• Zveřejněno: 20.10.2021
  • Autor: Miroslav Svoboda

Situace tuzemských chovatelů prasat se stává neudržitelnou. Potýkají se s výkupními cenami, které nepokryjí náklady na jejich chov a jsou nejnižší od vstupu do Evropské unie, přičemž současně narážejí na překážky při stavbě nových stájí pro prasata. Jak o tom informovala Agrární komora ČR na svých webech, v nedávném rozhovoru pro deník Právo to uvedl předseda představenstva Svazu chovatelů prasat Josef Luka, který je zároveň předsedou představenstva společnosti PROAGRO Nymburk.

„Obyvatelé obcí v okolí se obvykle bojí zápachu a dalšího znečištění, které bývalo s chovem prasat spojeno. Přitom dnešní realita už je úplně jiná,“ dále k tomu prohlásil Josef Luka. Podle něho opět hrozí další snižování stavů prasat a tím i pokles soběstačnosti České republiky ve výrobě vepřového masa.

Zároveň konstatoval, že soběstačnost ve vepřovém mase u nás neustále klesá. Načež dodal, že ještě při vstupu do Evropské unie si nikdo neuměl představit, že Česká republika bude polovinu potřebného masa dovážet. Podle něho je to dnes ale bohužel smutná realita. Vysvětlil, že hlavním důvodem tohoto stavu je to, že se do České republiky dováží velmi levné maso z ostatních zemí Evropské unie. Současně ale připustil, že v prvních letech po vstupu do EU nebyli naši chovatelé konkurenceschopní. Produkce vepřového masa v České republice byla dražší a dovoz levnějšího masa, podle něho, dával smysl. Situace se však rychle změnila a díky velkým investicím se Česká republika dokázala vyrovnat západní Evropě. Již mnoho let tak čeští zemědělci prodávají jatečná prasata za jednu z nejnižších cen v Evropě. Přesto se k nám dováží tak levné maso, že mu domácí výroba nedokáže konkurovat. Podle Josefa Luky jsou hlavním problémem dotace. Chov prasat je totiž podporován výhradně na národní úrovni. Závisí tak na každém členském státě, jak intenzivně chce své chovatele podporovat, a v tom jsou patrné velké rozdíly. Jednotný trh Evropské unie, o kterém se tak často mluví, je potom jen pouhou iluzí, dodal. Podle něho jde spíše o souboj státních rozpočtů než o konkurenční boj mezi chovateli.

Josef Luka dále uvedl, že nejzákladnějším problémem českých chovatelů prasat je cena jatečných prasat. Už 15 měsíců je prodávají za ceny, které ani nepokrývají jejich výrobní náklady. Zdůraznil, že takové podnikání je neudržitelné. Přitom má Česká republika všechny předpoklady, aby se tu chovatelům prasat dařilo. Vepřové maso je stále zdaleka nejoblíbenějším druhem masa u nás a jeho spotřeba se nesnižuje. Jen se stále zvětšuje část, která je zajišťována dovozem.

Naši chovatelé přitom patří k evropské špičce. Svědčí o tom nejen skvělá užitkovost zvířat, ale také velmi nízká spotřeba antibiotik v chovu. To je dnes jeden z velmi sledovaných ukazatelů. Země, ze kterých je většina masa dovážená, tedy Španělsko, Německo nebo Polsko, mají v tomto ohledu skóre mnohem horší. Vzhledem k dopravním vzdálenostem má naše maso i mnohem příznivější uhlíkovou stopu, jak to dnes vyžaduje Evropská unie. Přesto všechno se dovoz vepřového masa neustále zvyšuje.

Na otázku redakce, co vadí obcím při stavbě nových vepřínů, Josef Luka konstatoval, že postavit novou stáj pro prasata je dnes opravdu prakticky nemožné. Hlavním problémem je určitě stavební zákon a celé velmi komplikované stavební řízení. K tomu je třeba připočítat ještě navíc špatnou image zemědělství. Obyvatelé obcí v okolí se obvykle bojí zápachu a dalšího znečištění, které bývalo s chovem prasat spojeno. Přitom, podle Josefa Luky, dnešní realita už je úplně jiná. Jímky s kejdou jsou řešeny tak, aby byl minimalizován zápach, a i rozvážení kejdy na pole, které bývá obvykle tím nejproblematičtějším bodem, je většinou řešeno okamžitým zaoráním. Díky tomu se zápach eliminuje. Technologie obrovsky poskočily a, podle jeho názoru, tak dnes už důvody k obavám nejsou.

Načež Josef Luka dodal, že k nízkým cenám jatečných prasat se přidává ještě růst nákladů. Jen za poslední týdny stouply ceny obilovin, které jsou základem krmení, o desítky procent. Zároveň rostou ceny energií a stoupají i mzdy. To vše dohromady vytváří přímo „vražednou kombinaci“. Takže Josef Luka si je jistý, že v dnešní době mají i ti nejlepší chovatelé existenční problémy. Načež konstatoval, že ví minimálně o několika podnicích, které za současné situace s chovem prasat končí. Zároveň ale dodal, že Ve většině případů ale nepůjde o takto radikální řešení. Spíše čeká plíživé snižování stavů. Dojde například k tomu, že podniky, které normálně mají 300 prasnic, sníží stavy na 200. V každém případě ale odhaduje, že se dlouhotrvající špatná ekonomická situace chovatelů promítne v dalším snižování počtu zvířat.

Na otázku redakce, co snižování stavu chovů prasat udělá s cenami pro spotřebitele Josef Luka odpověděl, že cena jatečných prasat je s cenou vepřového masa na pultech spojena jen velmi málo. Dokladem může být to, že ačkoliv chovatelé prodávají prasata nejlevněji od vstupu do Evropské unie, ceny na pultech obchodů jsou poměrně vysoké. Důvodem je růst obchodní přirážky maloobchodních řetězců. Dokumentoval to jedním údajem, kdy z dat Českého statistického úřadu (ČSÚ) vyplývá, že až do roku 2017 byla obchodní přirážka na každém kilogramu kýty bez kosti přibližně 20 korun. Od té doby však prudce vystřelila vzhůru, až k současným více než 40 korunám na každém kilogramu.

Na spotřebitelskou cenu vepřového masa tak mají chovatelé jen velmi malý vliv, konstatoval. Přesto si ale dovolil jednu malou spekulaci, a to konkrétně na vývoji ceny jablek. Byla také velmi levná, což přivedlo celou řadu tuzemských pěstitelů k bankrotu. Dnes, když je domácích producentů poskrovnu, vystřelila cena jablek vzhůru. Pokud by došlo k další výraznější redukci počtu chovaných prasat, čekal bych obdobný scénář i u vepřového masa.

Na otázku redakce, jak ovlivnila situaci chovatelů prasat v České republice pandemie covidu-19 Josef Luka odvětil, že doba koronavirové pandemie byla pro chovatele prasat velmi obtížná. Živočišná výroba má totiž tu zvláštnost, že žádným způsobem nejde zastavit. Není možné otočit vypínačem, zastavit výrobu a přestat se o zvířata starat. Takže hlavním a nejsložitějším úkolem bylo zajistit trvalou péči o zvířata v době, kdy každou chvíli některý z pracovníků nebo celá směna skončili v karanténě.

Kromě toho ale koronavirus ukázal i křehkost mezinárodního obchodu. Evropská unie vyváží každoročně přibližně 20 procent produkce vepřového masa do třetích zemí, dnes především do Číny. Tenhle obchod se, podle Josefa Luky, ale v průběhu pandemie naprosto zastavil, a to ze zdánlivě banálního důvodu. Chyběly kontejnery pro přepravu mraženého zboží, protože je kvůli karanténám neměl v čínských přístavech kdo vyložit. Na jedné straně tak byla v Evropě připravena k exportu spousta mraženého vepřového masa a na straně druhé byla Čína, která toto maso nutně potřebovala. Virová pandemie však přetrhala křehké předivo mezinárodního obchodu a pro obě strany to znamenalo zásadní problém. Podle Josefa Luky by se ale Česká republika měla z této zkušenosti EU poučit. Soběstačnost ve výrobě potravin by, podle něho, měla být jedním ze základních strategických pilířů každé země. Volný mezinárodní obchod se může velmi snadno zablokovat.

Na otázku, jak může na české chovy dopadnout africký mor prasat, Josef Luka odpověděl, že africký mor prasat je pro všechny chovatele noční můrou. Je to onemocnění, které se na člověka nepřenáší a nepředstavuje tak pro spotřebitele žádné riziko. Na druhé straně je ale pro prasata smrtelné a jeho proniknutí do chovu znamená jeho okamžitou likvidaci. Potenciální nebezpečí pro chovatele prasat je obrovské. Pro představu epidemie afrického moru prasat v Číně znamenala úhyn nebo utracení 40 procent všech prasat.

Načež dodal, že Česká republika je v tomto okamžiku jednou ze dvou zemí, které se dokázaly afrického moru prasat zbavit. V roce 2017 se rozšířil mezi divokými prasaty na Zlínsku. Přičemž dodal, že vedle profesionálně odvedené práce mnoha lidí, jichž se africký mor prasat dotkl, měla Česká republika i notnou dávku štěstí. První nálezy pozitivních divočáků se odehrály v relativně izolovaném lese. Státní veterinární správě, spolu s orgány Zlínského kraje a myslivci, se podařilo ohnisko izolovat a zamezit šíření viru do okolí. Vzhledem k tomu, jak přemnožení jsou divočáci, se ale dá předpokládat, že se africký mor prasat do České republiky znovu vrátí. Chovatelům tak nezbývá nic jiného než zabránit, aby se toto onemocnění dostalo do chovů. Klíčovou roli v tom hraje biologická ochrana chovu, přitom dále dodal, že Česká republika je na tom zřejmě lépe než většina jejích sousedů. To, co je chovatelům většinou vyčítáno, tedy velikost chovů, hraje ve skutečnosti v náš prospěch. Větší chovy mají mnohem důsledněji propracovanou ochranu chovu, než jak je tomu v případě malých a záhumenkových farem. Zároveň zdůraznil, že jedním z nejdůležitějších opatření na ochranu chovu před zavlečením nemocí je omezení vstupu. Každý, kdo do chovu přichází, musí nejdřív projít hygienickou smyčkou. Musí se osprchovat a je kompletně převlečen. Narušení této ochrany může vést k nakažení zvířat některou z nemocí, a v extrémním případě dokonce i k likvidaci celého chovu. Ochránci zvířat, kteří v dobré víře proniknou do chovu, tak mohou paradoxně způsobit katastrofu.

Na otázku redakce, jak je to s omezování spotřeby masa v EU, Josef Luka odvětil, že toto téma souvisí s celkovým přístupem EU k zemědělství. Je pro něho naprosto nepochopitelné, proč se celé zemědělství v poslední době stává terčem útoku ze strany ochránců přírody. Vždyť jde o jedno z mála odvětví lidské činnosti, které v drtivé většině využívá biologické principy přírody, těží z fotosyntézy, a pokud je správně organizováno, je úplně udržitelné. Myslí si, že druhý takový obor lidského podnikání nelze najít. Pokud jde o maso a jeho alternativy, nevidí zde pro spotřebitele žádné výhody. Často se mluví o tom, jak zvířata poškozují životní prostředí i o etických aspektech jejich chovu. Mnohem méně se potom říká, že i pro rostlinnou výrobu je potřeba, aby byla zachována rovnováha. Z jeho pohledu je tedy lepší variantou následování přírodních zákonitostí než umělá výroba něčeho, co lze přirozeně vychovat. Načež dodal, že věří, že jde o momentální výstřelek, který z dlouhodobého pohledu nebude pro trh znamenat žádnou zásadní změnu. Podle něho se ale zemědělci musí z celého tohoto vývoje poučit a snažit se lépe vysvětlovat celé zemědělství společnosti.

Na otázku, zda jsou na tom zahraniční chovatelé prasat obdobně, jako ti čeští, Josef Luka odpověděl, že momentálně je situace chovatelů prasat napříč celou Evropou prakticky stejná. Ceny jsou velmi nízké a nepokryjí výrobní náklady. V nejbližší době se dá očekávat, že v Evropě dojde k poměrně výrazné redukci stavů. Snahou chovatelů prasat pochopitelně je, aby se stavy snižovaly především v zemích, které mají ve vepřovém mase nadprodukci. Další snižování počtů prasat u nás už by mohlo mít vážné důsledky z hlediska bezpečnosti v zásobování potravinami, ale také i pro ekonomiku samotného chovu prasat.

 

  • Zdroj: Právo, Agrární komora ČR