Rozdíl v pracovní době mezi pracovníky ve 28 členských státech EU je i nadále velký a je zvláště výrazný mezi "staršími" 15 členskými státy EU a 13 novými členskými státy, které vstupovaly do EU od roku 2004.  Podle nových průzkumů, který prováděla Evropská nadace pro zlepšování životních a pracovních podmínek Eurofound, je to zvláště zřejmé při porovnávání nároků na volné dny pro pracovníky za kalendářní rok. Mezi jednotlivými zeměmi je patrný rozdíl až 2,5 pracovních týdnů. Trend sbližování délky pracovní doby mezi 28 členskými státy EU tedy jednoznačně ustupuje.

Nejnovější výroční zpráva "Vývoj pracovní doby 2015-2016" ukazuje značné rozdíly v průměrné výši kolektivně dohodnutých volných dnů za kalendářní rok mezi pracovníky členských států EU. Přičteme-li státní svátky v jednotlivých zemích a provedeme-li následné porovnání, dojdeme k závěru, že na jedné straně stojí země s vysokým počtem volných dní jako např. Chorvatsko se 41volnými dny , Dánsko s 39 dny a Německo s 37 dny. Na druhé straně stojí země s nižším počtem volných dní jako jsou Irsko, Maďarsko a Estonsko s 28 dny. Pokud jde o průměrnou délku počtu volných dní: pro EU-28 byla 33,8 dní, pro EU-15 činí  34,7 dní  a v členských státech, které vstupovaly do EU od roku 2004 činí 31,3 dní.  

Kolektivní vyjednávání hraje důležitou roli při určování délky pracovní doby v mnoha zemích EU 28. Povaha a rozsah této role se však v jednotlivých zemích také značně liší, přičemž vyjednávání probíhají na různých úrovních (meziodvětvová, odvětvová a podniková). Česká republika, Slovensko, Švédsko a Velká Británie byly jedinými zeměmi, které registrovaly změny v kolektivně dohodnutých týdenních hodinách v letech 2015 až 2016.  Se svými 35,6 hodinami zůstává Francie zemí s nejkratším průměrným kolektivně dohodnutým pracovním týdnem v EU. V některých členských státech - Bulharsku, Estonsku, Maďarsku, Lotyšsku, Litvě, Polsku, Rumunsku a Slovinsku - pracovní doba není obecně vymezena kolektivní vyjednáváním.

Skutečně odpracované hodiny představují hodiny, které jednotlivci stráví v pracovních činnostech, včetně výrobních činností, pomocných činností, krátkých přestávek, vzdělávání a odborné přípravy nezbytné pro úspěšné plnění pracovních úkolů. Nejdelší týdenní skutečně odpracované hodiny v EU mají zaměstnanci na plný úvazek ve Velké Británii, v roce 2016 týdenní skutečně odpracovaná doba činila 42,3 hodin, což je o 0,1 hodiny méně než v roce 2014 a v roce 2015. Následují zaměstnanci na Kypru (41,7 hodin), v Rakousku (41,4 hodiny), Řecku (41,2 hodiny), Polsku a Portugalsku (41,1 hodiny). Zaměstnanci v Dánsku vykazují nejkratší týdenní skutečně odpracované hodiny (37,8 hodiny). To je o 4,5 hodiny týdně méně než jejich protějšky ve Velké Británii.

Průzkum, který prováděla nadace Eurofound vyústil ve zprávu, která se rovněž zabývá pracovní dobou ve vybraných odvětvích, včetně chemického průmyslu, kovoobrábění, bankovnictví, maloobchodu a veřejné správy. Celý text zprávy naleznete na webové stránce nadace : www.eurofound.europa.eu. Zpráva navíc aktualizuje a doplňuje materiál Vývoj pracovní doby v 21. století, který zahrnuje údaje o řadě aspektů pracovní doby, včetně kolektivně dohodnutého pracovního času v letech 2000 až 2014.