Můžeme se spolehnout, že o vyrovnání dluhu po covidové pandemii se postará solidní výkon ekonomiky v nejbližších letech? Nebo nás čeká škrtání státních výdajů a zvyšování daní? A jak se ekonomický vývoj promítne do života běžných lidí? V pořadu Dvacet minut Radiožurnálu odpovídala ekonomka Danuše Nerudová, rektorka Mendelovy univerzity a předsedkyně Komise pro spravedlivé důchody.

V úvodu rozhovoru pro Český rozhlas Danuše Nerudová uvedla, že v této chvíli český stát vynakládá na penzijní systém zhruba 570 miliard za rok. V době, kdy nám bude vrcholit demografická křivka a do důchodu začnou odcházet tzv. Husákovy děti (období, kdy byla u nás vyšší porodnost), by náklady na penzijní systém měly být o pět procent HDP vyšší, než jsou teď. Což je zhruba 300 miliard navíc, takže se bavíme o nákladech 900 miliard korun za rok na penzijní systém. Takže každá další vláda bude muset hledat dodatečné zdroje nebo bude muset hledat úspory na výdajové straně státního rozpočtu.

Na otázku redakce na čem by tedy měl být podle vás založen dlouhodobě udržitelný důchodový systém, Danuše Nerudová odpověděla, že v této chvíli jsou určitá omezení, jedno z nich je například to, že se vláda shodla, že nebude zvyšovat věk odchodu do důchodu. „Já bych v tuto chvíli byla taktéž opatrná, protože díky covidu nám poprvé od druhé světové války klesla naděje na dožití o jeden celý rok,“ dodala.

Takže v této chvíli by Danuše Nerudová byla opatrná, podle ní, je to nástroj, ke kterému bude muset někdy v budoucnu česká vláda sáhnout, protože je to jeden z nástrojů, který velmi rychle vybalancuje systém do plusu. Načež dále poznamenala, že zároveň nelze jakýmkoliv způsobem zvyšovat odvody, které má Česká republika jedny z nejvyšších v Evropské unii i v zemích OECD (tj. Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj), takže tudy cesta nevede.

Poslední variantou, která zůstává, je, podle Danuše Nerudové, připustit to, co v tuto chvíli dělá Itálie, která v tuto chvíli má populaci zhruba starou tak, jak my budeme mít v roce 2060. Prostě musí zapojovat více prostředků ze státního rozpočtu do financování důchodového systému a musí volit priority, které výdaje bude z rozpočtu financovat. Protože samozřejmě rozpočet není bezedný.