Členství v OSPZV-ASO ČR

  • Sdružujeme 35 000 členů.
  • Členství v odborovém svazu není podmíněno prací v zemědělství či zpracovatelském průmyslu.
  • Našimi členy jsou zaměstnanci z různých pracovních odvětví.
  • Naším cílem je obhajoba lidí, pro něž je práce hlavním zdrojem obživy.

Programové zaměření OSPZV-ASO ČR

  • Upevnění postavení českých zemědělců a zajištění jejich ekonomické stability v rámci zemědělského trhu Evropské unie.
  • Nepřipustit oklešťování zákoníku práce, které připravuje současná vláda a zamezit přijetí zákona o stávce a výluce.
  • Zvýšení minimální mzdy.
  • Zveřejněno: 14.07.2020
  • Autor: Miroslav Svoboda

Již řadu let Agrární komora ČR tvrdí, že soběstačnost v základních potravinách je základem bezpečnosti státu. Její představitelé o tom v uplynulých letech hovořili při různých příležitostech, a to nejen v rámci různých odborných konferencí, ale především při jednáních s představiteli našeho státu, to je vlády ČR i Parlamentu ČR. Právě otázka zaujala členy zemědělského výboru Poslanecké sněmovny natolik, že se nakonec zrodil pozměňovací návrh zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích, jehož podstatou bylo přispět k tomu, aby se u nás zvýšil podíl prodeje potravin od českých výrobců na pultech obchodů, a to zejména supermarketů a hypermarketů, které jsou ve vlastnictví zahraničních obchodních řetězců.

Jenže, při projednávání návrhu tohoto zákona vznikla v naší společnosti, a hlavně v médiích, poměrně ostrá diskuse, v níž zazněla i řada nesprávných a zkreslujících informací o tom, co je podstatou tohoto návrhu zákona. Proto jsme požádali o rozhovor člena představenstva Agrární komory ČR Zdeňka Jandejska, který je zároveň i předsedou představenstva společnosti Rabbit Trhový Štěpánov, tedy podniku, který se velice intenzivně zabývá rostlinnou a živočišnou výrobou.

Mohl byste našim čtenářům vysvětlit, o co vlastně jde?

Víte, po společenské a ekonomické transformaci po r. 1989, a zejména po vstupu České republiky do EU v roce 2004, se u nás začala postupně snižovat živočišná výroba, a to díky tomu, že naši zemědělci neměli rovné podmínky pro to, aby obstáli v rámci konkurenčního boje na jednotném evropském trhu. Výsledkem bylo, že se u nás postupně snižovaly stavy hospodářských zvířat, ať již jde o krávy či prasata nebo i drůbež. Řekl bych, že jsme poměrně brzy pochopili, že je nutné tuto situaci změnit. Reagovali jsme na to ve svých připomínkách a názorech vůči jednotlivým etapám Společné zemědělské politiky EU, které jsme přirozeně zasílali do Bruselu. Podle našeho názoru je v naší zemi nutné podporovat především ty zemědělce, kteří produkují rostlinné a živočišné komodity, a kteří zároveň dokážou zvýšit svoji produkci, a tím pomohou i ke zvýšení naší soběstačnosti v základních potravinách. Proto také nakonec vznikl uvedený pozměňovací návrh zákona o potravinách a tabákových výrobcích, v jehož rámci bylo stanoveno, že od příštího roku by mělo být na pultech obchodů prodáváno minimálně 55 % domácích potravin od českých výrobců. Právě kolem tohoto poměru zastoupení domácích potravin od českých výrobců se rozpoutala v médiích, a tím i v naší společnosti, velmi ostrá diskuse, během níž média uváděla od odpůrců zákona i řadu nesprávných a zkreslujících informací o podstatě problému. Výsledkem nakonec bylo, že návrh zákona byl nakonec vrácen z 3. do 2. čtení s tím, že se bude v příslušných výborech Poslanecké sněmovny projednávat nové znění tohoto zákona.

Mimochodem právě před několika měsíci propuknuvší pandemie koronaviru COVID-19 ukázala, jak je důležité zajistit dostatek základních potravin na našem trhu. Nemám pravdu?

Samozřejmě, že ano. Mohu jen zdůraznit, že zajistit suverenitu našeho státu lze pouze tím, že se bude postupně snižovat naše závislost na dovozu základních potravin, které si můžeme levněji vypěstovat a vyrobit doma, a tím si postupně vytvořit podmínky pro zajištění vyšší soběstačnosti v těchto komoditách.

Mimochodem, státy EU, které mají obdobné podmínky pro zemědělskou výrobu, jako máme my, tak pěstují a chovají až 10 krát více některých komodit na 1 hektar zemědělské půdy, než je tomu u nás. Je to díky tomu, že jejich farmáři od tamějších vlád dostávají nesrovnatelně vyšší podpory a dotace a tím v zemědělské a potravinářské výrobě likvidují náš domácí trh.

Uvedu pár příkladů. Pokud jde o přímé dotace na plochu zemědělské půdy, tak například v Belgii činí tyto dotace cca 400 eur na hektar a v Nizozemí je to cca 393 eur na hektar, zatímco v České republice je to v přepočtu přibližně jen 220 eur na hektar.

Kromě těchto přímých dotací na plochu zemědělské půdy je druhým významným faktorem podpory zemědělců Program rozvoje venkova, což se týká především otázky jeho spolufinancování z národních zdrojů. Tak například Rakousko jej spolufinancuje z národních zdrojů do výše 100 %, dále Německo a Nizozemí do výše 59,5 %, Česká republika do výše 35 % a Slovensko do výše 25 %. Dalším rozdílem jsou národní dotace z rozpočtu, kde Česká republika vydává, oproti starým členských zemí - EU 14 cca pouze 20 - 25 % na podporu jednotlivých výrob, chovů či komodit.

Takže, podmínky pro naše zemědělce jsou, oproti konkurentům ve starých členských zemích, mnohem horší…

Mohu to potvrdit i dalšími údaji. V České republice, a to i přes nižší výrobní náklady na 1 kg či 1 tunu výrobků, než je tomu u starých zemí, nejsme schopni konkurovat, jelikož neúměrně vyšší dotace staré EU 14 výrazně snižují ceny jimi dovážených komodit či zboží a tím v maloobchodním prodeji s naším zbožím nemůžeme uspět. Podle nás jsou zde jen dvě možnosti. Zaprvé vyrovnat podpory nebo je ve všech státech EU úplně zrušit a postihovat skryté dotace, pak by nebylo třeba řešit úpravu zákona o potravinách. To ale země jako je Francie, Itálie či Německo nikdy nepřipustí. Při vstupu do EU nám bylo v roce 2004 slíbeno vyrovnání podpor do roku 2013. Dnes, sedm let po stanoveném termínu, zástupci starých zemí EU nechtějí o vyrovnání ani slyšet.

Za druhé, pokud tento kolonizační prvek k ovládnutí trhu s potravinami u nás nelze řešit a přitom jsme po celou dobu, my jako zemědělci, diskriminování a likvidováni, tak se musíme bránit zákonem, který bude řešit procento základních českých potravin na maloobchodních pultech. V návrhu se jedná o 155 základních položek z více než 15.000 nabízených, což je 1 %. V těchto položkách nejsou nealkoholické nápoje, alkoholické nápoje, vína a žádné plodiny či produkty živočišného původu, které se u nás nepěstují a v případě zvířat nechovají, či jsou u nás produkovány jen okrajově. Jsou to pouze produkty, u kterých jsme měli 100 % soběstačnost ještě v roce 1993. Nerozumím pak, řekl bych skoro „chorobným“ výlevům většiny parlamentní opozice či těch zemědělců, kteří téměř z toho, co je na pultech z tuzemské produkce, nic nepěstují či nechovají. Je to smutné, když český konzument je strašen v zájmu politických cílů zdražováním domácích potravin, snížením sortimentu, snížením kvality apod. Je to právě obráceně! Pokud šlo o české potraviny došlo k zvýšení ceny pouze o jednotky procent, například z důvodu nárůstu mezd, energií apod. V případě zahraničního zboží, kde už nebylo k dispozici žádné tuzemské zboží, se ceny potravin zvýšily o desítky procent.

Podle našeho názoru je také důležitá skutečnost, že zákon by se měl týkat pouze maloobchodního prodeje koncovému spotřebiteli s prodejnou plochou nad 400 m2.

Jaká je vlastně dnes soběstačnost České republiky v základních komoditách?

Ta se dnes, v součtu všech komodit, pohybuje kolem 59 %. Mimochodem, soběstačnost je vyjádření poměru výroby ke spotřebě obyvatelstvem. Základní problém spočívá v tom, že přes nižší náklady a standardní kvalitu, maloobchodní prodejce sáhne po dovozech, kde je dotací snížena cena, přitom kvalita z důvodu zvýšené doby dopravy nemůže být lepší, a naše vyrobené produkty, hlavně živočišného původu, se musí vyvést mimo republiku, jelikož maloobchodní prodej je nenakupuje. Je to „Kocourkov“. Např. v loňském roce, kdy soběstačnost ve vepřovém mase byla cca 39 %, museli naši producenti vyvést cca 13 % živých prasat v porážkové váze do zahraničí a pak naši spotřebitelé neměli na pultě ani 39 % českého vepřového masa, ale jen 26 %. Těžko tomu někdo uvěří, proto navrhujeme povinnost pro maloobchodní prodej nad 400 m2 prodávat v průměru všech 155 položek se 100 % obsahem českých surovin následující objemy v jednotlivých letech. Tedy v roce 2021 minimálně 55 % českých základních potravin, v roce 2022 minimálně 58 %, v roce 2023 minimálně 61 %, v roce 2024 64 %, v roce 2025 minimálně 67 %, v roce 2026 minimálně 70 % a v roce 2027 minimálně 73 %. Přirozeně, stejný poměr zachovat i v následujících letech.

Zároveň chci dodat, že výpočet procenta prodaných českých základných potravin, tedy 155 položek, se bude hodnotit vždy po ukončení kalendářního roku. Základem výpočtu procenta je celková hmotnost 155 položek českých základních potravin ke hmotnosti všech 155 položek potravin prodaných v daném kalendářním roce v konkrétních prodejnách. Z této povinnosti by byly vyňaty všechny specializované prodejny, např. francouzské sýry, italské těstoviny apod., a prodejny do 400 m2 prodejní plochy, jak jsem vám sdělil před chvílí.

Současně provozovatel potravinářského podniku, tedy dodavatel do maloobchodních prodejen, musí garantovat 100 % původ českých potravin, to je to, co v Čechách a na Moravě bylo vypěstováno, narozeno, vykrmeno, či poraženo, zpracováno a zabaleno. Jedná se tedy o dodavatele doma vyrobených českých potravin z domácích surovin.

Co dalšího, kromě toho, že jde o podporu českých a moravských zemědělců a výrobců potravin, tím vlastně sledujete?

K tomu mohu jen říci, že naplňování hmotnostního objemu prodeje by mělo obrovské přínosy zejména při zajišťování zdraví našich občanů. Vždyť zdravá a vyvážená výživa potravinami z oblastí, kde člověk žije, je pro něho nejvhodnější a nepřirozenější, a je podstatně menší pravděpodobnost k nastartování různých nemocí jako je rakovina, infarkty, alergie a dalších nemocí, kde na prvním místě rozhoduje kvalita výživy národa. Jenom připomenu, že právě nevhodná výživa je spouštěčem těchto velmi závažných onemocnění.

Zároveň jde i o kvalitu životního prostředí. Význam spočívá především v tom, že je tak zajištěn krátký dodavatelský řetězec, ať již jde o vzdálenost či čas dodání potravin na pulty prodejen. Navíc, znamená to nezpracovávat dovezené suroviny v tuzemských podmínkách, ale doma pěstovat, chovat, zpracovávat a vyrábět z vlastních surovin.

Týká se to rovněž i úrodnosti zemědělské půdy. Základem je vyvážená rostlinná a živočišná výroba, která zajištuje vyváženost zemědělských soustav, kde dochází k rozšíření pěstování motýlokvětých rostlin, tj. jetele, vojtěšky, luskovin, které poutají vzdušný dusík, zajištují dostatek vzduchu v půdě a vytvářejí předpoklad k snižování spotřeby průmyslových hnojiv.

Dalším významným přínosem je i mnohem vyšší stupeň zadržování vody v půdě, kdy díky dostatku organické hmoty v půdě a udržením drobtovité struktury půdy a jímavosti vody v půdě, se podstatně zlepší vodní režim. Načež se tím v půdě zadrží více vody, než je tomu ve všech řekách, přehradách a nádržích. K tomu musím zároveň poznamenat, že právě o tom pojednává i nedávno zveřejněná studie z Dánska.

V neposlední řadě má to i značný význam z toho hlediska, že těmito opatřeními dojde i ke zkrácení uhlíkové stopy, vždyť přes naši zemi jezdí ročně statisíce kamiónů s potravinami, které si přitom dokážeme sami doma vyrobit a tím eliminovat velké objemy znečisťujících plynů, které se řadou nesmyslných opatření a nepřirozenými způsoby snažíme zbavit.

Mimochodem, tímto způsobem aktivně přispějeme také k dodržení závazků přijatých na úrovni EU. Pokud budou tyto opatření přijata, dodržíme řadu nařízení, které jsou obsahem Strategie od zemědělce ke spotřebiteli nebo v Zeleném údělu.

V této souvislosti bych rád zdůraznil, že nesmyslné komentáře, podporující další dovozy potravin z jiných zemí, jsou nejen nelogické, ale jdou proti naší podstatě a neřeší potřeby a spokojenost našeho obyvatelstva.