Ministr dopravy Dan Ťok před pár dny prosadil výměnu většiny dozorčí rady Českých drah. Rada má podle ministra Dana Ťoka do dvou měsíců vypsat výběrová řízení na kompletní obměnu vedení Českých drah s cílem připravit České dráhy na situaci, kdy vznikne silnější konkurenční prostředí i v osobní železniční přepravě v České republice.

O současné situaci na české železnici, a o postavení zaměstnanců v tomto procesu další možné privatizace železniční dopravy, jsme hovořili s předsedou Odborového sdružení železničářů (OSŽ) Mgr. Martinem Malým.

*Jak se toto opatření ministra dopravy, to je uvolnit prostor pro vstup dalšího, třeba i zahraničního dopravce na náš trh, může dotknout zaměstnanců Českých drah?

Samozřejmě, že tato situace se dotkne i zaměstnanců společnosti České dráhy, neboť každým vstupem některého soukromého subjektu, ať již z tuzemských zdrojů či ze zahraničí, logicky budou mít České dráhy nižší objem dopravy než dosud a její konkurenti budou pravděpodobně částečně přetahovat k sobě i její zaměstnance. Tak, jak se to již běžně děje od roku 2007 v nákladní přepravě, kdy ČD Cargo v současné době má více než 60% podíl na trhu a jeho konkurence téměř 40% podíl. Zatímco České dráhy, tedy státní dopravce v osobní přepravě, dosud mají více než 90% podíl na trhu v České republice.

*To se logicky asi projeví ve výši mezd a dalších pracovních podmínek těchto přecházejících zaměstnanců od Českých drah k novým zaměstnavatelům?

Máte pravdu. U soukromých přepravců, jako jsou například společnosti Leo Expres či RegioJet, můžeme předpokládat, že mzdy jejich zaměstnanců jsou trochu jinak konstruované, než je tomu u Českých drah. Nevíme to ale přesně, protože naše Odborové sdružení železničářů tam nepůsobí. Mimochodem, ani nevíme, jestli tam nějaké odbory vůbec působí. V tomto smyslu je ticho po pěšině. Zatím nás nikdo z jejich zaměstnanců nekontaktoval, že by chtěl založit odbory. Uvidíme, jak se bude situace vyvíjet dále.

*Kolektivní smlouvy u Českých drah uzavíráte od počátku 90. let minulého století. Po oddělení Správy železniční dopravní cesty (SŽDC) od Českých drah v roce 2003, a vzniku ČD Cargo v roce 2007, vedete samostatná kolektivní jednání ve všech třech společnostech. S jakým výsledkem?

Uzavíráme podnikové kolektivní smlouvy ve všech třech společnostech. Jenom musím podotknout, že v době, kdy České dráhy existovaly jako jediný státní podnik, měla tato kolektivní smlouva jednotný ráz, svoje parametry. Jenže, postupem času, se ukázalo, že se tyto tři kolektivní smlouvy začaly lišit v detailech. Je to logické, neboť existují určité rozdíly v potřebách jednotlivých profesí, které působí v těchto jednotlivých společnostech. Projevuje se to konkrétně zejména v příplatkové sféře, pokud jde o jejich strukturu a výši. Jako odbory se přirozeně snažíme udržet jednotnou linii těchto podnikových kolektivních smluv, ale jak běží čas, odlišnosti narůstají. Stejně tak se snažíme o udržení co největší podobnosti i v oblasti benefitů.

Například České dráhy i ČD Cargo vytvářejí sociální fond, zatímco  SŽDC tvoří FKSP, ale dosud se nám daří udržet velmi podobná pravidla pro příspěvky z těchto fondů na rekreace zaměstnanců, dětské tábory, či na kulturní a sportovní akce. Velmi podobná jsou i pravidla pro příspěvky zaměstnancům na penzijní připojištění nebo životní pojištění

*V současné době se v České republice neustále zdůrazňuje, že je nedostatek pracovních sil. Jaká je situace na železnici?

Musím konstatovat, že po dlouhých letech, kdy se počty zaměstnanců spíše snižovaly, dochází dnes k tomu, že se lidi hledají. Je zde problém, že lidí je opravdu nedostatek. U všech třech společností, tj. u Českých drah, ČD Cargo i u SŽDC. Takže samozřejmě, že potom dochází k tomu, že by si navzájem mohli své zaměstnance přetahovat. Pro nás, pro odbory, je to dobrý argument, aby zaměstnavatelé svým zaměstnancům přidali na mzdách, aby si je dokázali udržet, aby jim neutíkali jinam.

Problém je u nás, na železnici, také v tom, že lidé stárnou, odcházejí do důchodu a nemá je kdo nahradit, protože ti mladí se dnes nehlásí o práci na železnici. Víte, práce na železnici vyžaduje, oproti minulosti, před nějakými 50 či 70 lety, kvalifikované pracovníky, často se středoškolským vzděláním technického charakteru. A kde je brát, když nejsou? Stává se, že ze středních technických škol a učilišť vyjdou mladí lidé, ale ti nakonec odejdou pracovat jinam, než k nám na železnici, protože je třeba přetáhne automobilový průmysl výší svých mezd. Dá se říci, že práce u Českých drah byla před 10, 15 lety pro lidi perspektiva trvalého zaměstnání s odchodem do důchodu. Lidé škrábali na dveře, aby byli přijati, ale dnes? Situace je jiná.

*Někdo může namítnout – co dovoz pracovních sil ze zahraničí?

To není tak jednoduché, jak by si někdo mohl myslet. Vždyť jde o technické profese, které vyžadují odbornost a znalost prostředí. Roli zde hraje i jazyková bariéra. Tudy cesta nevede.

*Přejděme k dalším aktuálním problémům. Jak to vypadá s uzavíráním smluv Českých drah s jednotlivými kraji?

Smlouvy, které s jednotlivými kraji tehdy České dráhy uzavřely, byly na deset let a jejich platnost pomalu končí. Proto také v současné době České dráhy vyjednávají se všemi kraji o tom, zda budou tyto smlouvy prodlouženy či nikoliv. Jenže, ukazuje se, že každé vedení kraje k této otázce přistupuje různě. Některé kraje jsou ochotny smlouvu s Českými drahami znovu uzavřít, jiné zvažují, že vyhlásí soutěže na zajištění dopravní obslužnosti v daném kraji. Přičemž některé kraje chtějí vyhlásit soutěž jen na některé lokální tratě či jen za určitou část kraje. Zkrátka České dráhy čeká období složitých jednání o tom, jaké služby mohou krajům nabídnout, aby v soutěži o dopravní obslužnost zvítězily nad případnou konkurencí. Nedá se říci, že by krajští zastupitelé odmítly České dráhy en bloc, ale přece jenom určitá diferenciace názorů v krajských zastupitelstvech tam je. Začíná se projevovat. Takže, uvidíme, jak nakonec České dráhy uspějí.

*Jak jsou na tom České dráhy s konkurencí v rámci EU?

Máme obavu, že evropští dopravci se budou snažit také uspět i na českém trhu. To je pro nás, pro odbory, důležité i hlediska možnosti působit v těchto konkurenčních zahraničních společnostech, neboť, jak jsem se již zmínil, o činnosti odborů ve společnostech REGIOJet a Leo Express není slyšet nic. Asi tam nejsou. Faktem je, že každý zahraniční dopravce, který by k nám přišel, by si k sobě pravděpodobně přetáhl část zaměstnanců z Českých drah, případě i od ČD Cargo. Takže se ptáme, kdo zaručí pracovníkům v soukromých společnostech srovnatelné pracovní a mzdové podmínky, jako mají v Českých drahách a ČD Cargo, kde působí odborové organizace? To je vlastně i otázka pro ty zaměstnance, kteří by uvažovali o svém přestupu ke konkurenci.

*Nedávno jsem zaslechl, že se připravuje akce „Stop dumpingu – za bezpečnou a sociální železniční dopravu v Evropě“. O co vlastně jde?

Jak jsem v našem rozhovoru už zmínil, v celé Evropě jsou vypravovány vlaky, které jsou součástí veřejné služby, a jiné vlaky, které jsou čistě komerční. Tato vlaková spojení v rámci veřejné služby jsou dojednána na základě dohody mezi objednavatelem a poskytovatelem. V Evropské unii se v rámci přijetí tzv. železničního balíčku rozhodlo, že se o tato vlaková spojení bude povinně soutěžit. Jako odbory upozorňujeme, že existuje nebezpečí, že v těchto soutěžích budou vítězit ty dopravní společnosti, které nabídnou nejnižší cenu z důvodu výrazného snížení svých provozních nákladů. A jelikož mzdové výdaje jsou významným provozním nákladem, je na místě obava, že dále zesílí snahy o snižování počtu zaměstnanců a výše jejich mezd, bez ohledu na možná rizika takového počínání. Jinak řečeno, máme obavy z možného sociálního dumpingu. Z tohoto důvodu vedení Evropské federace odborů pracovníků v dopravě (ETF), tedy její železniční sekce, organizuje akci, jejímž cílem je upozornit širokou veřejnost na to, že existuje toto nebezpečí propouštění zaměstnanců, což může ve svých důsledcích vést až k ohrožení bezpečnosti železniční dopravy. Naši odborářští kolegové v západoevropských zemích již tyto zkušenosti mají z dřívějška. Ostatně obdobné akce již ETF organizovala i před pár lety.

Tato, letošní akce bude spuštěna v září v celé Evropě. Smyslem je poukázat na to, že železniční společnosti by mohly ve snaze o co největší úspory nepřiměřeně snižovat počty provozních zaměstnanců, zejména vlakového personálu. Když to převedeme na podmínky České republiky, pro České dráhy by to znamenalo, že by v soutěži o dopravní obslužnost v jednotlivých krajích mohly s takovým „nízkonákladovým dopravcem“ prohrát. Protože České dráhy dbají na zajištění řádného provozu svých vlaků, tedy potažmo i bezpečnosti cestujících. Zkrátka, železnice není metro! Personál na železnici je potřebný, nutný. Takže, náš odborový svaz, k celé akci přistoupil tak, že jsme známému kreslíři Petrovi Urbanovi zadali nakreslit humorné obrázky, karikatury toho, co se na železnici může stát, když se začne šetřit na nesprávném místě, to je u lidí. Vždyť cestující veřejnost by si sama měla uvědomit, že by tak mohla být ohrožena její vlastní bezpečnost!