Zatímco v Irsku stačí samoživitelce s dvěma dětmi pracovat alespoň 8 hodin týdně za minimální mzdu, aby nesklouzla do bídy a nemusela žádat stát o pomoc. V České republice - jak ukázala data OECD v roce 2015 - by taková žena musela být v práci 79 hodin. A protože to je pro málokterou samoživitelku reálné, je pak závislá na pomoci státu. Ostatně – zkusme se podívat na to, kolik hodin obecně tráví Češi (nejen samoživitelky) v práci ve srovnání s jinými národy.

Patříte-li k těm, co pracují za minimální mzdu (tedy 11 tisíc korun měsíčně), máte představu o tom, kolik hodin týdně byste museli odpracovat na to, abyste se nepohybovali v mezích chudoby? Asi tušíte, že hodně. OECD aktuálně skutečně spočítalo, že v České republice je nutno vynaložit mezi sledovanými zeměmi nyní největší úsilí. Jde-li navíc o samoživitele, který se stará třeba o dvě děti, pracovat by musel TÝDNĚ alespoň 79 hodin – aby nepotřeboval pomoc státu a přitom nežil v chudobě.

Graf, který OECD zveřejnila, publikovala na svém facebookovém profilu i ministryně práce a sociálních věcí Michaela Marksová-Tominová.

„Zde je ukázáno, kolik hodin musí v jednotlivých zemích samoživitel pracovat za minimální mzdu, aby se dostal nad relativní hranici chudoby. Bohužel, jak je vidět, nejdéle to trvá v ČR. To je nepřijatelné a je proto potřeba minimální mzdu zvyšovat!“ napsala tehdy ve svém statusu ministryně a poukázala zároveň i řešení, jak se nepěkného prvenství zbavit. To se během působení současné vlády částečně dařilo. Minimální mzda mírně stoupla, od letošního 1. ledna se pak navýšila o 1 100 Kč. Znamená to, že základní hodinová sazba hrubé minimální mzdy se zvýšila z 58,70 Kč na rovných 66 Kč za hodinu.

K překonání chudoby lze pracovat týdně 8 hodin. U nás ale mnohonásobně víc

Za Českem stojí ve zmiňovaném nelichotivém žebříčku například Estonsko či Řecko, kde je potřeba týdně odpracovat, aby byl překročený práh chudoby pro modelového samoživitele (samoživitelku) s dvěma dětmi, 60 a 59 hodin. Uvedeme-li další čísla z jiných zemí, tak třeba na Novém Zélandu k tomu přitom stačí místním samoživitelům odpracovat 6 hodin týdně, ve Velké Británii 25, v Austrálii 16, v Irsku 8 hodin týdně.

CELÁ ZPRÁVA OECD - www.oecd.org/social/Focus-on-Minimum-Wages-after-the-crisis-2015.pdf

Odbory.info se proto zajímaly o to, do jaké míry a jak rychle je náprava stavu u nás možná. Je opravdu 'jádro pudla' hlavně v té minimální mzdě?

"Víte, my si musíme pro řešení tohoto problému ujasnit, co vlastně chceme. Zda chceme být jen jakousi montovnou právě kvůli nízké minimální mzdě, která k nám láká podnikatele zaměřené právě jen na tento faktor, nebo zda chceme být důstojným státem s důstojnými pracovními podmínkami, který se bude soustředit i na naši konkurenceschopnost. Zatím vše nasvědčuje tomu, že nejsme schopni, a to i na politické úrovni, zaujmout jednoznačný postoj. Přitom vedeme prvenství i v poměru mezi výší minimální mzdy a mzdy průměrné," reagoval šéf ČMKOS Josef Středula. O něm je známo, že dlouhá léta bojuje za to, aby se minimální mzda výrazně navyšovala. Jak totiž vysvětluje dále, je za tím skrytá celá řada důvodů, které mnozí nechtějí vnímat.

„Minimální mzda by měla být v takové výši, aby člověk, který za ni odvádí svoji práci, nemusel ještě žádat stát o finanční podporu a sociální dávky. Pokud tomu tak nyní je - a my víme, že minimální mzdu u nás dostávalo v době zveřejnění této statistiky, zhruba 100 tisíc Čechů - není to spravedlivý systém a navíc ani dlouhodobě udržitelný systém. Ti lidé totiž musejí žádat stát o sociální dávky, na které jdou finance z daní ostatních, tedy všech. To znamená, pokud to mírně zjednoduším, že to, co by měl vyplatit zaměstnavatel zaměstnanci za práci, vyplaceno není. Stát tak de facto pomáhá zvyšovat nebo udržovat majitelům soukromých firem zisky a hospodářské výsledky, poněvadž je nenutí zvyšovat mzdy a pak práci pro takového zaměstnavatele platíme ještě všichni právě z našich daní. Poněvadž mnozí lidé, a to nejen na minimální mzdě, ale třeba i s 12 tisíci korunami, nemohou se svým přijmem bez pomoci státu vyžít. To v pořádku určitě není," řekl dále Středula.

Samoživitelé na cestě k bídě

V každém případě se tak znovu potvrzuje fakt, že zejména samoživitelé a samoživitelky s malými dětmi mají k bídě nakročeno nejvíce a je třeba jejich situaci opravdu nepřehlížet a řešit. A to přesto, že může samozřejmě jít o hledání řešení v dlouhodobějším horizontu. Právě to je možná problémem, poněvadž z politického hlediska je zatím neatraktivní hledání cest navzdory tomu, kdo vyhraje volby a momentálně vládne či bude vládnout. S ohledem na to, jak dlouho se u nás řeší třeba to, zda matkám, kterým neplatí otcové výživné na děti, platit alespoň zálohově státem, je asi třeba počítat s tím, že výsledný a úspěšný efekt asi hned tak čekat nelze. Přesto, že snahy se objevují, byť jen v ojedinělém časovém (a většinou volebním funkčním) období.

Pracujeme hodně a dlouho, přesto...

Pojďme se na problematiku toho, kolik Češi týdně odpracují ve srovnání s lidmi jiných zemí, však podívat detailněji - i když ponecháme nyní již otázku odměny za vykonanou práci stranou. I tak mnohé následující čísla napovídají, byť tyto statistiky ani neřeší to, zda jde o člověka samoživitele.

Český statistický úřad například uvádí, že podle jejich dat v týdnu průměrně odpracuje každý občan 40,9 hodin.

Proč tomu tak je? Důvodem je prý především malý podíl úvazků se zkrácenou pracovní dobou. Zatímco v EU jich je 19,2 procent, v Česku jen 5 procent, i když poslední statistiky začínají uvádět, že zájem o tento typ úvazků u nás narůstá. Podíl částečných úvazků však zásadním způsobem ovlivňuje, kolik hodin v průměru každá zaměstnaná osoba obvykle odpracuje, vysvětlili statistici při představování výsledků této jejich práce.

C to znamená? Ve srovnání s jinými zeměmi EU jsme tedy pracovitější. Průměrný počet odpracovaných hodin je totiž 37 hodin – to znamená, že v Nizozemsku se odpracovalo obvykle v průměru o deset hodin týdně méně než u nás.

„Nižší je pracovní doba i ve všech severských státech, Irsku a Německu,“ uvádí Marta Petráňová z oddělení pracovních sil a rovných příležitostí ČSÚ.

Podle čísel prý máme lepší pracovní morálku než Němci

Možná překvapující může být i to, že pracovní morálka Čechů ve srovnání s Německem je prý (alespoň podle statistických údajů) podstatně vyšší. Tato skutečnost vychází totiž z počtu odpracovaných hodin. Jelikož Češi stráví v práci ročně průměrně 1800 hodin, je to dokonce o 403 hodin více než v Německu. A pozor – to už nejsou údaje od českých statistiků, ale nedávno zveřejněná data již zde zmiňované organizace OECD (Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj - Organisation for Economic Co-operation and Development).

Kolik hodin ročně odpracují jednotlivé národy:

• Mexičané 2226
• Korejci 2090
• Řekové 2034
• Chilané 2029
• Rusové 1982
• Poláci 1929
• Izraelci 1910
• Estonci 1889
• Maďaři 1888
• Turci 1855
• Češi 1800
• Američané 1790
• Slováci 1785
• Italové 1752
• Japonci 1745
  (Zdroj: OECD)

Z čísel tedy vyplývá, že Češi v práci tráví skutečně hodně času, víc než třeba Američané, či Slováci. Překvapivé však je, že před námi se ve zmíněném žebříčku objevili například Maďaři či Řekové. Jisté tedy je, že tato čísla nelze brát jako jediný důkaz pracovitosti.

Vezmeme-li si na pomoc jiný průzkum, v tomto případě Eurostatu, odhalí nám, že nejdéle jsou v práci občané nejvíce zadlužených zemí. Na tom, do jaké míry to je však též skutečným hospodářským přínosem, se však experti neshodují. Podle řady z nich je třeba totiž mít na paměti, že není důležitá délka odpracované doby, ale spíše produktivita z vykonané práce.

Lidé tu pracují dobře, nevěřme, když někdo tvrdí opak

K tomu měl opět připomínku šéf odborářů Josef Středula. Podle něj, pokud by v ČR nepracovali lidé produktivně, jen těžko se dá uvěřit, že by si je zaměstnavatelé drželi a platili je. "Jsem přesvědčený, že lidé u nás pracují dobře a jejich produktivita je na dobré úrovni. Otázkou však je, do jaké míry je s tou produktivitou nakládáno efektivně a kde a jak končí," domnívá se. Vysoká čísla, která zaujímáme v rámci ostatních států ve srovnání s počty odpracovaných hodin za rok, nezpochybňuje a jak říká, má je potvrzené i praxí.

"Vezměte si, o kolik se nám zvyšují výsledky za celý život tím, že pracujeme delší dobu. Ve srovnání s minulou generací je to třeba i o sedm let. Navíc krátkodoběji se na vše dá podívat úhlem toho, o kolik státních svátků máme méně oproti jiným zemím, to tedy též náš pracovní fond zvyšuje. Nemluvě o tom, že v některých zemích, když svátek vychází na víkend, bývá nahrazen ještě jedním pracovním dnem - pondělím nebo pátkem, v kterém je také volno. Intenzita práce je u nás velmi vysoká. A samozřejmě přičteme-li k tomu, že lidé u nás pracují více než jinde, ale za minimální mzdu, která je v žalostné výši ve srovnání s jinými státy, myslím, že se v oblasti pracovitosti opravdu nemáme za co stydět," vysvětlil souvislosti, které ho s výsledky průzkumu napadají, Středula.

Hodně práce nás vzdaluje od rodiny i vlastního osobního života

Není třeba příliš rozebírat další fakt, který se nese dneškem. Nadměrné množství hodin strávených prací má totiž i podle OECD mimo jiné samozřejmě vliv na to, jaký čas mají lidé na svůj osobní rozvoj, rodinu a na své koníčky. Průměrnému Čechovi zbývá prý na osobní potřebu denně 14,98 hodiny. To naši republiku řadí na čtrnáctou příčku z 236 členských zemí OECD. Ne každý by však toto číslo asi odsouhlasil.

Nejvíce volného času, 16,1 hodiny denně, mají Španělé, těsně následovaní se 16,1 hodiny Dány. Nejméně času, 13,42 hodiny denně, mají Turci a Mexičané (13,89 hodiny).

Závěrem bychom neměli opomenout slova z nedávného rozhovoru s šéfem Asociace samostatných odborů Bohumírem Dufkem. I ta totiž napovídají, jak to u nás s prací a taky odměňováním je. Lichotivá čísla to bohužel pro nás však nejsou.

„Museli jsme konstatovat, že už po několik desetiletí Češi pracují za velice levné peníze. Zahraniční firmy u nás bohatnou, místo aby ty vydělané peníze investovaly dále na českém trhu. Neříkám, že se tak chovají všechny firmy, ale většina či část firem se tak chová. Roste nám i vývoz kapitálu, vloni to bylo přes 290 miliard korun. Radostné to však není, poněvadž to s sebou nese ten efekt, že to zatěžuje českého pracovníka v tom, že mu pouze rostou až na neúměrnou mez náklady,“ uvedl pro odbory.info Dufek.

Podle něj, i když čeští zaměstnanci odvádějí velmi dobrou práci a rozhodně nemohou být podezíráni z nízké produktivity práce, se můžeme dočkat jakési rovnováhy v příjmech s pracujícími v zemích na západ od nás, nejdříve za tři desetiletí.