Přitom by zrušením chodu hospodářských zvířat zamezily potřebnému organickému hnojení zemědělské půdy. Co by s tou půdou bylo dál? Umějí si to vůbec představit?

Jenom připomenu, že před desítkami let jsme udělali jednu obrovskou chybu, která spočívala v melioraci našich polí. Dnes, v době sucha, se s tím snažíme vypořádat, a to snahou o obnovení původních jezírek a mokřadu. K tomu je nutné připočítat i snahu o budování remízků, kvůli drobným živočichům, aby opět žili v naší přírodě, jako tomu bylo před lety.

Zkrátka, podle názoru odborné zemědělské veřejnosti, je proti těmto nesprávným tendencím zapotřebí správě argumentovat našimi životními zkušenostmi tak, aby nositelé, podle nás, těchto nesprávných názorů, na něž mají přirozeně právo, pochopili, že svět je nutné posuzovat v širších souvislostech, a ne jen z úzkého odborného hlediska, jako to často činí právě oni.