Rozhovor s prezidentem Agrární komory ČR Zdeňkem Jandejskem

V závěrečné zprávě nedávno uskutečněného světového kongresu klimatologů se uvádí, že je zapotřebí snížit emise skleníkových plynů, které člověk produkuje i v zemědělství. Neboť například při chovu krav jde do ovzduší 23 % metanu. Proto doporučují omezit chov hospodářských zvířat, zejména krav a prasat.

Toto „doporučení“, které bylo vydáno téměř ve formě ultimáta, protože bylo zveřejněno pod záštitou OSN s tím, že omezení chovu hospodářských zvířat je tím správným postojem, kudy se má ubírat zemědělství ve světě, a to ve vztahu k životnímu prostředí. Přirozeně, že tyto názory, které byl v českých médiích hojně prezentovány, vyvolaly mezi našimi zemědělci negativní reakci. O názor jsme požádali prezidenta Agrární komory ČR Ing. Zdeňka Jandejska, CSc., kterému jsme položili několik otázek.

Jaký je váš názor na tvrzení řady českých klimatologů, a potažmo i ekologů, vybízejících k rušení těchto chovů?

Mohu jenom říci, že tvorba metanu ze zemědělství oproti vznikajícím oxidům uhlíku a dusíku je ve srovnání s leteckou dopravou a provozem oceánských lodí zanedbatelná. Škodlivost chovu zvířat je oproti výše uvedenému tvrzení mizivá. Pokud jde o další redukci prasat a krav v České republice, musím konstatovat, že toto tvrzení vyvolává úsměv. Česka republika produkuje 2,3krát méně mléka, 5,3krát méně vepřového masa a 3,4krát hovězího masa na 100 hektarů zemědělské půdy než Německo a devětkrát méně mléka, 11krát méně vepřového masa a 10krát méně hovězího masa na 100 hektarů než Nizozemí.

Z uvedeného je zřejmé, že lze snižovat stavy zvířat v Nizozemí a Německu. U nás by naopak mělo dojít k navýšení stavů zvířat, co přinese zvýšení organické hmoty v půdě a tím větší jímavost vody včetně zachovaní drobtovité struktury půdy.

Ještě bych k tomu dodal, že názory klimatologů jsou dobré v tom, že nás upozorňují na možný negativní vývoj, ale jejich predikce se většinou nenaplní. Predikují hlavně z konkrétních jevů či ověřených skutečností známých něco přes 200 let, ostatní jsou pouze indicie na základě těžko ověřitelných dohadů. Planeta Země vznikla asi před 4,6 mld. let a živé organismy pravděpodobně existovaly již před 3,8 mld. let. Od těchto dob už existovalo nějaké klima, ve kterém se organismy vyvíjely. Klima se stále měnilo a podle dostupných zdrojů nelze za tak krátkou dobu, kterou sledujeme, předvídat nic. Neznamená to, že nemáme hospodařit tak, abychom udrželi co nejvíce vody v půdě, měli trvale zelenou půdu, chemii aplikovali uvážlivě, přičemž živiny do půdy vkládali přes organická hnojiva a minimalizovali použití průmyslových hnojiv. To vše řádný hospodář dělá a půdní úrodnost zvyšuje. Aby tyto zásady dodržovali všichni, je nutné nastavit jasná pravidla, to se ale po celých posledních 30 let u nás nepodařilo.

Od roku 1990, a zejména po vstupu do EU v roce 2004, trvale klesal počet krav, prasat a drůbeže v chovech našich zemědělců. V loňském roce se konečně toto klesání počtu krav podařilo pozastavit a zmírnit. Již řadu let jste generálním ředitelem akciové společnosti RABBIT Trhový Štěpánov, která se zabývá rostlinnou a živočišnou výrobou. Jak tento současný vývoj hodnotíte?

Ano, v posledních čtyřech letech se zastavil pokles stavů, a dokonce v uplynulých dvou letech dochází k mírnému růstu hovězího dobytka a brojlerových kuřat. Posun k růstu se podařil postupným zvyšováním národních dotaci a podporou investic přes II. pilíř Programu rozvoje venkova v rámci Společné zemědělské politiky (SZP) do staveb pro živočišnou výrobu. Jde o první krok ke změně, ale je nutné postupně odstranit skryté dotace ve starých zemích a postupně notifikovat národní podpory podle možnosti státního rozpočtu.

Ve zprávě světového kongresu klimatologů se rovněž uvádí, že „zemědělství a lesnictví globálně spotřebovává 70 % vodních zdrojů“. Není tato věta ve své podstatě nesmyslná?

Nevím, zda zemědělství spotřebovává 70 % vodních zdrojů, ale kdo jiny by měl vodu spotřebovávat než ten, kdo produkuje kyslík, nezbytný k existenci živých organismů, a ten, kdo zajištuje potraviny, což je jedna ze základních životních potřeb. Je nutné naopak vidět nezastupitelné funkce lesa a zemědělství. Oba tyto sektory při správném hospodařeni jsou nezastupitelnými v zadržování vody a snižování ztrát odparem vody. Při správné zemědělské praxi, to je dostatku organických látek v půdě a trvale zeleném pokryvu, dokáže půda zadržet vice vody, než máme ve všech tocích, rybnících, přehradách a jezerech. S těmito údaji a tvrzeními se lze mimo jine seznámit v dánské studii o udržování vody v přírodě, která se touto otázkou zabývala.

Podle klimatologů za větší sucha mohou i holá pole. Doporučují střídání plodin. Co byste k tomu řekl?

To by neřekl snad jen němý! Každý i s minimálními znalostmi tato primitivní doporučení zná. Je ale nezbytné otázku doplnit, proč tomu tak někdy není. Pokud se většina vlád za 30 let porevolučního vývoje rozhodla, že co si nevyrobíme, to si dovezeme, a podpory do zemědělství nebudou podmíněny vyváženou živočišnou výrobou, měl tyto následky předpokládat. Nepředpokládaly to vlády, protože většina kormidelníků českého zemědělství v uplynulých 30 letech o hospodaření na půdě neměla ani potuchy a řídila se lobbistickými a politickými cíli. Nebýt pár stovek obětavých lidi, kteří řídili úspěšné zemědělské podniky, a to i přes obrovské ztráty v živočišných výrobách a přes zadluženost podniků, byly by následky podstatně tragičtější. Nezbytné je zdvojnásobit stavy hospodářských zvířat, pak nebude problém se střídáním plodin, do osevních postupů bude zařazen jetel, vojtěška, hrách, bob a další krmné plodiny, a co tyto plodiny v půdě dokáží, ví každý průměrně vzdělaný hospodář se středním vzděláním. Není možné mít oproti roku 1990 jen 28,8 % stavu dojnic, 28,9 % prasnic, 40,6 % skotu celkem, 32,2 % prasat celkem, 25 % plochy pěstované zeleniny a 31 % ploch pěstovaného ovoce. Aby se zdvojnásobily stavy hospodářských zvířat, je nutné změnit podmínky poskytovaných podpor, jejich vyplácení musí být podmíněno chovem hospodářských zvířat. Vše ostatní jsou jen fabulace a mateni veřejnosti.

Kvůli obecnému názoru, že je potřebné zadržet vodu a vrátit drobné živočichy do polí, Ministerstvo zemědělství ČR stanovilo maximální velikost plochy s jedinou plodinou na 30 hektarů. Jak to máme podle vás chápat?

To, že zmenšíme plochy na 30 hektarů a přitom je osejeme jednou plodinou v celé České republice, není opodstatněné. Rozdělit hony podle svažitosti nemusíme zemědělcům nařizovat, sami dobře vědí, co je, z pohledu agronomického a nebezpečí eroze, nejvhodnější. Vodu v půdě zadržíme a drobné živočichy vrátíme tím, že budeme pravidelně hnojit organickými hnojivy, zvýšíme tím obsah organických látek v půdě.

Dále začneme razantně podporovat precizní zemědělství, seti meziplodin, aby byla půda téměř trvale zelená, a k tomu musíme přizpůsobit systém podpor. Rozměr zemědělských podniků snižovat je utopie, cely svět směruje zemědělství ke zvyšování produktivity práce a koncentrace výroby. Stejně to tak dělají i staré země EU 15, které navíc podporují slučování hospodářství. Přitom zákonem zakazují děleni hospodářství při dědickém řízeni. Jsme úplně slepí. Zájem EU je oslabit naši výhodu z rozsahu, a hlavně naši konkurenceschopnost k dalšímu převzetí zbývajícího trhu.

Klimatologové doporučují i změnu stravování. Konkrétně jde o návrh na snížení spotřeby masa. Jak to vidíte vy?

Doporučeni klimatologů vypadají velmi ušlechtile, ale my bychom se měli starat o zkvalitňování naší stravy, její dostupnost lidské populaci, prosazovat nové technologie, které budou mít minimální vliv na životní prostředí a budou zajišťovat dostatek potravin v roce 2050, který je přede dveřmi. V tomto roce bude mít planeta Země téměř 10 mld. obyvatel a v Asii se zvýší procento střední třidy ze současných 16 % na 55 %, tudíž budou mít dostatek prostředků na konzumaci kvalitních potravin. Tito řadoví klimatologové a prognostici by neměli strašit lidi a zviditelňovat se, ale přicházet s vědecky zdůvodněnými postupy, jak zajistit kvalitní a nutričně vyvážené potraviny pro celé lidstvo.

Po řadu let řídíte velký, a v zemědělské veřejnosti proslulý, zemědělský podnik. Takže situaci v českém zemědělství máte v malíčku. Co, podle vašeho názoru, naše zemědělství, ale i český venkov potřebuje?

Nepotřebuje toho moc, ale jde o odvážná rozhodnutí:

• Přestat mluvit o malých a velkých hospodářích a začít mluvit o dobrých a špatných hospodářích.
• Na místech, kde se rozhoduje o zemědělství, mít lidi, profesionály s dlouholetou, ale hlavně úspěšnou praxi, kteří již ukázali svou úroveň, a ne teoretiky s pofiderním vzděláním, kteří za cely život nevkročili na pole ani do chléva.
• Podporovat ty, kteří jsou alespoň průměrní a nadprůměrní a obdržené prostředky (podpory) dokáží zhodnotit a zároveň udržet vysokou péči o krajinu.
• Vrátit se k zásadám, které nám říkají, jak funguji zemědělské soustavy, to je vyváženost rostlinné a živočišné výroby.
• Není možné dál mystifikovat obyvatelstvo, že je málo lesů, luk, remízků a ostatní zeleně, vždyť orné půdy z celkové rozlohy země máme jen 31,1 %. Je to dostatečné pro všechny živočichy, jejich existenci, a je jen nutné nastavit vhodné zásady správné zemědělské praxe a dát příležitost zemědělské praxi, aby mohla prezentovat realitu, a ne dávat prostor diletantům a populistům, kteří potřebují senzace a zviditelňování. Toto mohou zajistit jen nezávislá media, ale zatím tomu tak není.
• V neposlední řadě jsou to prostředky na podpory zemědělcům, není jich málo, ale musí směřovat tam, kde bude vyvážená zemědělská výroba, tedy dostatečný počet dobytčích jednotek na hektar.

Na závěr se vás logicky musím zeptat, jak vidíte pomoc českého státu našemu zemědělství?

V posledních letech se podstatně změnil přístup k řešení problému u ovoce, zeleniny, produkce mléka, vepřového a drůbežího masa. Nebýt této pomoci, nedošlo by k zastavení poklesu a v posledních dvou letech k minimálním nárůstům produkce u mléka, drůbeže a zeleniny. Přesto je ale nutné konstatovat, že tyto národní podpory, o kterých je řeč, jsou čtyřikrát nižší než ve státech, které k nám vyváží zmíněné a podporované komodity.

Problémy jsou v poskytování plošných dotací v rámci I. pilíře Společné zemědělské politiky EU, které jsou jen minimálně podmíněny zatížením živočišnou výrobou. To vede k nedostatku organické hmoty v půdě, postupné degradaci drobtovité struktury půdy. Zároveň i druhý pilíř SZP je ve své struktuře nastaven hlavně na vytváření environmentálních potřeb a řešeni ekologického zemědělství, ale tyto výdaje nepřináší očekávané efekty, proto je nutné změnit strukturu druhého pilíře ve prospěch investic do živočišné výroby, dále pak těm hospodářům, kteří vedle ochrany krajiny vyrábí odpovídající produkci. Ekologické podpory je nutné dávat tam, kde jejich produkce dosahuje alespoň 50 % produkce konvenčního hospodaření. Tyto změny v pilíři I. SZP, ale i v pilíři II. SZP, mohou přinést další pokračování v růstech citlivých komodit a komodit, které zaznamenávají na trhu mimořádné výkyvy. To je právě to, co naše zemědělství potřebuje.