Mezi deseti největšími farmaceutickými společnostmi světa je hned pět amerických. Zbývající sídlí ve Švýcarsku, Francii a Velké Británii. Ačkoli každý rok vydělávají desítky miliard dolarů ročně a jejich tržby mnohdy převyšují roční výkon středně velké ekonomiky, málokdo ví, kam tyto peníze plynou. Televize CNN Prima NEWS zveřejnila zprávu, která se snaží informovat o tom, komu tedy patří společnosti, které stojí za lukrativním byznysem s naším zdravím?

Zpráva konstatuje, že mnozí z nás mají představu, že za společnostmi jako Johnson & Johnson, Pfizer či Novartis stojí farmaceutičtí mogulové. Není na tom nic divného, téměř každá úspěšná globální společnost je spojena s konkrétním jménem. Jenže spojení jako Elon Musk – Tesla, Jeff Bezos – Amazon nebo Bill Gates – Microsoft v případě obřích farmaceutických společností nenajdeme.

Přestože jejich kořeny sahají i o dvě staletí zpět a jejich názvy dodnes často odkazují na otce zakladatele, současná akcionářská struktura takzvaných bigpharma firem je mimořádně pestrá. Mezi deseti nejhodnotnějšími farmaceutickými skupinami světa je pouze jediná, jejíž největší akcionář má více než dvouciferný podíl na majetku. Jde o švýcarskou společnost Roche, jejíž akcie patří z jedné třetiny jiné švýcarské farmaceutické společnosti – Novartis.

Vlastnictví zbývajících už je poměrně rozdrobené. Akcie amerických farmaceutických společností patří převážně obřím investičním fondům.

Ve všech pěti, které jsou v top ten globálních hráčů, je největším akcionářem investiční fond The Vanguard Group. Největší podíl (8,4 procenta) mu patří ve společnosti Bristol-Myers Squibb. Přes osm procent vlastní také v Johnson & Johnson a necelých osm procent pak zaujímá ve společnostech Merck, AbbVie a Pfizer.

U evropských farmaceutických společností je akcionářská struktura ještě rozmělněnější. S výjimkou již zmíněné skupiny Roche najdeme jen málo firem, jejichž největšímu akcionáři patří více než jednoprocentní podíl. I zde ale hrají prim investiční fondy. Například britskou AstraZenecu vlastní z téměř dvou procent fond Wellington Management.

Zpráva dále uvádí, že se může zdát, že pestrá vlastnická struktura je přesně to, k čemu by tržní hospodářství mělo v ideálním případě směřovat. Tedy aby velcí hráči nebyli v rukách dalších velkých hráčů, kterých je navíc jen malý počet. Jenže jak už bylo uvedeno, někteří akcionáři figurují jako ti nejvýznamnější hned v několika farmaceutických společnostech naráz.

Všimla si toho také trojice vědců z německého Institutu pro hospodářský výzkum Albert Banal-Estanol, Melissa Newhamand a Jo Seldeslachts. Vědci koncem loňského roku vydali studii, v níž mapovali vlastnickou strukturu amerických farmaceutických firem mezi lety 2004 a 2014. Zjistili, že mezi nimi existuje výrazné majetkové propojení právě skrze investiční fondy.

Tento stav by podle nich neměl nechat chladným žádného regulátora, který usiluje o ochranu hospodářské soutěže. Ukázalo se také, že majetkové propojení je pravidlem, nikoli výjimkou, a to právě u „značkových“ farmaceutických firem. Naproti tomu u společností, které vyrábějí generické léky, takové propojení téměř neexistuje nebo je zanedbatelné.