Změny ve Strategickém plánu SZP povedou ke snížení objemu produkce potravin a tím k jejich zdražení!

Rozhovor s předsedou Odborového svazu pracovníků zemědělství a výživy – Asociace svobodných odborů ČR Bohumírem Dufkem

Kolektivní smlouvy vyššího stupně na rok 2022 v zemědělství

Odborový svaz pracovníků zemědělství a výživy – Asociace svobodných odborů ČR dne 24. ledna 2022 a podepsal Kolektivní smlouvu vyššího stupně na rok 2022 se Zemědělským svazem ČR a Českomoravským svazem zemědělských podnikatelů. Plné znění KSVS naleznete v příloze.
  • Zveřejněno: 27.11.2017
  • Autor: ZS ČR

V souvislosti s exekucemi se potýkají zaměstnavatelé se třemi problémy:

  1. Náhrady nákladů vznikající zaměstnavatelům v souvislosti s prováděním rozhodnutí srážkami ze mzdy

Stále se zvyšuje počet případů výkonů rozhodnutí či exekucí srážkami ze mzdy, které na základě usnesení soudů nebo exekučních příkazů soudních exekutorů nebo exekučních příkazů vydaných správními úřady, provádějí zaměstnavatelé jako plátci mzdy.

Obsluha těchto případů jde k finanční tíži zaměstnavatelů, včetně poukazování sražených částek oprávněným osobám nebo exekutorům. Přitom soudní exekutoři k vymáhaným částkám připočítávají své náklady (ty mají hrazené) a svoji odměnu, které zvyšují vymáhanou pohledávku. Zaměstnavatelé tak zabezpečují na své náklady veřejnou službu, což je trvale neudržitelné.

Za náklady ve smyslu zákonů uvedených výše lze považovat nejen bankovní poplatky, které zaměstnavatel (plátce mzdy) uhradí bance za každý provedený převod finančních prostředků, ale i náklady vznikající mu samotným poskytnutím lidských zdrojů ke zpracování související administrativy (mzdy účetního, daňového specialisty a administrativních pracovníků a také jejich čas strávený zpracováním platby).

Ministerstvo spravedlnosti přišlo s řešením, jak dosáhnout alespoň částečné náhrady nákladů zaměstnavatelů s prováděním exekučních srážek. V návrhu novely občanského soudního řádu a exekučního řádu byla stanovena paušální náhrada těchto nákladů jako jednorázová, ve výši 500 Kč za každou exekuci/výkon rozhodnutí vůči 1 zaměstnanci.  K tématu náhrady nákladů exekučních srážek zaměstnavatelům nebyly námitky v mezirezortním připomínkovém řízení ani při projednávání legislativní radou vlády,  kdy bylo konstatováno, že není spravedlivé, aby tyto náklady (které objektivně vznikají a stejně objektivně rostou, navíc trvají v některých případech i několik let) zůstávaly bez náhrady. Bohužel v průběhu volebního období se kvůli jiným navrhovaným bodům novelu nepodařilo přijmout.

  1. Jednotný formát exekučních příkazů

Dalším problémem, se kterým se zaměstnavatelé potýkají, je to, že exekuční příkazy vypadají různorodě (dá se s nadsázkou říci, co exekutor to originál) a mzdová účetní musí složitě studovat, aby našla údaje, které potřebuje.

Proto zaměstnavatelé dlouhodobě volají po zavedení jednotného formátu/vzorů exekučních příkazů i dalších písemností, jimiž se na ně exekutoři obracejí. Jednotné vzory umožní vyšší rozsah automatizovaného zpracování této agendy, ale také rychlejší a efektivnější reakci příslušných pracovníků zaměstnavatelů.

V legislativním procesu je návrh vyhlášky Ministerstva spravedlnosti ČR, která takovéto vzory zavádí. 

  1. Součinnost požadovaná exekutory na zaměstnavateli

Jde o další problém, který zaznívá z praxe. Opakovaně se ukázalo, že komunikace exekutorů směrem k zaměstnavatelům neprobíhá ve správné rovině. Zaměstnavatelé jsou mnohdy ze strany exekutorů  vnímáni  při plnění zákonné povinnosti poskytnout exekutorskému úřadu součinnost dle exekučního řádu jako jakýsi „spolupovinní“.

Dle platné právní úpravy jsou zaměstnavatelé povinni poskytnout exekutorovi součinnost bez zbytečného odkladu, a je-li to technicky možné, v elektronické podobě. Právě toto způsobuje v praxi s ohledem na značné množství exekucí, kterými se v současné době zaměstnavatelé zabývají, problém, protože zákon nijak nedefinuje výčet požadovaných dat a jejich strukturu a exekutoři právní úpravu vykládají převážně extenzivně. Mnohdy tak, že po zaměstnavatelích požadují data a údaje, které jim dle platné úpravy mají poskytnout orgány státní správy, orgány samosprávy a právnické osoby, které z úřední moci jsou zvláštním právním předpisem pověřeny k vedení evidence osob nebo jejich majetku nebo vzhledem k předmětu své činnosti vedou evidenci osob a jejich majetku. Mimo tyto údaje je často požadavek na součinnost zcela mimo možnosti zaměstnavatele nebo i v rozporu se zákoníkem práce, protože zaměstnavatel nesmí požadovat ani sbírat informace, které s výkonem práce nesouvisejí. Výzva exekutora je vždy doplněna poučením o možné pořádkové pokutě za nesplnění součinnosti. Exekutoři tak vysloveně tlačí zaměstnavatele (především pak jejich zaměstnance ze mzdových účtáren) hrozbou pokut do situace, kdy by mohlo dojít k porušení zákoníku práce. Vzhledem k  zadluženosti obyvatelstva se s exekučními výzvami potýká, čím dál více zaměstnavatelů. Ukazuje se, že navíc stoupá stále počet mnohočetných exekucí na jednoho zaměstnance. Mzdová účtárna tak musí rovněž sledovat pořadí srážek a pohledávky s lepším pořadím. Lze tedy předpokládat, že k porušování zákoníku práce leckde dojít mohlo, jestliže mzdová účtárna podlehla tlaku exekutora, který se zaštiťuje pokutou s odkazem na exekuční řád a občanský soudní řád. Požadavky exekutorů na informace o majetku zaměstnanců zcela zjevně vybočují z mezí, kdy je legálně zaměstnavatel oprávněn toto zjišťovat.